Andor.cz - Dračí doupě online

Lev

Zadívám se na lva, jak škube ty nebožáky. Když se rozběhnou všichni zbývající pryč, stáhnu kuši a zadívám se na lva. Lehce si skousnu ret. Jakmile se vydá klusem pryč, vyhoupnu se do sedla a rozjedu se za ním.

„ Počkej! Prosím stůj!“

Zavolám na něj s lehce rozechvělým hlasem. Snažím se ho dohnat. Rychle mířím rovnou za ním.

Pevnost

Upřeně hledím do Tiamatových očí.
"Nejsem dráče."
zavrčím na něj nevrle.
Sletím dolů ke starci.
"Naaďte mi jej. Dovolím vám opět zažít pohled z dračího hřbetu. Té dračice je mi líto...pokaždé zamrzí když zemře jeden z nás..."
řeknu s povzdechem.
"Jak byla veliká?"
zeptám se starce.
"Mimohodem tady rudý, by na hřbet člověka nevzal...dost o tom pochybuji."
řeknu.
"Chci jít ve šlépějích mých předků...proto chci do bitvy nést jednoho z dračích jezdců."
šeptnu muži...který býval jezdcem.

Nalaya - Na cestě domů -> Bílý lev

Lev skáče mezi útočníky a jak se míhá a ty střílíš, tak je uchráněn jakýchkoliv zranění. Několik mužů padne k zemi s šípem v těle jiní jsou roztrháni na kusy.
"Zachraňte se!"
Křičí a zbývající se rozprchají do všech strach. Lev vítězně a majestátně zařve až se to ozývá všude kolem. Tlapy a tlamu má ještě od krve. Pak ti věnuje pohled a obrací se kluše pryč.

Alasseon a Noemi - Království Starého dubu -> Palác

Ent na vás pohlédne a pokýve mohutnou hlavou.
"Počkám v zahradách města a načerpám sílu."
Dunivými kroky odchází. Vykoukne z jedné menší chodby jeden z elfů.
"Připravím ty dokumenty pane."
Zase zmizí.

Lenora - Místo přistání -> Jezírko

Přistála jsi a napojila ses. Popřípadě si něco ulovila nyní jelikož je tmavá noc ukládáš se již ke spánku, aby sis odpočala. (Omlouvám se musíš počkat až ostatní ukončí den.)

Amiel - Město Trion -> Krčma

Ty i tvůj společník dorazíte k večeru do krčmy. Tam je v celku prázdno. Z jednoho opilce nakonec vyzvíte, že se chystá přesun městského vojska k jedné pevnosti na pohraničí s trpaslíky, že je tam pod útokem nemrtvých a pevnost se bez posil neudrží.
Zároveň chce hostinský vědět jestli tu chcete přespat a kolik pokojů.

Malari a Tiamat - Pevnost Trionu -> Večerní potlach

Starý rytíř si přeměří vás oba pevným pohledem.
"To, že draci vymizeli neznamená, že na ně zapomínáme, ani na staré zvyklosti. Bohužel brnění pro draka zde opravdu nemáme....ale!"
Zdvihne prst a přelétne mu po rtech úsměv.
"Sedlo jezdce by se tu našlo mohlo by být ve velikost menšího z vás. Přece jen Vy rudý pane jste až příliš velký."
Na chvíli se odmlčí a narovná se.
"Co se týče jezdců. Většina z nich zemřela společně s draky nebo zmizela, schovávají se nebo nejsou známy informace, ale pokud má někdo letět v sedle jediný jezdec okolí jsem já. Kdysi jsem býval jezdcem dračice Driangy. Byla ledově modrá, když zemřela...."
Zlomí se mu hlas a je vidět skápnout slzu, ale pak jeho obličej zase zpevní.

Zavrtím svou hlavou, abych jsi tak urovnal myšlenky, které se začalo formovat v mé hlavě. Zároveň jsi během toho trochu odfrknu. Nicméně poznámka toho dráčete mě donutí se hlasitě, hrdelním smíchem zasmát.
"Hloupost, dráče...." řeknu směrem k ní. Nemám díky své výšce, problém se k ní natáhnout a vidět jí přímo do očí i když je na hradbách.
"Neslyšelas co říkal ten starec? Draci se tu už pár let nevyskytují, takže pochybuji o tom, že by v pevnůstce jako je tahle měla něco co by jen připomínalo to tvoje brnění a i kdyby. Silně pochybuji o tom, že by se TADY našel někdo, kdo by uměl ohánět něčím jiným než vidlemi..." řeknu. Je pravda, že lidi moc nemusím ale to co řekla se mi jeví jako naprostá bláhovost a početilost mezi sedláky hledat "krále".
"I kdyby se našlo oboje, co myslíš, že zvládneš navíc? Nic. Jen vystavíš toho ubohého člověka většímu nebezpečí než kdyby se jako všichni schoval za těmahle hradbama, které jim poskytnou větší ochranu. To, že ti na zádech bude sedět nějaká blecha nezaručí naše vítězství, natož to jejich." řeknu. Trochu zatřepám křídly, abych si je lépe složil k tělu.
"Chápu, že zřejmě chceš obnovit Jednotu, ale teď na to není ani čas, natož místo."

Alesseon.

