Andor.cz - Dračí doupě online

Rozpadající se křižník
Samantha a Martin

Někteří vojáci si vyměnili zmatené pohledy protože přece jen komu by se tu chtělo někoho nechat, když ví, jak na tom jste. Navíc na planetách zamořených brouky je jedna morita navíc někdy to, co vás dělí jisté smrti. Nikdo se však neodvážil nic namítat. Jsou si přece jen také vědomi krizovosti této situace a důležité je dostat se odtud v jednom kuse, než se křižník úplně rozpadne. Pilot se ohlédne ze svého křesla dozadu na vás namačkané ve výsadkovém prostoru.
"Nechte si ty kecy od cesty seržante, nejsem na ně zvědavej. Pokud chcete, abych vás odsud dostal tak zavřete hubu a lapněte si na prdel. Bude to horká jízda a pokud neprovedu předletovou kontrolu a nenažhavím pořádně motory týhle kocábky bude z nás mastný flek dříve, než se nadějete. Doufám, že jsem to řekl dost jasně."
Řekne pilot smrtelně vážně a nevzrušeně. Očividně si z Martina vůbec nic nedělá. No jo piloti, ale na druhou stranu jsou jediný, kdo umí fakt dobře lítat s těmahle pometlama.
O pár vteřin později se ozve hučení motorů a zaskřípění rampy, která se zvedne a uzavře vás v lodi. Už nikdo nenastoupí ani nevystoupí. Transportér se dal do pohybu a společně s pár dalšími vyletěl vraty hangáru ven do kosmu. Zamířili jste k nejbližší obyvatelné planetce naštěstí to není ta na které po vás stříleli.
"Držte si klobouky a zkuste mi tu moc nenablít bude to trošku drncat!"
Slovo trošku je opravdu dost nedostačující. Hází to s váma, jako s plechovkou fazolí v mixéru, jak se pilot vyhýbá plazmovým střelám brouků, asteroidům, jiným lodím a taky úštěpkům křižníku a lodí, které to nezvládly. Pak se ozve zaskřípění a otřes.
"Doprdele! Štrejchli nás parchanti! Kdo ještě nemá tak okamžitě zapněte pásy tohle nebude hladké přistání máme v prdeli kus křídla!"
Zařve pilot a zápasí s kniplem, aby udržel loď na správném kurzu. Je to ale vážně podělanej den.

Johny, Zoe a Wade

Vyzbrojili jste se, jak jen to šlo. Zbrojnice vypadala, jako by jí někdo vyraboval. Přece jen asi jste nebyli první ani poslední, kdo jí během posledních minut navštívil. Avšak běželi jste v protisměru oproti všem ostatním a to k můstku. Většina na vás jen letmo nechápavě hleděla. Nebo se vám snažila říci ať se vrátíte. Vy jste ale mířili k jasnému cíli.
Zastavili jste se až u zavřených dveří na můstek.
Chvíli vám to trvalo ale nakonec jste se společnými silami dostali přes zabezpečení dveří a podařilo se vám poškozené dveře otevřít. Přece jen Zoe už v tom má praxi a Rico vypadá, že taky už někdy něco podobného dělal. Za jakým účelem to je otázka.
Když se otevřou dveře na můstek hledí tam na vás nechápavě kapitán a obsluha můstku, která činí asi nějakých 15 lidí dle vašeho odhadu.
"K čertu kdo jste a co tu děláte?! Byla nařízená evakuace? Co jste na tom nepochopili?! Jak jste se dostali dovnitř dveře byly poškozené! Teď tu s námi umřete vy blázni."
Lamentuje kapitán, ale zhruba 5 přítomných nehodlá čekat na vaše vysvětlení a se slovy rychlých díků zamíří sprintem pryč nejspíše k transportérům, jako všichni. Kapitán chce ještě něco říci, ale pak zahlédnete modrou plazmu za průzorem a následuje otřes, když vás štrejchne a otevře můstek lodi, jako konzervu. První poryv unikajícího vzduchu stáhne kapitána a 3 jeho lidi a vysaje je do vesmíru ostatní se snaží dostat ke dveřím a vy budete muset nejspíše také, protože vás to táhne dovnitř a ve vesmíru se vám skončit moc nechce.

