Andor.cz - Dračí doupě online

Prieskum.

Mohutnými mávnutiami sa vznesiem dostatočne vysoko, aby som sa znova stihla zakryť mrakmi avšak iba tka, aby som mala rozhľad po krajine a po tvoroch podo mnou.
Kam pochodujú? Vyzerajú ako akási čudná armáda. A nie je z nich cítiť nič dobré. Les sa pred nimi nevie brániť. A ja som príliš mladá aby som s nimi dokázala niečo robiť, alebo ich poraziť.
Zrak presuniem od nich na celú oblasť a prečešem ju červenými planúcimi očami. Zastavím sa na kuse lesa, ktorý je mocný a zdravý.
Tam les odoláva. Je to tým že sú od neho ešte ďaleko? Alebo tadiaľ nešli? V každom prípade, vyzerá to tam bezpečne. A ja budem potrebovať rozhodne oddych. Nie je to tak ďaleko aby som to nezvládla. Dokonca možno tú časť lesa niečo ochraňuje.
Spravím vo vzduchu vývrtku a vyberiem sa smerom k bujným zeleným korunám, zahalená oblakmi.

Malari

Přistaneš nedaleko pevnosti a blížíš se k ní. Již zdálky vidíš jak se někdo hemží na jejich hradbách. Při bližším pohledu poznáváš lidské postavy. Chvíli to dokonce vypadá, že natahují luky a připravují se k útoku. Pak však se pootřevře brána a na koni k tobě cválá nějaký rytíř s bílým praporem. zastaví se asi na 50 metrů od tebe.
"Jsem sir Hilbur Rosland a jsem z těch, kteří pamatují draky na obloze a Zářící jednotu jako jejich ochránce. Věřím v čistotu dračích srdcí a přicházím se zeptat co pohledává jedna z legend tak blízko naší pevnosti!"
Zavolá odhodlaně na tebe.

Neomi

Podaří se ti vzlétnout právě včas, když si ve vzduchu vidíš pod sebou mnoho pohybu v křovinách. Vidíš mnoho neživých tvorů, jak se pohybují po okolí nejspíše oni mohou za to, že les umírá. Otázkou spíše je zdali tu je ještě něco, co by tomu mohlo zabránit a žilo tu. Když se podíváš dál na sever vidíš že ta oblast lesa nevypadá zasaženě a vypadá zdravě, zatím. Avšak kdo ví proč to tak je.

Amiel

Vellus se pousměje a přelétne pohledem stránky knihy a pak ji zaklapne a položí na noční stolek.
"Povím ti trošku jiný příběh, který je znám jen malému počtu lidí."
Podotkne a zahledí se do hořící svíce na stole před postelí.
"Je už to dávno, mnoho let, co byl na světě jeden mladý a nadaný mág. Byl pyšný a namyšlený. Myslel si, že svou mocí dokáže bez pomoci a učení cokoli se mu zamane. A na to také jednoho dne doplatil. Když jeho ves napadla temnota chránil rodinu, svými kouzly, avšak neuměl dost a některá kouzla se obrátila proti němu. Ve své pýše a nerozumu tak pomohl tomu, že jeho rodina i všichni, kteří znal zemřeli té noci. On sám vyvázl jen tak tak a stal se štvancem po hranicích zemí se zlem...."
Začne příběh.

Araoth

Kněz se na tebe usměje a mírně se ukloní.
"Vítej bratře. Tento chrám je zasvěcen všem trpasličím bohům rovnocenně."
Mírně se usměje a upřena na tebe poklidný pohled.
"Co se týče našeho města, zde nalezne každý nejvíce víry a právě zde vznikají ti nejlepší kněží. O město se stará velekněz, tržiště jsi jistě již míjel a další krásy zde jistě objevíš. Co se týče pomoci a varování pojď se mnou možná bychom si mohli o něčem promluvit."
Vybídne tě a zamíří hlouběji do útrob chrámu.

Nalaya

Arwin ti přikývne a sesedne. Jdete vedle sebe a Dibron vás odvede do věže. O koně se postará jeden z mágů. Vevnitř věže je to prostornější než se zdá. Dibron vás odvede do druhého patra a ukáže na jedny dveře.
"Zde si dnes odpočiňte již je pozdě a ráno moudřejší večera. Jídlo a vše potřebné naleznete v pokoji."
S pokývnutím pak odchází někam po schodech výše.

Truiden

Hned jakmile jsem na tržišti dokoupil zásoby mě přímo uhranula katedrála. Na cestách jsem již nějakou dobu a tak jsem již dlouho neměl příležitost pomodlit se a rozjímat o bohu. A když budu mít štěstí, tak se tam třeba dozvím i něco o okolí. Vejdu tedy dovnitř a poté co si vše pozorně prohlédnu si najdu klidné místo, kde se začnu modlit k bohu Kovářů, který mě provází celý život. Poté nabuzen svou vírou se rozhlížím okolo a rozjímám. Čekám na některého z kněží, který by šel kolem a když nějakého konečně spatřím, vyrazím k němu.

