Andor.cz - Dračí doupě online

Stařec...

Kdy bohové...blablabla.... kdyby bohové chtěli, aby lidi lítali, dali by jim křídla a kdyby bohové chtěli.... nah, tohle nemá cenu už řešit. Proto si jen výrazně odfrknu a to tak, že mi z nozder odejde trochu šedavého dýmu.
Starý blázen zůstane prostě starým bláznem. Stejně jako všichni lidi o nás ví sotva zlomek a už mě tu bude poučovat.... tsche... já vedl své bitvy, když jemu teklo ještě mlíko po bradě a teď si tu bude hrát na chytráka...
Nemělo cenu se tím teď zaobírat, stejně to prostě nemělo smysl. Jen jsem dopáleně lehce zavrčel a přešlápl na místě. Nakonec jsem si sedl a ostnatý ocas jsem si obtočil okolo těla. Vzhlédl jsem k nebi. Chybělo mi nevidět na něm své bratry a sestry...
"Víš Malá..." řeknu směrem k tomu zelenému mláděti. Přezdívka Malá, mi k ní začala celkem dobře zapadat.
"Možná působím pyšně, namyšleně či vztekle... ale jsem Rudý drak, oheň, který hoří uvnitř každého z nás v Rudých hoří bujařeji než ve vás ostatních..." řeknu dál a poté se konečně podívám k ní.

Diskuze v chrámu

Magickou moc? To zní zajímavě! pronesu, zatímco do sebe dál soukám snídani. Jen si neumím moc představit, jak velkou škodu by mohl takový jeden svitek napáchat? Jakou moc by tedy měl mít? Jaké jsou ty názory? Vyzvídám dál z kněze.

Třeba by mi to kouzlo mohlo napomoci v hledání těch zmetků, co vyplenili naši vesnici? To by chtělo zjistit víc.

A nemohl bych nějak pomoci k jeho vyluštění? Když už jsem se tak snažil, abych ho pro Vás získal, jistě by byla škoda něco nezkusit. překýpám nadšením a znovu se zakousnu do jídla.

Mimochodem, to jídlo je výborné!

Arvin

Opatrně ho pustím, když se mě nedotkne a odtáhnu se od něj.

„ Omlouvám se… Zastavila jsem jen kvůli tomu, že jsem usínala v sedle a kůň už byl unavený.“

Řeknu mu potichu a pomalu se začnu zvednat.

„ Měli by jsme zase vyrazit. Nesmím se zdržovat… je to ještě strašně daleko.“

Prohlásím potichu a upravím se. Posbírám své věci a dojdu ke koni, kterému připnu sedlo a upnu na něj svoje brašny. Pak se vrátím k ohništi. Chvíli se soustředím s rukou nad plameny až nakonec uhasnou.

„ Jsem ráda, že si se objevil Arvine.“

Podívám se na něj nakonec a chytím koně za uzdu.

„ Po´d už.“

Sklesle se ohlédnu a nakonec vyrazím pomalu dál.

Nalaya - Na cestě -> Nečekané shledání

S mírným úsměvem sleduji Nalayu, jak se probere a je trošku dezorientovaná. Kůň se pase o kousek dál za ní. Jen odložím klacek, kterým jsem si hrál v ohni a upnu na ní své oči.
"Taky tě rád vidím."
Ušklíbnu se a opřu si ruku o pokrčené koleno.
"Nu, říkal jsem, že samotnou tě jet nenechám. Říci sis nedala a ujela mi. Vcelku mi zabralo čas tě dohnat podle stop a najít. Ještěže jsi se utábořila na noc a necestovala pořád v kuse."
Prohodím s mírným úsměvem.
"Měla by ses smířit s tím, že se mě jen tak nezbavíš."
Blýskne mi v očích bojový plamínek.

Amiel - Město Trion -> Procházka s Vellusem

Nad tím, co říkáš se jen ušklíbne.
"Tuším, že se téhle pohromě stejně nakonec nevyhneme."
Zdá se, jako by to snad věděl dopředu nicméně to rychle a s klidem přejde a podívá se s okna.
"Jo venku je dost liduprázdno. Snad najdeme nějakého obchodníka, teda pokud ho nenaverbovali taky."
Široce se zazubí a čeká až se najíš.
"Možná bychom měli mrknout na tržiště."
Opírá se o stěnu a sleduje tě při jídle.

