Andor.cz - Dračí doupě online

Entové?

,,Jdeme jim na proti. Aby alespoň oni byli nějak chráněni."
Jen se začnu v rychlosti zase balit.
,,Víme kudy přijdou?"
Když mám vše co potřebuji, tak ještě za chodu dávám rozkazy.
,,Zkuste najít někoho, kdo by to přečetl. Věřím, že tu někdo bude a že ten nebo ta dotyčná bude ochotna pomoci."
Jakmile se dozvím, kudy mají přijít, jen neváhám a vyrážím.
,,Jeden elf půjde se mnou jako má podpora. Vyberte si kdo."

Jak ještě dlouho....?

Boj proti nemrtvím byl o něco snadnější než bojovat třeba proti orkům nebo skřetům.
Přesto, mě tento boj začal velmi unavovat. Nebyla jsem zvyklá bojovat ve své původní formě, protože jsem se několik desítek let schovávala mezi lidmi v elfské. V ní jsem trénovala souboje, učila se bránit a spoléhala na sílu své druhé stránky.
Cítila jsem, že můj ledoví dech je zřejmě u konce a můj ocas vypadat jako jehelníček.
Některým nemrtvím se podařilo zabodnout své zbraně mezi mé šupiny, ale díky mé včasné reakci se nedostali nijak hluboko. Stále jsem byla po palbou z šípů, které mému přirozenému brnění téměř nic nedělali.
Přítomnost jiného draka ve mě nevyvolalo téměř nic, protože drak nebyl větší než kůň, které jsem kdysi mívala k snídani. Nicméně bylo celkem hřejivé vědět, že nejsem na světě sama, i když ten druhý drak není větší než celý můj krk.

Vzápětí zahlédnu, jak ze skupiny nemrtvích vystřelí salva šípů přímo na to dračí mládě. Jestli ho to zasáhne, je určitě po něm. Zařvu a rozeběhnu se k němu. Cestou rozdupu pod nohama několik nemrtvích. Vidím, jak se je snaží spálit, nicméně u draka jeho velikosti je to jaksi neúčinné.
Když zjistím, že to nejspíš nestihnu, odrazím se a skočím k němu. Během dopadu jej přitisknu svým tělem k zemi, nijak těžce. Prostě ho zakreju svým tělem. Křídla pevně přitisknu k tělu a během několika sekund cítím, jak se o moje šupiny odráží snad stovka šípů. V hlavě se mi rozezní tužba k dávnému příteli:
Ven´tassi, pomož nám....

Útok a obrana

Když zaregistruji, že útok nezafungoval tak naštvaně zařvu. Mezitím, už na mě letí sprška šípů.
Do háje, nesmí mi trefit křídla, jinak skončí v té hromadě nemrtvých.
pomyslím si. Pro mě jsou ty šípy sejně velké jako pro člověka, vzhledem k mé velikosti.
Jestli mě trefí, potrhají mi blány a už mě křídla neudží ve vzduchu.
pomyslím si. Když jsou šípy skoro u mě pokusím se je usmažit svými plameny, no ne usmažit, ale spálit.
Modlím se ať to vyjde, protože jestli ne budu mít průšvih jak barák.
(8%)

Arvin s Dibronem.
[/right]

Když řekne, že mé království je v nebezpečí, už tak bledá tvář mi vybledne jako list papíru. téměř chytím zelenou barvu.

" Má.. má země je v nebezpečí?"

Vyhrknu a postavím se na nohy. Podívám se vylekaně na Arvina a pak na čaroděje před námi.

" Musím se tam ihned vrátit. chránit matku i svůj lid."

Nalaya - Věž mágů

Dibron na nás pohlédne moudrýma očima a nadechne se.
"Všechny království jsou ohroženy. Trion také, ale není to Trion, který musíte bránit. Ten má nyní bojovníků dost, ale právě tvůj domov Nalayo. I tam přichází hrozba a je vás tam potřeba."
Řekne Dibron a já vyvalím oči.
"Co? Království Nalayy je v nebezpečí a naše také? Nechápu moc, ale věřím tým slovům."
Skousnu si ret a starostlivě pohlédnu na Nalayu.

Amiel - Opět na cestě

Vellus se zasměje a jde vedle tebe.
"Potomkům? To bych musel počítat že nějaké budu mít."
Šklebí se, když schází schody dolů z věže. Brzo už vycházíte ven, kde čeká naložený hnědák a tvůj kůň. Vellus na hnědáka nasedne.
"Mohli bychom zamířit k hlavnímu městu, třeba tam bude něco zajímavého."
Navrhne, když míříte k bráně.

Alasseon - Království Starého dubu

Přiběhne jeden z rádců.
"K službám pane, ale do těch spisů jsme již nahlíželi jsou psány někdy starým elfím jazykem ne mnoho lidí jej ještě zná."
Vzdychne a pohlédne na tebe.
"Pane, ale entové nám poslali zprávu prý přivádějí někoho, kdo by mohl pomoci."
Podotkne s nadějí v hlase, otázkou je, kdo by to mohl být. Že by Lenora, nebo někdo jiný?