"Omlouvám se, ale mohl bych vás na chvíli přerušit. Měl bych jen pár otázek. Například tahle úžasná katedrála, můžete mi prozradit, kterému bohu je zasvěcená? Tyhle věci mě vždy fascinovaly."

pronesu zatímco pozoruji okolí. V téhle katedrále je toho tolik co zaujme oko.

A také bych se chtěl zeptat na něco o městě a okolí. Dlouho jsem cestoval a tak nemám moc představu co se tu kolem děje, tak jenom jestli byste mi poradil na co si mám dát pozor nebo kde je třeba s čím pomoci.

Arvin

Věž mágů je již na obzoru. Nikdy jsem ji neviděla. Je zvláštní, ale i tak mi běhá mrazení v zádech. Stále sleduji okolí a rozhlížím se. Přesto všechno mám ale klidnou tvář, jsem ale už dost unavená, takže zmínka o nocování mě donutí k úsměvu.

" Nemyslím, že by to byla nějaká větší přítěž Arvine. Nebo se pletu?"

Zeptám se tiše a prohlédnu si oba dva muže kte kterým míříme. Nejspíše ochrana hlavní brány věže. Zůstanu tiše, jen na pozdrav kývnu. Pak vjedu na nádvoří a porozhldnu se lehce zvědavě, načež mi padne pohled na starého muže. Skloním v pozdravu hlavu a svezu se ze sedla. Kouknu po Arvinovi, čekám co bude dělat on. Nepřísluší mi, abych šla před ním.

Pohádka

Složím si ruce za hlavou a zvědavě se na něj dívám. Krátce se zasměji. „Ty to myslíš vážně co?“ zeptám se pobaveně. Doopravdy nedokážu určit jestli mě jen tahá za fusekli nebo jestli to myslí vážně. Zatím se mi zdálo, že mi opravdu přišel vyprávět pohádky.
„Nóóó dobře. Tak ať je po tvém, pane vypravěči. Poslouchám.“ Vybídnu ho, aby začal vyprávět. Takhle jsem si zrovna jeho návštěvu nepředstavovala. Čekala jsem sice laškování, ale spíš tělesné. Ale možná, že je Vallus takový ten muž, který v tom musí mít city a ne jen sympatie.

Útek.

Pristanem pri jazierku a otrasiem si krídla, ktoré potom zložím. Po dlhom lete im príde vhod malý oddych, aj keď sú na častú činnosť zvyknuté. Ostražito sa poobzerám.
Kedysi som sa v lesoch cítila bezpečne. Teraz akoby tu všetko kričalo- umieram, smrť, choď preč. Nepáči sa mi to. Lesy by nemali byť takéto.
Smutne skloním hlavu a ovoniam vodu. Jemné čuchové bunky mi napovedia, že je pitná. Ponorím dnu konček papule a ochutnám ju. Naozaj je zdraviu neškodná. Pustím sa teda do pitia malými dúškami. Kvôli svojej výške, ktorá je aj napriek tomu že som v podstate iba vyrastené mláďa impozantná, obtieram ostňami spodné vetvy mohutných stromov, ktoré ešte odolávajú nákaze, ktorá sa šíri lesom.
Celá príroda je akási čudná. U nás nastali obdobia chladu, a to tam predtým nebývali. Mali sme vždy teplo. A náš druh, tak náchylný na zimu na to doplatil. Mono by bolo lepšie, keby som sa pobrala späť k nebeskému klanu s nimi. Namiesto toho teraz hľadám môj druh a sním teplé kraje, pričom neviem, ktorým smerom. A kade idem, tam vidím, že sa čosi nezvyčajné deje.
Smútok za svojimi druhmi potlačím ešte v hrudi. Som síce mladá, ale viem, že keby upadnem do letargie, stanem sa ľahkým terčom. A o tom sa hneď aj presvedčím, keď zabudnem sledovať okolie a zrazu vylezú dvaja kostlivci, bohvie skade.

