Andor.cz - Dračí doupě online

Tým Vlků

Ricovo zranění mě znejistí, navíc tomu předcházel můj vlastní pád, a vzato kolem a kolem, zapnutý plot nepřinesl nic skvělého, jen smrt jednoho z nás. Naprosto zbytečnou smrt, ale život není fér.

V rychlosti navážu spojení.
"Tady Baxtor, Vlci, zajistili jsme opravu plotu a je nyní funkční, ztráty minimální. Zbývá zajistit komplex-" odmlčím se, ale jim rozkazy dávat nebudu, sami nejlíp vědí co dělat.
"Vlci konec," zkontroluji vysílačku, jestli je po pádu skutečně v pořádku, a pak Meritu, neb si nejsem jistá, jestli je pořádně zajištěná, když se to tak seběhlo. Nakonec dojdu k Ricovi a čekám, až bude ošetřen, abych mu pomohla na nohy a mohli jsme pokračovat – pokud však zranění nebude tak vážné, že by bylo třeba jej nést.

Komplex - Jatka

Jen tak klečím nad padlým druhem a .... chovám se jako fakan. Jako malé děcko, když mu seberete hračku a ono trucuje. Major za mnou přišel a pochválil mne, ale já na to nijak nereagoval. Poté mi pomohl na nohy silou, ale já byl stále mimo. nakonec to moje věčné fňukání přestalo bavit a zařval:
"Splintere PÓZOR! Hlášení!" a já reagoval přesně tak, jak to do nás vtloukli.
"Pane vojín Andrew Splinter pane! Právě jsme zneškodnili obrněnce." odpovím z plných plic a nadechnu se, abych mohl pokračovat.
"Použil jsem jeden granát a přišel o půl zásobníku!" pak můj hlas však zvadne ... " ... ztráty ... přišli jsme o medika ... pane." zatrousím spíše tak jakoby pro sebe.
Major nařídí pokračovat ... tak tedy pokračujeme.
já se ještě naposledy ohlédl na padlého medika. Zkontroloval jsem, co po něm zbylo a vzal to s sebou.
"Tohle ti už bude nejspíše k ničemu." poznamenám, když ze zachovalé půlky těla vytáhnu zbylé zásobníky a dva granáty. Samozřejmě jsem vzal s sebou i ten medik batoh.
Během pochodu se za mnou ještě jednou pozastaví a sdělí mi několik slov útěchy ... nebo na povzbuzení? ... to sám netuším.
"Pane zde je batoh medika. Předtím jste Jonesona ošetřil velice dobře ... měl byste jej mít u sebe." řeknu nesměle a pokračuji v pochodu.
Hlavou mi zase běžely vzpomínky na onu noc ... na tu noc, jež mi změnila nadobro život ... ta noc, jež ze mne udělala bytost, jež tak nenávidí ty přerostlé mravence.

"Jsi tu, abys zabíjel brouky, né lidi .... ale posera byl posera! Ale byl to bratr! byl jeden z nás a je mrtvý ... díky mně ... je mrtvý díky tomu, že to byl posera ... ten by neostříhal ani nehty svojí babičce, natož někoho ošetřil ... jednotce bude lépe bez něj ... vyser se na všecko ... jako tu noc .... jediné, co tě zajímá, je to, jak pozabíjet co nejvíce těch sviní .... chceš udělat něco užitečného? ... seber se kurva konečně, ať se na tebe můžou spolehnout!"