Riley

Nad tvými slovy se za běhu Alex jen ušklíbne a zavrtí hlavou.
"Ale houbelec. Takový kecy si nech napozdějc. V hangáru moje a vaše jednotka organizuje evakuaci a drží transportér. Johny s pár vašimi šílenci je ještě někde na lodi. Někteří říkali, že ho viděli běžet směrem k můstku. Šílenec, ale musíme na něj počkat, takže bychom mu měli udržet nějakej vodvoz."
Drcne do tebe s úsměvem Alex lehce ramenem, aby tě trošku rozhodil z té pesimistické nálady.
"Navíc kdybychom to měli marný, tak bych se nikdy nedozvěděl, jak to s tebou a s Ricem dopadne....no nekoukej tak na mě. Já moc dobře vím, jak se na něj díváš. Navíc, když mu někdo zachraňuje prdel býváš to standardně ty."
Ušklíbne se Alex provokativně. Ano i v téhle situaci dokáže vtipkovat. Snad nic jej nedokáže rozházet. A právě proto je Alex skvělý, jaký je. Dveře do zbrojnice doslova rozrazí.
"Tak honem děvče. Napakuj na sebe, co se dá a padáme do hangáru nemůžeme se zdržovat!"
Popožene tě a sám na sebe začne házet výstroj a bere ještě něco navíc, protože se vám to určitě bude na planetě hodit. I přes dveře ze zbrojnice slyšíš v hangáru hučení a pokřikování mnoha lidí. Je to očividně zběsilá evakuace opravdu hodně zběsilá.

Andělé
Gillian a David

Všichni tři se sice jen tak tak, ale přece dostanete dovnitř transportu. Hodně vám v tom pomohl ten kulomet, který vám kryl zadek. Když se zavřou dveře už nabíráte výšku a brouci mají smůlu. Dnes vaše zadky očividně nedostanou.
Ben udýchaně sedí na podlaze a opírá se zády o stěnu.
"Zasraně zkurvená mise, ale jsem rád, že jsi to přežil alespoň ty Opáčko. Tohle musíme pořádně zapít sakra..."
Otírá si pot z čela. Opáčkovi ale padne pohled na Vosu, která leží na podlaze a zabírá prakticky nejvíce místa. Jeden z vojáků nejspíše ten, co se vyzná alespoň v základech první pomoci jí ošetřuje.
"A dohajzlu! Ty krávo neopovažuj se mi tu exnout! Kurva slyšíš už jsi z toho venku. Doprdele to si tu umřeš teďka?!"
Nadává a zahajuje resuscitaci, která trvá několik dlouhých minut.
"Och....do háje....klika chytla se, ale je na tom blbě. Co se jí tam vlastně stalo?"
Oddechne si voják a sedne si vedle Vosy a jeho pohled padne na Opáčka.

Hey-hou, let's go!

Z popíjení na baru nás vytrhne série otřesů, rudé světlo a interkom.
"Kurvadoprdele!" Zařvu vztekle a vyrazím s ostatními do zbrojnice. Sakra, tohle je v prdeli... Říkám si, když vidím zmateně pobíhající lidi s různými věcmi. Můžu bejt rád, že si zachráním kejhák, ale s věcma se můžu rozloučit, ubikaci mám opačným směrem. Zmatenou a pobíhající posádku pomáhám s ostatními Vlky korigovat k bezpečným únikovým místům.

Ve zbrojnici se nezdržuju, popadnu standardní vybavení na misi a přehodím to přes slavnostní uniformu, kterou jsem ještě neměl možnost sundat. No co, bojová nebo slavností, uniforma jako uniforma...
"Tak jo, můžeme, jsem ready. Vzhůru na můstek."

Ride to hell


Věděl sem že času je málo, málo na to hrát si na hrdiny, musel sem myslet chladně...míň krků, větší zásoby jídla, víc munice, víc šancí žít...

S pohledem upřeným do nitra křižníku jsem se jen mrazivě usmál a zadíval se na ostatní...

