Andor.cz - Dračí doupě online

Věž

„Každý dělá chyby... malé, velké nebo obrovské. To, že tě to mrzí už je sám o sobě krok k nápravě.“ Řeknu mu vážně.
Pak mi oznámí, že zítra odejde. Zadívám se na něj, od mi pohled opětuje.
Když mi oznámil, že půjde se mnou, usměji se a posadím se. „Páni. To je skvělé. Ani jsem nedoufala, že by jsi souhlasil. Proč jsi se tak rozhodl? Už jsi o tom nějakou chvíli uvažoval a tak moje nabídka tě přesvědčila nebo jsi prostě nemohl odolat moji oslnivé osobnosti?“ rozverně na něj mrknu.
Byla jsem ráda, že nepůjdu sama. Navíc pomoc magie se taky bude hodit. Bude to zábava.
„Užijeme si to. Cestování je skvělé. Poznáváš nová místa, lidi. Je to zábava. A v každém městě a vesnici musíme ochutnat místní pivo.“ Zazubím se.

Truiden - pokoj v chrámu

Heh! Tomuhle vy říkáte nepořádek. To jste měl vidět jak vypadal můj pokoj, když jsem ještě nebýval na cestách!

zasměju se, když kněží mluví o nepořádku v pokoji. Po vyslechnutí úkolu ovšem zvážní.

A bratře, netušíš jestli náhodou nebude mít teď nějakou šlechtické dostaveníčko? Nebo snad jestli nečeká nějakou významnou návštěvu? A taky by mi určitě pomohlo vědět, kde že ho vlastně najdu. Město je veliké, jak jsem se již sám přesvědčil.

zavalím tak kněze spoustou otázek a stále přemýšlím, jestli jsem se ještě na něco nezapomněl zeptat.

Prehliadam si zdravý les pod sebou a nájdem miesto, ktoré vyzerá byť opustené. Je ním skala. Pristanem medzi dvoma stromami, ktoré sú od seba dostatočne vzdialené aby som mohla hladko priplachtiť s poloroztiahnutými krídlami. Pri dopade ešte pár krokov pobehnem a až vtedy zložím úplne krídla a zastavím na okraji skalky. Ostražitým pohľadom prečešem okolia.
Tu cítim energiu. Život. Môže byť jeden celok, jeden les na dvoch blízkych miestach tak rozličný?
Ešte viac sa ponorím do cítenia, akéhosi dračieho šiesteho zmyslu a nozdry sa mi nepokojne zachvejú. Úzku ušlachtilú hlavu otočím práve vo chvíli, keď mi do výhľadu vkročí čosi, čo som v živote nevidela.
Kývnem hlavou zboka nabok.
Aj ja ťa zdravím.
Odpoviem mu jediným spôsobom komunikácie, aký poznám- vysielaním myšlienok do okolia. Nežila som aj so svojim klanom pri ľuďoch, normálne hovoriť neviem.
Je mocný, a má v sebe podobnú mágiu, ako mám ja. Ešte nikdy som podobné stvorenie nevidela.
Zvedavo natiahnem krk a dodám mu odpoveď.
Môj klan vyhynul. K nám, do krajiny večného tepla, prišla zima, ktorej nevieme odolávať. Prežila som jediná a tak som sa vybrala hľadať iný kraj, k de je večné teplo a iný klan môjho druhu. Potrebovala by som si odpočinúť, avšak narazila som na zástup veľmi zvláštnych kostatných stvorení. Kus lesa, kadiaľ išli, umieral. Ako to, že tu je to stále živé? Si ochranca?
Vylíčim mu svoje dôvody aby som mu ozrejmila že nie som hrozba a na koniec dodám otázku.

Pokoj

Jakmile za námi zavře, jen se na krátko ohlénu. To už je ale před mnou a vysvětluje mi, že tu není jako král. Skloním před ním hlavu.

" Omlouvám se. Já jsem jen.. "

Zarazím se. Tohle asi nechce poslouchat. Matka mě prostě vychovávala, abych věděla, že musím mít nějakou úctu. Tak jako já budu mít možná s časem úctů, kterou má matka. Ovšem sama doufám, že tomu tak nebude. Znamenalo by to, že by se matka odebrala k otci. A to já nechci.

Všimnu si, že se zarazil a podívám se kolem taktéž jako on. To že začne mluvit o tom jak bude spát na židli a kdesi cosi, přejdu jen potřesením hlavy.

" Zřejmě k tomu nějaký důvod měl. I kdyby to byl jen nedostatek pokojů."

Šeptnu tiše a zadívám sena postel.

" Nebudu si užívat pohodlí, když můj přítel bude spát s největší pravděpodobností na zemi nebo na židli."

Zakroutím hlavou a podívám se na něj.

" A s tou vodou ti pomůžu taky."

Pousměju se a vyrazím za ním.

Pokoj

Otevřu dveře a s mírnou úklonou pokynu, aby Nalaya vešla. Pak za sebou zavřu a spočinu na ní pohledem.
"Nalayo nejsem zde jako král, ale jako přítel. Nemusíš se držet těch hloupých zdvořilnostních věcí....cítím se pak...."
Hledám správné slovo.
"Jako něco víc než ostatní a to nejsem."
Nakonec přelétnu očima pokoj. První co mne zarazí je to, že je tu jen jedna velká postel.
"Eymm...prospím na židli nebo někde tady. Prospi se v posteli. Nechápu proč nás Dibron dal do pokoje s jednou postelí."
Podotknu a očima spočinu na vaně.
"Dojdu pro nějakou horkou vodu."
Jdu ke dveřím.

