Andor.cz - Dračí doupě online

Arvin – hvozd

„ Ten koho tu tak urážíš, je král Trionu, Arvin II.“
Syknu na něj a zadívám se na Arvina. Zamračím se. Něco se děje a vůbec se mi to nelíbí.
„ Co ale jak? Byla jsem vyslána na misi. Čemu se tak divíš?“
Otážu se. Nelíbí se mi jak s námi jedná. Podívám se na Arvina a nakonec znovu na elfa.
„ Jedeme za mou matkou. Doufám, že nás k ní pustíte.“

Útěk?


Elfové?
Rozhlédnu se a snažím se určit, kde jsme a jak jsme daleko od hradu.
,,Lenoro? Můžeš se pohybovat? Nebo tě mám nést? Musíme co nejdříve pryč, teď zde nejsme moc platní."
Znovu se rozhlédnu a čekám na její odpověď. Snažím se přitom zastavit nějakého elfa, abych zjistil co přesně se stalo.

Nalaya - Rozpravy ve hvozdu

"Princezna?"
Nedůvěřivě na tebe hledí a luk nesklání. Pak slétne pohledem i na mne.
"Pokud jsi princezna tak kdo je ten ubožák se kterým se taháš?"
Optá se. Mé rysy jsou pevné. Ze sedla koně pohlédnu na elfa.
"Ten ubožák jak ty říkáš ti rozumí v celku dobře a je králem ze sousedství."
Odvětím naprosto klidně. Elf chvíli zaváhá.
"A-le....jak?"
Vydechne trošku nevěřícně.

Lopica - Za armádou

Rozhodla ses spěšně opustit město a vydat se sledovat lidskou armádu. Sledovat je není nikterak těžké, jelikož zanechávají v celku dobrou a hustou stopu po cestě i jiném terénu. Dohnat je jen však větší problém, jelikož mají v celku náskok takže ač odpočíváš jen desítky minut a sleduješ je neúprosně rozsah mezi vámi se snižuje jen pomalu.
Čas se pomalu blíží k odpoledni a sledování je v celku únavné i tak ale doufáš, že to přinese své ovoce. Horší však bude to, že začínáš mít hlad a žízeň a tvé zásoby jsou již značně omezené.

Araoth - Kasárna

"Bohové tě provázej."
Kývne trpaslík, když se loučíte a nechá tě jít. Ty zamíříš mezitím venku ke kasárnám. Kdyby tohle město nebylo tak zbožné aby se hledaly hůř, ale takhle je to jedna z mála hrůzostrašněji vyhlížejících budov. Když vejdeš do kanceláře vidíš tam sedět nějaké trpaslíka, který si pročítá pergameny.
"Tak co chcete? Loupež, ošizení, vražda...? Co se stalo?"
Ptá se jako by to byla každodenní rutina.

Malari a Tiamat - Bitevní vřava

Tiamat se vrhnul do boje s kostěnými draky, ale jejich přesila se brzy potvrdila několika ne zrovna malými kousnutími na jeho těle, které začaly hezky krvácet. To však zatím jen dmýchá jeho hněv.

Co se týče Malari tak ta sletěla níže a snaží se najít někoho, kdo by přivolal ony mrvé draky, avšak k její smůle nikoho příhodného nenachází. Je rychlá a proto má šanci nějak reagovat než se nemrtví dostanou k pevnosti, ke které už nemají zrovna daleko.

Lenora a Alasseon - Tvrdé přistání

Oba jste se dokázali naštěstí najít. Nebyli jste tak daleko od sebe. Nicméně vše vás bolelo po nepříjemném pádu, ale i tak můžete být rádi, že nemáte nic zlomeného. Tedy můžete v to doufat. Pak uvidíte jak z křoví a mezi stromy vybíhají elfové. Jsou to Alovi krajané, vesničané, domobranci i bojovníci všichni prchají a jejich počet není moc vysoký. Když zalovíte v paměti uvědomíte se že o pár kilometrů dál ze směru odkud prchají bývala menší elfí vesnice kdysi.