Noemi a Alasseon - Království Starého dubu -> Do oblak

Ent přikývne na souhlas.
"Ano půjdu na cestu. Nejvíce hrozné je to tam, kde je les černý po celé délce je to těžké a nejbližší vesnice se strachy třese."
S tím dlouhými houpavými kroky vyrazí kupředu.
Jakmile Noemi se svou zátěží v noze vzlétne brzy se ocitnou vysoko nad nad hustými stromy a v dálce uvidí zčernalý kus lesa, místo odkud přišla Noemi a kde se nákaza šíří nejhůř.
Pak jste oba tedy hlavně Noemi na obzoru blíže k černému pásu zahlédli něco ve vzduchu velké a bílé. Snad by to mohl být i další drak.

Lenora - Království Starého dubu -> V oblacíh

To cos viděla z části lesa tě rmoutilo, ale i tak si začala myslí hledat Alasseona. Trvalo to chvíli a ucítila jsi jeho přítomnost dál v hlubinách lesa, směrem, kde se nacházelo kdysi hlavní město království. O chvíli později jsi zaznamenala tím směrem nějakou tmavou siluetu, která se vznesla do vzduchu z lesa. Vypadá to, že by to snad mohl být i nějaký drak.

Tiamat a Malari - Pevnost Trion -> Mrtvé peklo

Hilbur vyslechne oba draky a nadechne se a přelétne je pohledem.
"Možná jsem starý Rudý draku, avšak síly mám dostatek."
Jeho předtím starý a nakřáplý hlas nabere na síle i moci. Zavlaje vítr a jeho bílé vlasy se rozlétnou všude kolem.
"A kdyby bohové mysleli, že drak je silnější sám, nedali by možnost jiným rasám se s nimi svázat."
Zavane z toho zašlá moc. Pak pohlédne klidně na Malari.
"Ano asi máš pravdu. Má zátěž by tě udělala zranitelnou. Půjdu se připravit k boji. Nechť vaše šupiny září stejně i po boji."
Pronese k oběma už mírně a kývne na své panoše a ti odnesou sedlo pryč. Sám jde jiným směrem buď do stájí, nebo na hradby kdo ví.

Araoth - Chrám -> Tajnosti

Trpasličí kněz s mírným úsměvem kývne a dá ti vášek s penězi.
"Je tam 10 zlatých. Bohužel jsme chudá organizace, ale i tak myslím, že se toho za to dá dost pořídit. A co se týče svitku, je pro nás důležitý, protože je historicky velice starý a říká se, že má magickou moc, jakou v tom se názory různí, avšak v nepovolaných rukou, by mohl způsobit mnoho problémů. Generace kněžích jej střeží a udržují, aby mohl být třeba jednou použit nebo rozluštěn, ale aby nebyl zneužit. Je to těžký úkol pravda."
Kývne a uhladí si vousy.
"Ale je to třeba. Snad její uchráníme i v budoucnu."
Doplní s nadějí.

Trpasličí město

Áááh, konečně zas jednou pořádný spánek v posteli místo pospávání pod širákem.
Protáhnu se a rozhlédnu se po pokoji.
Klid, pohoda, sucho. Co víc si po cestě může trpaslík přát... Možná pintu piva.
Jen co se tyto myšlenky proženou hlavou, už vchází dovnitř trpaslík se snídaní.
Vypadá to, že přání se tu plní rychle.
Pomyslím si a pustím se do jídla. Přitom pozorně naslouchám, co kněz povídá.
Pár zlatých se určitě na cestě bude hodit. Ale mě by hlavně zajímalo, proč byl ten svitek tak důležitý? Ten trpaslík, od kterého jsem ho ... získal, říkal, že je ve svitku něco důležitého týkající se jeho předků.

Odlet.


Ještě než mě chytne, tak si vezmu svůj luk a šípy, které k mé postavě neodmyslitelně patří. Pak mě Noemi chytne do drápů.
,,Musím vědět, jestli je někdo neovládá... Zvládneš to Noemi? Kdyby se něco dělo, tak já budu střílet. Hlavně aby se ti nic nestalo. Kdyby to bylo jo špatný, tak mě pust a odleť. Nechci, aby se ti něco stalo. A já... No... Třeba budu mít štěstí a přistanu do měkkého."
Podívám se na Enta a zeptám se ho.
,,Můžete se zatím pomalu přesunout k linii? My vás najdeme. Hmmm kde je situace nejhorší?"
Podívám se na něj a čekám.
Takže... musí to být v klidu.
,,Noemi... Ještě chvilku vydrž, až dám přesné pokyny, tak vyrazíme."

