Andor.cz - Dračí doupě online

Tiamat a Malari - Pevnost Trionu -> Rozmluvy

Starý rytíř přelétne pohledem rudého draka a kývne.
"Tak jak říká dračice. Mnoho draků zemřelo. Temnota zavítala do našich zemí a draci začali mizet. Zářící jednota je nedokázala uchránit. Oni sami se i stáhli a vymizeli nebylo co dělat. Věřím, že někteří žijí ale je to už dlouho co se nějaký tak jako vy objevil."
Pokýve hlavou.

Mezitím Malari zkontroluje okolí. Je vidět, že za řekou je ležení nemrtvých a dost rozsáhlé. bude to ještě těžká bitva.

"Alespoň vám nabídnu za vaši pomoc místo na nádvoří, nebo někde kde se vejdete je to pro nás čest."
Ukáže rytíř na pevnost.

Lenora - K domovu -> Let

Nakonec unavená za tmy klesneš na louku nedaleko jezera, kde si budeš muset odpočinout. Je pozdě, ale hlavně po boji a tom všem už cítíš dost své svaly a takhle bys dnes už do svého domova určitě nedoletěla.

Araoth - Mramorový palác -> Záchrana svitku

Trpaslíci jen kývnou a nakonec se rozběhnou tobě v patách. Už se blížíte ke kuchyni a zadnímu vchodu, když z boční uličky vyběhnou tři další ozbrojení trpaslíci a oddělí tě od tvého doprovodu.
"Jdi! My je zdržíme!"
Zakřičí jeden z odříznutých trpaslíků a oba se vrhnout do boje se svými bývalými kolegy. Je to dva na dva ten poslední se rozbíhá za tebou.

Noemi a Alasseon - Království -> Rozmluvy

"Princi slyšeli jsme o jednom hodně starém druidovi, který by to možná mohl umět. Problém, ale je, že žije až na pohraničí v jedné malé vesnici. A jsou to nejspíše jeho kouzla, které ji udržují mimo kontrolu nemrtvých."
Ozve se jeden rádců, který příjde.

Nalaya - Na cestě domů -> Přepadení

Jedna ze zahalených postav pozvedne kuši a míří na tebe. Ostatní jsou na tom se svými zbraněmi podobně.
"Zaplatíš nám protože si ceníš svého života. Takže nezdržuj a vyklop, co máš nebo chceš skončit jako tamten?"
Trhne hlavou k oběšenci. Vypadá to, že opravdu nehodlají žertovat. Pak zahlédne tvé oko v přibližující se bílou šmouhu. Následně se ozve uši trhající nepříjemné zařvání naštvaného zvířete.

Po chvíli vidíš, jak se žene vpřed dlouhými skoky směrem odkud jsi přišla bílý lev. Svaly se mu vlní za běhu na kůži a je vidět, že je mohutnější a větší než by normálně měl být. Zahalení obrátí svou pozornost k němu. S údivem a mírným vystrašením, to už ale lev skočí a jednoho z nich srazí k zemi. Ozve se jen vyděšený výkřik, ale lev ani nezastavuje a vrhá se k dalšímu. Konečně se ostatní vzpamatovávají a pouštějí se do boje.

Zastávka na cestě domů – neočekávaná

Vcelku mě překvapí, když uvidím ty postavy se zbraněmi. Ten co visí na tom stromě zřejmě byl jenom lákadlo. A já se nechala jenom tak chytit. Když začne ten jeden mluvit, zamračím se. Skousnu si lehce ret a zadívám se na něj.

„ Nemyslím si, že já jsem povinna někomu za něco platit. A vůbec co by jste chtěli?“

Otážu se lehce naštvaně. Zadívám se na strom a pokusím se přimět větve k pohybu. Nehodlám je zabít, jen svázat a zavěsit na strom. Sama doufám, že to bude rychle za mnou nevím jestli ale to dopadne tak jak bych potřebovala.

Hradby, hradbičky, ,hrabbičičičičky....