Když jsme přišli před komplex ... by jsme již sám sebou ... tedy snad.
jakmile se otevřely ty dveře ... málem jsem hodil šavli ... tedy pak-li, že bych byl stále mimo ... místo toho jsme nadhodil vtípek ... umělý ... tupý, sarkastický a nechutný, ale tak nějak jsem to potřeboval.
"Tady to smrdí, jako když se Lorentová pokoušela vařit." zavtipuji a nahodím ironický úsměv.
*(Lorentová byla jedna borka od nás. Spíše takový babochlap. Dost odpudivá ... nebo odpudivý? ... to bych nechal na zvážením ostatním ... já po ví ve sprše nekoukal ... na to byly k obdivu jiné kousky)*
Sotva jsme vešli dovnitř, major nakázal, abychom se rozdělili.
Já by nafasoval Jonesona, Razly a Valixe, nebo oni mě? No to už je jedno.
Jakmile zaslechnu své jméno přiřazeno k pátrací skupině, vystoupím z řady a připravím se na průzkum.
Při vstoupení do každé místnosti, při ohlédnutí se za každý roh ... pokaždé těsně před záhybem zpomalím, pak prudce vystrčím zbraň a nakouknu. Ihned poté zvětším své zorné pole a současně s tím rychle kontroluji daný prostor. jakmile mám obhlídnuto, zahlásím to známé: "Čistý!"
Tak to pokračuje, dokud se nedostanem do řídící místnosti. Tam proběhl hotový masakr.
"Tak tohle jsou nefalšovaná jatka." nadhodím další ze svých blbých vtípků a postupně, se stejnou obezřetností prohledávám místnost.
"Čistý!" zahlásím a sklopím zbraň. jud za Jonesem a čekám na další povely.
všem z ničeho nic se něco začalo ozývat ze skříně ... nějaké bouchání ... a já dostal za úkoz to zkontrolovat.
Postavím se na levou stranu skříně a namířím před sebe zbraň.
"Valix, Razly! Krýte mě!" křiknu na ně a ruku pomalu položím na úchyt skříně.
poté kývnu hlavou a těsně poté otevřu skříň prudkým škubnutím. Ihned poté dělám krok vzad a svou minoretku držím ve dvou rukou a mířím na cokoli, co z té skříně vylezlo.

Bum-prásk-ratata!

Z hlavně mojí Mority létá jedna dávka za druhou, dvakrát dokonce vyletí i granát, který brouky rozežene. Ačkoli se mi to zdá jako věčnost, trvalo to sotva pár minut, než Zoe opravila plot.
"Dobrá práce," pochválím ji a necám zbraň klesnout k pasu. Otočím se směrem k seržovi a zaseknu se.
"Doprdele..." vypadne ze mě, když vidím, jak Patrik skáče do zapnutého plotu a jak Trixi ošetřuje seržanta s probodnutou nohou. O co jsem přišel? Ztratili jsme Patricka a serža je zraněnej. To nezní zas tak špatně. Co se stalo z Patrickem? Skočil do plotu. Cože? To je idiot, to viděl v nějaký blbý komedii ne? Jsi pěknej magor, víš to? Jsem jaký jsem a někdy ještě horšííí... "NEZPÍVEJ!" Procedím výhružně skrze zaťaté zuby. Proč ne? Vadí ti můj pěvecký hlas?
Můj rozhovor je však přerušen pokyny od poručíka.
"Rozkaz pane," odvětím, věnuji jeden pohled raněnému poručíkovi, a potom opravenému plotu. Zas tak vysoká ta cena není. Mohlo to být i horší.
Přelétnu pohledem všechny zbývající vkly a společně s Normanam a Istil od Medvědů se vydám na kopec, který nám určil poručík.