Pilote zvedáme kotvy a kurva rychle z dosahu výbuchu téhle kocábky, musíme se dostat na nepoškozený křižník nebo najít místo k přistání, a tam se opevnit než dorazí záchrana, tedy pokud dorazí...

mluvím rychle do vysílače a je mi jedno co si kdo bude myslet....

Každej další krk navíc nás oslabuje, padáme odsud a kdyby se někdo chtěl ještě přifařit, má smůlu...
pohladím moritu a sám se připravím na to že opuštění tohoto stroje bude vcelku tvrdé...

Tak to kurva už zvedni nebo čekáš až nám brouci ustřelí prdel?

Záchrana na dosah,ale kdo zachrání nás
Seržant Rico začne vydávat rozkazy ovšem na nás čeká to nejtěžší.Jako vždy protože my jsme modrý Vlci.No modrý možná ne,ale i tak nás čeká několik palub a potom rozhovor na jehož konci je budou muset seržant a Wade odnést z můstku ramenou vzpouzející se a prskající lodí jako na konci každého správného filmu.
Nikdo z Holywoodu tehdy nevěřil že bude prorokem.
Jo já vám mluvím nesmysly,ale aspoň to na chvíli odvrátí mou pozornost od blížící se zkázy.Konečně jsme dorazili do zbrojnice a tak přišel čas se ozbrojit.Natáhnu na sebe taktickou vestu a začnu do kapes cpát veškeré zásobníky a granáty co najdu.Vzhledem k tomu že nejsem sama kdo tak činí to zde vypadá jako po nájezdu kobylek.
Ještě pistole,nůž a morita s granátometem.To je ... ona.
Ovšem nad svým zjištěním se moc nezdržuji.Je čas se dojímat na tím že možná máte v ruce opět svou zbraň a je čas vypadnout z rozpadající se lodi.Zvlášť když máme předtím ještě něco udělat.
„Můžeme.Pokud budou tam zbývá doufat že nebudou moc těžcí.“odpovím pak už na Ricovu otázku už do vysílačky potom co si zacvaknu helmu.Snažila jsem se aby to vyznělo spíš jako vtip který má snížit napětí a ne jako chmurná předpověď.

Můstek na dosah

Konečně jsme se dostali do zbrojnice, kde jsem na sebe rychle natáhl taktickou vestu a nasadil si helmu. Jednak je tam vysílačka a jednak nikdy člověk neví, kdy jí bude potřebovat. Rychle cpu do kapes zásobníky a granáty, co to jde.
Mezitím zaslechnu, jak se s námi snaží spojit Amanda. V duchu se mi uleví, že slyším někoho dalšího známého a tedy vím, že jsou zatím snad všichni v pořádku.
Ještě zasouvám za opasek pistoli a pak beru Morittu s granátometem, abych byl vyzbrojen a můžeme jít. Nůž mám za pasem už dávno.
"Amando slyšíme vás a připojíme se k vám, jak jen to půjde. Snažíme se evakuovat můstek. Už jsme skoro tam. Pokud to začne být příliš horké nečekejte na nás. To je rozkaz. Rico konec."
Oznámím do vysílačky a pak slétnu pohledem na Wadea a Zoe jestli jsou už vybaveni.
"Můžem? Už je to jen kousek. Musíme doufat, že se nebudou moc vzpínat."
Zašklebím se a vyjdu ven ze zbrojnice a počkám na ty dva a pak vyrazím opět chodbou směr můstek tentokrát už bychom měli být na správném patře a mělo by to být jen dál rovně chodbou...snad.

Záchrana

Ne nadarmo se říká, že štěstí sedne i na vola. A že jsem měl sakra štěstí, že bez dalších otázek rovnou poslali výsadkovou loď. Teď ještě jestli dorazí včas. A taky jestli nám vydrží munice. Já osobně mám poslední zásobník do pistole, jeden a půl zásobníku do Mority. A nůž. Absolutně nechápu, k čemu mi je proti broukům nůž.
Sekundy ubíhaly zatraceně pomalu. Munice zase zatraceně rychle. Blum! Křach! To byl i můj poslední granát. Pistoli jsem vystřílel a následně i hodil po broucích před chvílí a nůž taky někam, snad úspěšně, zaletěl. Pustil jsem moritu na popruh a pomohl Vose nahoru na převis, zatímco nás Ben kryl. Pak jsem podal ruku i jemu a moritu jsem začal používat jako kyj. Připadal jsem si jako středověký válečník, který kolem sebe máchá palcátem a řve z plných plic, aby zastrašil nepřítele. Broukům je to ale jedno. Ti na mě serou zvysoka.
Jestli tohle je konec, tak svou prdel nadám lacino. Jo budou se muset snažit víc. „Šváby podělaní!“

