Rádce


,,Nechci, aby mě ještě někdo podobně překvapil, takže bych potřeboval oživit paměť z dětsví popřípadě dospívání, vím, že jste mě pozoroval a že víte vše, co se tu dělo."
povzdechnu si.
,,Nebo si pro ni dojdu sám, řekla to jasně... Kde jí najdu, jen si odpočinu..."
Dívám se na rádce.
,,Kéž by tu byl můj otec... To by nikdo takto netrpěl..."
Zatnu ruku v pěst.
,,Jak jsme na tom se zbraněmi, máme jich dost?"
zeptám se rádce a vyčkám

Královská porada
Alasseon

Rádce tě pozoroval s rukama stále složenýma v klíně a poslouchal, cos měl na srdci. Až když jsi domluvil ujal se opět slova.
"Neznamená Výsosti, ale také se nevrátil do města, což také není dobrým znamením. A ani jedna ze třech pátracích skupin, které jsme za ním po čase vyslali, jej nenalezla a vrátila se s neúspěchem."
Objasnil ti ponejprv.
"Starosti a tíha vládnutí, dokážou zahnat vzpomínky a myšlenky, které jsou v tu chvíli méně podstatné, do nitra nás samotných. Tak to alespoň říkával Vás otec princi."
Mírně přikývl na souhlas, že ti rozumněl.
"Zařídím, aby se sem to děvče dostavilo. Leč, jak pravíte, nedomnívám se, že to bude v dobré náladě.....Vždy rád pomohu Výsosti, ale co tím myslíte?"
Optal se tě rádce, ještě na upřesnění tvé poslední žádosti, které nejspíše úplně nerozuměl.

Rádce.

Poslouchám rádce a mačkám si dýkou tu bouli na čele...
Všechno to do sebe začíná zapadat... I to proč je na mě teď tak naštvaná... Vinní mě z toho, že její otec zemřel, nebo zmizel...
,,Jak říkám Narmien mi něco říká..."
Vydechnu a začnu vzpomínat. I když to bude bolet.
,,haha, myslím si, že teď by nechtěla ona mě..."
Zašklebím se.
,,nenašel mě... Ale to neznamená, že je mrtvý..."
Bože lesa chraň aby byl ještě na živu a v bezpečí...
,,Nemůžu se teĎ vypravit ho jít hledat, i kdybych to nejraději udělal..."
Vydechnu a chytnu se za obličej.
,,Jak jsem jen na ní mohl zapomenout?"
Pozoruji se v zrcadle a opravdu mi není jasné, co se mi stalo s hlavou...
,,Přiveďte mi jí sem... Musím s ní mluvit... I když to asi zase bude bolet..."
Zašklebím se na rádce.
[font color=green],,Budu potřebovat oživit paměť, doufám, že vás tím nebudu zdržovat. Ale opravdu bych si měl vzpomenout na všechno a na všechny..."[/font]

Královská porada
Alasseon

¨
Rádce jen mírně přikývl, když jsi odmítl léčitele a šel se posadit do protějšího křesla, aby si vyslechl, co tedy potřebuješ. Při tvých slovech tě pozoroval klidnýma očima, jako byste si povídali o počasí. Když jsi však vyřkl jména a přidal fakt, že si neuvědomuješ o koho se jedná zatvářil se rádce znepokojeně. Svraštil čelo a propletl si prsty na klíně. Pak se pomalu nadechl a znovu vydechl.
"Zvláštní, myslel jsem, že si je budete pamatovat. Hmmmch Narmien byl místní kovář. Tedy ne jen tak ledajaký kovář. Byl to vyhlášený kovář v celém království. Ten nejlepší ve svém oboru, abych tak řekl. Na sklonku svého života byl jmenován osobním královským mečířem a zbrojířem. Nikdo neuměl takové kousky, jako on. A ne neumřel stářím, pokud se ptáte na toto."
Začal ti vyprávět rádce klidným rozvážným hlasem.
"Byl ve službách Vašeho otce, již když jste byl malý."
Dodal, ale intonace v jeho hlasu, značila, že to není vše, co ti chce říci.
"Neya je jeho jediné dítě pokud vím. Roztomilé děvčátko, smím-li podotknout. Když jste byl malý hrávali jste si spolu. Docela často řekl bych. Achhhh....nejspíše není divu, když v paláci moc dalších dětí nebylo. Sourozence nemáte a tak jste se cítíval často osamělý. Byla doba, kdy jste ani nechtěl opouštět komnaty, ale pak se tu objevila ona byli jste k nezastavení. Jako dvě dráčata prohánějící se palácem."
Vzpomínal rádce s mírným úsměvem na rtech. Ten mu však posléze zmizel.
"Když jste se musel začít věnovat více královským povinnostem. Musela odcestovat za svou rodinou. nebylo vhodné, aby vás její přítomnost příliš rozptylovala, navíc měla se učit řemeslu svého otce. Od té doby jste se ještě párkrát viděli, ale spíše formálně a nebo jen málo. Váš otec se vždy vesele smál, protože, jako malý jste tvrdil, že se jednou vezmete a budete král a královna. Když jste byl starší a zmoudřel jste, chtěl jste jí nablízku, jako osobního strážce, ale ani to Vám tenkrát neprošlo. A tak zůstaly vaše sliby a žádosti nenaplněny. Časem jste nejspíše na tu dívku zapomněl."
Vzhlédne k tomu s vážnýma smutnýma očima.
"Její otec je považován za mrtvého. Byl to blízký přítel Vašeho otce a tak, když Váš otec zesnul, byl to právě Narmien, kdo se rozhodl opustit město a jít Vás hledat. Chtěl Vám tu smutnou novinu oznámit a přesvědčit Vás, abyste se vrátil domů. Nejspíše neuspěl a nikdy Vás nenašel."
Uzavřel nakonec příběh rádce a pohlédl na tebe.

