Andor.cz - Dračí doupě online

Noemi

,,Děkuji ti, tvou pomoc přijímám a jsem za ni velmi rád. Vrátil jsem se nedávno z cest a to, co jsem zde našel mě velmi naštvalo. Je dobře, že tě Ent přivedl. "
To, že je zde ona je dobré znamení.
Ještě by se mohla vrátit Lenora. To už by jsme byli všichni zase spolu. Tedy všichni. Až na mého otce.
Dívám se jí do očí. A i si jí přitom prohlížím.
,,Jen se tě chci zeptat, zda li jsi pevně rozhodnutá. Protože ti mohou ublížit a já nechci, aby jsi díky mě přišla k úhoně, kdyby se ti něco stalo."

Putování
Putuji v nemalebném prostředí, které se mi ani náhodou nezamlouvá, stýská se mi po lesích a loukách a všude kolem je jenom kámen a skála . Už mě to docela začíná deprimovat a jelikož nemůžu naleznout ani blbou trpasličí díru, tak mám často chuť vykopat si výbuchem svou. Po nějaké době cesty se rozhodnu, že si odpočinu, rozhlédnu se a vidím jenom kamennou stěnu a skály. Rozhodnu se, že budu postupovat takticky. Vím, že v chodbách a tunelech je hodně vlhko a tak zapnu svůj vodní smysl. Pomocí magie začnu hledat cestu k největšímu zdroji vody, trpaslíci především musí taky pít, takže nějaká podzemní řeka či podobně a když dorazím k povrchové řece, tak jedině dobře, jelikož řeka vždy vede do nějaké vesnice.

Když se nemrtvý dávají na ústup, lidé začnou jásat. Mě ale do jásotu moc není. Cítila jsem, že tohle není prostě konec. Je velice pravděpodobné, že hlavní útok teprve přijde, nicméně nyní už vím, na co, nebo spíš na koho, se mám při boji soustředit.
Obrátim se k hradbám a natáhnu přes ně tlapu k tomu hochovy, kterému jsem předtím dala své věci. Ten mi je z rozstřesenýma rukama podává. Skloním k němu hlavu a olíznu ho. Trochu přitom protáhnu koutky tlamy do jakoby úsměvu.
Otočím se a podívám se kamsi do dálky.
Potřebují mě sice tady, ale mé srdce mi říkalo, že bych se měla vrátit do království Starého dubu. Byla jsem sice unavená, ale let je pro mě věc, kterou bych zvládla a bylo by velmi příjemné cítit pod křídly zase vítr, brázdit nebe....

Cesta domů

Ženu koně jak jenom mohu. Cesta na zpět je plná smíšených pocitů, strachu, děsu i bolesti z krátkého rychlého rozloučení. Toliko k tom co asi tak cítím. Hlavou mi výří miliony myšlenek a srdce mi buší. Kůň pod mnou odfrkává v rychlém tempu, nehodlám ho ale zastavovat. Ne nijak často jen na nejvíce nutnou dobu, je to elfský kůň, on dokáže jet dlouhou dobu, déle než obyčejní koně. Musím ho bohužel hnát. Musím. I když se mi to příčí.

Stretnutie.

&prikývnem a už k tomu nič nmedodávam. &moje zmysli zachytia, že sa očividne blížime k cieľu. Zacítim niekoho preed nami, a nie je sám.
Blížime sa k nim.
Začnem ostrým zrakom rozoznávať detaily. Predsa len, zrak je vyvynutý na lov zveri z vysokej výšky, takže toto mi až tak problémy nerobí.
Elf?
O elfoch sa niekedy starší rozprávali. Viem, že tiež zvykli ovládať starú mágiu, avšak neviem nakoľko. Zvedavo zašvihám ostnatým chvostom avšak dávam pozor, aby som netrafila enta. Keď sa blížime, uzavriem si myseľ takže sa s entom už nerozprávam.

