Andor.cz - Dračí doupě online

Malari - Město Trion rozmluva

Kapitán Orwel vytřeští nevěřícně oči.
"Cože?!"
Vyletí z něj a stále tě ještě vykuleně sleduje.
"Nemrtví na hranicích Trionu?! To přece není možné ti už tu nebyli....sakra!"
Zavrčí něco pro sebe a pak zhluboka vydechne.
"Omlouvám se, ale krále asi nebude možné jen tak najít. Vyrazil, ale směr neznáme vyrazil dost na tajno a hodně brzy, aby je nikdo nesledoval, tak to bylo v plánu."
Vzdychne a trochu unaveně si promne obličej.
"Naše posádka v té pevnosti nemůže dlouho odolat pokud je ta armáda opravdu většího rozsahu, je to spíše hlídkové stanovisko než silný odpor."
Přemýšlí nahlas a přechází sem a tam.
"Dám dohromady tolik mužů, kolik půjde a budeme moci zde postrádat. Ale i tak jim bude trvat minimálně více jak den než tam dorazí....Myslíte, že bych vás mohl požádat o to, abyste pomohla našim lidem v pevnosti s obranou města?"
Optá se tě pokorně s nadějí v hlase.

Amiel - Ráno ve věži mágů s Vellusem

Stihneš udělat vše cos potřebovala a pak se rozhodneš probudit svého nového společníka. Když z nej stáhneš přikrývku a pleskneš po zadku škubne sebou a cukne.
"U všech hromů svázaných ohnivou šňůrou ještě je noc."
Zabručí a pootevře oko a pak si je promne.
"Sakra to už je ráno?"
Zívne a když zjistí, že je nahý přitáhne na sebe deku než si podá oblečení, aby se oblékl.
"No to bylo tedy probuzení. Jsi už dlouho na nohou."
Pooblíká se rychle a upraví. Pak se s dalším zívnutím protáhne.
"Tak kam máme namířeno nebo tak?"
Chvíli počká než mu odpovíš.
"Ale viděl bych to nejprve na snídani."
Zašklebí se nakonec.

Lenora - Pevnost Trionu nemrtví přicházejí

Vydrápeš se až na hradby, kde odstrčíš vojáka. I tak se to tam pořád hemží a máš co dělat, aby ses udržela na svém místě odkud shlížíš na okolí pevnosti. Nemrtví postupují přes řeku, která je v celku široká a někdy i hlluboká a zpomaluje trochu jejich postup ale nezastavuje. Potom hlavní brána pevnosti a možná jediná je postavena kolmo k toku řeky, takže hlavní nápor bude na levou hradbu pevnosti.

Armáda nepřítele náhání hrůzu o to víc, když ji vidíš lépe než ostatní. Odhadem těch, kteří postupují přes řeku bude minimálně 500, ale určitě to nebude celé vojsko cítíš to. Velitelé vojáků pořvávají rozkazy a formují se na hradbách. I z těch mnoha lidí co tu jsou vidíš, že jich je ve srovnání s nemrtvými žalostně málo.

Neomi - Putování s Entem

Ent vyslechne tvou prosbu a zabrumá.
"Dobrá dobrá....povím..."
Zpěvavě a rozsáhle brumlá zatímco jeho nohy vržou lesem.
"Dračí jezdci nejsou ani moc stará rasa, nicméně nyní už zaniklá. Jednalo se o příslušníky nějakého humanoidního národu, který byl schopen vytvořit si pout s nějakým drakem. Většinou pak byl takový jezdec nadaný kouzlením a podobnými věcmi a s drakem si byli velmi blízcí. Smrt jednoho často znamenala smrt obou."
Začíná vyprávět.
"Mnoho draků i jezdců zahynulo, nebo zmizelo. Nevím o žádném spojeném jezdci a drakovi, kteří by spolu někde žili. Možná se jednou vrátí a možná také ne. Tvůj rod asi jezdce nevozil, ale možná by to také šlo. Je to zvláštní proces, který změní oběma život. Tak tak...zajímá tě na tom něco konkrétního?"
Ptá se za chůze.

