Andor.cz - Dračí doupě online

Hrad

Poslouchám co rádce říká a pak odpovím.
,,Kdo je tam s nimi? Velí jim někdo?
Jestli je to tak jak říkáte, tak musím za nimi pomoci jim."
Na chvilku se zamyslím.
,,Nemáte ponětí, kde je Lenora? Dlouho jsem jí neviděl ani o ní neslyšel. Ale jak říkám ještě dnes vyrazím na pomoc entům a elfím mágům.
Vrátil jsem se proto, abych vládl, ale vládnout zničenému království nemůže nikdo. Rozhlašte, že jsem se vrátil a jdu na bojiště. Vše se bude řešit až tam."
Doufám, že se o mém návratu dozví i Lenora.
,, Mimochodem, jak jsou na tom ostatní království? Mají stejné problémy? Nebo je to jen zde?"
Mysli.... Sakra! Nemrtvý. To by chtělo najít mága světla nebo někoho podobného. Sakra! Ale já o nikom neslyšel.
,,Dejte mi chvilku, jdu se podívat do otcových poznámek, třeba tam bude mít něco, co by nám pomohlo."
Rozejdu se do Otcovy komnaty. Která je tak prázdná a hlavně zaprášená.
Je to již dlouho co jsem byl pryč.
Jako malý jsem si u něj hrál, takže vím, kam schovával všechny potřebné dokumenty.
Začnu se prohrabovat stolem, a hledám něco, cokoliv co by mému lidu mohlo pomoci.

Nalaya - Věž mágů snídaně

Pousměju se a vydáme se tedy na snídani. Když jsme v jídelně jsou tam převážně učedníci, kteří se přišli najít před hodinou. Můžeme si však taky povšimnout dívky, která je oblečena tak, že tu rozhodně nepatří (Amiel). Věnuji ji letmý pohled a usednu k volnému stolu a vezmu se něco lehkého, ale dobrého na snídani.
"Myslíš, že nám Dibron řekne něco užitečného?"
Kouknu na Nalayu a zakousnu se do chleba.
"Přece jen tak rád mluví v hádankách, kdo ví kam se budeme muset vydat."
Říkám své myšlenky nahlas protože mne zajímá i její názor.

Lenora - Pevnost Trionu souboj s nemrtvými

Mladík, kterému předáš své věci jen vyděšeně kývne a dívá se za tebou. I někteří další co jsou poblíž na tebe nevěřícně koukají, když seskočíš z hradeb dolů. Pak se začneš měnit, což je po lidi dalším šokem. Chvíli jsou strnulí, ale pak uslyšíš jásot a nebojácné výkřiky, které jim tvým prostřednictvím dodávají odvahu.
"Další drak! Draci se vrací! Drak nás přišel ochránit!"
Ozývá se z různých konců hradeb, ale jde to slyšet dobře. Kostlivci jsou už však za půlkou řeky a brzy vypukne boj. Strana pevnosti je sice bráněná vojáky na hradbě a vodou, ale kdo ví jakou strategii nemrtví užijí. Každopádně jejich vojsko nabírá na rychlosti a první z nich vstupují na břeh. Vojáci odpovídají střelbou ze všeho co mají. Jen pár nemrtvých však padne. Zbytek jde, jako by se nic nestalo. Přece jen už jednou jsou mrtví. Koutkem oka zahlédneš na hradbě mihnout se starého bělovlasého muže, který je navlečen do už trošku zašlé zbroje a pokřikuje na vojáky.

Nejspíše je to velitel obrany zde. Nicméně ty se budeš muset už zabývat nemrtvými, jelikož jsou beze strachu k tobě a určitě tě budou chtít zlikvidovat jako kobylky.
(Po provedení akce prosím hod procentovkou.)

Malari - Město Trion

Kapitán chápavě kývne a ukáže okus dál, kde je v celku obyčejná studna.
"Snad to postačí. Kdybychom očekávali takového hosta zařídili bychom mu lepší zacházení a taky za jiných okolností."
Vzdychne a pohlédne na tebe.
"Budeme vděčni za veškerou pomoc, kterou nám poskytnete paní. Jakmile to bude možné dorazí jednotky, aby podpořily obranu. Pokud ještě něco potřebujete pokusím se to zařídit. Jinak bych vás poprosil, abyste vyrazila a já půjdu zařídit vše okolo vojska."
Podotkne a čeká zdali budeš ještě něco potřebovat. Každopádně cesta zpátky bude muset být narychlo přece jen nemrtví byli docela blízko pevnosti a cesta tam není zas tak krátká.

