Andor.cz - Dračí doupě online

Padám, padám, padám...


Letíme, když v tom zahlédnu něco...
Lenora?
Pomyslím si, než se však stačím rozkoukat, tak už po nás střílejí. Bohužel trefí Noemi, která mě v tom okamžiku pouští a já padám přímo na ty nemrtvé.
Co teď? Je to konec?
Zaslechnu své jméno.
,,Lenoro???"
Stačím ještě pronést a odevzdávám se svému osudu.
Alespoň jsem tě viděl...

Nad královstvím

Při bližším průzkumu se mě zmocní pocit, který jsem necítil už tak dvacet let. Byl to onen pocit draka, který vycítí své jezdce, když je mu nablízku. Ne, můj jezdec je už dávno, dávno mrtví!
Mohl to být...
Z mých myšlenek mě vytrhne to, jak něco vyletí z lesa. Přiměje mě to zastavit se ve vzduchu. Jenže zjisťuji, že to nikterak nemířilo na mě, ale na toho černého draka. Proč by ale stříleli na své? Jenže, tomu drakovy něco vypadne z pařátů. Srdce se mi div v tom okamžiku nezastaví.
Al!!
Nemeškám ani vteřinu a vyrážim znovu pro něj.
Jsem pomalá.... pomalá.... nestihnu to..... nestihnu!!!
Natáhnu po něm aspoň přední tlapy ve snaze jej zachytit.
"Ale!!"

Pevnost Trion

Můj sluch zachytí něco co připomínalo jakoby troubení rohů. Avšak tohle bylo jiné. Temné. Něco takového jsem ještě nepocítil. Stál jsem pevně, rozhodně, odhodlaně. Nebyl na mě vidět žádný záchvěv strachu či něčeho podobného. Přesto jsem pocítil, jak mi onen zvuk prolézal až do samotného morku mých kostí. Trochu jsem si ofrkl a z mých nozder tam vyšel lehoučký obláček šedavého dýmu.
Když uslyším lidský výkřik, otočím jeho směrem.
Chvíli nerozeznávám nic, jenom nějaké podivné siluety. Přivřu naštvaně oči.
Jak se opovážili oživit mé bratry a sestry?! Za to zaplatí!!!
Zarazím velmi naštvaně drápy obouch předních tlap do země, až skoro nebyly vidět. V očích se mi zrcadlila zloba a touha po boji.
"Maličká...." oslovím zelenou.
"Pomáhej lidem.... tyhle karitarury jsou moje..."

Arvin a cesta

Vyhoupnu se do sedla stejně jako on a pobídku koně, aby se rozešel. Pohled mám zabodnutý před sebe, je vidět, že jsem nervozní a mračím se.

" Neměl si chodit. Doma máte starostí víc než dost a budou tě potřebovat taky. Já to nějak zvládnu. Doufám."

Podívám se na něj a pak zase zpátky.

" Musíme si pospíšit."

Prohlásím nakonec a pobídnu koně znovu, tentokrát do rychlejšího cvalu. Nechci se zdržovat, a ani nemůžu.

Nalaya - Na cestě

Jen se usměju a zvednu se taky a poupravím popruhy svého koně.
"Říkal jsem, že tě samotnou nepustím ne?"
Mrknu na ní a jakmile uhasíme ohniště vyšvihnu se do sedla.
"Snad dorazíme včas. Co jsem se dozvěděl od svých lidí před odjezdem, tak u nás už začíná zuřit válka."
Zavrtím hlavou trošku ponuře a pak pohlédnu na Nalayu.

Araoth - Chrám

Trpaslík tě s mírným úsměvem pozoruje a kývne hlavou.
"Máme dobré kuchaře, co se týče tvé pomoci, bohužel musím odmítnout. My svitek nestřežíme, abychom odhalili jeho tajemství. To zatím musí zůstat uchováno. Jak jsem řekl snadno by se jeho moc dala zneužít."
Na chvíli se odmlčí a prohrábne rukou vousy.
"Říká se, že svitek ukrývá mapu k zapomenutému místu. Některé doměnky tvrdí, že je to tajný domov draků, jiné zase, že dovede ke zkáze do sídla samotné temnoty a těch teorií je více."
Objasní ti pár věcí o záhadném svitku.

