Andor.cz - Dračí doupě online

Nalaya - Večer v pokoji

V době kdy se Nalaya myje se procházím po chodbách a obdivuji krásy tohoto místa, nezdá se mi, že by tam byla dlouho. Vlastně čas ani moc nevnímám a jen se trošku usmívám. Pak mne zavolá a sedne si před dveře. Musí se jí nechat, že je opravdu krásná v čemkoli. S děkovným úsměvem zmizím v pokoji a pořádně se umyju od špíny, taky vlasy a pak se usuším a obleču do kalhot a volnější košile. Pak otevřu dveře a usměju se.
"Pojď dovnitř, nebo tím sezením na kamenech nastydneš."
Řeknu vlídně a až jakmile vejde tak zavřu a rozhlédnu se.
"Prospi se Nalayo jistě jsi unavená byla to dlouhá cesta. Udělám si taky něco k noclehu."
Podotknu klidně, poprvé asi nemám u pasu meč, ten se vším ostatním leží na židli opodál. Mezitím začnu hledat něco dobrého na spaní.

Lenora - Útočiště v pevnosti

Když zaklepeš na bránu pevnosti zaduní to.
"Kdo to je?"
Ozve se shora z cimbuří mužský hlas. Když nakonec něco řekneš asi usoudí, že nejsi tak nebezpečná a brána se pootevře.
"Tak pojď dovnitř děvče."
Vybídne tě voják ve středním věku oděný do vojenské uniformy a třímající kopí. Když vejdeš dveře se zase zavřou.
"Asi budeš hledat nocleh viď? Támhle o pár bloků dál narazíš na hostinec U Velké ryby, snad tam budou mít ještě místo."
Ukáže do tmy směrem někde v budově o kus dál u které hoří pochodeň.

Noemi - Setkání s prastarými

"Tolik spěchu tolik spěchu...."
Bručí ent a pomalu se otáčí k lesu.
"Následuj mne mladičká uvidíš, ty kdož neviděl už léta. Času není mnoho a nákaza stravuje les příliš rychle neuchráníme jej napořád."
Řekne pochmurně a pomalými sáhodlouhými kroky se rozejde mezi mohutné stromy.
"Ne jen entové chrání les, ne jen jejich je toto domov. I mnozí další, kdož byli zapomenuti zde žijí."
Vypráví pomalu.

Araoth - Úkol v mramoru

Již hodnou chvíli obcházíš okolo mramorového sídla a snažíš se najít nějakou skulinu, nebo možnost dostat se dovnitř. Hlavním vchodem to určitě nepůjde jsou tam 4 bdělí po zuby ozbrojení trpaslíci, kteří hlídají a pouštějí jen šlechtice na zvláštní propustku. Sídlo má pak dva boční menší východy. Jeden se zdá oteviratelný jen zevnitř a druhý normálně. A právě z něj zrovinka vyjde s nůší plodin trpaslík středního věku, který na tebe vyjeveně kouká.
"Kdo jsi a co tu chceš? Žebrotě nedáváme."
Upozorní tě a podmračeně si tě prohlíží.

Malari - K Trionu

Je už tma jako v pytli, když zahlédneš v dálce rozlehlé město Trion a všechnu jeho krásu. Otázkou však je zdali se raději neutábořit a nestrávit noc mimo něj. Kdo ví jestli by poznali v noci kdo jsi a nesestřelily tě stráže jako hrozbu. Máš tedy na výběr několik možností buď tam letět, nebo se utábořit na lukách okolo a nebo přistát u nedalekého lesíka a skrýt se tam.

Amiel - Noční pohádka

Vellus se pobaveně usměje.
"Raději si dám medovinu."
Ušklíbne se a při zmínce o děvčatech se pobaveně uchechtne.
"No na to bych nesázel. Přece jen není dobré nakrmit každou slepici v kurníku, protože pak by chtěly všechny víc."
Směje se a prokazuje přizpůsobivost ve hře.
"Jo dá se to tak říci....a co se týče pohádky....jakou by sis představovala?"
Provokuje tě a při tom se škodolibě usmívá.

Věž

Zatvářím se nevěřícně. „Ty nemáš rád pivo? No tohle!“ divím se, protože jsem ještě nepoznala chlapa co by neměl rád pivo.
„Dobře. Tak pro mě pivo a pro tebe víno?“ navrhnu. Víno bylo taky fajn, ale připadalo mi poněkud... sladká.
„A nebo taky budeš moci zkoušet místní ženský. Jsi krasavec, takže po tobě půjdou ženský jak slepice po flusu.“ Prorokuji. Aby ne... nakonec i já o něj měla zájem.
Ale buďto má železné sebeovládání nebo se mu nelíbím tímhle způsobem. Tak či onak, přinejmenším to vypadá na pěkné přátelství.
„Takže od zítřka jsme parťáci. Kámoši na cestách. Ty budeš krýt záda mě a já zase tobě. Už se těším.“ Zamyslím se.
„Fajn... když jsme domluveni... co bude s tou pohádkou?“ mrknu na něj.