Stojím na hradbách koukám směrem, kterým přišla první vlna těch parchanků a hnlídám jestli nedorazej další zároveň se občas podívám směrem, kterým by měla dorazit pomoc.
Doufám, že brzy dorazí a doufám, že ten drak tu zůstane.
pomyslím si. Podívám se na něj, když se začne ozčilovat a povzdechnu si.
"Nevím čím posloucháš rudý, ale ten muž řekl, že jsou mrtví NEBO(na tato slova kladu důraz, můj hlas se zvýší) ODLETĚLI! To neznamená, že jsou všichni pod drnem."
zabručím na Tiamata. Roztáhnu křídla a vznesu se. Letím kus směrem, kterým přišli nemrtváci a koukám jestli neuvidím nějaké další hrozící nebezpečí. Pak se vrátím hned zpět, když by se nco blížilo tak se vrátím rychle a budu řvát poplach, pokud ne tak se jen poklidně vrátím na svoje místo na hradbách.

P.S: Omlouvám se, že tak pozdě, ale dlouho jsem nevěděla co tam napsat, nakonec sem něco sesmolila. Omlouvám se za případné překlepy, trochu dost mi zlobí klávesnice

Noemi


,,Jakkoliv nemusí to být přímo na hřbetě. Stačí když uvidím linii, musím vidět jestli tam něco není... Něco divného. Nechtěl sem tě nějak urazit. Ale musím vymyslet co dál.... Jinak to nezvládneme. A ty... Ty jsi naše jediná naděje..."
Zadívám se na ní a pak řeknu.
,,Jestli ti to udělá radost... Tak mě pak můžeš sežrat. Je to jedno... Ale já musím zachránit ostatní. Kdyby tu byla Lenora. Tak by to udělala ona.... Prostě... Potřebujeme tě..."

Niesť? NIESŤ?

Línie s nepodarilo preraziť? To ako myslia že ešte ani raz sa ich nepodarilo zastaviť? 
Zamyslím sa trochu. Niekedy mi výrazy dvojnohých robia trochu problémy. Vtom sa však zarazím, napnem svaly a červenými planúcimi očami sa pozriem na Alesseona.
Niesť... niekto mi má vyliezť na chrbát? Tak blízko?
Nervózne švihnem chvostom, pričom z rozhorčenia škrabnem tvrdým ostňom o stenu. Zafuním, až mi z nozdier vyletia iskry.
Ty ma chceš použiť namiesto koňa? Nikdy...nikdy sa ma žiaden tvor okrem môjho rodu nedotkol...ak to nebola korisť, ktorú som zvierala v tesákoch.
Vyšlem mu burácajúce myšlienky plné zmätenia. Vyrastala som príliš ďaleko od hocikoho iného ako divej zvery, aby toto mojej vrodenej hrdosti neublížilo.
Ale povedala som že chcem pomôcť. Toto je však...potupné.
Zahrabem pravou nohou. Odmietam to, avšak nechcem byť ani príliš tvrdohlavá.
Sľúbila som pomoc. A ja svoje sľuby plním, avšak to čo po mne žiadaš je nemysliteľné. Môžem ťa vziať do láb, moje pazúry ti neublížia.
Navrhnem kompromis.

Noemi.


,,Noemi... Byla by jsi schopna mě nést na svém hřbetu nad liniemi?"
Podívám se na dračici a pak na enta.
,,Pokud by se to povedlo a vrátil bych se, tak bychom mohli zjistit, jak je zabíjet."
,,Tak co Noemi... Jdeš do toho?
Pomyslím si a koukám se stále na ní.
,,Tak koukejte někoho sehnat... Kde je nejbližší elf, který by to přečetl?"
Zaburácí můj hlas a čekám na odpověď

Mramorový palác

Konečně se na mě usmála alespoň trocha štěstí.

Pomyslím si, zatímco směřuji směrem ke svitku. Bohatství uložené kolem samozřejmě láká, ale nemůžu ohrozit důvěru strážných tím, že se radši vrhnu po něm, než abych vzal svitek a zmizel. Vezmu tedy opatrně svitek z podstavce a opatrně ho uložím u sebe.

Děkuji Vám. povím strážným.
Bohové Vás jistě za tyto činy odmění. řeknu a pronesu pro ně krátkou modlitbu.

Nyní se musím vrátit do chrámu, kam tento svitek právoplatně patří. řeknu zatímco odcházím z místnosti. Poté už rychle mizím opět přes kuchyň pryč z paláce.

