Andor.cz - Dračí doupě online

S Arvinem v pokoji

Zadívám se na Arvina. skloním hlavu a lehce se zarazím. Asi sem udělala chybu. Je to král Neměla bych vůbec ležet v jeho přítomnosti ve stejné posteli. Lehce se otřesu a zadívám se na stranu.

" Ano to máš pravdu, že to bude dlouhá cesta. Velice dlouhá cesta."

Šeptnu potichu a skloním hlavu. otočím se a rozejdu se k oknu. Sednu si na jeho okraj a zadívám se ven. Raději se na Arvina nekoukám.

Ach jo...tma jak v pr-pytli.

Někdy v noci, nebo mi to tak spon připadá podle té tmy, konečně dorazím k městu kde by měl být zástupce krále.
Že já se radši nevydala naslepo hledat krále.
pomyslím si s povzdechem.
Co udělat? Asi by se jim nelíbilo přistát uprostřed města takhle v noci. Budu muset přečkat do rána, ale kde?
přemýšlím a hledám vhodný úkryt. Do lesa se mi moc nechce, je tam málo prostoru. Tak se orzhodnu řistát na jedné bližší louce. Vyhrabu si tam drápy, dostatečněhlubokou a širokou díru abych tam mohla plivnout plameny a nezapálila přitom louky kolem. Když je díra hotová tak tam lehce plivnu plameny. Lehnu si k nim a rozhlédnu se pookolí jestli na mě nečíhá někde nebepečí. Pak pomalu složím hlavu an přední nohy a usnu.

Lidé....


Svírajíc přívěšek, vejdu do hostince, kde okamžitě můj noc dostane pecku lidskými pachy. Pot, kouř, alkoholické výpary, ale i zvratky a moč. Naneštěstí jsi mě nikdo moc nevšímá, což mě poměrně těší. Nemíním tu umoudřovat nějakého ožralu ranou do břicha.

Nějak se protáhnu se zadrženým dechem k hostinskému. Dýchám jen tak, abych toho cítila co nejméně. Je to muž středního věku s v celku pěknou mužnou postavou, což u hostinského není tak běžné. Krátké černé vlasy jsou zpocené stejně, jako oblečení, které má.
"Brý večer paninko, copak to bude? Pivo, dobré jídlo, nebo něco jiného?" Vzhlédne od piva, které právě čepuje a pak odkládá na tácek.
Prý paninko, ach jak moje duše trpí. Vytáhnu měšec se několika stříbrňáky a pár mu jich hodí na stůl.
"Noclech. Jen do zítra..." řeknu stroze. Nemíním se tu nějak s někým vybavovat.
Hostinský sebere peníze a usměje se. Než cokoliv stačí říci, cítím, jak mi někdo šátrá v oblasti mých dolních partiích. Prudce se otočím. Za mnou stál muž, kteý měl už nejlepší léta dávno za sebou, s červeným nosem, vousem, kteý měl plný drobků a kusů jídla, byl také politý od piva a táhlo to z něj jakoby vypil dva sudy. Rozjařeně se na mě usmíval a chystal se ty svoje ohyzdné, ulepené a smradlavé pracky dám na moje poprsí.

Svraštila jsem čelo a dala mu facku. Udeřila jse možná víc, než jsem myslela, občas jsi prostě neuvědomím svou sílu.... každopádně on ležel na zemi, oči v sloup, na tváři semu začal rýsovat červený otisk mé ruky a vycházelo z něj jej: "eeeeheee.....". Až teď jsem jsi uvědomila jak celý hostinec ztichl.

Nalaya - Večer

Přelétnu pohledem Nalayu, která má svůj nesmlouvavý názor.
"Není zdvořilé, abych s ní spal v jednom loži zvláště, když je to princezna, ale je paličatá jako mezek stejně by nepolevila."
"Dobře Nalayo."
Kývnu nakonec a pousměju se na ní.
"Bude to ještě dlouhá cesta."
Vzdychnu a sednu si na jeden okraj postele a sleduji svou společnici.

Amiel - Magické pohádky

Když slyší tvůj nápad upřímně se rozesměje a pak na tebe koukne.
"S mravním ponaučením já? To se asi ptáš špatného mága."
Zašklebí se a protáhne si krk.
"Navíc jak jsi viděla nejsem moc dobrý vypravěč."
Pousměje se a drží knihu na klíně zavřenou.

