Andor.cz - Dračí doupě online

Vyčistit a odejít
Riley podpírá sežanta a on se opíra o svou zbraň zatím co se z vysílačky hlásí nové pokyny pro další postup.Wade se vydal na průzkum a nevrací se s dobrými zprávami které asi souvisí s tím obrovským mrakem který se k nám blíží nebo spíš s tím co ho vytváří.Protože tohle rozhodně nebude písečná bouře,ale spíš bouře která sebou přináší velké mračno brouků jak nám potvrdí Istil.Jená se potíže biblických rozměrů neboť tam měli taky brouky.Ikdyž tam byli kobylky.
Ano čekala jsem kdy se objeví přivítací oddíl brouků,takže musíme odsud vypadnout velmi rychle než sem dorazí.Tři kilometry odsud je něco kde se můžeme schovat což je dobrý,ale můžou si nás všimnout brouci což už je horší.Pokud nás uvidí jediný brouk brzy o nás budou vědět všichni.
Vyslechnu si co říká seržant s poručíkem a souhlasím s tím ikdyž ne úplně se vším.Pokud je to uklidní tak ještě neztratili ani jednu ženu.Jo já vím současná situace není zrovna dobrá a mají i svým způsobem pravdu jen se obávám že to bude ještě horší.Nad Wadeho další poznámkou opět jen zavrtím hlavou.Jistě někdo jako on si tohle představuje moc jednoduše a to že zrovna on má kontrolovat okolí mně moc neuklidňuje.
Ale jistě oba ví co mají dělat,ikdyž u Wadeho si tak moc jistá nejsem.
Seržant se pak obrátí na Riley a pokud její plán vyjde bude to konečný úder pro nás dobré a pro brouky špatné.Jo bude to znamenat konec brouků aspoň zde.Ovšem pak příjde řada na mně a já s obavami očekávám co budu muset zase dělat.To že si mně vezme stranou neznamená nic dobrého.
"Rozumím."přikývnu a přinutím se i k úsměvu ikdyž mi moc do smíchu není.Jasně zavřít dveře ono to zní jednoduše,ale jednoduché to moc není.Tohle bude ještě docela dlouhý den a taky se mi nelíbí že mám sebou brár nějakého fušera.
A co jsi ty?Trochu pokory Zoe.
Vyrazíme a Wadeho pobízení mi už začíná lézt na nervy,už mám chuť mu říct aby sklapnul když najednou zaslechnu to protivné zapištění brouka který nás zahlédl.
Skvělé teď začne ta pravá zábava.

Brouci vs. Komplex: Část I.

Z kopce je výhled skvělý a brzy základnu spatřujeme.
Fajn, tak základnu by jsme měli, teď se tam rychle dostat. Rychle a nenápadně. Támhle jdou brouci. Jo já ten mrak vidím.
Dloubnu do Istil a ukážu k blížícímu se mračnu prachu.
"Mám pocit, že máme společnost."
O pár vteřin už to bereme mílovými kroky zpět k ostatním.
Než stihnu já cokoli říct, hlášení podává Istil. Kdo jiný, že?
"Do toho komplexu by jsme to měli zvládnout za pár minut. Tři kilometry nejsou moc," řeknu seržovi, který potom rozhodne.
"Deset až dvacet metrů a vše kontrolovat. Rozumím," rozhlédnu se po ostatních a vyrazím vpřed, abych si získal potřebný náskok.
Z plynulého rychlého a bezproblémového pohybu mě vytrhne až vřeštění brouků.
A doprdele. Teď ať stojí PJ při nás, jinak jsme mrtví. PJ a kostky...
"Pohyb! Cesta je volná, ale je tam kopec. Ten nás zbrzdí. Musíme získat co největší náskok, než tam dorazíme!" Zařvu na všechny z plných plic a začnu všechny hnát kupředu. Sám si přitom zkontroluji nabití zbraně a nabití granátometu.
V době, kdy mám zbraň zkontrolovnou už jsem se propadl o něco více dozadu a jsem nedaleko Rica.
Měl by jsi se vrátit dopředu. Serža to sám nezvládne. Musím mu pomoct. Rozkaz zněl jasně! To sice zněl, ale já jsem na tom s tou kazní byl vždycky asi tak dobře jako cikáni s prací.
Podepřu seržu a i přes jeho námitky a výhružky vojenským soudem, které určitě má, jej táhnu vpřed, čímž jeho tempo zvýším cca o polovinu, neb je z půli vlečena způli sám poskakuje.
(27%)
Tak to jsem posral....a totálně! Já ti říkal zůstaň vpředu...

