Andor.cz - Dračí doupě online

Arvin, věž mágů, Dibron

" Ne Arvine."

Zakroutím hlavou. Dojdu k němu a položím mu ruku na rameno. Zahledím se mu do očí. Je v nich strach.

" Ne... ty se vrátíš zpět do svého království. Tvá zem tě bude potřebovat a já nesmím ohrozit jejího vládce..."

Podívám se na Dibrona.

" Děkuji, že jste mě na to upozornil. Ihned se vrátím."

Zašeptám a stáhnu ruku z Arvinova ramene, ikdyž trochu neochotně. Dojdu ke svým věcem, navléknu na sebe kožené brnění, plášť a posbírám své věci.

" Děkuji, že jste nás přijal a nechal zde ubytovat."

Ukloním se mu.

" Sbohem."

Poslední pohled věnuji Arvinovi, je v něm plno bolesti, že se s ním nemohu více rozloučit, ale tlačí mne čas. Musím jet. Možná už ho nikdy neuvidím, ale nesbívá mi nic jiného neždoufat a věřit.

S tím vyrazím rovnou do stájí pro svého koně, rychle ho nasedlám a vyrazím na cestu zpět.

a jedem

Jen kývnu a vyjdu ven, kde na mě čeká velitel stráží,
,,Dobrá tedy, tak vyrážíme."
Cvalem vyrazíme, aby jsme je našli co nejdříve.
,,Jak se s nimi dá nejúčiněji bojovat? Všechno mi pověz. Bude to potřeba."

Ja?

Takže v ňom vidia svojho vodcu. Ten vždy dodáva odvahu.
Entove ďalšie slová ma trocha znepokoja. Moja výška môže uviesť do pomykova a do mylnej predstavy, že som staršia než naozaj.
Ak budem môcť urobiť niečo pre záchranu lesa, urobím to. Ale nechcela by som, aby ste sa dostali do omylu, som veľmi mladá a neovplývam ešte takou silou.
Poviem hneď na začiatok.
Lepšie ako zatajovať to. Rastieme rýchlo, ale sme spôsobený na let, nie na boj. Okrem toho, tento kúsok sveta je pre mňa úplne nový. Musím sa tu trocha zorientovať.

 

Na cestě

Kriticky si ho prohlédnu. „Jako stařec nevypadáš.“ Poznamenám, když pronesl že asi nebude mít tak dlouhý život.
„Hele na zvědavosti není nic špatného. Není to tak, že chci vidět do budoucnosti. Prostě mě jen zajímá co bude.“ Pokrčím rameny.
Začne se zajímat odkud jsem přišla. Uculím se. „Z moře.“ Odpovím.
„A ne nejsem mořská panna a ni siréna.“ Ujistím ho. „Narodila jsem se na moři. Moje matka byla nějaká šlechtična a unesli ji zlí, nelítostní piráti. Problém byl v tom, že netušili, že je až tak moc těhotná, že jim na lodi porodila. Piráti nejsou žádní doktoři... nevěděli co dělat a tak máma umřela a zůstalo jim jen malé dítě. Já. Nevěřili, že by za mě dostali nějaké výkupné, rodiče moji mámy by asi nevěřili, že jsem jejich. No tak si mě nechali. Moji rodiče byla celá posádka. Měla jsem hodně tátů. Vychovali mě. Kvůli mě se vzdali svého nebezpečného života pirátů.... stali se z nich Korzáři, to je bezpečnější.“ Pokývnu si hlavou.
„A pak v dospělosti jsem vyrazila na toulky, občas skočila na návštěvu za táty. Znám jejich trasu, tak jsem věděla kde zrovna by měli být. No... takže jsem přišla z moře. Doslova tedy z lodi na moři.“ Povyprávím mu v kostce.
„Nedávno mi, ale zabili velkýho taťku. To víš... pověsti piráta se jen tak nezbavíš. Táty mi zajali a velkýho tátu... tedy kapitána pověsili. Byla jsem je zachraňovat, když jsem poznala našeho Dobrona.“

Záchrana mého života útok na zakuklence

Můj plamen byl naprosto neefektivní tudíž se nic nestalo, teda stalo by se, ale těsně před dopadem šípů na moji kůži mě zachránil druhý drak.
Srazila mě na zem. Cítím se jak kdybych byla malé ptáče pod křídly matky.
Uf...
pomyslím si.
"Díky snad budu moci dluh někdy splatit."
řeknu hlasem dospělé ženy a vyrazím z pod těla Lenory a prudce vyletím na oblohu. Najdu si zakuklence a střemhlav se k němu řítím. Vypustím gejzír zelených plamenů abych ho spáli a pokud by to nezbaralo, alespoň bych snad odvrátila pozornost od Lenory, která by ho dorazila.
(93%)

Nalaya - Rozhovor s Dibronem

"Ano Nalayo tvá zem je v nebezpečí a není jediná, ale právě tam je vás nyní třeba. Je to dlouhá cesta proto vyrazte co nejdříve."
Pokýve hlavou Dibron. Pohlédnu na Nalayu a pak na něj.
"Pojedu s tebou Nalayo pomůžu si ochránit tvůj lid. Ten můj to zde musí zvládnout a snad zvládne jak říká Dibron."
Nadechnu se, představa toho, že opustím své lidi, kteří jsou v nebezpečí mi není dobře, ale vím, že bych nenechal Nalayu jet samotnou, a že mohu být užitečný.
"Tak se tedy nezdržujte a hodně štěstí vám oběma."
Kývne Dibron a já pohlédnu na Nalayu a čekám, až bude chtít vyrazit, nebo jestli se na něco ještě chce ptát.