Pak se stal zázrak. Přiletěl odvoz. Nad mou hlavou začal rachotit kulomet a najednou jsem stál pod vodopádem horkých nábojnic. Zahodil jsem Moritu a rychle začal cpát Vosu a následně i Bena do letadla. Nakonec jsem se tam vydrápal i já a hned padl na záda a začal jsem se hystericky smát.
„Díky, Oli,“ řeknu tiše a sevřu králičí pacičku v ruce.

Rozpadající se křižník

Připadala jsem si připravená. Hlavně proto, že nemůžu donekonečna chodit sem a tam, nebo se snažit o nějaké výkony v posilovně, o které jsem nakonec zcela reálně přemýšlela. Vždyť jít popít s ostatními, na tom nic není, stejně jako na tom někoho pozvat na drink. I když jsem ženská.
Vyrazila jsem na cestu, ruce vražené v kapsách a na rtech potměšilý úsměv.
Prostě dáme pivko a bude. O nic nejde.

Loď se otřásla a já prudce vrazila ramenem a bokem do jedné ze stěn kajuty.
Vytáhla jsem ruce z kapes, abych udržela rovnováhu, i když už to nebylo třeba. Automaticky jsem přitom vzhlédla, aniž by byla možnost tak něco zjistit, a čekala, co bude.
Jen co blikly červené kontrolky, polil mě studený pot. Váhala jsem, co dál, ale kapitánův hlas z reproduktorů nabádal téměř všechny na palubě k evakuaci. Zem pod nohama se dál chvěla, jednou míň, podruhé silněji.
To není možné..
Jako bychom si těch špatných věcí neužili už víc, než dost. Dneska to měl být relax, ne úprk a marné doufání, že to jednou bude lepší.
Během okamžiku se chodbou rozezní i hlas Rica, což mě překvapí, ale proč ne. Je fajn slyšet v době nouze někoho známého.

To se během chvíle opakuje, jen u dveří kajuty stojí někdo docela jiný. Vykouknu ven, otřesená tím, co se s lodí děje a hned seřev. Zaraženě cuknu hlavou dozadu, ale už mě táhne s sebou.
"Vždyť už..," ani se pořádně nevyjádřím, co k tomu taky dodat.
Chvíli mu nestačím, jak se všechno seběhlo příliš rychle, než jsem dokázala a hlavně chtěla vstřebat, ale nakonec nasadím správné tempo a držím se více méně vedle něj.
"Stejně to máme marný, že jo," prohodím ledabyle, aby řeč nestála. Vždycky pesimistka, jak jinak. Nakonec, byl to jeden z důvodů, proč jsem před poslední misí odešla.. a krátce po mém návratu k týmu je zas všude rušno, až moc.

Rozpadající se křižník
Samantha a Martin

Pod vedením Martina se podařilo všem Žlutým Tygrům shromáždit se v hangáru v plné výzbroji a s takovým množstvím zásob, které jste jen byli schopni do transportéru narvat. K vašemu pětičlenému týmu se do transportéru narvalo ještě několik místních techniků a členů personálu křižníku.
"Šéfe jsme připraveni vypadnout."
Ozve se George váš radista, který už je taky v sedačce připoutaný.
"A co ostatní nemůžeme jim nějak pomoci?"
Stočí Pavla pohled směrem k rampě transportéru.
"Seržante jsme připraveni vzlétnout. Stačí slovo."
Ohlédne se dozadu jeden ze dvou pilotů, kteří sedí vepředu. Bude tedy pravděpodobně jen na Martinovi zdali člun s jeho lidmi již opustí loď či bude ještě čekat. Každopádně otřesy, které rezonují lodí naznačují, že situace moc dobrá není. Taky je slyšet, že některé jiné transportéry a lodě již startují a opouštějí křižník, nikdo se zde pravděpodobně nechce moc zdržovat.