Araoth - Mramorové sídlo

Postarší trpaslík tě přejíždí drtivým pohledem a poslouchá tě.
"Che! Tak proto tu jsi. To ti hloupí kněží tě tu poslali. Mohl jsem si to myslet."
Zavrčí a zavrtí hlavou.
"Ženeš se sem a ani nevíš proč. Já na rozdíl od nich vím co je v tom svitku. A mám jej právě proto. Ten o kom svitek vypráví byl jeden z mých prapředků. Mám na něj tedy nárok nemyslíš?"
Mávne rukou když gestikuluje.
"Navíc nemůžu plýtvat financemi na zabezpečení, kde jakého pochybného kostelíčka, nebo kdo ví co to je."
Doplní a sleduje jak budeš reagovat ty.

Neomi - Hvozdem s Entem

Ent na tebe pomalu pohlédne a hodnou chvíli za chůze mlčí, než se dá zase do své pomalé zvučné řeči.
"Ano dá se to i tak říci. Není zákonité, že jeden bez druhého zemřou spíše umřou žalem. Pouto mezi drakem a jezdcem je opravdu silné. Pokud tě zajímá více musí ti to říci někdo jiný. Sice jsem na světě dlouho, ale ani draci ani jezdci o svých rituálech a podobných věcech nemluví ve velkém."
Objasňuje ti a slyšíš jak zaskřípou třísky, když si protáhne ramena.
"Každopádně toto spojení většinou vznikne, aniž by to vědomě jezdec nebo drak chtěl. Ale jakmile se tak stane ví, že patří k sobě pocítí to. Tedy to mi vyprávěl, kdysi jeden drak."
Objasňuje ti, ale je jasné, že v tomto ohledu hodně neví.

Amiel - Věž mágů snídaně

"Příště tě asi zavřu do klícky ty ptáče."
Zašklebí se, když na tebe kouká a jde ke dveřím.
"Ach tak takže víš tolik jako já to je taky pěkné. No tak abychom šli."
Zívne a otevře dveře a zamíří na snídani.
"Neboj vše potřebné mám připravené."
Ujistí tě. Když v jídelně usednete jsou tam hlavně studenti, kteří budou mít asi brzo hodiny. Jíte co si naberete. Vellus si kupříkladu vezme chleba a sýr a k tomu teplé mléko. Pak to zajídá ještě zralou hruškou. Je vidět, že měl hlad a tobě už taky škrundá v břichu.

Alasseon - Město Království Starého dubu

Již je to nějakou dobu, co ses rozhodl cestovat a zjistit něco nového. Bohužel moc se ti zjistit nepodařilo. Tedy krom toho, co se ví skoro všude. Draci už nebyli dlouho viděni, Zářící jednota se už asi rozpadla a zeměmi zmítají menší nepokoje. Po tom co jsi zmizel se mnoho změnilo. Vlastně ses vrátil protože ses doslechl o nebezpečí, které sužuje nyní už tvé království. Když jsi cestoval hvozdem byl jsi si jistý, že už o tobě les ví, ale zdál se být jiný, jako by se sám raději změnil. Navíc žádné město jsi nemohl najít. Hlavní město jsi nakonec objevil jen proto, že tě našla jedna z lesních hlídek. Když jsi byl ve městě zjistil jsi, že byla všechna města, která zůstala a to co zbylo z království skryto magií. Bohužel království je na tom špatně a proto uvítalo tvou přítomnost. Hned si tě vzal nejvyšší rádce, který dočasně se snažil udržet město do paláce a vysvětlil ti, že poslední dny zamořuje království nemrtvá armáda. Prý asi není početná, ale les pod jejím náporem umírá. Taky ti ukázal na mapě jaká značná část již padla a téměř uhynula. A stále se blíží. Je to již více než třetina království, která je zamořená nemrtvými. Vysvětlil ti, jak málo jednotek zbylo a že i magičtí tvorové se stahují a snaží se udržet oblast, kterou ještě máte. Nejvíce prý pomáhají entové, kteří burcují i obyčejné stromy k odporu a elfí kouzelníci, kteří se snaží zabránit postupu a ochránit zbytek hvozdu, ale nevydrží to už dlouho a je třeba se rozhodnout jak jednat a příjmout zodpovědnost ke svému lidu. Bohužel o Lenoře jsi od smrti otce neslyšel stejně jako o žádném jiném draku, který by byl ještě naživu.