Lenora - Útočiště v hospodě pevnosti

Vklouzneš do hospody, která ti byla popsána. Je tam ještě poměrně dost veselých lidí, kteří si povídají, hlučí, pijí, jí no prostě dělají vše, proto aby bylo veselo. K tomu hraje veselá hudba. Pravda je tu trošku zakouřeno, ale jinak se tu line i vůně mnoha jídel. Děvečky hostinského roznášejí objednávky, zatím co on skoro pořád čepuje pivo, nebo něco připravuje. Zdá se, že dneska tu mají v celku šrumec. Když se protlačíš až k němu, abys s ním promluvila o noclehu, Vidíš, že je to muž středního věku s v celku pěknou mužnou postavou, což u hostinského není tak běžné. Krátké černé vlasy jsou zpocené stejně, jako oblečení, které má.
"Brý večer paninko, copak to bude? Pivo, dobré jídlo, nebo něco jiného?"
Vzhlédne od piva, které právě čepuje a pak odkládá na tácek. Na to, jak je tam hlučno se mu dá v celku dobře rozumět naštěstí.

Neomi - V lese s prastarými

Ent tě vede dál lesem a ty vidíš, že už se dost šeří a brzo bude úplná tma a padne noc.
"Začíná padat temný opar, nejspíše tam už dnes nedojdeme je to daleko a skryto, ale dnes zde můžeme přenocovat. Stromy jsou přátelé a ochrání nás."
Podotkne a zastaví na nejbližší mýtince.
"Neboj se lesa, jinak se bude bát i on tebe. Vše zde má svůj úděl, vše zde má svůj význam."
Promlouvá pomalu a s námahou si sedne na okraj mýtinky.
"Co tě sem vlastně zavanulo mladičká?"
Ptá se tě se zájmem.

Araoth - V mramorovém doupěti

Trpaslík si tě trošku nedůvěřivě přeměří a volnou rukou si otře upocené čelo.
"Hmmm nejsi žebrák říkáš? A chtěl bys pracovat....hmmm..."
Uhladí si vous a nadhodí si trošku nůši, aby se mu lépe držela.
"Pravda pomocník by se mi na chvíli možná i hodil, dnes je toho hodně. A v kuchyni je toho dost, takže se nějaké to postradatelné jídlo najde."
Přelétne tě pohledem a kývne.
"Dobrá tedy přijmu tvou pomoc. Vem tuhle nůši a odnes ji na trh rybáři. Dá ti za ní čerstvé ryby. Ale chraň tě všichni paragonové, jestli s tím někam zdrhneš. Až se vrátíš s rybami zaklepej třikrát na tyhle dveře a já ti otevřu."
Objasní ti tvůj úkol a čeká jestli si vezmeš nůši a půjdeš to vyřídit.

Malari - Rozhodování
Napiš pak své rozhodnutí a postup abych mohl vyhodnotit jak se ti v noci povede.

Úkol v mramoru

Jídlo nebo zlatka bez práce? No to by mě musela hanba fackovat, abych se snížil až k tomuhle! Jedině za poctivou práci kus jídla, to bych si dal. Sháníš-li pomocníka, za kus dobrého jídla bych přiložil ruce k dílu!

Nabídnu se a už přemýšlím, jak by se dalo následně ze služby nenápadně vykroutit, abych mohl šmejdit po paláci bez zburcování pozornosti.

Přeci jen dva mladí zdatní trpaslíci zvládnou práci zastat rychleji a účiněji! Trocha toho žvance taky nikde neubude, no a ty si budeš moct i na chvíli odpočinout!

Rozprávanie.

