Andor.cz - Dračí doupě online

Ups

Bohužel moje ohnivá zeď tak nějak moc nepomohla, to se mi moc nelíbí. Momentálně nevím jak dokážeme porazit tyhle ohromné hordy.
Kde jsou posily?
zeptám se sama sebe trochu ustaraně. Pak uvidím výjev, která rozhodně není hezký. Tiamat prohrává...Vidím, že jeden drak zbyl a Tiamat zemře. Koukám na to a nejsem schopná se hnout. Zařvu, naštvaně a potom i žalem. Sice mi ten drak lezl na nervy, ale...je nás tak málo a nyní o dalšího draka méně. Je to jako rána do srdce...
Proč, proč je nás tak málo? Proč...jak mohl zemřít?
pomyslím si. Ze žalu mě probere hlas starce, který mi zní v hlavě. Vrhnu se tedy k němu. Když jsem skoro u něj tak napřáhnu přední pařáty abych ho do nich nabrala a mohl se mi vyhoupl na hřbet. Pak letíme směrem k té obludě co zabila dalšího z nás.

Slast

Hlad byl silný. Pocítila jsem úlevu, když se přede mnou vynořila jabloň. Okamžitě jsem vyšplhala do jejích větví a začala jsem si sbírat její plody. Jablka by mohla nějaký ten den vydržet, takže jsem si jich pár vložila do své brašny. Pak jsem se do jednoho z nich zakousla. Výborný způsob, jak zahnat hlad i žízeň. A jestli tam byli červi? Nijak mě to netrápilo. Přeci jen, dostanou se do mě i nějaké ty bílkoviny...
Rozhlédla jsem se po okolní krajině a kdesi v dáli jsem spatřila siluetu pochodujících postaviček. Armáda! Tak přeci jen od ní nejsem zase až tak daleko! Toto nové poznání mě skoro doslova nabilo neuvěřitelnou energií. Seskočila jsem na zem, přičemž jsem snad ani tu bolest nevnímala, a okamžitě jsem se vydala na další cestu. S malou zásobou jídla bych si mohla pár dní vystačit a bez potravy pak také ještě chvíli vydržím. Lehce jsem přidala do kroku.
Tohle už vypadá dobře, pochvalovala jsem si v mysli. Možná je již brzy dorazím... Lidské království bylo dost nudné, takže jsem ještě více zrychlila. Nebylo tu nic nádherného, nad čím by se mé oko pozastavilo. Jen louky a pole... A musím přiznat, že ta cesta ubíhala docela rychle, nebo alespoň se mi to zdálo.

Vytřeštím na vojáka oči, když řekne, že jsem mrtvá. Kdybych byla mrtvá přece tu před nimi nestojím ne?Polekaně se podívám na Arvina.

„ Kdybych byla mrtvá, jistě bych nestála tady.“

Prohlásím tiše, i když značně vyvedená z míry. Nevím jak jim na tohle mám reagovat. Nadechnu se a vydechnu.

„ Jediný, kdo vám může říct pravdu o tom, kdo jsem, je moje matka. Ona mě pozná.“

Mluvím samozřejmě rodným jazykem.

„ Kdybys měl alespoň špetku slušnosti, mluvil bys lidským jazykem taky, protože nevím zda li nám on rozumí.“

Zamračím se na něj zamračeně. Hodím si vlasy za špičaté ucho a zamračím se. Podívám se na Arvina a pak na vojáka.

„ Odveďte mě za radou. Oni rozhodnout zda li můžu za svou matkou nebo ne.“

Potichu si povzdechnu a chytím uzdu svého koně.

„ Arvine oni si myslí, že jsem mrtvá.“

Zašeptám rozechvěle a skousnu si ret.

„ Matka musí být… sklamaná a zničená.“

Kasárna

"Takže ani žádné zvěsti? Škoda... Tož, tak že se omlouvám za vyrušení. Pěkný den..." Povím a otočím se a zamířím znovu ven.

No tak to jsem si tedy pomohl... Tak doufám, že nějací dobrodruhové budou posedávat v hospodě... protože do mramorového paláce... Ne! To je prostě poslední možnost.

S těmi myšlenkami mířím směrem do města. Cestou se snažím pár lidí optat, kde bych našel putyku oblíbenou mezi poutníky a jinými dobrodruhy, kteří zamíří do města a hned se tam vydám. Na místě si pak nezapomenu objednat pivo a obhlédnout hospodu po někom, kdo by vypadal, že by mohl něco vědět.

