Andor.cz - Dračí doupě online

Nalaya - Království Kvetoucí růže

Ač mlčky konečně dojedeme k hranicím království Kvetoucí růže. Začínající hvozd je toho znamením. Zde již je cítit vůně stromů a bezpečí, které vždy hvozd poskytoval. Jakmile však vjedeme je zde nepříjemné ticho jako před bouří. Zdá se, jako by tu snad nikdo nebyl a přesto jsme byli sledování.

Pak se začnou objevovat postavy, které nás doslova obklíčí a je jich asi něco kolo 10. Všichni mají napnuté luky.
"Kdo jste, že se odvažujete vstoupit na naše území?!"
Ozve se jeden hlas v elfštině.

Alasseon a Lenora - Tvrdé přistání

Lenoře se podařilo zachránit Alasseona a po smrti Noemi jej i kus odnést dál. Pak však začne klesat a docela tvrdě dopadne k zemi mezi stromy a změní se do své elfí podoby. Má nějaké šrámy a modřiny, stejně jako Alasseon po dopadu. Když se oba rozhlédnou vidí, že jsou někde v hvozdu, jedinou otázkou je kde. Pak uslyšíte v dálce křik a dusot jde ze směru, kterým jste přiletěli a docela rychle se blíží.

Araoth - Zvěsti chrámu

Kněz se zamyslí a promne si svůj vous. Pak s hlubokým odfouknutím pohlédne na tebe.
"To bohužel nevím bratře, žádné takové zvěsti jsem neslyšel, avšak....jsem si jist, že by to mohl vědět právě ten, kdo předtím ukradl náš svitek. Mmmm....a kdo další by to mohl vědět...? Možná nějací dobrodruzi ve městě nebo snad někteří vojáci zde. Těžko říci, ale přeju ti hodně štěstí."
Pokyne hlavou, jako že ti žehná.

Lopicia - V časech války

Právě před nedávnem jsi docestovala až do Království Trionu do hlavního města Trion. Zde jsi však shledala, že bude třeba pokračovat dál, jelikož většina místních bojeschopných vojáků se už před nějakou dobou dala na pochod směrem k nějaké pevnosti, kterou království vlastní a prý je pod útokem. Nyní je město slabě chráněno a vojsko na pochodu na pomoc svým lidem, kteří jdou do války. Na tobě je není důležité rozhodnutí, zdali zůstat ve městě, jít pomoci armádě a zkusit jí dohnat což bude obtížné pěšky, nebo se vydat někam úplně jinam.

Záchrana a možná i problém.


Padám dolů, Noemi dopadla a já očekávám i svůj náraz, když v tom? svým pohledem se podívám nad sebe.
,,Lenoro?"
Jsem velmi rád, že je to ona, ale na druhou stranu jsme větší cíl.
,,Musíme pryč, nemohu dovolit, aby se stalo něco i tobě."
Visím hlavou dolu a koukám se Lenoře na břicho. Jsem rád, že mě chytla i když se mi už v celku prokrvuje mozek a já začínám rudnout.
Chtělo by to někde přistát, doufám, že mě nepustí z výšky přímo na hlavu. To by bolelo.
Sleduji kam letí a jsem připraven se v rámci možností vyhnout třeba šípu, stylem sklapovačky vzhůru nebo úhybu do trany. ono se toho moc v této situaci vymyslet nedá.

Chrám

Hmm, tak alespoň je ten svitek teď ve správných rukách. I když bych rád zjistil k čemu slouží, co už, asi nic nenadělám. Nebudu přeci okrádat církev.

Potom se mi však vrátí opět vrátí roky staré vzpomínky a vzpomenu si proč jsem vlastně původně na tohle putování světem vyrazil. Teď s plným břichem a pár zlatými v kapse můžu zas nějakou dobu ve výpravě pokračovat.

Teď mě ještě napadlo otče, upusťme už od svitku a necháme ho v pokoji, jestli nevíte o něco o nájezdnících, kteří ničí trapsličí osady v pohraničních horách. Už nějakou dobu se je snažím dostihnout, ale nedaří se mi najít stopu. Nebo... nevíte o někom, kdo by takové informace měl? Nebo kdo by je mohl zjistit?

V takhle velkém městě to přeci nemůže být problém, najít informace pomyslím si. Přeci jen intriky, informace, zákulisní politika... Ve městech se o to snad musí zakopávat.

Nad hvozdem

Nechtěla jsem vidět to, jak moje pracka promáchne naprázdno a tak jsem zavřela oči. Ovšem, když jsem ucítila, že v ní něco držím, rychle jsem je otevřela a srdce mi poskočilo radostí, když jsem zjistila, že jej nakonec držím. Sice jen za nohu, ale držím.
Samou radostí jsem ale nepřehlédla strom, protože jsem kvůli němu musela sletět hodně nízko, který mě poté švihnul do obličeje. Trochu jsem zpanikařila, protože jsem na pár okamžiků přestala vidět a když se mi podařilo znovu aspoň trochu se rozkoukat, bylo už pozdě to vyrovnat.
Vytáhla jsem si Ala k sobě, chytla ho obouma předníma tlama a přitiskla si ho k sobě, aby během pádu utrpěl co možná nejmenší poranění. Pak už se ozvalo jen praskání stromů a poté jen tupá rána a lehké zadunění.
Byla jsem mimo jen pár okamžiků, řádově několik sekund, rychle jsem se scháněla po Alovy. Zároveň jsem zjistila, že jsem se proměnila, zřejmě instinktivně, do své elfí podoby.
"Ale?!"