Thruiden - Úkol

Zatraceně, tak dostat dovnitř bude asi obtížnější než jsem čekal.
pomyslím si, když uslyším odpověď na své dotazy.
Každopádně děkuji za všechny informace a nebojte se. Určitě se s tím poperu.... tohle nějak zvládnu.
Rozloučím se a vyrazím směrem k tržišti. Honosné sídlo hned vedle opravdu nešlo přehlédnout. Taková krásná práce opravdu vyčnívala mezi okolními stavbami.
Teď už jen musím vymyslet, jak se dostanu dovnitř. Předpokládám, že předníma dveřma mě tam jen tak nepustí.
Začnu tak obcházet sídlo kolem dokola a hledám jestli nenajdu nějaké slabé místo, kudy by se dalo projít dovnitř. Také se snažím pozorovat, jestli dovnitř nepřicházejí nějací sluhové donášející zásoby a případně jací hosté jsou vpouštěni dovnitř, pokud vůbec nějací.

Švihnem dlhým ostnatým chvostom a potrasiem rohatou hlavou. Nato chvost stočím okolo tela.
Nákaza nemŕtvych? Čo okolo seba také šíria? Ničia to sami alebo z nich ide energia, ktorá zabíja prírodu?
Vypočujem ho a pritom na neho neprestajne hľadím.
Jeden z mnoha ochrancov lesa. Takže ten s kým sa mám stretnú´t je tiež ochranca? A to že tu treba ochraňovať viac než len stromy...sú tu iné staré stvorenia? Tie, ktoré šíria dobrú, dávnu mágiu?
Prehovorím až po tom, čo jeho hlas stíchne.

Čo sa týka pomoci, rada pomôžem koľko bude treba. Ale rada by som vopred vedel, za kým ma posielaš? A bohužial, žila som dosť izolovane, takže rasa Entov mi nič nehovorí.
Ospravedlním sa, načo odmotám svoj chvost od svojho tela, napnem svaly a svižne sa postavím, aby som mu dala najavo, že som pripravená ísť.

Putování

Moje cesta zdá se poněkud nekonečná. Už ani nevím jak dlouho jsem na cestě a jak dlouhá mě ještě čeká. Stýská se mi po časem Zářící jednotě. Lidé v této době na tom nejsou o nic víc lépe než předtím, možná ba i hůř. Krajem kolují legendy o Mrtvých válečnících, kteří vstávají z hrobu a zabíjí potom živé, kteří taktéž ožijí. Nevím kolik pravdy je na těhlech legendách, ale zdá se, že lidé tomu urputně věří. Před pár dny jsem opustila lidskou osadu, kde na mě koukali lehce řečeno skrz prsty. Nikdo mi nechtěl nic prodat nebo ode mne koupit. Každý mě posílal slušně řečeno k šípku. Dřív by tomu ale tak nebylo. Dřív jsem byla uctívanější než byl sám král.

Dle rozhovorů, které jsem pochytila cestou po osadě jsem někde na pomezí království Trion a království trpaslíků Železné skály. Připozdívalo se a já se projednou chtěla vyspat pod střechou. Při západu jsem našla, při cestě podél řeky, něco co připomínalo lidskou pevnůstku na břehu, pro mě zatím bezejmenné, řeky. Když přijdu o něco blíž, podobá se to lidským stavením. Rozhodnu se jít tam, protože se rychle připozdívá a já nechci dnešní noc trávit v lese u ohně. S tužbou přenocování zaklepu na dřevěná vrata a očekávám nějakou odpověď.

Arvin

Potřesu hlavou. Nemá cenu se s ním hádat, stejně si to každý uděláme po svém, oba jsme v tomhle zřejmě velice paličatí...

Jakmile se rozejde pro vodu vydám se za ním. Sama se chopím dvou džberů taky a začnu nosit vodu. Nemám s tím sebemenší problém.

Nakonec když už je vana plná, zadívám se na hladinu vody a potichu si povzdechnu. Pak si dojdu najít nějaké plátno a nejlépe i něco v čem budu spát. To co jsem měla na sobě je celkem nevhodné. Ale jednu košili a kalhoty mám myslím v brašně, tak snad brašnu někde najdu.

Jakmile odjede, vlezu mlčky do vody a potopím se. Je to uvolňující, po celodenní jízdě a ještě po setkání s tím silným neznámím nepřítelem. Teprve teď o tom začnu pořádně přemýšlet. Odřená ruka štípá, takže mi to jen připomíná ještě víc.