Nalaya - Na hranicích

Elf si tě znovu prohlédne.
"Král Trionu zde nic neznamená tady jeho pravomoce nesahají. A co se tebe týče mám pochybnosti o tom co říkáš, když se snižuješ s rodnými mluvit lidským jazykem."
Odvětí elf mírně pohrdavě.
"A krom toho všichni v království ví, že princezna Nalaya Kenemi je mrtvá a nepřežila svou výpravu. Zprávy tak vypověděly již delší dobu a žen, které předstíraly, že jsou ona taky nebylo málo."
Mluví klidně a rozhodně.
"Ke královně vás pustit nemůžeme nepřijímá nyní žádné audience."
Já jelikož rozumím otmu co říkají elfové jen částečně se snažím mlčky pochytit co nejvíce aby mi neunikl smysl ale i tak se podívám tázavě na Nalayu.

Lenora a Alasseon - Zmatek v lese

Elfové, kteří vás mijejí se nad vámi nijak nepozastavují. Utíkají jako o život, v očích mají čirý děs a hrůzu. Jeden z těch mohutnějších dokonce za běhu strčí do Alasseona, který upadne bokem.
"Nemotej se tu!"
Zaslechne ještě hlas elfa, než se opět sesbírá na nohy. Skupina je brzy pryč, protože měli opravdu naspěch, stále je otázkou ale proč a taky kudy vůbec dál.

Malari a Tiamat - Rána do srdce

Boj vypukl ve větší míře. Malari měla plné čelisti práce s chrlením ohně. Pokusila se o ohnivou stěnu, aby zabránila v postupu nemrtvých přes řeku. Bohužel si neuvědomila, že voda by mohl být problém takže největší účinek, který nakonec má je že se voda zahřívá a odpařuje a vzniká pára a mlha. Nemrtví výjma zmrzlé části, která se roztříštila pod zásahem z katapultu postupují dál. Lidští obránci začínají pálit vším co mají, jakmile je nepřítel na dostřel.

Naproti tomu ani v oblacích není zrovna hezky. Tiamat se snaží zápolit s třemi kostěnými draky, díky své mohutnosti vzhledem k útočníkům je Tiamat ve výhodě, ale taky má nedostat a to je na rychlosti a díky tomu utržil už několik hlubokých šrámů. Ve své zlosti a odhodlání zničit nečestně oživené draky zaklesne spáty jednomu za křídla pak mohutnými čelistmi ucvakne jeho krk. Ozve se praskání kostí a ochablá rozpadající se kostra padá k zemi. Toho ale využili zbývající dva a zaútočili mu na záda. Jeden se mu zakousl ostrými zuby do krku a druhý mu přistál na zádech. Tiamat začal být v opravdu velké nevýhodě a bezmocný. Nepřítele nanejvýš podcenil a nyní se mu to mělo stát osudným. Velký drak začal z výšky klesat k zemi závratnou rychlostí. Kostěný drak na jeho zádek ho pustil a nabral opět výšku. Druhý drakse chtěl také pustit, ale Tiamat, který měl protržené blány na křídlech od druhého kostěného draka a věděl, že tohle již nezvládne se rozhodl vzít hostru sebou a pevně jí přednámi tlapami přichytil k sobě. O chvíli později následoval ohlušující náraz, když se tělo kostěného draka i Tiamata rozdrtilo kus za bitevním polem o zem. Byl to hrozivý pohled a hlavně obráncům to nahnalo dosrdce strach, přece jen Tiamat byl jejich největší nadějí na úspěch.

I Malari uzřela, co se stalo jejímu dračímu kolegovi, určitě to byla rána do srdce, ale boj pokračoval dál a jeden kostěný drak zbýval.
"Mladá dračice oddal smutek a přileť pro mne sama se nemůžeš rovnat mrtvému drakovi této velikosti. Pomohu ti v boji! Ještě naposledy vzlétnu jako jezdec!"
Ozve se Malari v hlavně jasný a pevný hlas rytíře Roslanda, kterého uvidí stát na cimbuří s rozpřaženýma rukama.