Tiamat a Malari - Pevnost Trion

Moc času na povídání vám bohužel už nezbyde, protože uslyšíte dout bezduché rohy. Jejich tóny rozesívají strach a úzkost do srdcí všech přítomných. Nemrtví se opět dávají na pochod a ti pozornější vidí jak začínají kostnaté nohy cachtat přes řeku směrem k pevnosti. Pak se ozve poplašený výkřik, když uvidíte zpoza řeky vzlétávat další tři siluety. Mohli by to být draci, ale když se začnou blížit...

Zjistíte, že to jsou jen kostry draků rozsévající děs s každým metrem, který překonají směrem k vám.

Lenora a Alasseon - Nad královstvím

Lenora se přibližuje k černému objektu, který také letí jejím směrem. Když je trochu blíže rozeznává dalšího draka, který třímá v tlapě postavu, dle citu pozná, že je to Alasseon. Než se však stihnou draci dostat k sobě z hlubin lesa vyletí nějaký projektil ten zasviští vzduchem a provrtá hlavu draka, který nese Alasseon. Ten padá mrtev s ledovým oštěpem v hlavě a Alasseon padá sním. Lenora to vše vidí.

Amiel - Město Trion

"To máš pravdu všechny vzít nemohli, ale odešlo jich poměrně dost. Moc hlídek tu asi nezůstalo."
Odvětí Vellus. A pomalu procházíte prázdnými ulicemi, kde je jen několik vesničanů. Až na tržnici uvidíte obchodníky, kteří nemají sice moc zákazníků, ale stejně zde jsou. Nyní je otázkou co vlastně potřebujete nakoupit. Snad se tu dá nalézt vše.

Trion

Pustila jsem se do jídla. Trochu mi vadilo, že tam jen tak Vellus stojí a kouká jak jím. Bylo to trochu divné.
Ale tak jestli se mu to líbí...
„Nemohli sebrat všechny. Musí tu někdo zůstat aby město dál fungovalo. To by to dopadlo, kdyby sebrali všechny pekaře a farmáře a obchodníky. Lidi by si nemohli koupit jídlo, pekaři by neměli mouku a bez obchodníků by lidi neměli kde nakoupit. Všechno by se zastavilo.“ Řeknu přesvědčeně.
Když jsem dojedla poděkuji Vellusovi a vstanu.
„Jo. Tržiště. To je dobrej nápad.“ Souhlasím a obleču se. Rozhodně si tu nic nenechám. Zatím co tu nebudeme se sem může někdo vloupat nebo hostinský je všetečka a prohledává lidem jejich věci, když nejsou v pokoji.
Jako poslední jsem si připnula k pasu meč. „Můžeme jít.“ Pobídnu ho a vyrazím z pokoje.

V oblacích

Můj les.... oni...oni zabíjejí můj les... les, který jsem přísahala chránit svým životem. Les, který jsem pomáhala vybudovat takoví, jaký je dnes.
Přivřu oči, když v dály uvidím onu černou šmouhu. Ať už to bylo cokoliv, určitě to patřilo k těm co ničili můj les. A za to zaplatí!!
Mohutně zařvu a zaberu do křídel a letím směrem k tomu černého. V očích se mi zrcadlila nenávist, odhodlání a trochu i zuřivost.

Vyrážíme.


Když se vzneseme, tak já zkoumám, co se děje dole. Nevšímám si okolí, jen občas se zadívám do dáli, ale pak zase zkoumám, co se děje dole. Když v tom zahlédnu něco.. Bílého...
Na ptáka je to malé... Lenora? Ale jak?
Užasle koukám na to něco bílého a doufám, že je to ta, na kterou čekám... Přál bych si to, opravdu moc, a teď by se to mohlo vyplnit.