Andor.cz - Dračí doupě online

Noemi

,,Já vím. Jen tě upozorňuji. Věřím, že všichni budou rádi, že tě zde máme. I já jsem rád."
Usměji se na ní a stále pokračuji v cestě.
I když, kdyby tu byla i Lenora, tak by to bylo jednodušší, ale o té jsem již dlouho neslyšel, takže snad Noemi bude vytrvalá. Věřím jí.

Do mesta.

Keď sa blížime k mestu, začnem byť ostražitejšia. Do nosa mi udrie množstvo pachov, odlišných od toho, čo som doteraz cítila. Ent je starobylá bytosť, neprekvapil ma. Elfovi-so-šikmými-ušami v žilách tiež prúdi starobylá mágia, cítim sa pri ňom pomerne pokojne, avšak mám pocit, že za hradbami mesta je čosi...mätúce. 
Ľudia. Navonok trocuh podobný elfom, a pritom sú tak rozdielny.
Na Alesseonove upozornenie prikývnem, ale zľahka vyhrniem peru, takže sa zalesknú špičky mjich zubov.
Nie som žiadna atrakcia.
Zavrčím, avšak moje myšlienky mieria iba ku Alesseonovi, nešíria sa okolím, takže nik iný ich nemôže počuť. Keď sa otvorí brána, hrdo zdvihnem rohatú čiernu hlavu a planúcimi očami sa poobzerám naokolo. Myseľ si okamžite uzavriem a švihaním chvosta s ostňami si okolo seba robím priestor. Som mladá dračica, ale stále som vyrastala v divočine. Držím sa pri kráľovi-elfov a ak sa niekto odváži priblížiť bližšie ku mne, z hrude sa mi ozve nesúhlasné zadunenie.

Ach ti lidé.... pomyslím jsi, když ten rytíř začne vykládat o tom, že to tu beze mě neudrží. Nejsem zlá nebo něco podobného, ale ať už Jednota stále existuje nebo ne, pořád mám jisté povinnosti ke království Starého Dubu. A ty už nikdy nezmění, nikdy...
Dodržím své slovo, příteli...
Chystám se něco tomu člověku říci, ale něco mě vyruší. Vycítím známou přítomnost, kterou jsem ale necítila už léta.
Jak je to vůbec možné?
Stačí mi jediný pohled na oblohu, abych "ho" viděla. Nezaměnitelný, snadno rozpoznatelný Rudý Stín Tiamat....

Araoth

Když vidím stráže u dveří začnu rychle přemýšlet, jak se za ně dostat. Proplížit se nepřipadá v úvahu - na to je tu moc málo skrýší a navíc jsou hned u dveří. Prosekat se skrz také nemám šanci, takže na ně budu muset nějak vyzrát. Možná je odlákat?

Vyběhnu rychle směrem ke strážím.
Haló, pomožte! volám udýchaně.

Akorát jsem nesl jídlo pánovi, když jsem zaslechl nějaký hluk. Šel jsem se podívat co to bylo a tam nějaké maskované postavy stály nad mrtvou stráží. Já nejsem žádný bojovník, tak jsem rychle utekl. Stalo se to nedaleko kuchyně. vysvětluju zatímco se vydýchávám.

Snad na to skočej, tyhle neporazím a jediná šance, jak se dostat za ně je, odlákat je odsud...

Za řekou

Vážně to nebyl nijak pěkný pocit jít přes řeku přímo přes ní, udržovat stěny vody v těsné blízkosti mě i toho nebohého zvířete. Bohužel nic jiného nám nezbývalo. Musím to stihnout dřív než učiní nepřátelé ty největší škody. Nebo než zabijí mou matku. To se nesmí stát. Doufám,ž e matka už sama není ve městě a stáhla se do nějakého evakuačního tábora. Nemůže přeci nechat všechny civilisty ve městě jestli už je napadli.

Hlavou mi víří spousty myšlenek. Mám strach, musím rychle dorazit domů než můj domov nebude.