Upriem na nich z výšky ohnivé oči.
Čo sú tieto tvory zač? Vyzerajú, akoby z nich niekto ošúpal mäso. Ale...ak nemajú mäso, krv ani tlčúce srdce, ako sa môžu hýbať? A horšia otázka, ako sa dajú zabiť?
Po dlhom lete sa mi chvejú svaly. Viem, že ostnatým chvostom by som ich vedela udržať v bezpečnej vzdialenosti a možno aj spôsobiť, aby sa snáď rozpadli, ale vzhľadom na to, akí sú malí a ako nebojácne ku mne idú tipujem, že tu nebudú sami.
Má to byť pasca? Obkľučujú ma? Bitku s viacerými by som teraz nezvládla, nemám dostatok potravy...ale lietať zvládnem vždy. Radšej utečiem. Predkovia by mi dali, hrdé draky a utekať, ale sú ťažké časy. Čím skôr stadeto zmiznem tým lepšie, a miesto na oddych si nájdem neskôr.
Rozhodnem sa v mihu sekundy, prikrčím sa, vyprsknem na nich žeravé iskry spolu s hustým dymom, ktoré slúžia skôr k zastrašeniu a dym mi poskytuje krytie, načo sa silným nohami odrazím, roztiahnem krídla a poriadne nimi zaberiem. Väčšine drakov by nešlo vzlietnuť z miesta bez rozbehu, ja som však na lietanie svojim silným krídlam, štíhlemu telu a minimom tuku na lietanie prispôsobená, a tak sa ponáhľam čím skôr k šírej modrej oblohe, pričom zamierim smerom, kade som išla a bystrým zrakom pozerám pod seba, či zbadám ďalšie také čudné tvory..

Pevnost?"

Po hodině letu, konečně uvidím aspoň nějakou pevnůstku.
Zjistíme kdo ji obývá, jestli vůbec někdo a doufám, že mě hned nebudou chtít sejmout. Draků je málo a lidé o nich už dlouho neslyšeli a dlouho je neviděli.
pomyslím si a přistanu poblíž pevnůstky. Pomalu se vydám k ní a jsem připravená odletět kdyby na mě někdo zaútočil.
Doufám, že tam nejsou nemrtváci.
napadne mě. Přeci jen sem malý drak, né větší než velký kůň a moje šupiny nejsou tak tvrde jakou u těch vělkých kolosálních draků. Já jsem vlastně, spíš dráček.

Nalaya - věž mágů

Je už později odpoledne, ale konečně vidíme na obzoru věž mágů a jejich pozemky.
"Konečně, nejspíše tam, ale budeme muset přenocovat."
Podotknu a zamířím cvalem k bráně.
"Snad nás uvítají a snad tam bude Dibron."
Usměju se. Zastavím až u brány, kde stojí dva bojoví mágové.
"Musíme navštívit starého přítele Dibrona."
Přelétnou nás pohledem a kývnou. Když vjedeme na nádvoří uvítá nás onen starý muž. Dibron původce našeho řádu.
"Pojďte musíte si odpočinout."
Vybízí nás, abychom šli do věže.

Amiel - Pohádka

Vellus se pousměje a přejde za tebou a sedne si na postel a rozevře knihu v nějakém bodě.
"Jsou to staré pohádky a legendy, které se vyprávějí dětem již po staletí, některé jsou však již zapomenuty."
Objasní a přelétne tě pohledem.
"Myslím, že při nich usneš rychle."
Dodá s lehkým úsměvem.

Neomi - Nad hvozdem

Máš štěstí voda tu stále je a dokonce vypadá i pitná. Když tam přistaneš je tu však mrtvé ticho. Stromy okolo jsou některé zčernalé a mrtvé. Není tu z toho dobrý pocit. Stihneš se napít a pak uslyšíš nepříjemný zvuk a šustění o kus za tebou nalevo. Když se ohlédneš uvidíš dva kostlivce jak míří k tobě. Ale, aby tu byli jenom dva by bylo asi divné. Nyní bys měla rychle jednat co učiníš.

Araoth - Truiden

I na tržišti se potlouká hodně kněžích a těch co jsou očividní silní věřící. Avšak u stánků jsou většinou obyčejní obchodníci a kupci. Tržnice je v celku velká a najdeš tu skoro vše nač si vzpomeneš. Zásoby nebudou problém, ale vzhledem k tomu, že tu mají zdá se všeho dostatek tak ani ceny nejsou tak vysoké, jak by se dalo čekat. Když nakoupíš zásoby na cestu dle svého výběru upoutá se velká katedrála trpasličího stylu, nejspíše hlavní modlitebna a svatyně víry zde.

Malari - Do Trionu

Nakonec se rozhodneš letět varovat Trion. Jeho stejnojmenné hlavní město, je ale v celku daleko. Možná budeš mít štěstí a narazíš na nějakou pevnůstku, která bude po cestě. Otázka je ale jak se zachovají k drakovi, kterého již nikdo tak dlouho neviděl. Ano kdysi byli vážení, ale teď? Kdo ví.
Nicméně po hodině letu uvidíš dole pod sebe malou pevnost za břehem řeky. Má výhodnou pozici, ale jestli jej eště osazená a kým toď otázka. Možná by ale stálo za to to vyzkoušet.

Kostry

Letím nad hromadou nemrtých. Dávám si pozor aby mě nespozorovali, kdyby ano vyletěla bych do mraků.
Vypadá to, že míří do Trionu..musím tam rychle letět a varovat je.
pomyslím si. Vyletím do oblak, abych byla před nimi skrytá a vzdušnou čarou se vydám rovnou do Trionu. Letím jak nerychleji to jde.
Snad to stihnu.
napadne mě.