Správce


Přemýšlím nad tou kovářkou a divně se usmívám. Když přijde rádce, tak se na něj zadívám.
,,Ano, potřebuji informace..."
Pak se jen zašklebím a zakroutím hlavou.
,,Léčitel není třeba, poradím si sám, ale řekni mi o ženě jménem Neya Dcera kováře Narmiena. Jméno jejího otce mi něco říká, ale opravdu si nemohu vzpomenout a vzhledem k tomu, že má fakt tvrdou hlavu, tak si nejspíše ani nevzpomenu."
Pozoruji rádce a hledám něco tvrdého a chladného... Dýku s širším ostřím. Vstanu a jdu k zrcadlu, abych tu bouli mohl zamáčknout dříve, než se udělá a bude to pak bolet více.

Hlavní město hledání
Nalaya

"Sehnat tolik koní by bylo časově příliš náročné jasnosti."
Odvětil jeden z elfů přeskakující zrovna pařez, který mu stál v cestě. Znovu okolo tebe utvořili ochranný houfeček a pohybovali se jako ochránci s tebou. Hustý temný opar se stále držel v okolí. Cítila jsi, že tvé myšlenky k tvému drakovi nepronikly, tak jako nepronikly ani ty jeho k tobě. Co se s ním stalo je ti v tuto chvíli záhadou a strach ti svírá srdce.
Elfové byli ostražití, nejspíše i oni cítili onu zlověstnou magickou auru, která se šířila okolím.
"Stále je zde cítit zlo."
Poznamenal jeden z elfů.
"Je přímo hmatatelné. Opatrně princezno."
Ozval se druhý s rukou na jílci meče. Viděla jsi, jak se mezi stromy mihotala temná energie.

"Hlad.....strašlivý hlad...."
Uslyšeli jste temný chraplavý hlas, kterému bylo sotva rozumět. Stíny nabraly tvar. Elfové ihned zbystřili a tasili zbraně.

Královská porada
Alasseon

"Ano výsosti."
Kývl kapitán a po chvíli se od tebe zase odpojil, by splnil tvé rozkazy. Do hradu to byla docela útrpná cesta, ale postupně bolest ustoupila, naštěstí. Až v hradu sis konečně mohl sednout do měkkého křesla a odpočinout si. Dnešek se opravdu vyvíjel velice slibně. Co tě asi čeká dál.
Dveře do komnaty vrzly, když vešel tvůj rádce.
"Poslal jste pro mne princi? Jak mohu být nápomocen?"
Otázal se postarší elf a zalétl k tobě pohledem.
"Mám poslat pro léčitele?"
Jistě si všiml tvého zhmožděného obličeje, minimálně modřiny, která se ti rýsovala na čele a rašila pod ní krásná boule. Ta holka nejen, že má koleno, jako koňské kopyto, ale hlavu tvrdou, jako mezek.

Zpátky na povrchu
Ilya

Heremond se ohlédl na tajný průchod a nakonec se do něj opřel hrubou silou. Ani se to nehnulo, až když ztěžka vydechl, najednou se vchod za vašimi zády sám zavřel.
"No, taky možnost."
Unaveně se posadil na kus skály. Veska si prohlížela útroby svatyňky, která byla uvnitř celá kamenná, a uprostřed měla malou kašnu, která byla nyní vyschlá. Víš, však, že obvykle v ní bývá trochu vody okouzlené měsíčním svitem, kterou kněží používají pro své rituály. I zde byl les zdá se nemocný.
"Měli bychom si odpočinout, jinak nikam nedojdeme."
Navrhl Heremond. Nohy tě taky bolely a tělo sténalo únavou. Odpočinek se zdál být vítanou možností.
Ze svatyně vedla jen jedna cesta a to krátký skalní oblouk, který ú

Katakomby

Přikývla jsem.
,,Máte pravdu, není čas zde zůstávat, i když je to škoda.“ Vydali jsme se dál a dunivé otřesy mě vytrhly z myšlenek a pěkně vylekaly. Už mě přepadávala klaustrofobická nálada a chtěla jsem to mít za sebou. Přidali jsme do kroku, a ať už mě bolely místa o kterých ani nevím, prostě jsem někam musela rychle dojít.
,,Cítíte to také?“ Hlesla jsem zadýchaně. Vzduch! Konečně! Vyběhla jsem z posledních sil za vánkem a bohužel mě překvapilo zklamání. Svatyně? Myslela jsem, že už budeme venku! Mám toho dost!
,,No skvělé.“ Zavrčela jsem. ,,Další místnost.“ Opravdu jsem potřebovala ven a to bylo v nedohlednu.
,,Heremonde, jde vchod zase uzavřít? Nerada bych tu nechala nevítané návštěvě dveře dokořán.“ Obcházela jsem svatyni a hledala sebemenší náznak cesty ven.

