Andor.cz - Dračí doupě online

Plot a tak

Klušu si ani nevím jak, když najednou máme po proudu a ochraně v podobě plotě. Naštěstí za sebou nemám moc kurzů toho, jak tyhle věci fungují, takže můžu jen s kamenným výrazem přemýšlet, jestli Zoe neskončí jako hezky začmouzená mumijka místo toho, aby byl plot opravený. Teda, nic proti ní, ale co vede proud, to ho prostě vede až do konce.. né, že si jeden blok jen tak pro srandu králíkům nefunguje. Prostě zkrat a.. no nic.
Navíc to jezírko.. zvedá se mi z toho žaludek, a to jsem si myslela, že vydržím víc, než dost.
"Co to jako je?" kladu veliteli další dotaz a šklebím se k té břečce.
"Jo, úkol. Běžím," kývnu a věnuji poslední dlouhý a zkoumavý pohled tomu něčemu. Kdybych věděla, jak bude tohle na prd, nechala bych se raději zavřít do nějakého nápravného zařízení.. odkud by mě dost možná stejně poslali sem. Ach jo.

"Souřadnice, jasně, žádný problém," pousměju se.
To by fakt bylo, kdybych je neměla. Zastřelil by mě na místě?
"Jdu na to," a už dělám, na co jsem byla proškolená a nejsem si moc jistá, jak to dopadne. Letectvo, bombardér, souřadnice. Neměli bychom chcípnout. To celé znělo hezky. (73%)
"Hotovo," zahlásím ne zrovna jistým hlasem a mračím se na přístroj.

První akce aneb rozsračkujte je všechny!

Když jsem si nabral bagáž a vybral zbraň a takové ty detaily, které mi byly vlastně šumák, nasedáme do transportu.
"Tak konečně. Po tak dlouhé době si smlsnu na těch kurvách zasraných. Rozsračkujem je! Jo!"
Prolítne mi hlavou, zatím co hrajem karty během přistávání. "Pánové zaplačte! Mám čistou postupku! Takže pokud to přežijem, každý mi dlužíte pivko!" raduju se z vítězství.
pak ale příjde major a začne nám vysvětlovat cíl naší mise. "Kuře? No ale dal bych si."
"Souhlas ... výcvik byla nuda."
"Každý jednou zkape ... otázka je, kolik těch sviní vemem s sebou!"
"Brouci? No konečně řeč, dle mého gusta."
Létají mi hlavou odpovědi a komentáře k majorovému proslovu. Vlastně je to i zábavné a tak se tomu směju. Když major ukončí svou řeč, nakloním se k jednomu kámošovi z výcvikovky.
"Major je docela sympaťák co? Jakoby ho ti brouci čapli za spodek a pověsili ho do průvanu." podělím se s ním a oba se tomu zasmějeme.
Ale major si toho všiml a evidentně ho zajímalo, co se mi honí hlavou.
M:"Co je na přistávání vtipného vojíne?"
A:"Nic pane!"
M:"Tak proč se tak blbě ksychtíte vojíne ...."
A:"... Andrew pane, ale pro kámoše jsem magor pane."
M:"Aha! A proč se tak ksychtíš magore?"
A:"Těším se, až těch kurvám zasraným rozmrdáme ty jejich zkurvená hnízda pane!"
Tato odpověď byla majorovi víc, než dost a více už si mne nevšímal.
Pak jsme konečně přistáli. Major nás hnal rychle ven. Tam bylo slibované uvítání. Ale v podobě jen pár brouků. A na ty stačilo jen pár ran. Přesto jsem si to užil se vším všudy.
"Noták! Tatínek tu pro vás má krmení Poďte si zobnout! Hey vy kurvy! Kde vás mám? Je čas sračkovat! Dal bych si broučí kokteil!" křičím na plné kolo během a zbytek i po střelbě.
Pochopitelně na mě věčina jednotky jen nechápavě zírá. To mi ale nevadí ... ti, co mě poznali prostě ví, že jsem tak trochu magor ... jo no ... říkávaj mi i magor.
Pak se vydáváme na cestu. Ale po kilometru se to začalo komplikovat ... před námi se objevil broučí tunel. Major si mě zapamatoval a tak mě posílá krýt jednoho z kolegů. Ten má s raketometem ten tunel uzavřít.
"Pane ano pane!" odpovím a vyrážím krýt toho raketometčíka.
"Čas žrádla vy svině! Pojďte si pro extra příděl!" řvu a pálím to do těch brouků. Ovšem střílím jen tak, abych kryl toho raketometčíka.
Je to tak krásný pohled, jak těm broučkům stříká "mozek" ven.
Jdu pomalu a kryji jej palbou. Pevně a precizně držím zbraň a střílím po dávkách, kvůli rozptylu. Mířím na nervové centrum. tedy do chvíle, kdy se někdo přiblíží příliš blízko. To střílím tak, abych tu potvoru co nejdříve eliminoval.