A přesto myslím i na Arvina. nechtěla jsem ho tam nechat jen tak. Mám strach i o něj, přeci jen je to král Trionu a tomu by se nic stát nemělo. Ne. Opravdu to nejde.

U hradeb

"No snad pomoc dorazí brzy...je možné, že..."
nedořeknu a kouknu se směrem k nebi.Přimhouřím oči a pak je zase otvřu. Pootevřu tlamu. Celé mé tělo se začne chvět. Poodstoupím a oklepu se.
DRAK? DALŠÍ DRAK?!
pomyslím si radostně a překvapěně zároveň.
Vydám jakýsi pazvuk, něco mezi řevem a hučením, je to hlasitý zvuk a je to pozdrav našeho druhu draků. Ovšem draci(myslím tim samce) mají mnohem hlubší hlas. Já mám nežný, nebo spíš jemný hlas. Druhý drak by to měl snadno slyšet a poznat, že je to pozdrav. však neletím mu naproti, pořád jsem unavená z toho útoku a obávám se dalšího. Pak se opět obrátím směrem, kterým utekli nemrtví a hlídám jestli se neblíží další.

Vzlétl jsem a vyrazil do království Trionu, teda, alespoň co jsi pamatuji, že ležel tímhle směrem. Jestli tu stále leží, se nejspíš uvidím. Zkusím najít pozůstatky Zářící jednoty, pokud teda ještě nějaké existují. Nechci být zbytečně negativní, ale to, že nevím na neby své bratry a sestry mě celkem velmi znepokojuje, nevím co jsi mám myslet o zbytku věcí, které jsem znal.
Let byl sám o sobě velmi příjemný, byla to dlouhá doba co jsem naposledy cítil vzduch po křídly.Nevím jak dlouho jsem letěl, tak trochu jsem ztratil pojem o čase.
U hranic Trionu a království trpaslíků jsem zjistil něco velmi šokujícího, na jednom břehu řeky, už z výšky vidím obrovské černé ležení a trpasličí asi nebude. Měl jsem z něho velmi studený a špatný pocit. Myslím, že nic pěkného z tohoto ležení vzejít nemůže.
Na druhém břehu řeky je malá pevnost, na které se hemží postavy, ano tohle budou rozhodně lidé a před branou je bitevní pole poseté těly, muž v bílém a pak taky dva draky, menšího a většího bílého. To není možné.... nevěřím, že je to ona.... Lenora přece padla i s králem elfů...

Ent

,,Ale musí být někdo, kdo je udržuje. Nebo je vyvolají jinde a pošlou? Musíme to probrat ještě s někým."
Kouknu se na Noemi a pousměji se.
Je velmi statečná.
Přibližujeme se k městu a já ještě řeknu Noemi.
,,Prosím nelekej se všichni si tě budou prohlížet. Můj otec byl s jedním drakem v tomto městě. Ale nějak nevím kde je. Takže tu budeš takovou atrakcí... Nebo cíl prohlížení."
Jen doufám, že se brzy objeví i Lenora docela mi chybí.
Dojdeme k bráně a počkáme na otevření. Podívám se na enta.
,,Půjdeš s námi?"

Krčma U dračího dechu

V krčmě není ani plno, ani zrovna prázdno. Osazenstvo, převážně tvořené trpaslíky, se převážě zabývá náléváním se pivem... Když nad tím tak přemýšlím, taky bych si dal. Přistoupím ted k pultu, za kterým stojí starý, prošedivělý trpaslík, který se mě, leštíce přitom jeden ze žejdlíků zeptá: "Tak co to bude chlapče" Podívám se na něj a spokojeně odpovím: "Jeden žejdlík toho nejlepšího piva! Mám důvod oslavovat!" Hostinský mi podá nádobu a v ní pivo s krásnou bílou pěnou. Ochutnám a ta stará dobrá chuť jako by mi vlila do hlavy i kupu vzpomínek. Trochu se zasním a vybavím si, jak jsem zde sedával, kdysi dávno, před lety...