Prípravy na odlet.
 
Ráno sa zobudím spolu so slnečnými lúčmi. Naširoko zívnem, otvorím oči a začnem si preťahovať celé telo, pričom omylom krídlom zavadím o strom a odseknem z neho pár vetiev.
Och...to som nechcela.
Opatrne vetvy prisuniem pod strom a na koniec očisty sa otrasiem. Potom sa vyberiem pred zámok, kde nehybne čakám na Alesseona s privretými očami, vyhrievajúc sa na slnku.

Keď príde, dám najavo že ho vnímam kývnutím hlavy a naďalej mám hlavu natiahnutú k oblohe. Až po chvíli ju spustím.
Som pripravená vyraziť. Cez noc som načerpala dosť energie.
Oznámim mu a dvihnem jednu labu.
Čím skôr vyrazíme, tým skôr tam budeme. Nemáme prečo čakať.
Bez zbytočných rečí opatrne oviniem labu okolo jeho mäkkého tela a dávam pritom pozor, aby som ho nepoškriabala. Práve pazúry okolo neho utvoria zdola akýsi pancier, keďže brucho je u každého tvora najzraniteľnejšie.
Ešte potrebujem trochu presnejšie vedieť, kam treba letieť. Pokiaľ som videla, boli tí ľudia-z kostí roztrúsený na veľkom území a v skupinkách. Mám preletieť postupne nad celým územím, ktoré okupujú?

Ku Starému dubu

Nečekám ani až se řádně rozední a znovu vyrážím na cestu. Přestože jsem včera letěla skoro do noci, neurazila jsem moc velkou vzdálenost, tedy aspoň pro mě. Myslela jsem, že jsem tedy uletěla více, ale zřejmě jde jen o dočasné selhání mé mysli, přeci jenom nebyla jsem drakem dobrých dvacet let.
Hledala jsem instinkt, který mě zavede neomylně domů. Po chvíli jsem jej nakonec našla i když jsem jej předtím uzamkla hluboko uvnitř sebe, možná proto aby moje již pochroumaná duše dál netrpěla...
Zanedlouho jsem spatřila známé vrcholky stromů, ale vypadali jinak, mrtvě. Dorazili snad nemrtví i sem? Pokud ano, musím rychle najít Ala. Zavřela jsem oči a pokusila se vyslat svoje myšlenky směrem k Alovi, ve snaze tak potom lépe určit kde se nachází.
"Ale.... Ale... kde jsi?"

Pevnost večer a ráno

Poprvé když mě Tiamat okřikne větou "Ja se opovažuješ!" se na něj podívám.
"Já to nemysela zle, jen...mi připadáte jako někdo kdo nerad někoho nosí na hřbetě."
řeknu drakovi a pak se otočím na starce který promluví. Povzdechnu si.
Opět promulvý veliký.
"Možná máte pravdu možná ne.."
šeptnu s povzdechem. Lehnu si na hradbách a koukám směrem odkud jsem přilétla...směrem k domovu.
Pak do mě Tiamat jemně šťouchne čumákem. Kdybych neležela tak zavrávorám. Podívám se na něj.
Tohle bude dlouhá noc...a zítřejší den ještě delší, pokud to přežiji...
pomyslím si.
V noci vůbec nedokáži usnout...hlavou se mi honí různé myšlenky, hlavně ohledně toho co řekl Tiamat. Ráno když se pevnost probouí a Hilbur přinesl sedlo tak se na něj podívám.
Zavrtím hlavou abych si pročistila hlavu.
"Rudý má pravdu....nejsem zvyklá na zátěž, bojovalo by se mi hůře. Myslím, že vojákům dodá naději už jen to, že jsem zde...dva draci, teda drak a půl...."
řeknu. Pohlédnuopět na Tiamata. Jeho rodičovský tón mi připoměl moje rodiče. Pak pohlédnu směrem k nepřátelskému "ležení".