Nakonec na nic už asi ani stejně nepřijdu, rychle se umeju, osuším a převléknu se do čisté košile a kalhot. Bosá si vezmu hřeben a začnu si rozčesávat vlasy, přesto s tím vyrazím ke dveřím za Arvinem ho najít, aby se šel umýt on. Já zůstanu pak sedět na zemi za dveřmi a v klidu si rozčesávám vlasy, které spletu do copu. Chvíli tam tak sedím, nakonec se vydám v tichosti projít se po okolí našeho pokoje.

Nalaya - pokoj

"Nemá smysl, abychom spali nepohodlně oba takže se, alespon ty vyspíš."
Odvětím mile a venku na chodbách najdu něco jako nějaké menší skladiště teplé vody, což je zvláštní ale nevadí mi to a proto ve vědrech hned něco odnesu a naliju do koupele. Jakmile je vody dost odložím vědra a podívám se na Nalayu.
"No slečna má přednost okoupej se a já mezitím....ymmm trošku prozkoumám bezpečnost tohoto patra."
Nesvým úsměvem navrhnu a zamířím ke dveřím.

Neomi - setkání

Obří strom si tě prohlédne a mohutnou prackou se podrbe na bradě.
"Ymmmm tak tys narazila na nemrtvé, ano začínají se nám rozmáhat bohužel po lesích."
Pomalu kývne a založí ruce na prsou.
"I tak se to dá říci, jeden z mnoha ochránců lesa. Bohužel nákaza nemrtvých je velmi silná a těžko se s ní bojuje. Tato část lesa je zatím nejsilnější a odolává, ale nevím na jak dlouho."
Rozpráví pomalu a hloubavě.
"Je zde třeba chránit mnohé ne jen stromy."
Podotkne tajemně a nadechne se.
"Je třeba více pomoci hmmm.....možná by ses měla s někým setkat."
Hloubá nahlas strom.
"Ach abych nezapomněl.....mluvila jsi o mne. Jsem pastýř stromů, patřím k řádu Entů, ale to ti asi moc neřekne."
Uzavře zatím a hledí na tebe. Ty si můžeš všimnout, že se připozdívá.

Araoth - úkol

Kněz se podrbe ve vousech.
"Ne mám ten dojem, že by dnes neměl nikoho důležitého mít na návštěvě....a co se týče polohy nemineš to. Hned vedle tržiště uvidíš takovou vetší budovu tesanou z mramoru to je jeho sídlo."
Objasní a složí ruce do klína.
"Doufám, že budeš úspěšný."
Vzdychne nakonec.

Amiel - s mágem

Pousměje se a pohlédne zase na tebe.
"Věděl jsem, že má cesta brzo odsud poputuje dál, a když jsem tu potkal tebe přišlo mi jako správná volba jít chvíli cesty s tebou."
Nad tvým zápalem nad vším se musí zasmát.
"No nevím bez piva se v celku obejdu."
Ušklíbne se.

Malari - let naslepo

"Bohužel to nedokáži říci buď to nebylo řečeno a nebo jsme zde špatně informovaní. Možná lépe pochodíš v hlavním městě Trion. My zde zatím uděláme co bude třeba."
Obrátí rytíř koně a cválá zpátky k pevnosti.
Nyní buď poletíš naslepo anebo k městu Trion, které by mohlo snad něco udělat, když rádci zastupují krále. Nemělo by být víc než pár hodin rychlého letu, ale připozdívá se.


Lenora - marné putování

Již je to tak dlouho cos opustila původní kraj, kdes žila. Kdo ví jak je na tom ono království nyní. Za tu dobu co putuješ jsi nepotkala žádného draka stali se snad jen legendou. A pověsti o Zářící jednotě taky pohasínají, kdo ví jestli ještě existuje. Nicméně tvé putování stále pokračuje. Před pár dny jsi opustila jednu vesnici lidí. Víš, že se nyní pohybuješ někde na pomezí království Trion a království trpaslíků Železné skály. Už se připozdívá a ty se držíš podél řeky. Pak uvidíš možnost, kde bys mohla snad strávit noc. Je to nějaká pevnůstka u břehu řeky. Vypadá spíše lidského typu, třeba tě nechají přenocovat.

Let-pokračování

"Ještě kterým směrem se král odebral?"
zeptám se jich a hned po odpovědi vzletím a vyrzím tím směrem, jak nejrychleji to jde a doufám, že ho najdu živého. Letím vzdušnou čarou a snažím se ho hledat pod sebou. Draci mají dost dobrý zrak na to aby viděli malou postavu, i mezi stromy.
Prosím...musím ho najít včas. Hoši a vy tu hromadu nemrtvých zdržte jak jen to půjde.
pomyslím si.