Věž – Ráno

Zasměji se tomu, jak se začal rychle zakrývat.
„Ale přece by jsi se nestyděl?“ zacukruji znovu. Bylo to roztomilé, nakonec po společné noci. Nač se stydět? Ale bylo to roztomilé.
„Jsem ranní ptáče. Nechala jsem tě spát tak dlouho, jak to šlo.“ Pokrčím rameny.
Zazubím se. „Příště tě můžu probudit trochu... jinak.“ Mrknu na něj.
Sleduji ho, jak se obléká, zeptá se mě kam máme namířeno. „Přímo za nosem. Dibron mi ukázal kudy a tak tím směrem pojedeme a uvidíme na co narazíme.“ Pokrčím rameny.
„Zkoušela jsem z něj dostat něco víc... ale však ho znáš.“ Pousměji se.

Znovu se zasměji. „Samozřejmě. Bylo by hloupé odjet s prázdným žaludkem.“ Pobídnu ho. Poberu své věci a vyjdeme z pokoje.
Pak na něj kouknu. „Máš vůbec sbaleno? Včera jsem tě docela zaměstnala. Měl jsi na to čas?“

Dračí jazdci.

Vcelku prekvapene sa na teba pozriem.
Homoidná rasa? Nejaký človek jazdil na drakovi? Tie krehké telíčka tam, vysoko vo vzduchu? Na našich tvrdých šupinách? A jedinec nadaný na mágiu? Nadaný od malička a preto ho vybrali za jazdca alebo ju mal práve vďaka tomu drakovi? Ľudia z nás čerpali starobylú mágiu?
Rozbehnú sa mi myšlienky kade-tade. Viem, že draky dokážu vykonávať istý druh neurčitej mágie, avšak na to potrebujú vek, skúsenosti a múdrosť. Ale...že by sa to dalo preniesť aj na človeka?
Pokývem hlavou.
Keď hovoríš, že keď zomrel jeden zomrel aj druhý...znamená to že ten jedinec sa s drakom spojil aj duchovne, mysľou?
Mrsknem jazykom.
Dôverovať si s niekým natoľko, aby som ho pustila do mojej hlavy a on do svojej? To si neviem predstaviť.

Mramorové sídlo

Jakmile uvidím pochybnosti o tom, kam s nepřímou otázkou mířím a dojde mi, že si už asi dal dvě a dvě dohromady a ví o co mu jde, přejdu přímo k jednání bez obalu.
Když si tedy nemyslíte, že církev dokáže tak vzácné artefakty uchránit, proč ji s tím radši nevypomoct? Nejste snad zbožný muž, když takovéto artefakty chráníte? Potom i jako zbožný muž můžete církvi s jejich ochranou nabídnout pomoc.
Navrhnu trpaslíkovi.
Nebo to má nakonec úplně jiný důvod, že o náboženském svitku, který místnímu kostelu chybí, se najednou povídá, že je u Vás? Třeba osobní potěšení a zisk?
Položím pár otázek a vyčkávám jak trpaslík zareaguje.

Proslov zástupce krále

Poslouchám toho co zde zastupuje krále, nespokojeně zabručím, když řekne, že neví kam král šel.
No o tom pochybuji...
pomyslím si, ale nechám to být. Je očividně dost zaneprázdněn a znervóznen mou zprávou.
"No mohu to skusit, ale jak jste si jistě všiml, nejsem zrovna bojový typ draka. Ale mohu to zkusit."
řeknu mu po dlouhém rozmýšlení.
Stoupnu si a protáhnu se.
"Je tady někde poblíž nějaká studna, ze které se nemusí tahat vědro a dá se z ní napít, nebo alespoň říčka, či žlab na vodu pro koně?"
zeptám se. Mám dost žízeň, sice sem se najedla, ale vyžíznělo mi po tom dlabanci.