Vlci - Opravy plotu

Všichni jsme zaujali pozici u plotu a zahájili tvrdou palbu na nepřítele. Wade úspěšně a elegantně kryl Zoe a ostřeloval všechny brouky v blízkosti a my je podporovali dost silnou palbou. Medvědi i můj tým jsme drželi brouky zpátky. Riley jsem zahlédl připravenou střílející, ale hlídající čas, kdyby to nestihla Zoe. Sekundy se neuvěřitelně vlečou a palba nepolevuje, brouci, kteří umírají se kupí a další přibývají.
"Hněte s tím!"
Křiknu, abych je trochu povzbudil a sestřelím jednoho brouka, co byl moc blízko. Pak se natočím na chvíli na stranu a vypálím dávku, abych sejmul jednoho brouka kvůli jeho blízkosti od Kolowskiho. Sejmu ho úspěšně, ale když se vracím do svého zorného pole zahlédnu koutkem oka brouka, který máchne svým kusadlem. Vystřelím jen pár ran, než mi kusadlo zabodne do stehna. S bolesným výkřikem poklesnu v kolenou a snažím se střílet.
"Ty mrcho!"
Vrčím brouk nakonec padne. Pomohl mi Patrick. S kusem kusadla v noze padnu na zem, ale i z leže zabírám zorné pole. Patrick mezitím přeskočil brouka a vyšel z formace a začal střílet, aby poskytnul čas, což se mu v celku i dařilo.
"Patricku! Zpátky!"
Řvu přes bolest, ale přes palbu je to jen stěží slyšet. Pak Zoe uspěje a naskočí plot. Poslední okruh se uzavře a nás tak zachrání. Jen Patrick tam zůstane a sestřelí ještě pár brouků. Pak se ně pohlédne a pak na plot a rozběhne se proti plotu a skočí přímo do něj. Zasáhne ho strašný výboj, který ho uškvaří a on padne mrtev k zemi. Asi to bylo rychlejší než kdyby ho trhali brouci.
"Doktora!"
Zavrčím a už se do toho pouští Trixi.
"Kurva už podruhé stejné stehno."
Prskám v duchu a zatínám zuby bolestí, když se mi to snaží provizorně ošetřit.
"Zaujměte obrané postavení než půjdeme dál. Vojíne zavolejte na velitelství, že plot je zajištěn a nyní musíme jen zajistit komplex můžou začít s přípravou výsadku."
Řekne poručík Trugo Baxtor a se zbytkem svých mužů zajistí okolí.
"Zbytek vlků, než ošetříte svého velícího. Vy vojíte, vemte si Normana a Istil a běžte zkontrolovat okolí z toho kopce. Budeme ve spojení, když to bude v pořádku vraťte se."
Oznámí Wadovi poručík a dva medvědi už na něj čekají než půjdete nahoru.

Sokoli - U komplexu

První ztráta se zapsala na některých z vás. Jones, je rád, že přežil a zbytek týmu zajišťuje pozici, kdyby náhodou. Major Hawk dojde k Andrewowi a stiskne mu rameno.
"Splintere! Splintere je mrtvej seber se! Kdybys nezasáhl zabilo by to někoho jiného. Udělal jsi co bylo nutné vojáku. A to, že on byl posranec a nedokázal chránit vlastní krk byla jeho blbost, není co si vyčítat. Tak vstávej musíme na bezpečnější pozici."
Podotkne a vytáhne tě silnou paží na nohy.
"Jdeme, než se tu objeví další svině, uděláme z nich guláš pokud jsou vevnitř."
Povzbudí tě a pak se pomalejším tempem přesunete okolo brouka k dveřím vchodu do komplexu. Vypadá neporušeně.
"Wesexi otevři."
Namíří Hawk na dveře a vojín opatrně otevře. Vyline se na vás zatuchlý nevětraný puch. Světla kupodivu svítí, zatím nevidíte žádné mrtvoly ani poškození a postupujete tedy místností. Vypadá to jako normální ubikační kancl. Projdete touto místností na rozcestí.
"Tak jo tady se rozdělíme. Jonesi. Vezmi si Splintera, Valix a Razly. Nalevo by měla být komunikační místnost my ostatní půjdeme zajistit vstup."
Poručík kývne a pobídne ty co byli vybráni a zamíří do komunikační místnosti. Když tam dojdete všude po menší místnosti je krev. Taky jsou vidět celá těla, některá postřílená, jiná rozervaná, prostě masakr. Už to bude nějakou dobu co jsou tihle osadníci mrtví. Razly se hrne k vysílačce, aby ji zkusila opravit a ostatní uslyšíte nějaké bouchání ze skříně. Splinter je vybídnut aby to vyřešil.