Akonáhle sa dostaneme do ich bezprostrednej blízkosti, zvedavo začnem naťahovať krk. Moja veľkosť môže ostatných trochu zmiasť, keďže pri našom rode neplatí pravidlo, že mláďatá rastú pomaly celý čas. Na začiatku života narastieme veľmi rýchlo do dĺžky a výšky, aby sme boli schopný lietať v akomkoľvek počasí a len tak nás nič nezmietlo z oblohy, takže z veľkosti by mi niekto odhadol že som omnoho staršia. pravda je pritom taká, že som len nedávno začala chrliť oheň, avšak ľudské bytosti mi siahajaú do polky predného stehna. Skloním hlavu a priblížim úzku tlamu k elfovi. Vtiahnem vzduch do nozdier a upriem na neho červené oči.
Takže toto je kráľ...je to niečo ako vodca.
Po chvíli odtiahnem hlavu.
Ďakujem, Alasseon. Moje meno je Noemi a putujem cez tvoje lesy. Veľmi ma zarmútilo, čo sa s nimi stalo a rada pomôžem.
Ozve sa hlas, avšak tlamu neotváram, keďže rozprávam mysľou.

Odpočinek

Po spálení nekormanta na uhle trvdě dopadnu na zem. Zavrčím bolestí a jen unaveně ležím.
Moje tělo je unavené, nejsme druh draka uspůsobený na dlouhé bitvy.
Mám jen štěstí, že žiju, kdyby tu nebyla ta druhá, už je po mě.
pomyslím si. Těžce se zvednu a pomalu se svěšenou hlavou a staženými křídly jdu k pevnosti. Je na mě vidět únava a vyčerpání.
Doufám, že lidi dorazí dřív než další vlna nemrtvých...
přemýšlím.
Slyším jásot lidí, ale já i kdybych měla sílu tak bych nejásala, mohou příjít, mohou se vrátit každou chvilkou.

Ent a? DRAK?

,,Takže říkáš enti a mágové. Víš kolik je ve městě mágů?"
Ještě se ptám, když po chvíli spatřím dvě velké postavy v dáli. Jednou je ent a ta druhá vypadá jako drak.
Drak? Lenora? Ne to je nějaký jiný.
Nevím jestli je to Lenora, protože jsem jí dlouho neviděl, ale po chvilce si uvědomím, že ta by mě poznala i na takovouto dálku. Když přijdeme blíž, tak se mé domněnky potvrdí a když ent na mě promluví, jen mu odvětím.
,,Děkuji za přivítání příteli. Jak to tam vypadá?"
Povídám se na draka a řeknu.
,,Vítej v Království Starého dubu. Mé jméno je Alasseon."
Naznačím úklonu. Draci jsou krásná stvoření a je lepší si jich vážit. I když jsem král.

Malari a Lenora - Bitva o Trionskou pevnost

Lenoře se bravůrně podaří zahalit vše pod hradbami mlhou a nemrtví jsou zmatení. Malari má taky velký úspěch. Její plameny se prokázaly z větší blízky jako účinné a zmatený nemrtvý mág v mlze vzplál jako pochodeň a tím i střelil blesk někam do neznáma a nic nezasáhl. Za chvíli padne nekromancer mrtev k zemi a nemrtví se dávají na ústup zpátky přes řeku. Je slyšet jásot lidí. Ale je jasné, že to není konec, avšak první vlna byla zažehnána.

Amiel - Na cestě s Vellusem

Vellus se usmívá a poslouchá tě.
"Žádná mořská panna škoda."
Zašklebí se, ale chápavě kývne.
"Máš zajímavý životní příběh. Kdo ví, co tě s takovou ještě potká Dibron nenavštěvuje jan tak každého."
Pobídne trochu koně, aby popojel kupředu.
"Snad nás tvá zvědavost nebude stát krk."
Šklebí se rošťácky.

Neomi a Allasseon - Setkání v lesích

"Ano vím, ale i tak jsi částí naší naděje."
Kývne na Neomi Ent.