Křížník

Doktorova slova mě moc nepotěší. Válet si šunky tady nahoře, když dole umírají lidi, to se mi opravdu nelíbí. Bohužel nemůžu nic dělat. Aspoň ne teď.
"Jo, něco k jídlu bych si dal," kývnu pak na jeho nabídku jídla, čímž i trochu doufám, že zmizí a nechá mě chvilku bejt.

"Zasraná chůva"

"... tak ukaž, co se v tobě skrývá." říkám si v duchu otevírajíc tu "skříńku plnou překvapení". Připraven k palbě ... prst na spoušti ...
Avšak místo krvelačné bestie vyběhla ubrečená "baba". Jakýsi místní kolonista, co tohle vše přežil. "Někdo se spletl PANE." ufrknu si pod nos škodolibě. Avšak než zase příjdu k sobě, ten člověk mě objímá a vítá, jako zachránce ... počkat my jsme zachránci ... takto je pak oprávněné, ale stále nepříjemné.
Byl zmatený, vyděšený, ale vypadat neporušeně ... fyzicky. Co se psychické stránky týče ...

Dostal jsem rozkaz z něj něco dostat. Škodolibě jsem se ušklíbl a sáhl po svojí kudle. "Tak to z tebe vytáhneme." pomyslel jsme si, avšak jen na okamžik. Pak jsme si uvědomil, že tohle není nepřítel určený k mučení, ale "ženská", která potřebuje obejmout, utišit uslyšet, že všecko zase zalije slunce a láska a další kraviny v tom smyslu.

Dřepl jsem si tedy, abych se dostal na stejnou úroveň očí ... tedy přibližně. Poplácal jsem toho chudáka po rameni a pak jej uchopil za obě. Hleděl jsem mu zpříma do očí.
"Chlape! No tak! Jsme tady! Už jsi v bezpečí." hustím do něj. Můj hlas je chladný a odměřený, ale zároveň plný klidu a jistoty.
Když se konečně trošku uklidní, usměji se a pokusím se z něj něco dostat.
"Vím, čím sis prošel. Já to také zažil ... viděl ... cítil na vlastní oči." jeho oči však spočinuly na mé vojenské uniformě a škodolibě se mi ušklíbl. Věděl jsem na co si pomyslel, avšak já stále neskončil ....
"Byl jsem se svými přáteli na výletě. Vydali jsme se na planetu abychom si společně užili parádní prázdniny než se rozprchneme na nejrůznější místa. Když jsem se vrátil z noční procházky ...." odmlčím se a větu nedokončím. Oči mi na chvíli sjedou dolů a pohled ... celý obličej zalije lítost, smutek a stud. "... popadl jsem brokovnici, která ležela v nedaleké chajdě a šel jsem lovit." pak se na chvíli odmlčím, abych si promyslel, jak pokračovat. mé oči jsou opět upřeny na ty jeho. "Vím čím sis prošel ..." dokončím.
"Já však potřebuji vědět, co se tu dělo. Mohl by jsi mi prosím něco málo sdělit?" začínám se pokoušet o zisk nějakých ... jakýchkoli informací.

"... jako nějaká zasraná chůva." pomyslím si a odplivnu, zatímco mi tahle "ženská" snad sdělí alespoň něco málo z toho, co se stalo.

Tým Vlků jak dál

Riley podala hlášení velitelství.
"Výborně Vlci rozumíme, zahájíme přípravy na výsadek v nyní chráněné oblasti. Zajistěte komplex dle plánu."
Odpoví ji do vysílačky. Když mi Riley pomáhá na nohy, zraněné stehno bolí jako čert, ale udržím se s mírným opřením se o zbraň. Ještěže máme v celku dobrou medičku, která to provizorně ošetřila.
"Díky Riley."
Syknu k ní skrz zuby a rozhlédnu se. Slyšel jsem rozkazy poručíka Truga a tak čekám než se vrátí Wade z průzkumu.