Arvin

Když zmíní padnutí mého lidu v takovém kontextu, zatnu zuby a potřesu hlavou. V tomhle mi to přišlo jako by to dělal z vlastního profitu, jen pro svůj lid. Nejspíš je to tím, že se zlobím a nemám dobrou náladu, ale ještě víc mě to rozzlobilo.

Přesto se udržím a neřeknu k tomu ani ťuk, nechci se s nikým hádat, jen by nás to zdrželo. Jakmile se před námi rozprostře můj milovaný domov, ještě víc pobídnu koně, nikdo si teď nedokáže představit, jak moc bych chtěla být už po boku mé matky.

Mlčím, nedokážu mu teď nic říct, nevím proč. Teď je toho na mě hodně a v první řadě musím zajistit, aby byl můj lid v bezpečí. O víc se teď starat nemůžu.

Nalaya - Cesta domů

"Můj lid to zvládne Nalayo, vydal jsem patřičná opatření. Ale tvůj nesmí padnout jinak bychom byli sevřeni ze dvou stran a proto je mou povinností jet s tebou."
Usměju se, jelikož mi to už nemůže vymluvit. Se svým koněm jí doženu a srovnám jízdu.
"Ano to musíme nevím, jak na tom tvůj lid je."
Kývnu a pobídnu koně taky do cvalu.
Koně klušou dál a nechávají tábor i krajinu daleko za námi a v dálce před námi se začnou rýsovat siluety stromy hvozdu, který skýtá Království Kvetoucí růže.

Tiamat a Malari - Boj o pevnost

Oba jste vzlétli, každý s jiným cílem. Malari se rychle ztratila v mracích, než ji někdo nějak více zaregistroval. Zatímco Tiamat vyletěl vstříc hrozbě. Nemrtvá armáda postupuje přes řeku a zdolává ji je to jen otázka minut, než zaútočí opět na hradby. Nicméně tři kostění draci se blíží vstříc Tiamatovi. Letí ve tvaru šípu a už z dálky se ozve jejich nenávistný řev. Tiamat má jejich plný zájem a draci zrychlí a vyrazí proti němu, míří přímo na něj a trochu se roztahují, aby jej mohli lépe obklíčit a zdolat. Jsou o něco menší než starý rudý drak, ale i tak jsou určitě více než nebezpeční, pohybují se rychle a jejich drápy a čelisti jsou hrozivě ostré.

Malari mezitím zmizela v oblacích a očima hledá původce, který vzkřísil takto ohyzdně někoho, kdo měl v klidu spát. Bohužel armáda nemrtvých ve vodě je z této vzdálenosti jednotvárná a velmi těžko se tam hledá někdo určitý.

Nemrtví jsou už za půlkou řeky, když se mocně rozezní hlas Hilbura Roslanda, který stojí mezi svými muži na hradbě v bílé zbroji a ozařuje temnotu okolo.
"Dei wergus on trea ged!"
Ti více znalí poznají starý jazyk, který používají jen jezdci, když kouzlí. Hilbur namíří svým mečem přes hradby směrem k řece a z meče vyšlehne bílý záblesk. Ten narazí do vody a ta v okruhu dobrých 50 metrů čtverečních zmrzne i s nemrtvými. To zbrzdí část nepřátelské armády.

Alasseon a Lenora - Nad hvozdem

Když Alasseon padá může si prohlédnout, jak o dost těžší tělo Noemi poláme některé stromy a zaboří se částečně do země. Další drak takto zhynul a on ani neví, kdo vyslal to smrtící kouzlo. Sám však nyní padá dolů a blíží se ke stromům, útěchou je, že zde nevidí nemrtvé nejspíše je ještě dost daleko od hlavní linie.
Lenora neváhá po tom, co viděla jak drak, který nesl Alasseona zasažen padl mrtev dolů, zrychlila svůj let a natáhla spáry po elfovi. Promáchla a.....zachytila úspěšně Alasseona za nohy. Ten nyní visí hlavou dolů zachráněn bílou dračicí. Ale nebezpečí neznámého útočníka může stále trvat.

Boj->ouvejs

Pozoruji přiblližující se hordy těch hnusnejch smradlavejch chodících mrtvol...
Ach ne, už jdou zase.
pomyslím si a nervózně se zavrtím.
Pak ovšem ztuhnu při pohledu na ně...nejprve mé srdce poskočilo radostí, podle siluet...ale hned na to se z něho stal jeden velký balvan...Koukám na ty kreatury....na ty parodie draků...
Co jim to provedli? TAKHLE ZNEUCTÍT DRAKY!
pomyslím si a v mysli je proklínám.
Ani se na Tiamata nepodívám.
"To je dobrý nápad. Zkusím vyletět do mraků a najít toho co jim takhle ublížil...pokud by se mi podařilo zabít toho nekromanta, tak by možná padli i oni...lidem stejně víc nápomocná být nemohu."
řeknu Tiamatovi. Roztáhnu křídla, odrazím se od cimbuří a letím směrem nahoru. Letím vysoko v mracích a koukám dolů jestli neuvidím njakou podezřelou osobu.