Johny, Zoe a Wade

Johny a jeho dvoučlenný doprovod se rychle mihl po chodbách a zamířili směrem k můstku. Cestou potkávali množství lidí, kteří se snažili dostat přesně opačným směrem. Všichni prchali, co jim síly stačily. Někteří organizovaně, někteří již méně.
Nakonec se vám podařilo dostat do záložní zbrojnice.
Ozývaly se další a další otřesy, které poškozovaly loď. Nebude to pravděpodobně dlouho trvat a celá loď se rozpadne na kousky.
"Johny slyšíte nás? Vlci evakuují, koho se dá. Zdržujeme se poblíž hangárů. Pomáhají nám i další týmy. Transportéry startují, jako vzteklé. Budeme vám držet odvoz tak dlouho, jak jen to půjde ale pospěšte si."
Ozve se ve vysílačce po nasazení přileb Amanda vaše medička.

Sally

"Rychle dostaňte odtud všechny raněné je pro ně připravený hangár čekají tam na ně transportéry, tak pohyb pohyb."
Instruuje jeden z doktorů mediky a začíná zuřivý převoz raněný. I ty jsi mezi nimi. Všichni, kteří mohou chodit se přesouvají po svých. Všichni hůře ranění jsou taháni na lůžkách a vezou je chodbami pryč.
Slyšela jsi hlášení, jako celá loď. Otřesy se linou po lodi a jsou stále horší. Volnost koridoru cestou vám zajišťuje skupina vojáků. Až po chvíli si všimneš, že mezi nimi jsou i Jake a Brian z tvého týmu Zelených Varanů.
"Nezastavujte. Pohyb pohyb! Ještě je to kus cesty!"
Popohání všechny Brian.

Riley

Stejně jako všichni jsi slyšela hlášení, které přikazovalo evakuaci, pak jsi taky zaslechla rozkazy, které vám dal Johny. Vše se dalo do pohybu příliš rychle. Na pokoji jsi právě byla jen ty a nebyla jsi nějak schopná se přimět rozpohybovat. Zdálo se to tak zvláštní, že už ani křižník není bezpečný.
Pak se mihlo před otevřenými dveřmi několik postav.
"Yuri běžte do toho hangáru makejte a neztrať cestou ty zelenáče!"
Rozeznáváš známý hlas a pak se zastaví ve dveřích vaší ubikace mohutná postava Alexandera nynějšího velitele Černých Zmijí.
"Riley! Co tu sakra ještě děláš?! Neslyšela jsi? Doprdele ta kocápka jde ke dnu!"
Během pár okamžiku tě už drží za ruku.
"Dělej děvče musíme tomu vašemu šílenými veliteli udržet nějaký vodvoz."
Táhne tě za sebou a běží kupředu, takže když by ses příliš vzpouzela, tak za ním asi vlaješ při jeho síle a velikosti. Každopádně nehodlá tě pustit, dokud nepřijdeš více k sobě a nesrovnáš s ním běh.

Spásná záchrana
Gillian a David

"Slyšíme a posíláme vám odvoz. Musíte ještě pár minut vydržet. V sedadle budou ti nejšílenější piloti, kteří vás odtamtud dostanou. Hospire konec."
Ozve se ve vysílačce.
"Doufám, že si zatraceně pohnout doprdele doprdele!"
Ben se snaží vystoupat výše stejně jako ty s v podstatě Vosou na zádech. Dostali jste se nakonec až na vrcholek kopce a pohled, který se vám nabídl byl opravdu nepříjemný. Všude okolo se nahoru stahují brouci. Odsud už nemáte kam dál utéct. Brouci jsou stále blíže a blíže.
"Zatracení parchanti."
Zavrčí Ben a kontroluje, co mu ještě zbylo z výzbroje. Když už jsou brouci skoro tak blízko, že by vám mohli podat nohu. Pak se rozezní hučení nad vašimi hlavami a brouky okolo zasype krupobití z kanonu nad vámi.
"Nehodil by se vám odvoz?!"
Zařve z otevřených dveří voják, který k vám natahuje ruku. v druhé půlce je postavený onen kulomet, který kropí brouky.
"Doprdele já ty stroje miluju!"
Zasměje se Ben a rychle se stáhne k transportéru a pomáhá ti naložit Vosu a nastoupit. Jakmile nastoupíte všichni transportér začne stoupat.

