Andor.cz - Dračí doupě online

Hrad

Já sice nejsem tak velká jak bývají draci, moji "příbuzní" jsou mnohem větší, já jsem velká jako menší kůň, takže kolem mě je dost prostoru na plošině. Nervózně přešlapuji, když vidím muže s kušemi a zbraněmi jak jsou připraveni, při náznaku nebezpečí střílet. Nedivím se jim a dělají dobře, že mi nedůvěřují, neměli by jen tak někomu důvěřovat.
Pak přiběhne zástupce krále. Ten ke mě očividně chová dost velkou úctu a já se uklidním, když vojíci skloní zbraně. Pokloní se mia vstane. Já skloním hlavu k zemi na pozdrav.
"Zdravím tě, i mě těší poznat někoho tak statečného."
řeknu něžným hlasem. POdle mého hlasu je poznat, že jsem dračice. Ono i trochu podle stavby těla. Drak by byl přeci jen trochu mohutnější a ne tak ladný.
Usadím se a počkám až muž domluví.
"Přiletěla jsem vás varovat, už jsem varovala muže na hranicích, blíží se sem armáda nemrtvých, netroufla jsem si na ně zaútočit a přišlo mi, užitečnější, než moje mrtvola, když vás varuji, před nebezpečím, bylo by dobré najít i krále Arvina. Tak se ptám, kterým směrem se vydal?"
promluvím já a čekám na odpovědi.

Nalaya - Povídání - Večer

Tak nějak jsem se snažil nemyslet na to, že by se Nalaya mohla zeptat na otázku, kterou mi právě položila. Cítil jsem, jak se mi tep zrychlil a já opětoval její pohled a ztrácel se v jejich očích. Chvíli mi to trvalo a hledal jsem správná slova.
"Udělal jsem to protože.....vždy se řídím tím, co mi říká srdce."
Zašeptám tiše a pak raději pohled provinile sklopím a raději neuvažuji nad tím, jak bude reagovat ona.