Neomi

Letíš směrem k hvozdu do míst, která vypadají nepoškozeně. Není to zase tak daleko a vypadá to, že zde nemrtví neudělali žádnou paseku. Les je zde zdravý a silný. Skoro to vypadá, jako by byl pod ochranou samotné matky přírody. Vyhlédneš si mírnou skalku a přistaneš na ní v lese, aby sis chvíli odpočala. Zde jsou slyšet zvuky přírody a vše žije je to prazvláštní a také cítíš něco jiného. Něco zvláštního a magického, jako by to tu obklopovalo vše. Pak uslyšíš šustění a vrzání. Pak uvidíš mohutnou postavu.

Dívá se na tebe, ví určitě o tobě a vypadá jako velký chodící strom. Zastaví se pár metrů od skalky.
"Vítej přicházíš-li v míru."
Rozpřáhne mohutnýma rukama v uvítacím gestu.
"Co sem přivádí jednoho z těch, kteří se stali již legendou. Proč se zajímá tento hvozd?"
Mluví silným dunivým hlasem.

Araoth

Kněz tě zavede o nějaké menší místnosti v chrámu. Vypadá to jako malý skromný pokoj. Je zde mnoho svitků a knihy a trošku nepořádek.
"Omluv ten nepořádek bratře, ale mám tu mnoho svitků k prostudování."
Usměje se a pokyne ti k volné židli, aby ses posadil a sám usedne na dost zaskládanou postel.
"Nyní k tomu, co bys od tebe potřeboval."
Nadechne se zvážní. Nejprve uhladí vousy v copech.
"Jedná se o choulostivou záležitost. Zde ve městě žije jeden šlechtic, nevím jak to dokázal, ale získal jeden důležitý náboženský svitek. Po tobě bych potřeboval, abys jej nějakým způsobem od něj dostal a přinesl mi jej. Neměj obavy odměna tě nemine."
Vyloží úkol, který bys měl vykonat.

Amiel

Trpce se usměje a krátce na tebe pohlédne a pak se zahledí znovu do svíce.
"Ano je tomu již mnoho let a kdyby mne tehdy Dibron nenašel a nezachránil mi život, nebyl bych tu už hodně dlouho."
Odvětí trochu nepřítomně a zamrká, aby zahnal skelný pohled.
"Taky jsem se rozhodl zítra k ránu odejít a putovat dál."
Dodá a pak ti věnuje pohled.
"Ale nepůjdu sám. Rozhodl jsem se, že tě budu doprovázet na tvé cestě. Je toho mnoho co musím ještě odčinit."
Vyřkne nakonec.

Malari

"Armáda nemrtvých?!"
Rozšíří se mu zornice. Dojede k tobě blíže, aby si tě lépe prohlédl.
"Pak je tedy pravda, co vyprávějí legendy o dracích. Jsou to čestná a dobrá stvoření. Děkuji za tvé varování, ale mám zde příliš málo můžu, abych udržel pevnost bez pomoci dlouho. Budeme se bít dokud to půjde, ale nevím jestli to bude dlouho. Navíc náš milovaný král před pár dny odcestoval na výpravu a nevíme, kdy se vrátí. Zatím vše vedou rádci."
Objasní ti Hillbur Rosland a pohlédne na tebe.
"Avšak děkujeme i za to málo cos pro nás vykonal."
Kývne a připravuje se k odjezdu k pevnosti.

Lidé

Lehce kývnu hlavou.
"Přináším zprávy o pochodu nemrtvých směrem k Trionu. Chtěla jsem najít krále, ale vy byste se také měli připravit."
oznámím jim.
Ano to byste měli, je jich opravdu hodně.
pomyslím si.
"Je jich opravdu mnoho."
dodám.

Věž

Zvědavě ho pozoruji a poslouchám co mi vypráví. Proč mi chce vyprávět zrovna tohle? To rozhodně není pohádka.
Chvíli se na něj dívám a pak si poposednu k němu blíž. Vypráví mi o sobě? O svém mládí?
No jestli je to o něm a býval takový pitomeček, tak z toho rozhodně vyrostl a zmoudřel. Ale způsobil smrt svých blízkých? Musí ho to hodně pronásledovat.
„Je to příběh o tobě?“ zeptám se, když se odmlčel.

Arvin

Mlčky procházím po boku Arvina věží a rozhlížím se kolem. Jsem naprosto potichu ani nedutám. Jakmile se zastavíme u dveří, podívám se na Dibrona a Arvina.

" Děkuji vám."

Lehce se ukloním mágovi a podívám se na Arvina. Není mi povoleno vstoupit jako první, pokud mě k tomu nevyzve. Pořád je hodností nad mnou. Zůstanu stát o krok za ním a čekám.

Truiden

Fakt, že je chrám zasvěcen všem bohům mě potěšil.

Takové chrámy většinou nebývá tak snadné najít, budu si to tu muset ještě pořádně prohlédnout než odejdu. No... ale teď by mě zajímalo, co pro mě kněz asi má zajímavého.

Hned tedy zamířím za knězem a cestou si přitom prohlížím chrám i věřící, kteří jsou v chrámu.