Alex - Federální křižník

Doktor se pousměje a sleduje tě.
"K jednotce? Můžete bejt rád, že jste vůbec naživu a to ještě není jisté, že nanoboti, co vás dávaj do kupy budou pracovat, jak mají. Nicméně měli by vás dát do kupy za pár dní. Potom předpokládám, budete vyznamená a potom dle vašeho zdravotního stavu a rozhodnutí velícího vaší jednotky se rozhodne co a jak."
Odtuší a usadí se na židli vedle tebe.
"Doufáme, že ta umělá plíce bude fungovat jak má a nanoboti před rozložením udělají zbytek snad. To poznáte v následujících dnech. Dnes se jistě ještě pohybovat nebudete zítra. Už možná nějaká krátká procházka nebo dojití na záchod ale žádná námaha."
Vysvětluje dál doktor, co a jak.
"Vaše jednotka se samozřejmě ještě nevrátila, ale pilot potvrdil, že při odletu byla ještě početná."
Pak čeká další otázky.

Obrněnec - První padlý

Již jsme byli kousíček od těch komplexů. Major se na mne otočil a vrhl na mě ošklivý pohled. Nejspíše ho naštvalo moje sarkastické hlášení ... nebo moje brblání? No to je vlastně jedno.
Z ničeho nic ze zatřásla zem.
"Co to ksakru?!"
"Obrněnec!" ozvalo se odněkud a ze země se vynořila obrovská bestie
"Ty jsi ale pěkneě hnusná svině!" utrousím si pro sebe a zahajuji palbu v dávkách.
"Kryjte se! ... Rozptylte se! ... Bacha na plazma!" ozývá se z různých stran.
Jones zaklekl a začal připravovat raketomet k palbě. Obrněnec však začal s útokem. Otevřel tu svou odpornou hubu a zní zača tryskat proud plazmy.
"Jonesy bacha!" křiknu, když ta plazma míří na našeho raketometčíka. Ten je vša již v pokleku a potřebuje jen páru vteřin navíc.
"Mysli kurva mysli!" tnačím na sebe a ihned poté začínám jednat.
Odjišťuji jeden granát a hážu jej pod tu bestii.
"Prásk!" ozvalo se a obrněnec se propadl kousíček dolů. Proud plazmy najednou změnil směr.
Jones byl mimo ryziko, ale náš medik ..... "Posero vypadni pryč! Posero!" křičím na plnou hubu, ale marně.
jedinou odpovědí mi je pouze výkřik plný bolesti a agónie. Když přibíhám k jeho tělu, nacházím pouze jednu polovinu.
"Kurva! ... Do prdele! Nasrat!" začnu nadávat padám na kolena.
V tu chvíli si všímám hořícího batohu medika. "Kruci!" křiknu a vrhám se k němu, abych ten oheň uhasil. Ani mi nedochází ... vlastně jsem si ani nevšiml, že je už po té bestii.
Já klečím nad tělem našeho medika, držím v rukou jeho ohořelý batoh a ...
"Do prdele já ho zabil! Já ho zabil! Kurva já ho zabil!" začínám zmatkovat. Držím se za hlavu a kývám se nahoru a dolů. Začínám se třást a přestávám vnímat okolí.
" ... já ho zabil ... já ho zabil ... já ho zabil ..." opakuji stále dokola.

Tým Vlků + Medvědi

Předám zprávu a pokračujeme.

Záhy už vidíme poškozené ploty a taky hordy brouků, kteří se valí a valí a obvykle to vypadá, že jim dělá radost lézt nám do palby.
Zajistím vysílačku a sáhnu po zbrani, abych okamžitě mohla být co k čemu a přidat se k obraně. Nevypadalo to dobře.. jenže to z mého úhlu pohledu nic na týhle planetě a vlastně asi ani nikde, kde jsme kdy byli a budem.

Úkosem kouknu na Rica a kývnu.
"Rozumím," nachystám se a vypálím několik dávek do krvežíznivých brouků, co nás chtějí trhat na kousíčky.
Přitom si hlídám čas a kontroluju pohledem Zoe, abych měla přehled o tom, jak se jí daří a jestli čas není spíš proti nám. Pak si potáhnu kalhoty a protože mám dost minut na to, abych zlikvidovala pár brouků, sáhnu opět po Moritě.
Držím se víc vzadu a tak nepředpokládám žádné větší problémy, což se mi nakonec vymstí, když jeden z brouků stačí doběhnout dost blízko na to, aby mě srazil - spadnu tvrdě na zadek, ale zbraň nepustím a pálím do něj, co to jen jde.