Postup za doprovodu elektřiny

Konečně se zase dáme do pohybu, v celku poklusem pokračujeme podél plotu. Brouci se naštěstí asi vydali směrem za druhým družstvem a tak se nemusíme bát až narazíme na přerušení plotu. Dobrý čtvrt nebo půl kilometr plot funguje, až když se dostaneme k místu, kde je směrem za plotem nějaké polovyschlé hodně hodně tmavé až skoro černé jezero, které může mít...no několik set metrů na každou stranu nejspíše ano. Vydává takovou podivnou odpudivou auru, která se nám zapichuje do nitra. Na tomto místě je však plot přerušen a nefunkční. Je tu viditelně poškozené vedení jednoho z vodičových sloupů. Proto zastavím a přelétnu pohledem družstvo.
"Pokud půjde jen o běhání bude to v pohodě."
Zašklebím se na Baxtor a pak pohlédnu na Zoe.
"Zoe čeká tě práce dej do kupy co nejrychleji ten plot. Osaka a Kolowski ti budou dělat hlídku. Ostatní tady do obrané pozice. Riley ty dovnitř obrané pozice. Mám pro tebe úkol."
Kouknu na ní pohledem a zakleknu si na vhodné místo bokem k pozici Zoe. Ostatní budou muset zajistit zbývající strany.
"Riley máš zapsané ty souřadnice tý díry, že?.....Výborně takže kontaktuj letectvo ať sem strouhnou bombardérem a dej jim souřadnice tý broučí díry ať jim můžeme vrátit úder hajzlům."
Napůl se na ní dívám a pousměju se.
"Když budeme mít štěstí upečeme jich hodně a bude ohňostroj."
Doplním a pak se věnuji hlídání svého sektoru a okolí.
(Krom běžných postů chci aby si Zoe a Riley hodily procentovkou ať vím jak budete úspěšné)

Do akce Kristian a Andrew

Nabrali jste si výzbroj a nasedli do transportu, který se brzo odlepil od země. Odvážnější z vás co se nebáli házení hráli karty, i když to šlo dost špatně byla to legrace. Někteří zase vypadali, že brzo vyhodí vše co můžou, ale nějak to nakonec ovládli. Všechno se třese a drkotá, když slétáte atmosférou dolů na planetu.
"Tak jo poslouchejte vy mladá neopeřená kuřata!"
Křikne major ze svého sedadla.
"Tam dole to bude dost jiný než na tom podělaným výcviku co jste zažili. Tamto byla procházka růžovým sadem, tady vás vysadí uprostřed smrti a utrpení. Kdo přežije první výsadek může si gratulovat. Nehrajte si na hrdiny a poslouchejte rozkazy a možná přežijete!"
Snaží se, aby ho bylo přes ten hukot vůbec slyšet.
"Úkol na planetě, která se jmenuje Z-7 je jasný. Brouci to tu zabrali. Kolonisté byli nepřipraveni, dostali jsme kódovanou zprávu od přeživších s prosbou o pomoc. Takže my zajistíme oblast a pak je ochráníme do stanoviště vyzvednutí. Snad se nic nepodělá. Vysadí nás asi 10 kiláků od té obytné stanice, nebo kolonizačního města nebo jak tomu chcete říkat. Každopádně blíž to nejde a nejspíše narazíme na početný uvítací výbor."
Uzavře svou řeč major a vy cítíte jak transport dosedl na zem a dveře se otevírají.
"Tak jo všichni ven do obraného postavení hněte sebou!"
Křikne major a vyběhne se svými důstojníky první. Když jste všichni zformovaní venku udoláte po krátké střelbě dva brouky.
"Jdeme."
Mávne Hawk zbraní a vy vyrážíte rovnou pustinou kupředu. Ujdete asi kilometr po vyprahlé kamenité pustině, když uslyšíte zvuk, který mrazí v zádech. Brouci. Asi 20 metrů před vámi se propadne kus země a z ní vyústí tunel, ze kterého začnou vylézat brouci.
"Do pozice a palte!"
Křikne major a začne ostrá palba na nepřátele.
"Splintere kryj poručíka Jonese ať jim tam může střelit raketu!"
Rozkáže major a pokračují v obraně. Poručík se mezitím už připravuje a čeká až ho bude vojín krýt vzhledem k tomu že musí trochu vystoupit z formace.
(Krom obyčejného popisu akce chci aby si Splinter hodil procentovkou, čím menší procento tím více se to posere ;))