Trochu skrotím svoje nadšenie a zbrklosť a ďalej sa už tka neponáhľadm, iba sa snažím pokojne nasledovať veľkého tvora na ceste lesom.
Niekto, koho nebolo vidno už roky? Starší mi niekedy rozprávali o bájnych stvoreniach, ale ktoré môže byť toto? musí byť mocné.
Stará mágia vo mne zabuble od zvedavosti, ale zostanem pre tentokrát ticho. Cestou sa obzerám po mocných stromoch, ich širokých korunách a pevných kmeňoch, po zvery, ktorá sa mihne sem tam v okolnom poraste a premýšľam, čo za zlo musia so sebou niesť tí kostliví, keď to všetko ničia. Keď začne ent rozprávať, pokývem hlavou a pozriem sa na neho aby vedel, že má moju plnú pozornosť. Žmurknutím mu dám najavo, že počúvam a že by som bola rada, keby pokračoval, ale mlčaním mu dávam času, koľko chce. Našľapujem na takého veľkého tvora opatrne, aby som nepôsobila príliš veľa hluku, ale stále cítim narastajúci hlad.
Ešte nie, nasýtiš sa potom Noemi.

Hostinec

Zaklepu na vrata, nebo co to bylo, v lidských věcích se stále nějak nevyznám. Poodstoupím a čekám na odpověď.
"Kdo to je?" Ozve se z cimbuří. Povzdychnu jsi. Až sem byl cítit odér alkoholu.
"Hledám tu noclech...." Zavolám nahoru. Muž na cimbuří zmizí, ale zvuky kroků, občasného nadávání a mumlání se vrata otevírají a on se oběví mezi nimi. Muž ve středním věku, s těžkým pivním břichem. Ve vousech ještě zbytky večeře. Na sobě vojenskou uniformu a něco co připomínalo kopí. Prohlídne se mě odshora dolů.
"Tak pojď dovnitř děvče."
Vrata pootevře ještě víc, abych mohla projít. Když projdu dovnitř, svižně prohledá okolí za branou, jakoby se něčeho bál. Zavře vrata a zajistí je kládou.
Prý děvče.... kdyby jen věděl, choval by se jinak.....
Potřesu lehce hlavou, ve snaze zahnat tyhle myšlenky. Nikdy jsem se moc nepovyšovala nad lidi, ale staré zvyky se těško přemazávají.
"Asi budeš hledat nocleh viď? " řekne. Ten má teda postřeh, hlavně, že jsem mu to před pád okamžiky říkala. Přijde ke mě blíž, až moci dost dobře cítit alkoholoví odér.
"Támhle o pár bloků dál narazíš na hostinec U Velké ryby, snad tam budou mít ještě místo." řekne a ukáže do tmy směrem někde v budově o kus dál u které hoří pochodeň. Slušně mu poděkuji a vydám se tím směrem. Za sebou slyším jen jak něco mumlá.

Obrátim jen oči v sloup a urovnám jsi řemen, který drží můj meč na mých zádech. Budu už potřebovat nový, chce to zkušeného kováře, který mi vyrobí přesku a kožedělníka, který vybere správnou kůži. Musí být pevná a přitom i lehce pružná.

Jdu tedy k hostinci. U dveří se na chvilku zastavím. Vevnitř je pěkně veselo. Muži pijí a jsou slyšet i výkřiky žen, které je provokují a dráždí. Povzdechnu jsi. Jak odporní mohou někdy lidé být.

Zabořím ruku do kapsy, kde je bezpečně ukrytý dárek od přítele největšího. Stisknu jej a stisknu i kliku a vejdu do hostince.

" Unaveni budeme stejně."

podívám se na něj a pak na postel. Povzdechnu si a dojdu k němu. Chytím ho jemně za rameno. Kouknu znovu do postele.

" Arvine. Postel je dost velká na to abychom se na ní vyspali oba dva. Každý na své části. Pojď prosím."

Povzdechnu si potichu a potřesu hlavou.

" Jestli tam nebudeš spát ty, tak já taky ne, protože jinak se nedomluvíme."

Věž

Zasměji se. Takže to nebude takový slušňák jak jsem si myslela. Chvíli jsem si myslela, že je trošičku natvrdej aspoň co se žen týče. Naštěstí jsem se mýlila.
„To je fakt.“ Souhlasím. Bude s ním sranda. Na cestách se nudit nebudeme.
Zatvářím se zamyšleně. „Nooooo.... něco s mravním ponaučením?“ navrhnu.
„Něco určitě vymyslíš. Já mám ráda všechno.“ Pokývnu hlavou a pak si za ní složím ruce.