Ale ne už zase?
Jak jsem čekala tak se vydáme opět za brouky.A opět je tu další sežantova poznámka,proč vždy když jsou slova vedena takto z toho nakonec nemám zrovna dobrý pocit?Asi tu jde o zvyk až tu budu delší dobu tak mi to tak nepříjde.Běžíme asi kilometr než uvidíme další narušení a kdo ho zde bude opět napravovat?
Jo hádejte můžete třikrát.Zoe Castillová,Zoe Castillová a ano abych nezapomněla Zoe Castillová.
Když se příblížíme víc všimnu si té velké díry kterou se hrnou brouci jako v nějakém praštěném deja viu.Teda doufám že ne,posledně to bylo docela bolestivé.Ale podruhé se mi to povedlo tak se to povede znovu snad.
Vážně seržante tohle by mně vůbec nenapadlo.Oškávala jsem že bychom jim mohli zatančit fandango.Ikdyž to nepůjde protože u tohohle tance vím jen jak se jmenuje.
Když doběhneme tak jak jsem očekávala je tu pro mně další poněkud bolestivé deja viu s brouky navíc jako příloha.Takže tu stojím a snažím se opět opravit plot zatímco za mnou stojí Wade a snaží se zabránit broukům aby se nedostali moc blízko.
Tohle nesnáším,ikdyž se to dalo čekat.A vážne bych ocenila kdyby sis odpustila ty pitomé řeči typu vojna není kojná.Jinak díky za ten časový termín seržante.Seržant za to nemůže ten termín stanovili brouci.
A pak je tu ještě Wade se svými poznámkami zatímco ja tu stojím a snažím se přimět ten sloup ke spolupráci aniž by to nakonec přešlo ve výbušnou situaci.
"To se snažím zjistit."odpovím.
Vždyť já jsem ještě nezačala ty filuto,co si myslíš že dělám?Mimochodem kolik máme ještě času?

Hod 84 procent.

Smrt a znovuzrození (kurva, jsem jak ježíš)

Utíkáme, co nám nohy stačí, tu a tam se někdo na chvilku zastaví, nebo otočí zbraň za sebe a stiskne spoušť. Brouci nám jsou v patách, ale v dálce už vidím plot. Také skupinu vojáků, jak jej horečnatě opravují. I tak, brouci jsou děsně blízko.
Konečně u plotu, pomyslím si, zakleknu na zem a začnu střílet do brouků, abych našim poskytl nějakou chvíli času. Přidá se ke mě jeden z vojáků druhého týmu, ale čas na to, abych se na něj podíval není. Projektily posílám po dávkách plynulým mačkáním a pouštěním spouště. Plynule i otáčím hlavní zleva doprava a zase zpátky, abych obsáhl co největší prostor před sebou. Kulomet štěká, nábojnice létají a digitální počitadlo se nezastavitelně řídí k nule. Koutkem oka zahlédnu, jak brouci čapli kolegu vedle mě, ale to mne nedonutí nepřestat se střelbou. Jen jí trochu přesměruji, i tak dál střílím.
Je to hovadina, stáhni se, řve na mě mozek, ale já ho neposlouchám, musím poskytnout týmu dostatek času, aby se dokázali stáhnout oni. Beztak mám ještě chvilku času a munice ve zbrani je zatím dost. Slyším, jak na mě někdo řve, ale přes staccato střelby tomu nerozumím. Pak se najednou rozhostí ticho, přerušované tupím cvakáním prázdné komory. Nehledě na brouky začnu horečně přebíjet, ale ani nestihnu vytáhnout novou nábojovou schránku, když do mě zajede kusadlo brouka. Snažím se nezařvat, ale bolest je větší a sten mi z hrdla přeci jen vyjde. Cítím, jak mě opouštějí síly, ale i tak se snažím vytáhnout pistoli a ustřelit tomu šmejdovi hlavu. Jenže k tomu už nemá nikdy dojít. Kolem mě se začne stahovat tma, síla mne opouští rychleji, než jsem čekal. Jakoby zdálky slyším něčí hlas volající moje jméno, jakoby v mlze vidím, jak se kusadlo brouka roztříští, jakoby ve snu cítím jak padám na zem.