Mezitím Wade společně s desátníkem Normanem a seržantkou Istil vyběhnou na kopec, kde v zákleku kontrolují oblast. Asi několik kilometrů v dálce uvidí na jednom z kopců, jak se tyčí to, co tu bývalo kdysi základnou je dost obitá a nejspíše bude prolezlá brouky, ale kdo ví každopádně to bude nejspíše váš cíl k zajištění.
"Normane zapiš si souřadnice."
Sykne Istil a sleduje obzor. Chvilku je ticho, ale pak zaslechnete mírné dunění. V dálce na levé straně (v podstatě směr ze kterého přišli Vlci) uvidíte, jak se víří prach. Chvíli to vypadá jako nějaká písečná bouře, ale až za chvíli vám dochází co to je. V celku početná skupina brouků, která se zatím klidným tempem pohybuje směrem k vám. Pokud vás zmerčí určitě ale přidají. Naštěstí se pohybuji mezi kopci takže nemají výhled pořád.
"Do prdele práce!"
Zamrká Istil překvapeně a koukne po tobě a Normanovi.
"Zpátky rychle musíme varovat ostatní a vypadnout."
Otočí se a začne sbíhat kopec zpět k týmu a za ní Norman.

O chvíli později už jsou tři průzkumníci zpátky v "táboře" dole mezi svými.
"Pane míří sem početná skupina brouků musíme rychle vypadnout. Jediný úkryt okolo je komplex na kopci tímhle směrem asi 3 kilometry daleko. Ale riskujeme, že nás zmerčí brouci."
Podá hlášení Istil poručíku Trugovi. Ten kývne na srozuměnou a podívá se na mě. Na chvíli potlačuji bolest, abych promluvil.
"Musíme se dostat do toho komplexu dříve než po nás půjdou. Musíme se držet pod kopcem když budou zrovna na kopci a měli bychom jim uniknout. Ale musíme se pohybovat co nejrychleji."
"Souhlasím seržante Rico. Půjdeme tedy."
Jen kývnu a kouknu po jeho mužích.
"Mužů jsme ztratili už na téhle misi dost."
Potom se za pomocí Riley dám do co nejrychlejšího pohybu zpátky na kopec. Stejně jako Trugo a jeho muži.
"Wade potřebuju někoho rychlého, kdo bude kontrolovat cestu před námi a zajistí, že nepadneme do pasti. Běž tak 10-20 metrů před námi a vše kontroluj."
Kývnu na něj s důvěrou a pokračuji v cestě.
"Riley jakmile se dostaneme do komplexu Musíš se dostat na jeho střechu, pošlu pak s tebou ještě pár dalších lidí, kteří tě ochrání. Brouci nás jistě nakonec vysledují a my je sami už neodrazíme munice není dost a lidí taky ne. Až budete nahoře. Spoj se s velitelským křižníkem a nech je vybombardovat celou oblast, kterou zavírá plot, nesmí však trefit plot ani základu. To by byl konec. Spoléhám, že to zvládneš."
Letmo na ní s důvěrou pohlédnu a pak přelétnu pohledem k Zoe.
"Zoe, na minutku."
Trhnu hlavou aby přišla blíže ke mě z útvaru.
"Jakmile budeme v komplexu vezmeš sebou Normana je sice radista, ale umí určitě něco z techniky. Předpokládám, že jelikož je komplex dobit budou poškozené dveře musíš je opravit a zavřít. Jakmile budeš připravená to zavřít informuj nás a dej nám, co budeme venku maximálně 2 minuty, abychom se dostali dovnitř pak zavři jinak zemřete všichni."
Řeknu vážně i když to není snadné.
"Dnes to bude dlouhý den."
Pomyslím si a pak ji nechám vrátit se na pozici. Poručík Trugo to buď nepostřehl o čem jsme hovořili a nebo to vzal s klidem. Každopádně už máme za sebou asi více jak třičtvrtě kilometru a postupujeme přes kopce ke komplexu. Zároveň vidíme, že brouci míří na naší bývalou pozici. Jakmile máme kilometr a půl za sebou uvidíme na kopci, ze kterého původně Wade s průzkumníky viděl brouky vylezl první brouk a zahlédl nás. I na dálku se ozve broučí zapištění jak se dávají do našeho pronásledování. Mezitím Wade vepředu vidí, že má zatím cestu volnou ale cesta do kopce ke komplexu, bude dost fyzicky námahavá až k ní dojde.

Alex - Ošetřovna v křižníku

Doktor na tebe pohlédne s vážnou tváří.
"Je pravděpodobné, že se oni vrátí dříve, než vy budete zdráv tedy je to předpoklad. Vás pár dní do akci pustit nemůžeme, dokud si nebudeme jisti, že nanoboti udělali vše co měli a správně."
Doktor přešlápne na místě.
"Když to uděláte opatrně můžete se usadit na lehátku do polosedě. Jestli máte hlad přineseme vám nějaké jídlo, potřebujete získat sílu. Ale o víc se nepokoušejte mohlo by vám to jen ublížit."
Upozorní tě klidně.