A už zase broučci
Dobrá zpráva je že budeme brzo na místě špatná zpráva se za chvíli ukáže v podobě Giacoma.A za ním se brzo ukážou brouci kteří si po cestě i přívolali další kamarády.
Ne já si jako vlk nepřipadám.Teda pokud jsme vlci tak za námi běží medvědi.Až na to že medvědi nejsou dobří běžci.
Takže běžím a běžím protože nejlepší taktika je předběhnout svůj stín a doběhnout k plotu dřív než než nás doběhnou brouci.Ta myšlenka mně pobídne k ještě většímu spěchu a před námí je už plot.My to snad nakonec přežijeme.Přeběhnu přes plot,zakleknu a začnus střílet.
Moc pomalý,mám použít granátomet?Ne ten je pro případ nouze.Ale dalo by se říct že tohle je případ nouze.
Odpálím granát do jednoho chumlu brouků a v tom uslyším že už bude plot v provozu.To je dobře,hlava jedno brouka se rozstříkne ovšem nemám čas si blahopřát protože na jeho místo nastoupí další.Steve i Alex to schytají,Alex se z toho dostane,ale Steve už ne.Ale plot už funguje a první brouci na něj nabíhají.
Je libo smažené brouky.Jo takhle je mám ty brouky ráda pěkně tiché.
Nad otázkou Riley jen protočím oči,copak jsme neběželi teď jako bychom měli čerta v patách?No čerta zrovna ne,ale brouky rozhodně.

Křižník
Asi před dvěma dny jsem se dostavil na křižník, kam jsem byl převelen. Jsem docela nervózní, protože je snad konečně přede mnou bude moje první akce. Sedím na schodech, čekám, co se bude dít a hlavou mi běží spousta myšlenek. Kousek dál jsou kluci, co jsem s nima byl na výcvikovce a mastí karty. Docela jsme si i sedli, ale nějak nemám chuť se k nim přidat. Naše poslední hra skončila rvačkou. Vlastně tak konči všecky naše hry.
"Tak a je to tady. Snad konečně budu moci vlítnout na ty zasrané sráče. Jsem docela zvědavý, koho fásnu, jako šéfa. Jaký asi bude? A jak bude zkušený? Kolik těch sviní asi zkosil? A jaký bude můj tým? A kolik těch zasranců asi sundám? Nezkapu při první zasrané akci? A pokud ano vemu s sebou těch zkurdupelů hodně? A jak se asi maj na výcvikovce? Jáj konečně jsem byl ....."
Můj tok myšlenek byl však najednou přerušen, protože se konečně dostavil můj budou nadřízený. Okamžitě tedy vstanu. Postavím se do pozoru a zasalutuji.
"Dobrý den PANE!"
V pozoru setrvávám, dokud mi nadřízený nesvolí k pohovu.
Má vedle sebe nějakého dalšího greena.
"Co to je za týpka, Že by kolega? Další zabiják sraček? No uvidíme"
Nakonec se ukáže, že jsem se nespletl. Když se major konečně představí a svolí k pohovu, čekáme na další instrukce. Major zavelí jít do zbrojnice na nabrat munici.
"Tak a je to tu. Naberu si ostré a pudu natrhnout prdel těm přizdisráčům. Oj jak já se těším, až ty sračky rozsračkuju. No jo ty vole, ale co si nabrat. A do psích koupí."
Po nějaké tě chvíli si konečně vyberu minoretku s minometem, k tomu tři granáty a nějaké ty zásobníky. Naberu si výstroj a bagáž a čeknu, jestli je všecko OK.
Pak se dám do řeči s klukama a po chvíli klábosení si sedáme a jdem mastit karty. Mariáš hrát odmítli, protože bych je zase obral ... chudinky. Takže jsme skončili u pokeru.
No a neskončilo to nijak jinak, než bitkou.