Rozmazaně vidím kouřovou stopu granátu a připadá mi to tak neskutečné. Opět slyším ten hlas, jak mne povzbuzuje, říká, abych to nevzdával. Snažím se, tak moc se snažím, ale nejde to. Únava a bolest jsou o tolik silnější. Někdo mne táhne zpátky. Někdo se nade mnou naklání. Můj anděl strážný? To už musím jít? Ale mě se tu líbí, nechci pryč. Pak vše zhasne.

Když se znovu proberu, někdo zrovna zakleje, nerozumím přesně co říká, ani nevím jak dlouho mluvil, protože znovu omdlím. Je to, jako by si někdo s mým vědomím hrál ping pong. Na jedné straně vzhůru, na druhé ne. Každé procitnutí je bolestivé. Rvu se se smrtí jako pes o žrádlo, nenechám jí, aby setla. Mě si neodnese, u mě nebude žádnej slavnostní pohřeb, vlajka na hrob mí mrtvý mámy a vyznamenání post mortem. Žádné proslovy typu: "Byl to skvělej chlap" nebo "Udělal vše, aby nás zachránil". Nebudu něčí zasraná ikona pro verbování dalších lidí. Já to prostě překousnu a dostanu se zpátky, abych těm holkám hlídal prdel.

Opět se proberu, ale tentokrát jeto jiné. Vidím rozmazaně, bolest na hrudníku je obrovská, ale podstatě menší, než když jsem to schytal. I tak mne to ale udivilo. I když jsem si myslel bůh ví co, že si mě zubatá nevezme, věděl jsem, jak moc je to se mnou nahnutý. Snad i proto mi bylo divný, že slyším nějakej hlas, jak žvatlá o mý záchraně a nějaké zasrané speciální léčbě, co ostatní zabila. Ovšem dívám se do obličeje nějakého doktora, který se spokojeně usmívá a první, co mě napadne je, že se takhle asi usmívá i když zklátí pěknou sestřičku. Pak začne mluvit o tom, jak probíhala má léčba. Když skončí se slovy, že to vše uběhlo jen pár hodin po tom, co jsem to schytal, málem zase omdlím. Ne, že bych byl nějaká slečinka, ale i tohle je na mě moc.

"Za jak dlouho se vrátím zpátky k jednotce?" pokusím se říct, ale z mých úst vyjde jen něco, co se k řeči zrovna přirovnat nedá. I tak by mě mohl pochopit. Minimálně podle mého pohledu.

Posílení palebné síly...

Kilometr poklusem není nic tak šíleného, takže jakožto dobře vycvičená jednotka to zvládáme asi za tři minuty. Cestou z kopečka, kdy už vidíme medvědy bránící poslední vypnutý úsek plotu před brouky, nabiju si granát.
Nějak jim prořídly řady...
Jakmile se dostanu na dostřel, zvednu hlaveň o něco výše a pošlu jeden granát před medvědy, do jednoho z větších hloučků broků a pohotově nabiju nový. Vzápětí začne Serža vydávat pokyny.
"Rozkaz!" Křiknu a otočím se na Zoe, "jdeme, honem!"
Rozeběhneme se společně k nefunkčnímu stožáru a Zoe se pustí do jeho opravování. Já zaujímám pozici asi metr a půl za jejími zády a střílím na nejbližší brouky. Užij si to, máš asi nejhorší džob. Cože? Jakto? Nefunguje plot ani na jedné straně stožáru, takže musíš hlídat dvě cesty! Sakra! Pohotově se otočím na druhou stranu plotu a uzemním brouka, který se dostal až nebezpečně blízko.
Já věděl, že umíš střílet.
Střídavě hlídám pravou i levou stranu stožáru. Dost mi situaci usnadňuje, že po obou stranách stojí Vlci s medvědy, ale i tak mám druhý nejdůležitější úkol. Na první pozici je totiž Zoe a její plot.
"Půjde to opravit?" Zeptám se a pošlu další dávku na blížícího se brouka.