Tým sokolů - v komplexu

Jste stále v komplexu. Část týmu, kde jsi ty v komunikační místnosti. Právě za ochrany společníků ses rozhodl otevřít onu ocelovou skříň už jste připraveni střílet, když uvidíte nějakého muže. Relativně středního věku v prostém normálním oblečení. Je trošku vyklepaný ale radostně na vás kouká.
"Konečně záchrana!"
Vyhrkne a obejme vděčně Andrewa.
"Bylo to tu příšerné, oni....pak ty příšery. Prostě....hrozný zážitek."
Vydechne a sleduje vás.
"Vypadá to, že je to přeživší kolonista."
Konstantuje Jones, který vám nyní velí a hlídá vchod. Razly se vrátí k opravě vysílačky.
"Splintere zkus z něj něco dostat."
Podotkne a Valix hlídá očima místnost. Kolonista se rozhlíží se znechucením po té spoušti a snaží se vzpamatovat.
(Andrew hod procenty prosím)

Co nás nezabije to nás posílí
To že brouci mi padají k nohám mně docela uklidňuje ovšem nemůžeme se do toho pořád takhle zaplétat.Vraťte se do minulosti a nakopejte mně za tento nápad.Nebo bych mohla jít přesvědčovat sama sebe abych to nedělala.
Zoe říkáš vážně nesmysly co kdyby ses vrátila k plotu.Tak myslím že to mám buď to nahodím nebo to bude bolet.Doufám že to bude to první.
Seržantovo pobízení mně moc neuklidňuje.Pracuju jak to jde rychle ještě pár zkušeností a mé ruce budou tak rychlé že je nestihnou sledovat.Ale vážně ti brouci se už tam začínaji hromadit a ostatní sem běží přes ně.Mám pocit že se ke mně někdo blíži z opačné strany,ale nemám čas si ho prohlížet,zavřu oči a sepnu poslední obvod.Ovšem očekávaná bolest nepřichází a místo toho zaslechnu známé syčení.Otevřu oči a zjistím že se mi povedlo zapojit plot.Ovšem než se mi povede si pogratulovat všimnu si známé postavy před plotem.
Počkat co tam dělá Patrik?Co bude dělat,to přeskočí?Bude potřebovat hodně dlouhou tyč.
A Patrik vážně skáče,ale protože nenašel tyč tak neskáče moc vysoko.To se nemohl zastřelit?Jasně tohle znamená odejít v oparu slávy.Seržant to odnese probodnutým stehnem,ale plot je funkční se už se sem žádní brouci nedostanou.Zbývá už jen vystřilet ty co tu zůstali.Ale těch nemusí být málo,teda spíš jich bude docela dost.Vyslechnu rozkazy seržanta i poručíka a čekám co bude dál.

Federální křížník

Celkem mě udiví, že mi bylo rozumět, ale jeho odpověď mě moc nenadchne. Vím, že nějaký čas budu muset ležet, jenže na to mě nikdy neužilo. Pak mi řekl, jak to se mnou vypadá a já věděl, že ještě nemám vyhráno. Už jsem slyšel nějaké zkazky o léčbě nanoboty a taky jsem slyšel jak to dopadlo s těmi, na kterých to bylo testováno. Když se zmíní o mé jednotce, trochu se uklidním.
"Musím zpátky... co nejdřív," řeknu mu.

Tým Vlků

Ricovo zranění mě znejistí, navíc tomu předcházel můj vlastní pád, a vzato kolem a kolem, zapnutý plot nepřinesl nic skvělého, jen smrt jednoho z nás. Naprosto zbytečnou smrt, ale život není fér.

V rychlosti navážu spojení.
"Tady Baxtor, Vlci, zajistili jsme opravu plotu a je nyní funkční, ztráty minimální. Zbývá zajistit komplex-" odmlčím se, ale jim rozkazy dávat nebudu, sami nejlíp vědí co dělat.
"Vlci konec," zkontroluji vysílačku, jestli je po pádu skutečně v pořádku, a pak Meritu, neb si nejsem jistá, jestli je pořádně zajištěná, když se to tak seběhlo. Nakonec dojdu k Ricovi a čekám, až bude ošetřen, abych mu pomohla na nohy a mohli jsme pokračovat – pokud však zranění nebude tak vážné, že by bylo třeba jej nést.