Araoth - Mramorové sídlo

Přineseš pánovi domu občerstvení. Mezitím si tvé bystré oko všimne, že kromě 6 hudebníků složených z trpaslíků tu pak jsou dva osobní skoro do kovu zakovaní strážci, kteří jsou po stranách jeho trůnu asi metr od něj na každé ze stran. Pak vidíš další čtyři ozbrojené trpaslíky, kteří stojí a hlídají u dveří. Vždy dva a dva po každé straně což je od trůnu tak 20-30 metrů.
"Děkuji ti."
Kývne a vezme číši a napije se. Pak zvýší pozornost a vyslechne tvůj dotaz. Trochu svraští čelo a pak na tebe pohlédne mezitím si můžeš všimnout že v této místnosti asi žádné artefakty nebudou.
"Hmmm zajímavá otázka. Ale myslím si, že ať už je artefakt jakýkoli měl by jej střežit někdo, kdo jej ochrání před špatným užitím nebo odcizením a má na to dostupné prostředky. Církev takové věci často nehlídá a pak o ně přichází."
Odvětí klidným hlasem a upře na tebe svůj pronikavý pohled.
"Co se týče té tvé kletby jsou to jen povídačky spíše jej někdo pro něco zabil tak je to vždy. Proč se vlastně ptáš?"
Zdvihne obočí.

Občerstvení pro pána

Přesunuji se skrz pokoj směrem k šlechtici a prohlížím si přitom místnost ve které se nacházíme, jestli neuvidím něco, co by mi mohlo napovědět, jestli ten svitek neukrývá právě zde. Zároveň i zkontroluju, kolik strážných a kde tu asi tak stojí. Hudebníci snad takové nebezpečí nepředstavují.

Pane. nabídnu šlechtici občerstvení a mírně se ukloním.

Vím, že jsem troufalý, ale mám na mysli jednu otázečku. Jsem silně nábožensky laděný a tak by mě zajímalo, jak vy se díváte na možnost božího trestu, pokud u sebe člověk má vzácný náboženský předmět, který by měla mít v rukou církev? začnu se vyptávat a snažím se vypozorovat nějakou reakci z tváře starého trpaslíka.

Víte, slyšel jsem totiž o zloději, který ukradl z kostela vzácnou zlatou sošku a do týdne na něj i jeho rodinu dopadla černá smrt a nevím, co si o tom mám myslet. Jaký je Váš názor?

Dračí jazdci?

Po tom, čo vstanem natiahnem stuhnuté svaly a keď mi Ent naznačí, že si môžem ísť niečo ulociť, súhlasne prikývnem a vyrazím k oblohe. Najradšej lovím strmými náletmi zo vzduchu. Aj keď som mladá a štíhla, moja veľkosť, zuby, pazúre a ostne mi zabezpečujú, že väčšinou je môj lov úspešný. Ulovím si mladého srnca, ale keďže nechem príliš zdržovať, uspokojím sa iba s jedným úlovkom, ktorý zaženie najväčší hlad a vrátim sa k entovi. Oliznem si posledné zvyšky krvi z papule a vykročím za ním.
Hmm, takže tam dorazíme už dnes? Dozviem sa aspoň viac o tom, čo sa tu deje... a tiež stretnem iné sarobylé stvorenia. Doteraz som sa vždy zdržiavala iba s klanom.
Keď mi položí otázku,  pozriem sa na neho a pomaly pokývem hlavou.
Dračí jazdci? Ako...Niečo jazdievalo na drakoch?
Žmurknem štvrodielnymi viečkami, takže sa mi zakryjú oči zhora, zospodu aj z bokov a zamručím.
Neviem, žili sme pomerne oddelene od civilizovaného sveta. Mohol by si mi niečo o tom viac povedať?
Odpoviem a natiahnem krk, pripravená počúvať.

Když mi děvečka konečně donese teplou vodu, vysvleču se a lehnu jsi do vody. Předtím do ní nezapomenu nasypat bylinkovou sůl.Zavřu oči a odpočívám. Bylo to velmi příjemné. Děvečka mi ještě donesla vědro teplé vody, kdybych jsi chtěla ještě dolít. Zároveň postavila na stolek i konvici s kořeněným čajem. Vůně bylinné soly a kořeněného čaje se zajímavě promíchali. To, že jsem v té vodě usnula jsem zjistila, až plamínek svíček zhasl.

Muselo být hodně pozdě v noci. Voda byla už úplně studená, ale díky mému "druhému já", mi to nějak nevadilo. Vylezla jsem z vany, osušila se a jen v haleně jsem ulehla do postele. Očekávala jsem návrat oné noční můry, ale k mému klidu i neklidu dnes nepřišla. Myslím, že to byla zlá předzvest něco co se bude dít ráno.