"Naše šípy jsou neúčinné, když jsou zapálené ublíží zase lesu. Meče taky nezmohou příliš, nejvíce účiní se ukázali entové, kteří drtili nemrtvé svými končetinami a také kameny. Pak taky kouzla, která byla dobře použita."
Odvětí ti elf.

Oba strany ujdou ještě pár set metrů než se navzájem spatří a 30 metrů od sebe zastaví.
"To je on.....vítej zpět Alasseone právoplatný králi."
Pronese hluboce mohutný ent, vedle kterého stojí drak.

Araoth - Mramorové sídlo

Začínáš se tedy plížit sídlem, je to ale složité vzhledem k tomu, že stráží nebo služebných je tu hodně a dveří jakbysmet. Narazil jsi už na spíž, nějaké pokoje služebných a dokonce jsi málem vlezl i do kasáren, což by byl průser. Nemůžeš se tu nepozorovaně pohybovat věčně je třeba rychle najít co je třeba tedy pokud.
(Hoď si procenty na vyhodnocení úspěšnosti tvé akce.)

Nalaya - Zpět domů

Než Dibron nebo Arwin mohou cokoli dalšího říci Nalaya vyrazí pryč. Venku osedlá svého koně a rychle vyrazí kupředu krajinou. Nyní ji čeká dlouhá a nejspíše i osamělá cesta. Do jejího království je to pár dní tryskem a právě čas by ted mohl být rozhodující.

Artenus - Toulky

Ani už nevíš, kde vlastně jsi, ale už se ti po té dlouhé době dost stýská po lesích. Bohužel se nyní pohybuješ mezi skalami. Je to zde samá hora nebo kopec. vypadá to, že by to mohlo bý trpasličí území, ale zatím jsi měl smůlu a nenašel ani jeden vchod do jejich tunelů. Přece jen odpočinek v bezpečí a teple, plus nějaké dobré jídlo a tak nemluvě o společnosti, by mohlo být příjemnou změnou. Otázka je zdali ještě dokážeš najít cestu k nim, nebo se budeš plahočit kdo ví kam dál.

Mlha je dobrá věc


Když zalehnu to dráče, šípy zabubnují o mé šupiny. Moc dlouho ale takto zůstat nemohu, protože slyším jak se k nám hrnou další. V pozadí slyším jak lidé bojují na hradbách a drží je pod svou kontrolou. My máte však jiný problém. Když se vzpamatujete zase se hrnou vpřed k nám další nemrtví a k tomu ještě zahlédnu v jejich davu tmavou zahalenou postavu s holí, která za chvilku vyšle mohutný a rychlý blesk k vám.
Dráče se to pokusí usmažit svým ohněm, ale dosti mne udivuje, že to pořád ještě zkouší i když ví, že její plamen není dost silný na to, aby spálil nemrtvé.
Seberu poslední zbytky magie a pomocí svého dechu začnu vydechovat hustou, magickou mlhu, která obklopí celou pevnost. Zdá by se, že mlha bude špatný nápad, ale opak byl pravdou. Byla to magický mlha, která zabraňuje ve výhledu jen tomu, na koho je seslaná, takže lidé mohou vklidu útočit na nemrtvé aniž by o nich předtím věděli. Stejně tak i my...
Ještě předtím ale zvednu hlavu k nebesům a v mysli vyslovím zbožné přání:
"Kéž už tento boj brzy skončí, nemám už dost síly na to, abych v něm pokračovala o moc déle..."

Hledání jehly v kupce mramoru

Když vidím, že kuchař je zaneprázdněn nenápadně využiju jeho nepozornosti a vklouznu zpátky do sídla.
No, když to s ním nešlo po dobrém, tak budeme holt muset zkusit jinak. Hmmm... kdybych byl náboženskej svitek, kde bych se asi schovával. zapřemýšlím a vydávám se hlouběji do sídla. Pečlivě si při tom ale hlídám, aby mě nenačapal nějaký strážný, který by se náhodou procházel po chodbách. Opatrně nakukuji do místností a hledám nějakou, která vypadá, že by mohla ukrývat vzácné předměty.