Nebezpečná broučí hovna!

Byla by z toho krásná chlastačka, právě jsem se chystal vypít dalšího panáka, abych mohl pokračovat v rozhovoru s Wadem, který sedí vedle mě, ale pak to přijde....
Otřes, jako když do křižníku narazí přerostlá kosmická kráva.
"Uyhhh...."
Smýkne to se mnou až sletím z židle na podlahu. Hned na to začne houkat alarm. Zvedám se ze země a poslouchám hlášení, které pulzuje lodí.
"No do prdele, tak to je pěkně v hajzlu."
Zavrčím si v duchu a rozhlédnu se po všech ostatních přítomných, abych si zhodnotil možnosti.
"Je tu příliš civilistů, moc málo lidí z pěchoty a příliš zmatku."
Rychlým krokem přejdu k místnímu interkomu, který je připevněn na stěně vedle baru.
"Všem na palubě hovoří seržant Johny Rico. Všem Vlkům na palubě evakuujte cestou tolik personálu a civilů, kolik bude možné sejdeme se ve zbrojnici číslo 8 připojené k hangáru 6. Berte bojovou výstroj, zásoby a cokoli dalšího, co uznáte za užitečné. Jakmile seženu osobní vysílačku zkontaktuji vás znovu. V případě nouze opusťte loď, jak to půjde to je rozkaz! Všem ostatním týmům pěchoty pokuste se udržet evakuaci organizovaně. Rico konec."
Pustím interkom a doufám, že je funkční na dostatku lodi. Pak pohlédnu na Zoe a Wadea, kteří zde jsou, jako jediní Vlci.
"Zoe a Wade, vy dva jdete se mnou míříme na můstek. Vykopeme je odtamtud do hangárů, jinak odtama nevypadnou. Hej vy tam desátníku."
Kývnu na jednoho z přítomných vojáků,
"Seberte všechny chlapy od pěchoty z baru a evakuujte všechny ostatní s nimi, kteří tu jsou. Cestou nasměrujte tolik lidí, co to půjde. Bacha na uzavřené sekce a hodně štěstí. Nečekejte na nás, hlavně dostaňte ty lidi do bezpečí."
Stisknu mu rameno a pak ho pustím, aby mohl začít s organizací.
"Vlci jdeme, směr můstek, první zastávka záložní zbrojnice na horním patře číslo 28, tam se oháknem."
Nechám dveře, aby se otevřely a pak vyběhnu na nic nečekajíc směrem, který jsem vytyčil, vím, že venku bude zmatek a místy i nebezpečné poškození, ale je to třeba.

Murphyho zákon v praxi
Jistě byly doby kdy jste na podobné situace chodily do kina mnozí si jistě ještě dnes vzpomenou na klasiku typu ... nevím.Proč se na to dívat když současný život je toho plný.Nebezpečí si vás najde a neptá se vás zda jste připravení podobně jako vesmírné vakuum.A ať máte sebevíc síly nebo zkušenosti protivník jí bude mít vždy víc.
„Je to jako obskurní hra v kasínu.“
Uvědomím si že jsme poslední slova řekla nahlas a tak potom dodám aniž bych vysvětlovala to co jsme právě řekla.
„Dolít.“
Dobrá zpráva je že teď aspoň budeme mít klid,nebo by jsme aspoň měli mít klid ovšem ten vezme za své už když se ve sklenici objeví vlnky.A když se sveze na zem a já s ní je mi jasné že máme problém.Tihle brouci jsou tak natěšení že se rozhodli nečekat až k nim na nějaké planetě přistaneme a vydali se nás hledat do vesmíru.Když se rozlehnou další otřesy vím že je zle, hodně zlé ještě před tím hlášením.
Pochybuji že by se brouci spokojily jen s poklepáním.
Seberu se ze země a počkám než se dozvím kde se máme sejít.Protože rozkazy jsou v tomto případě jasné,vybavit se a zmizet dokud tahle loď ještě drží.