Dopad

Dopadli jsme. Zabolelo to, a já se ztěžka zvedám. Slyším Lenoru a jdu tím směrem.
,,Jsem... Tady."
Podívám se na ní, ale hned se dívám okolo sebe, abych našel něco, kam by jsme se mohli schovat. Protože ten dusot se mi ani v nejmenším nelíbí.

Tvrdé přistání

Trochu zanadávám jak v elfském, tak i dračím jazyce když se pokusím nějak vstát. Bolelo mě celé tělo, ale díky bohům jsem neměla nic zlomeného.
"Ale?! Ale!!" pokusím se znovu zavolat svého přítele trochu víc chraplavým hlasem, protože nevím kam dopadl on.
Vzepřela jsem se na rukách a pokusila se aspoň posadit. Šlo mi ztěžka ale nakonec jsem se ale nějak posadila. Srdce se mi ale rozbušilo, když jsem zaslechla jak se něco blíží mým směrem.

Nic

Do háje, z takovéhle výšky nic nenajdu.
pomyslím si když vidím jen jednu velkou hromadu nemrtvých a nic jiného. Sletím tedy níž abych viděla jednotlivé postavy aspoň aby se dali rozeznat od sebe. Nyní hledám někoho podezřelého, někoho kdo vyvolal ty draky a ko je jejich vůdce.
Kdepak si ty co jsi zneuctil naše předky.
napadne mě a dál hledám.
// Omlouvám se za délku příspěvku, ale nic víc mě nenapadlo.

Rozloučení s chrámem

Tak majitel svitku by mě teď už asi radši neviděl, tam by vlezl znovu jen blázen... Jsem dostatečně veliký blázen nebo radši půjdu do hospody hledat dobrodruhy. Zamyslím se a usměju se. Přeci jen... v hospodě bude určitě i pivo! I když nejdřív asi navštívím kasárna.

Zvednu se a podám kněžímu ruku. "Mockrát Vám děkuji za pohostinnost. Ale cesta mě holt velí pokračovat dál. Doufám, že teď už bude u Vás vše v pořádku." posbírám své věci a vyrazím ven z chrámu.

Tak nejprve kasárna. pomyslím si a vyrazím směrem ke kasárnám, doufaje, že od nich seženu své vytoužené informace.

Rozhodnutí - za vojáky

Do města se mi podařilo dostat až nebezpečně lehce. Nikde žádní vojáci, jen obyčejní civilisté. Nelíbilo se mi to. Až když se ke mně dostala zpráva, že se většina z nich vydala chránit nějakou jejich pevnost. Neměla jsem důvod tady déle zůstávat, jen jsem si koupila něco k snědku a pak jsem se vydala směrem, kudy pochodovala vojska. Nechtěla jsem se té bitvy nějak účastnit, chtěla jsem jen tiše sledovat.
Nechtěla jsem jet na koni. S lidskými zvířaty jsem si příliš nerozuměla, neměla jsem k nim takové pouto jako ke zvířatům lesním. Takže jsem šla pěšky jen s krátkými zastávkami na spánek.
To bude ještě dlouhá a náročná cesta...

Doma

Nějakým způsobem se mi na chvíli uleví, když nás ukryjí stromy ve svém bezpečí, tedy dokud nezačnu mít pocit, že nás někdo sleduje. Podívám se na Arvina a potichu vydechnu, přesto tiše pokračuji dál.

Opravdu mě překvapí, když nás najednou obklíčí postavy s nataženými luky. Poposednu na sedle a zadívám se na toho co promluvil. Lehce se zamračím, přemýšlím kdo zrovna on může být, že mě nepoznal a co tedy dělá v mém lese, ale nakonec v duchu nad tím potřesu hlavou .

„ Jsem princezna Nalaya, dcera Tei´kin Bluespirit, vládkyně království kvetoucí růže.“

Pohlédnu mu do očí.

„ Byla bych vám velice vděčná, kdyby jste sklonili ty luky.“