Komplex - Jatka

Jen tak klečím nad padlým druhem a .... chovám se jako fakan. Jako malé děcko, když mu seberete hračku a ono trucuje. Major za mnou přišel a pochválil mne, ale já na to nijak nereagoval. Poté mi pomohl na nohy silou, ale já byl stále mimo. nakonec to moje věčné fňukání přestalo bavit a zařval:
"Splintere PÓZOR! Hlášení!" a já reagoval přesně tak, jak to do nás vtloukli.
"Pane vojín Andrew Splinter pane! Právě jsme zneškodnili obrněnce." odpovím z plných plic a nadechnu se, abych mohl pokračovat.
"Použil jsem jeden granát a přišel o půl zásobníku!" pak můj hlas však zvadne ... " ... ztráty ... přišli jsme o medika ... pane." zatrousím spíše tak jakoby pro sebe.
Major nařídí pokračovat ... tak tedy pokračujeme.
já se ještě naposledy ohlédl na padlého medika. Zkontroloval jsem, co po něm zbylo a vzal to s sebou.
"Tohle ti už bude nejspíše k ničemu." poznamenám, když ze zachovalé půlky těla vytáhnu zbylé zásobníky a dva granáty. Samozřejmě jsem vzal s sebou i ten medik batoh.
Během pochodu se za mnou ještě jednou pozastaví a sdělí mi několik slov útěchy ... nebo na povzbuzení? ... to sám netuším.
"Pane zde je batoh medika. Předtím jste Jonesona ošetřil velice dobře ... měl byste jej mít u sebe." řeknu nesměle a pokračuji v pochodu.
Hlavou mi zase běžely vzpomínky na onu noc ... na tu noc, jež mi změnila nadobro život ... ta noc, jež ze mne udělala bytost, jež tak nenávidí ty přerostlé mravence.

"Jsi tu, abys zabíjel brouky, né lidi .... ale posera byl posera! Ale byl to bratr! byl jeden z nás a je mrtvý ... díky mně ... je mrtvý díky tomu, že to byl posera ... ten by neostříhal ani nehty svojí babičce, natož někoho ošetřil ... jednotce bude lépe bez něj ... vyser se na všecko ... jako tu noc .... jediné, co tě zajímá, je to, jak pozabíjet co nejvíce těch sviní .... chceš udělat něco užitečného? ... seber se kurva konečně, ať se na tebe můžou spolehnout!"

Když jsme přišli před komplex ... by jsme již sám sebou ... tedy snad.
jakmile se otevřely ty dveře ... málem jsem hodil šavli ... tedy pak-li, že bych byl stále mimo ... místo toho jsme nadhodil vtípek ... umělý ... tupý, sarkastický a nechutný, ale tak nějak jsem to potřeboval.
"Tady to smrdí, jako když se Lorentová pokoušela vařit." zavtipuji a nahodím ironický úsměv.
*(Lorentová byla jedna borka od nás. Spíše takový babochlap. Dost odpudivá ... nebo odpudivý? ... to bych nechal na zvážením ostatním ... já po ví ve sprše nekoukal ... na to byly k obdivu jiné kousky)*
Sotva jsme vešli dovnitř, major nakázal, abychom se rozdělili.
Já by nafasoval Jonesona, Razly a Valixe, nebo oni mě? No to už je jedno.
Jakmile zaslechnu své jméno přiřazeno k pátrací skupině, vystoupím z řady a připravím se na průzkum.
Při vstoupení do každé místnosti, při ohlédnutí se za každý roh ... pokaždé těsně před záhybem zpomalím, pak prudce vystrčím zbraň a nakouknu. Ihned poté zvětším své zorné pole a současně s tím rychle kontroluji daný prostor. jakmile mám obhlídnuto, zahlásím to známé: "Čistý!"
Tak to pokračuje, dokud se nedostanem do řídící místnosti. Tam proběhl hotový masakr.
"Tak tohle jsou nefalšovaná jatka." nadhodím další ze svých blbých vtípků a postupně, se stejnou obezřetností prohledávám místnost.
"Čistý!" zahlásím a sklopím zbraň. jud za Jonesem a čekám na další povely.
všem z ničeho nic se něco začalo ozývat ze skříně ... nějaké bouchání ... a já dostal za úkoz to zkontrolovat.
Postavím se na levou stranu skříně a namířím před sebe zbraň.
"Valix, Razly! Krýte mě!" křiknu na ně a ruku pomalu položím na úchyt skříně.
poté kývnu hlavou a těsně poté otevřu skříň prudkým škubnutím. Ihned poté dělám krok vzad a svou minoretku držím ve dvou rukou a mířím na cokoli, co z té skříně vylezlo.