Dala jsem poslední pomyslné "sbohem" oněm lidem a poté mě mocné máchnutí křídly vyneslo vysoko do vzduchu. Je to sice den rychlého letu, ale pokud poletím celou noc, mohla bych nad ránem dorazit domů.... domů... to slovo ve mě vyvolávalo smíšené pocity. Jedny se těšili, že konečně uvidí známé tváře a jiné se naopak báli toho, jak mě přijmou a poté jsem musela čelit oné kruté, temné pravdě. Už tam nebude žádný Ven´tas.
I přes všechny moje pocity a obavy se ve mě začínal rýsovat jediný - nadšení a onen nádherný pocit z volného letu. Vzduch svištěl okolo mého těla, opíral se do kožnatých křídel a olizoval mě, jako kočka koťata. Byl to nádherný pocit, znovu cítit onu volnost letu....
Noční obloha byla sice tmavá, ale cestu znám i poslepu. Stačilo věřit svého instinktu. Jak já říkám, instinkt tě vždycky dovede domů tam, kdes nechala srdce...

"Mrtví?!" řeknu rázně a velmi překvapeně. Né, tomu nemohu uvěřit. Mí bratří a sestry by neumřeli nějakou potupnou smrtí a během spánku jsem nepocítil žádné velké zlo, které by bylo případně za onu smrt zodpovědné.
Zavrtím nesouhlasně hlavou.
"Pověz člověče, nebo ty škvrně, kdo nebo co by zabíjel mé bratry a sestry?! Sami přece nemohli jen tak zemřít. Jsme přeci dlouhověcí a jen tak něco nás neskolí...." řeknu a několikrát přešlápnu na místě. Nevěřím, že jsou mí "přátelé" mrtví jen tak z ničeho nic. Nevěřím tomuhle lidskému tvorovy, dokud mi nevysvětlí, jak mohl můj druh za takto krátký čas vymřít. Vždyť tu nebyli ani lovci draků!

Araoth - Mramorový palác

Trpaslíci tě vyslechnou a změří si tě pohledem a pak se podívají opět na sebe a zauvažují.
"Svatý svitek říkáš...hmmm ano nějaký svitek tu před nějakou dobou náš pán uložil, ale opravdu je z chrámu?"
Podiví se. Druhý si promne vous.
"To přece není možné."
"Ale je víš to dobře, musíme pomoci naše duše nesmí být zatraceny."
"Hmmm tak jo jděte pro svitek budu hlídat."
První trpaslík otevře dveře a vejde do místnosti, která je slabě osvětelná a míří k podstavci, kde leží smotaný svitek.
"To je ono."
Mimo to je tam hromada bohatvství.

Nalaya - Na cestě domů

Když se přiblížíš uvidíš, že na stromě visí už v částečném rozkladu nějaký muž, nejspíše je to už tak týden, co ho tu oběsili. Kdo ví proč tu visí, nicméně po chvíli uslyšíš zvuky a okolo se vynoří zahalené postavy se zbraněmi.
"Co tu chceš cizinko?! Tohle je naše území takže takže budeš muset zaplatit nebo umřít."
Řekne jedna postava nakřáplým hlasem.

Lenora - Cesta "domů"

Rozhodla ses vznést a odletět z bojiště, chceš letět domů. To je ale minimálně dne rychlého letu. Letíš nad krajinou a vše se míhá. Vše je tak jednotvárné a hvozd ještě tak hodně daleko, ale co naděláš. Nyní máš čas dělat, co chceš, ale brzy stejně bude tma tak, jako všude.

Tiamat a Malari - Rozprava na bojišti

Muž na Timata pohlédne.
"Draci jsou mrtví nebo se skrývají, mnoho se stalo za tu dlouhou dobu."
Pokýve hlavou a nadechne se.
"Zůstanete nám pomoci v nadcházející bitvě?"
Optá se.

Alasseon a Noemi - Elfí hrad

"Ne pane nikoho v tomto městě bohužel."
Pak se skloní ent.
"Nikoho jsme nikdy neviděli, prootže linie se nepodařilo prorazit."
Objasní ti.

Amiel - Město Trion

"Prostě válku."
Pokrčí rameny. Pak jen kývne a vy dojedete k branám města. Tam vás naštěstí pustí, když však vjedete dovnitř vidíte, že se to tam hemží králvoskými vojáky a probíhá mobilizace.
"No páni, vypadá to, že se někam chystá vojsko."
Koukne po tobě Vellus.