Araoth - Kasárna

Trpaslík k tobě vzhlédne a přejede tě pátravým pohledem. Pak si povzdechne a složí ruce na stůl.
"Tak poslyš mladej nejsme žádná detektivní kancelář a co se děje mimo tohle město jde mimo mý pravomoce, takže mě to ani nezajímá. Mám dost starostí tady na to abych se ještě honil někde za barbary, nebo kdo ví kým v horách. Budeš si muset nějak poradit."
Odvětí klidným lhostejným hlasem.

Lopicia - Potřeba sytosti

Nakonec jsi ono tempo za armádou vzdala, přece jen hlad je asi silnější soupeř. U cesty toho bylo opravdu pramálo ale k tvému štěstí si po chvíli zahlédla nedalekou jabloň na kterou ses vyšplhala a mohla sis obrat nějaká jablka, jestli nejsou červivá toď otázka ale lepší něco než-li nic. Když se z koruny stromu zadíváš do dálky vidíš pochodující armádu, sice jen vzdáleně jako siluetu, ale i přes to ji vidíš, což může býti povzbudivé.

Na zemi

V hlavě mi třeštilo, jako kdyby mě někdo vzal přes ní pohrabáčem, ale nějak se mi povedlo pokusit se postavit. Trochu jsem vrávorala, ale pevně jsem se na nohách aspoň udržela.
Uviděla jsem Ala a dost si oddychla, že mu nakonec nic není.
"Myslím... že chodit... zvládnu..." řeknu trhavě.
Pokouším se trochu zorientovat v tom, co se tady vlastně děje.

Hlad

Až když mi zakručelo v břiše, jsem si uvědomila, že mám vlastně hlad. Byla jsem tak soustředěna na stopování a chůzi, že jsem pocit hladu zahnala někam hluboko do své mysli. Podívala jsem se do vaku u pasu, v němž jsem nosila nejzákladnější věci. Moc jídla mi nezbývalo, vody také ne. Povzdechla jsem si. Musím teď najít nějaký les s nějakým pramenem. Armáda se stejně zastaví na bojišti, tam bych měla dojít taky. Díky tomu, že pouze kráčím po svých, se stejně jejich náskok příliš nesnižuje, tudíž asi nebude vadit, když si odskočím pro potravu.
Teď jen najít les... Bobule, zvířata, která lze ulovit, cokoli, co se dá sníst (a že toho je). Netušila jsem, kolik divočiny si tu lidé zanechali.
Sedla jsem se vedle cesty, rozhodla jsem se pro další pauzu. Nikde nikdo, lidí se zeptat nemůžu. Takže budu muset opět jednat sama. Po několika minutách jsem se zvedla a začala jsem hledat stromy, hodně stromů. Místo, kde mohu najít něco stravitelného.

Kasárna

Trochu mě zarazí klid s jakým trpaslík pronese výčet zločinů, jako by to probíhaly na denním pořádku, ale přenesu se přes to a začnu vyprávět, co se mi stalo.

"Víte, je to už nějakou dobu co se stalo. V mé rodné vesnici, v Roztavené Hůrce, víte kde to je, ne? Není to zas až tak daleko." začnu gestikulovat jako když ukazuju cestu, ale pak pokračuju. "No to je jedno... Prostě Roztavenou hůrku napadli jakýsi barbarští nájezdníci. Pokud je mi známo, tak jediní, kdo jsme přežili jsem já a moje sestra. Ta na cestu se mnou nezůstala, ale zůstala v nějakém klášteře..." začínám se trochu zas odvracet od toho, co chci, tak se zastavím. "To taky není důležité. Jednoduše jsem vyrazil za pomstou, ale nejsem zrovna nejlepší stopař a jelikož mě nějaká souhra osudu dostala sem, tak bych se chtěl zeptat, jestli o těch nájezdnících něco netušíte? Však víte, abych si je mohl najít a ve jménu boha provést soud nad těmi vrahy."

Nic, nic, naprosto nic

Nikoho nenajdu, což mě trochu trápí.
Někdo je přece musí držet živé...nějaký nekromant...není možné aby tu nikdo nebyl!
pomyslím si. Je to dost nepříjemný pocit, ale musím chránit pevnost. Rozletím se k pevnosti a těsně před kostry začnu chrlit oheň, abych utvořila ohnivou zeď, přes, kterou jen tak neprojdou, nebo by je alespoň zdržela. Pak se snažím smažit přímo ty hnusné nemrtvé bestie. Ať je to kostra nebo zombie...(Předpokládám, že jsem si měla hodit procenty tak tedy 39%)