Lenora a Malari - Boj o Trionskou pevnost

Lidé se soustředí na obranu stěny u řeky a zdatně drží nemrtvé pod hradbami. Mezitím Lenora bojuje jako....nu jako drak proti nemrtvým a podaří se ji jich zase pár zabít také však utrží pár škrábanců, od těch šikovnějších. Malari zaútočí plameny, ale ty se v poslední chvíli nad nemrtvými rozrazí do stran a nezasáhnou je. Musí to být nějaké kouzlo. Vzápětí vylétne sprška šípů jejím směrem. Lenora spatří, že směrem k ní letí ohnivá střela, nejspíše původem od nějakého mága.
(Popište své obrany a operace a hodte si procenty)


Neomi - V hvozdu

Ent dál rozvážně kráčí a pohlédne na tebe.
"Dávno, hodně dávno co se stalo něco podobného, ale ano stalo málo kdo to však pamatuje."
Pokýve mohutnou hlavou.
"Hmmm možná, má naději obrátit zkázu našeho domova v dobré, ale nemůže být sám bude potřebovat pomoci, i tu tvou."
Odvětí a podrbe se v mechovém vousu.
"Bude však třeba jednat rozvážně to ano..."
Brumlá zase spíše pro sebe.

Araoth - Mramorové sídlo

"Peníze a moc jsou si velice blízké mladý knurlo, ale to ještě nemůžeš vědět. Neznáš moc ani bohatství nevíš co přinášejí."
Zavrtí hlavou a škodolibě se pousměje.
"Bůh? Jaký bůh!"
ROzesměje se a rozpřáhne rukama.
"Knurlové věří v bohy a paragony, v naše předky a k čemu to? Žijeme dlouho a kdo nemá moc nemá v dnešních časech nic!"
Rozlehne se jeho hlas síní.
"A já moc i peníze mám."
Usměje se spokojeně.

Mramorové sídlo

Nemůžu rozumět? Já jsem chápavý trpaslík se spoustou času, takže si klidně rád všechno vyslechnu. Přeci jen, pokud se v tom orientují místní, po chvilce vysvětlování to musí zvládnout i trpaslík jako jsem já. pronesu a hned pokračuji.

A spíš než by zákony byly v rukou těch, co mají moc, mi přijde, že ji mají ti, co mají peníze. Ale věř, že bůh vidí vše a jednou tě za tvé činy bude soudit. A tam už ti ani moc ani peníze nepomohou. postraším ještě trpaslíka, přestože tuším, že na něj asi takové řeči moc platné nebudou.

Arvin

S naprostm klidem dojím a dobře se napiju. Jakmile se zvedne Arvin, zvednu se taktéž a vyrazím do našeho pokoje. Neočekávám, že by tam někdo byl, proto mne přítomnost čaroděje překvapí. Pohlédnu na něj a pak na Arvina.

Jakmile čaroděj promluví, pohledem se k němu opět vrátím a sleduji ho dokud neskončí.

„ Kde je nás potřeba?“

Zeptám se rovnou a vyčkám na odpověď.

Drak s velkym D

Mojí nevětší rychlostí vyrazím rovnou k pevnosti. Je mi jedno, že vojáky nechám za sebou, dorazí později no...nemrtví tam jistě už budou, ti strážci budou potřebovat pomoc.
Už přiletám a vidím u pevnosti temnotu a cítím hnilobný zábach, zombie a kostlivců, je to pro můj citlivý nos dosti nepříjemné, ale zdá se, že o mě nevědí...
"Kurcinál, tohlesami nezvl..."
nadonadávám, protože zahlédnu obrovského bílého draka, tedy podle stavby těla spíše dračici...zařve na mě, nevím jestli na pozdrav, ale pravděpodobně jo. Vrhám se na kostry a chrlím an ně moje zelené plameny, doufám, že si řevu durhého draka nevšimli, nebo spíše ho ignorovali, protože sázím an moment překvapení, který jak doufám přijde a plamenu se nevyhnou.(30%)

Stratený syn?

Keď si vypočujem, Entovu odpoveď, pokojne pokývem hlavou. 
Aj ja niekedy prežijem tak dlho?
Zľahka zašuchocem krídlami keď si ich popravím na chrbte.
A už sa niekedy stalo aby les takto umieral?
Nasleduje ďalšia otázka. Predsa len, kto sa nepýta, nevie odpovede.
Keď znova prehvorí, prekvapene zdvihnem hlavu vyššie.
Stratený syn? To asi nebude doslova. Kto to je?
Je to niekto mocný, kto by vedel vyhnať tých kostlivcov?
Položím mu otázku na rovinu, nechodím okolo horúcej kaše.