Prvé, čo ma napadne je kto je Lenora?
Nebodaj drak... drak ktorý by si zobral dvojnožca na chrbát? Čo je to za draka? Ent síce spomínal jazdcov ale... spomínal aj to, že vraj už zanikli.
Pri zmienke že ho môžem potom zožrať si ho celkom vážne začnem premeriavať.
Umh, je moc malý. Len by som po ňom dostala väčší hlad.
Potrasiem preto hlavou.
Vezmem ťa do laby. Máš moje slovo, že ťa nepustím.
Privolím nakoniec k jeho súhlasu.
Tiež mu záleží na tom, aby prestali ničiť les...a jeho obyvateľov.

Keď spomenie čosi o odpočinku, uvedomím si, aká som v podstate z letu unavená, avšak z dynamického chodu udalostí som na to takmer ani nepomyslela. Uvedomím si však ešte jednu vec.
Potrebovala by som ísť pred tým, ako vyrazíme ešte na lov. Dlho som nejedla.
Oznámim mu.
Potrebujem korisť, hlavne ak budem niesť aj jeho. Zvládnem to, tipujem že ani zďaleka nedosahuje takú váhu ako jeleň, a to sme ich prenášali do našich hniezd letkom dosť veľkú diaľku len čo sme vyrástli, ale potrebujem sa nažrať.
Čakám, či dostanem ešte nejaké inštrukcie, ale som už pripravená vyplížiť sa do lesa na lov.

Pevnost

Doletím zpět na hradby.
"K čemu nám to bude. o nevidět přijdou další, měli byste se líp připravit. Nevím sice jak, ale alespoň rozešlete ptáky se zprávami nebo alespoň posly a rozešlete zprávy pro pomoc. Těch nemrtvých sou tam hordy."
zavrčím na starce a přemýšlím jakou máme naději vyhrát.
Jestli nedorazí žádné posily tak ani s tímhle drakem to nezvláneme...bude to peklo.
pomyslím si.
Kdyby tu byl alespoň někdo kdo umí pořádně bojovat z dračího hřbetu.
napadne mě.
"Starče, mám otázku, očekávám sice negativní odpověď, je tu někdo kdo někdy seděl a bojoval z dračího hřbetu, máte sedlo a zbroj pro draka mé velikosti?"
zeptám se ho a čekám co odpoví.

Město Trion

Dojeli jsme do města. Bez problémů nás pustili branou a pak se stačilo jen rozhlédnout, aby bylo jasné, že fakt se něco chystá. Všude pobíhali královskými vojáky. Bylo tu víc uniforem než obyvatel.
„Myslíš?“ zeptám se Velluse s pozvednutým obočím. Samozřejmě, že to byla jen ironická poznámka.
„No... dokud nás nebudou chtít povolat do služby, tak se nás to netýká.“ Pronesu a pobídnu koně.
„Najdeme si hospodu, kam ustájíme koně a pronajmeme pokoj. A pak zjistíme proti komu se bude bojovat.“ Řeknu.
„Ale teda kdyby to bylo něco velkého, tak o tom víme už dávno. Že má být velká válka se většinou rychle rozkřikne.“ Rozhlížím se, abych našla nějaké vhodné místo, kde se budeme moci ubytovat.

Let k domovu

Pomalu ale přeci jistě se okolo mě smrákalo, až mne tma pohltila úplně. Začalo mi cukat v levém svalu na křídle, z čehož jsem pochopila, že jestli nepřistanu, skončí to za chvíli mým pádem.
Chtě, nechtě jsem tedy přistála.
Vybrala jsem jsi dostatečně velké, avšak kouzelné místečko na kraji nevelkého jezera. voda z jezera chutnala dobře a uhasila mou žízeň, kterou jsem jsi do této doby neuvědomovala.
Nakonec se u stromů stulím do jakého klubka, ocas jsi obtočím okolo sebe a křídlami si zakryji číst těla. Dlouhý krk s hlavou natáhnu k právě vyházejícímu měsíci.
Už brzy.... projde mi hlavou a poté skloním svou hlavu a schovám jí pod jedno s křídel. Pomalu cítím jak mně přemáhá spánek...

Druid?


,,Vše připravte brzy ráno vyrazíme."
Podívám se na Noemi.
,,Ještě jednou se ti omlouvám. Prosím odpočiň si... I ty ente... Odpočiň si. Ráno vyrážíme."
Podívám se na sluhy.
,,Povezu sebou otcovy listiny. Musí mi je někdo přečíst."
Zadívám se na všechny okolo.
,,Měli by jste si i vy odpočinout. Je toho teď moc."
Řeknu ke všem a pak se zadívám na Noemi a enta.

Přepadení? Spíš překvapení!

Zadívám se špičku šipky v kuši a potřesu hlavou.

„ Tak mě zabte, já sebou stejně nic nemám. Ale vězte že až to uděláte nebudete mít už vůbec žádnou šanci proti nebezpečí, které se blíží.“

Zasyčím rozlobeně a podívám se na oběšence. Těknu pohledem zpátky a zatnu zuby. Nehodlám se s nimi mazlit, i když to vypadá, že nakonec stejně umřu. Když najednou uvidím šmouhu, trochu mě to zarazí, a pak i následný řev. Když vidím co to je, na rtech se mi objeví úsměv. Rychle natáhnu ruku k jednomu z těch zlodějů a pokusím se ho chytit do větví stromu. Ať už za nějaké místo kde mu to tolik neublíží a nebo za místo, které ho zabije. Pustím se do boje. Nehodlám nechat to překrásné zvíře zranit.