Ráno mne probudí hluk venku. Mám velmi citlivý sluch, takže i přes okenice a stěnu hostince slyším kroky, jakoby by byli přímo u mě. Schovám jsi hlavu pod polštář, ve snaze je utlumit a ještě dál spát. Hluk venku ale nepolevuje, naopak, ještě více zesílil. Což mě namíchne a vstanu z postele úplně. Dlouze zazívám. Obleču jsi zbytek oblečení a opláchnu obličej v umyvadle s vodou. Po ránu mi vždy chvilku trvá, než se moje oči přizpůsobí téhle podobě.
Nemůže být moc hodin, slunce sotva proleze mezerami okenic. Nicméně jsem jsi sebrala své věci a šla dolů. Věci jsi beru sebou, nemám totiž zájem o něm v tom zmatku přijít, byť mam jen kabelu a meč.

Když vyjdu ven, všude je zmatek. Hemží se tu to jako v mraveništi. Každej pobíhá sem a tam, ječí, křičí něco na sebe, vojáci si v běhu nasazují brnění a kopí jim padá z rukou. Marně se snažím někoho zastavit, aby mi vysvětlil co se tu děje. Nakonec mi dojde trpělivost a chňapnu do jednom blízkém obchodníčkovi a jelikož mi nebyl výš než k poprsí, chytla jsem ho za límec a vytáhla ho jednou rukou přímo sobě před obličej. Byl upocený, obtloustlí a vyděšený. Roztřeseným hlasem vyklopí něco o nemrtvích a tak dále. Pustím ho na zem, protože stále opakuje jedno a to samé dokola. Nic víc bych z něj stejně nezískala. Rozhodnu se situaci přijít na kloub a rozeběhnu se ke hradbám. Tam odstrčím, přes jeho samozřejmé protesty, jednoho vojáka abych se mohla lépe podívat. Ústa mi lehce poklesnou údivem.

"Ven´tassi, stůj při mě...." vydám ze sebe jenom...

Věž – ráno

To, že se mi podařilo Velluse zlákat byl malý zázrak. Protože se po celou dobu zdálo, že i když se mu laškování líbí k ničemu dalšímu se nemá. Ale povídat si s ním bylo příjemné a hodně jsem se nasmála, protože měl smysl pro humor a snadno se mi vyrovnal.
Pokud jde o Jeníčka a Mařenku tak s tím dělal tajnosti, že mi to poví jindy. Což mi nevadilo vzhledem k tomu, že se Vellus konečně zareagoval na mé návrhy.
Tušila jsem, že to trvalo tak dlouho, že mě chtěl víc poznat. Takže byl ostýchavý... roztomilé.

Ráno jsem se probudila a zjistila jsem, že tu Vellus pořád je a tulí se ke mě. Překvapilo mě to, muži většinou ráno už byli pryč. Ne že by mi to vadilo. Hodně mi tím věci ulehčili. Moc často se mi nestává, že bych se probudila a on tu pořád je. Většinou to totiž znamená, že by chtěl něco víc než jen... jednonoční výpomoc.
Ale v tomhle případě to mohlo znamenat cokoliv. Protože budeme s Vellusem cestovat spolu. Takže na něco delšího to být klidně může.
Teď jsem, ale řešila jiný problém. Děsně se mi chtělo na záchod a byla jsem zavalená o hlavu větším chlapem.
Ještě bylo brzy, takže jsem ho nemusela budit. Nakonec byli jsme dlouho do noci vzhůru. Prospat se potřeboval. Já osobně jsem potřebovala velmi málo spánku. To je už prostě zvyk.
Opatrně jsem ze sebe sundala jeho ruku a vrtěním se dostala z jeho objetí.
Vstanu, protáhnu se, rozhlédnu se a nakonec na sebe hodím jeho košili a vydám se vykonat co potřebuji. Měla jsem dobrou náladu. Výbornou. Skvělá noc a před námi byla dlouhá cesta kdo ví kam? A po boku budu mít fakt pěkného mága. Co si přát lepšího? No... třeba hromadu zlata a luxusní hospodu s pronajatým pokojem, kde bychom mohli pít a pelešit se do aleluja? Jo... to by bylo taky dobrý.
Když jsem se vrátila, začala jsem se oblékat a strojit. Když jsem byla hotová, bylo načase probudit i růženku.
„Vellusi. Vstávej. Je čas připravit se na cestu.“ Houknu sladce, pak z něj strhnu přikrývku a plácnu ho po holém zadku.