Nádech a výdech..


Poslouchám vše, co se kolem děje a v duchu odpovídám.
Jo, fakt to kurva bolelo... Ta holka má koleno ze železa...
šklebím se, polo úsměv a polo takové cosi... Rozdělil jsem nějaké elfy, a pak se rozešel směrem k hradu. Pak se podívám na Velitele, který mi položil otázku.
,,Jednu věc, kterou jsem opravdu nezapomněl je, si nechávat dobře zpevnit zbroj na určitých partiích... Ale když bych to měl k něčemu přirovnat, tak mě právě nakopl divoký kůň kterému nějaký chytrák okoval kopyta podkovami z elfské ocele tak dva centimetry silné."
Zadívám se na něj jestli fakt pochopil...
[font color=green],,Myslím si, že si dám na chvíli klid - vezmi za mě trénink na nádvoří. A až potkáš správce, tak ho za mnou pošli, potřebuji informace."[/font]
S tímto počkám až mi odpoví a pak půjdu do hradu. Mám nad čím přemýšlet.

Okolí hlavního města

Zadívala jsem se na jediného koně, kterého přivedl.
„ Myslela jsem, že přivedete koně pro vás všechny… ne jen …“
Kousla jsem se do rtu a vydechla jsem, příště budu muset být doslovnější. Připevnila jsem si vak s vejci k sedlu, což se mi moc nelíbilo, ale naplánovat kam je schovám a jak o ně budu nadále pečovat, budu muset naplánovat později. Teď je nemám kde ukrýt a nechat je bez řádného dozoru také nemohu.
„ Laerone, co tam je?“
Naléhala jsem na něj v myšlenkách. Nejela jsem rychle. Ne tak, aby mi nestačili. Ten temný oblak, který přerušil mé spojení s Laeronem… Nervózně jsem koně prováděla bojištěm, a popravdě jsem celkem zrychlovala. I les byl dotčen tím bojem, i když už jen místními šarvátkami, ovšem i to stačilo na to, aby byl poničený. Opět bude trvat velmi dlouho, než se vzpamatuje.
„ Laerone, kde jsi?“

Král a jeho koule
Alasseon

Celé to rozdýchat bylo fakt....fuuuuuh.....no jako být tady méně očí, nebo nejlépe být tady sám, tak bys nejraději šel do kolen a rozbrečel se, jak malá holka. Kapesník zamaskoval, naštěstí docela dobře známky slz a krve, která se ti spustila z nosu. V hlavě ti ještě chvíli dunělo, ale při myšlence, co bylo horší, sis mohl nalhávat, co jsi chtěl. Ale koule byly rozhodně horší.....mnohem horší. I přes zpevněnou zbroj to bylo, jako kopanec od koně, který má fakt tvrdé podkovy. Nebýt vyztužení zbroje, možná by z tebe byl dokonce mrzák. Zamýšlela to? Nebo si byla vědoma toho, že máš i v těchto místech zbroj? Těžko říci. Každopádně raději ses soustředil na napřímení se a zachování si královské tváře a chůze....fakt oříšek, když jsi měl svoje oříšky v jednom ohni.
Ostatní přítomní byli docela šokováni celým vývojem události, možná pak hlavně i tím, že jsi jí nechal jen tak jít.
Na druhou stranu tvé vysvětlení znělo královsky a snad i uvěřitelně.
"Slyšeli jste krále?! Každý kdo má dostatek vůle a odhodlání může chránit svou zem a své blízké! My vás naučíme jen jak."
Zahřměl hlas velitele, aby tě doplnil. Ozvalo se souhlasné mručení, místy jsi zaslechl i něco jako. To muselo fakt bolet, nebo král má koule z ocele. Či podobná přirovnání a projevy soucitu, nad tvým stavem.
Velitel se k tobě přidal, když jsi pokračoval v obchůzce a mírně přikývl.
"Jak si přejete."
Kývl na jednoho ze svých vojáků, ukázal mu jaký si posunek rukou a ten s přikývnutím odešel.
"Jste v pořádku? Před lidem musíte vypadat silný, ale jsem voják, moc dobře vím, jaké dopady mají která zranění."
Jasně ti velitel naznačil, že jeho jen tak neoblafneš, jen přijal tvou hru na hrdinu. Taky počkal, jestli po něm budeš ještě něco chtít, než se vrátí k výcviku elfů na nádvoří.