"Co vás sem přivádí, mladý pane?" Zeptá se po chvíli hostinský. "Domov..." odpovím s úsměvem. "Něco mě přivedlo zase po čase domů..." odpovím, a rozhlédnu se po krčmě. Zdá se mi, že zde není nikdo, koho bych snad kdy znal... Všimnu si, že jeden z trpaslíků má v očích jisté podezření vždy, když se na mě podívá. Nemám tušení kdo by to mohl být...

Araoth - Mramorový palác -> Hledání

Snažíš se najít, co hledáš a dokonce se na tebe usměje štěstí. Asi prostě náhoda, ale dostaneš se na chodbu a vidíš nějaké zdobené dveře o kus dál, ale stojí u nich dva ozbrojení trpaslíci, jako stráž. Mohla by to být místnost, kterou hledáš, ale co se stráží? Navíc určitě se tu nedokážeš pohybovat nepozorovaně věčně takže i čas se ti krátí.(Při nějakém pokusu o něco prosím hod procenty)

Amiel - Na cestách -> S Vellusem

"Ne spíše mám rád jejich zpěv. A kdybych byl skeptickej řekl bych, že nás něco roztrhá na kousky."
Zašklebí se a pobídne i svého koně, takže se ženete rychlým klusem. V dálce je miniatura města je ještě daleko ale pomalu se k němu blížíte.
"Ve vzduchu je něco divného."
Podotkne za jízdy.

Alasseon a Noemi - Elfí město -> Rozmluvy

Ent se rozejde houpavě za vámi.
"Útočí hlavně počtem, je jim v celku jedno jak jsou jako kobylky. Je to vojsko mrtvých, co více k tomu říci."
Brumlá a vy za chvíli vidíte blížící se brány města, kterými projdete za údivu obyvatel, kteří vidí draka a enta. Nyní vás chrání kouzlo, které znemožňuje město z venku vidět.

Tiedeal - Krčma -> Staré příběhy

Ocitneš se v malé zatuchlé hospodě. Není tam nijak přeplněno, ale taky tam není prázdno. Většinu osazenstva tvoří trpaslíci, kteří se nalévají pivem. Jakmile se dostaneš až k baru uvidíš starého šedivého trpaslíka.
"Tak co to bude chlapče?"
Optá se klidným chraplavým hlasem a upíná na tebe své až příliš živé oči.

Tiamat - Království Trion - Záře na hranicích

Vzlétl jsi a vyrazil do království Trionu, abys zkusil najít pozůstatky Zářící jednoty. Po kusu letu jsi spatřil něco šokujícího. U hranic Trionu a království trpaslíků na jednom břehu řeky z výšky vidíš obrovské černé ležení a trpasličí asi nebude.
Na druhém břehu řeky vidíš malou pevnost, na které se hemží postavy a před branou bitevní pole poseté těly, muže v bílém a pak taky dva draky menšího a většího bílého.

Nalaya - Cesta domů -> Řeka

Voda se pod tvým kouzlem rozestoupí a ty vedeš nervózní zvíře skrz. Kdyby teď kouzlo selhalo pohltí vás masa vody a nejspíše zabije. Naštěstí tvé kouzlo vydrželo a vy jste prošli. Hned na druhém břehu se za vámi voda zavře a řeka je jako dřív. Vyšlo ti to s koněm jen tak tak. Nyní vás ale čeká ještě další dlouhý kus cesty a pak cesta skrz váš hustý hvozd není asi možné, abys to celé stihla tak rychle.

Malari a Lenora - U pevnosti -> Další překvapení

Rytíř se na vás dívá a je napřímený.
"Zářící jednota stále existuje jen její poslání již není takové jako dřív. Nevím zdali bez vaší pomoci pevnost udržíme dost dlouho a...."
Zahlédnete stín, který vrhá něco nad vámi. Když všichni vzhlédnete uvidíte mohutné rudé tělo vysoko na nebi.
"U všeho na světě to je....další drak."
Vydechne udiveně rytíř a sleduje obrys na nebi.