Musela jsem jsi jednu vrazil, abych se ujistila, že ještě nespím. Bolelo to, takže jsem nespala. Aspoň teda prozatím ne. Věčný spánek v plánech rozhodně zatím nemám a dlouho ani ještě nebude.

Lidé vypadali dost vystrašeni. Většina z vojáků, viděla pořádnou bitvu tak jednou za život, někdy ani to možná ne. Hradby nebyli nijak pevné, aby se jimi dali odrážet případné šiky a stačil jedno z pořádnějších beranidel, aby prorazilo dřevenou bránu.

Šiky nemrtvích se blížili. Díky řece jsme byli z jedné strany chráněni, o víc, jsem ale očekávala útok na hlavní bránu. Nemrtví nezastavila, ani nespomalila tekoucí řeka. Procházeli jí, jakoby nebyla pro ně vůbec ničím. Dolehne ke mě odporný zvuk řeci nemrtvích. Vůdce hlasitě ječeli rozkazi v jazyce, kterému jsem sama těžko rozuměla.
Jedno jsem ale věděla naprosto jistě, tohle nění všechno. Není to celá armáda. Cítím odporný puch smrti namíle daleko odtud a je daleko větší a silnější než je tenhle tady.

Nedočkaví lučištníci vystřelili. Některé s šípů sice zasáhli nepřátele, ale oni je naprosto ignorovali a kráčeli dál i s zapíchnutým šípem v hlavě. To rozdmýchalo strach lidí ještě víc. Jediné, co mi dělalo velké starosti byli ženy a děti. To co jsem dělala dřív.... chránila nevinné a utlačované, bojovala se zlem.... oni se o sebe nepostarají. Ti muži nedokáží zastavit ani tuhle "hrstku", která se sem blíží, natož to co čeká za kopci.

Chytla jsem jednoho z mladíků, který se snažil nasoukat do zbroje a velká helma se mi klikala na hlavě.
"Opatruj to jako oko v hlavě." řekla jsem mu a dala jsem mu svou kabelu a meč. To co se chystám udělat... k tomu meč potřebovat nebudu. Mladík nejistě přikývl. Vrátila jsem se zpátky na hradby a přehoupla se přes ně. Nějaký muž na mě něco křičel ale já jsem je ignorovala. Hradby byli vysoké pár metrů, obyčejný člověk, by jsi zajisté ublížil, kdyby udělal co já.

Ne...Pro Ven´tasse, pro můj rod.... vířilo mi v hlavě. Budu čelit své noční můře.
Propošla jsem několik metrů před hradby a zastavila jsem se uprostřed cesty. Musela jsem jim připadat jako naprostý blázen co jde na smrt.

Zavřela jsem oči. Přeměna bude trochu horší, už je to pár let, co jsem byla ve své pravé podobě.
Mou postavu zahalil neproniknutelný bílí dým. Najednou se z něj vynořil pařád, velký přát, který následoval další, poté dva další o něco silnější. Dlouhý šupinatý ocas s trny. Ve vzduchu se zatřepala kůže napnutá na křídlech. Nakonec se oběvil i dlouhý bílí krk s hlavou a zbytek zavalitého těla. Vše bylo pokryté bílími šupinami. Od hlavy k ocasu, po svměru páteře trčeli trny.
Oči na hlavě se otevřeli. Napnul se dlouhý hadovitý krk, a poté se otevřela štíhlá tlama, ze které se vydral mocný řev, který pronikl až do morku kostí.

Před lidskou pevnůstkou se tyčil bílí drak, vysoký asi 10metrů, s krkem, který měl dobré 2 metry. Okolo něj se šířika ledová aura.

Volná...po někola letech jsem byla zase, tak jak jsem se narodila... natočila jsem hlavu, tak abych viděla na lidi, který jako solné sloupy stáli az hradbami a hrozbu emrtvích úplně ignorovali. Protáhla jsem jsi křídla, která tímto zdvyhla trošku větší vitr v okruhu několika metrů.

odkaz