Malari a Lenora - Boj o Trionskou pevnost

Malari se snažím spálit sprchu šípů, které na ní letí, ale nemá dostatečný proud plamene a šípy se neúprosně blíží. Lenora se mezitím nevědomky vyhne letící ohnivé střele a skočí po tobě v celku jemně tě srazí svým tělem k zemi a zakryje. Malari je jako ptáče ukryté pod matkou. Pak zabubnují šípy o její pevnou, kůži, kterou naštěstí neporaní. Lenora Malari zachránila nejspíše život.
V pozadí slyšíte jak lidé bojují na hradbách a drží je pod svou kontrolou. Vy máte však jiný problém. Když se vzpamatujete zase se hrnou vpřed k vám další nemrtví a k tomu. Zahlédnete v jejich davu tmavou zahalenou postavu s holí, která za chvilku vyšle mohutný a rychlý blesk k vám. Musíte opět nějak reagovat a nejlépe i vrátit úder.
(Opět hody procenty prosím)

Alasseon - Království v ohrožení

"Dobrá pane. Ano měli by přijít zhruba po cestě vedoucí k hlavní bráně."
Podotkne rádce a pak kývne.
"Vynasnažíme se někoho takového najít, ale nebude to lehké."
Pak někam odspěchá. Když vycházíš před palác stojí tam kapitán stráží ve své zbroji připraven.
"Pane doprovodím Vás."
Mírně se ukloní a jde připravit koně.....Když už sedíte v sedlech a jedete k bráně pohlédne na tebe.
"Dobře, že jste zpátky pane. Bude Vás potřeba více než, kdykoli předtím."
Pokýve hlavou a zahledí se dopředu.
"Velel jsem několika útokům, není to lehké nemrtvých je hodně a jsou nelítostní. Přišli jsme o dost mužů."
Vzdychne je vidět, že už je unaven válkou, která zde probíhá a není divu.

Neomi - Skrz hvozd

Ent se na tebe zahloubaně podívá a vypadá to, že se usmál.
"Moc je slovo mající mnoho významů. Jeho moc spočívá v tom, že dává svému lidu naději a to je důležité. Ano může odvrátit zkázu, ale sám to nezvládne bude potřebovat víc než jen meč a dobré úmysly. Ty jsi naší velkou nadějí."
Mluví svým hlubokým zahloubaným hlasem a zvolna pomalu kráčí kupředu.
"Můžeš pomoci a zachránit mnoho životů, vše poznáš."
Pokýve hlavou.

Araoth - Chyba v mramoru

Trpaslík se rozesměje.
"Jsi moc mlád na to, abys něco takového soudil. To spíše ty můžeš naleznout svůj konec dřív než je zdrávo, když nebudeš opatrný. Já se svého života nebojím a nehodlám jej měnit."
Odvětí klidně a nechává tě jít. Když se vrátíš do kuchyně kuchař je zaneprázdněn takže si tě skoro ani nevšimne takže je na tobě, co hodláš dělat nyní, když jsi neuspěl u pána tohoto sídla.

Amiel - Počátek cesty

"Spíše si myslím, že na něco takového nebudu mít čas ani dost dlouhý život."
Ušklíbne se a pobídne koně, který vyrazí kupředu po tenké cestičce.
"Nevím vůbec, kam míří náš směr říkala jsi za nosem ne? Takže je to jedno."
Usměje se a poplácá koně po krku.
"Nevím jestli je dobré být zvědavý na to, co příjde, ale tak kdo ví."
Pokrčí rameny a oči upíná na obzor.
"Odkud jsi vlastně přišla ty?"
Pozdvihne obočí a obrátí k tobě pohled.

Na cestě

„Co? Ty by jsi nechtěl nějaké své malé spratky?“ zeptám se pobaveně a dojdu ke svému koni a začnu připínat svou brašnu k sedlu.
Za chvíli jsem taky nasedla. „Pokud je to po směru, kterým máme jet, tak proč ne?“ řeknu a pobídnu koně k pohybu.
„Tak sbohem věži. Vítám tě cesto.“ Pohladím koně po krku.
„To jsem zvědavá co nás čeká. Snad to nebude jen jeden velkej průšvih.“ Pousměji se.

Mramorové sídlo

Vidím, že tady slovem nepochodím. Na takové jako ty očividně platí jen hrubá síla. Povzdechnu si a mířím směrem ven.
Užij si své peníze a svou moc dokud můžeš, protože věř, že stav věcí se mění neustále a zatímco ty si teď v klidu užíváš bohatství v příštím okamžiku se můžeš ocitnout mezi chudými nebo i hůř mrtev.
Odcházím směrem do kuchyně, ke vchodu, kterým jsem přišel dovnitř.

Ja som pomoc alebo aj hľadám pomoc?

ťíhlym telom sa prepletám naďalej vytrvalo pomedzi stromy, snažím sa ostňami nezachytávať a nezotínať konáre, aj keď mi vyhovuje, že táto časť lesa je stará a tak tu rastú vysoké stromy, ktoré majú aj konáre vyššie. 
Ale les doteraz prežil...takže buď museli tú katastrofu ofvrátiť alebo ho nejakým spôsobom zachrániť, aj keď bol už takmer úplne vyhubený, inak by sa z toho nespamätal ani za takúto dlhú dobu. To znamená, že musí existovať spôsob.
Zahrabnem pazúrmy do zeme.
Odvrátiť skazu? Je taký mocný?
Pýtam sa pokojným tónom v myšlienkach ďalej. Sleduejm pozorne enta a keďže sa mi nezdá, že by ho moje otázky obťažovali, ďalej nasycujem svoju nevedomosť. Náš druh drakov nikdy nežil pri civilizácii, takže všetky veci, informácie o tvoroch sú pre mňa nové a tým pádom nesmierne zaujímavé.