Planeta

Zadám souřadnice a celkem spokojeně si pokračuju dál, dokud ostatní nezpozorní – a já, s notným zpožděním díky přemíře různorodých pocitů daných mou novou funkcí, kterou jsem právě měla možnost vyzkoušet v praxi a být tak prospěšná týmu (pokud jsem ovšem souřadnice nezadala špatně), otáčím hlavu a zvedám zbraň též.
Giacomo.
"No to si snad dělá prdel..!" a než se naděju, už je po něm.
Zazní rozkaz a během vteřiny jsme v pohybu, abychom upláchli broukům, které ten mamrd dovedl až k nám. No, jasně, chtěl žít, to mu za zlé mít nemůžu, a třeba mu zdravý rozum zatemnila ztráta krve, ale stejně to byla neuvěřitelná pitomost.
Pohyb rychle odbourává vztek. Peláším, co mi nohy stačí, plot je už blízko a s ním jiný tým, naše možná záchrana. Jenže pokud plot nebude v pořádku, skončíme na kaši všichni.

Když brouk dostane Alexe, je jasné, že jde do tuhého, ale v plotě už hučí elektřina a situace se uklidňuje. Postřílím pár brouků, ale pak mi dojde, že je asi zbytečné plýtvat municí a měli bychom pokračovat.
Holt ještě nejsem takový zelený mozek, jaký bych měla být.

"Takže jen běžíme dál?" zeptám se zbytečně a držím se po boku našeho velitele.

Na planetě - Riley, Zoe, Patrick, Alex, Wade

Obešli jsme broučí díru velkým obloukem a postupujeme dál jednou ze soutěsek. Pokud si pamatuji dobře mapy, neměl by být první z plotových bloků daleko.
"Už jen kousek a měli bychom být u prvních plotů."
Podotknu a dál postoupíme o kus ve formaci. Pak se však spustí několik kamínků ze skalky po naší levici. Okamžitě tam namířím asi jako polovina týmu, která to měla ke skalce blíže. Najednou se na skalce objeví zkrvavená postava, která na nás mává. Nemá zbraň a dobře v ním poznávám jednoho z lidí, kteří byli zraněni při ústupu z výcvikového tábora (Giacomo).
"Pomozte prosím je jich tolik a už jsou tady!"
Křičí na nás, hned je mi jasné, že brouky přivedl až sem a brzo je budeme mít za zadkem. To potvrdí a to, když se vynoří rychlý pařát z Giacomovy hrudi a vystříkne sprška krve. Tohle nemůže přežít jen něco v záplavě krve chrchlá, když ho brouk stáhne ze skalky zpátky dolů.
"Pohyb Vlci! Sprintem pryč! Brouci jsou nám za zadkem. Musíme k tomu plotu!"
Křiknu a mávnu rukou a rozběhnu se. Ostatní musí běžet taky, není jiná možnost jak se zde v této nevýhodné pozici ubránit. Běžíme všichni jako o život a po skalkách i v soutěsce za námi se už řinou brouci. Snažíme se je brzdit výstřely, abychom získali čas a držet tempo, ale nevypadá to dobře.
Už je však vidět jak se soutěska rozevírá a asi 100 m před náma se rozevírá někam dál. Jsou vidět i elektrické ohradníky a....nějaké lidi. Vypadá to, že zpravují plot.
"Jdem jdem jdem! Rychle za plot a do obrané pozice!"
Křiknu a párkrát vystřelím na nepřítele. Pak už dobíháme k plotu, kde je v obranné pozici tým Rudých medvědů a tvrdě maká na opravení části plotu. Nevybavuji se a těsně za plotem zakleknu a začnu střílet do brouků. Začíná tu být dost dusno brouci se blíží. Jeden z mužů z týmu Rudých medvědů (Steve) se postaví před plot blíže broukům a začne střílet to samé udělá Alex se svým těžkým kalibrem a začne zabíjet brouky. Jejich odvaha je k obdivu, ale může je to stát život brouci se rychle přibližují. O kus dál je slyšet jednoho z těch co opravují plot, že už to skoro má. Pak se ale pár brouků probije skrz palbu a jeden drapne Steva za nohy a stáhne dál mezi brouky. Je slyšet výkřik a cupování masa. Je to znamení, že jsme o někoho přišli. Brouci se dostanou blízko i k Alexovi a plot je skoro opraven.
"Alexi zpátky!"
Křiknu, ale přes hukot těžké zbraně to není asi slyšet.
"Sakra zapněte ten plot!"
Křiknu a vstanu ze zákleku a střílím dál. Pomalu postupuju k Alexovi, kterému právě cvakne zbraň že došla munice a jeden brouk zanoří své kusadlo do pravé části jeho hrudi. Zasténání protne atmosféru.
"Alexi!"
Vrhnu se rychle vpřed a ustřelím broukovi kusadlo, takže se Alex zhroutí na zem. Hned vzápětí na to vystřelím z Mority granát, který dopadne o kus dál mezi brouky a poskytne nám čas. Rychle drapnu kryt palbou obou týmu Alexe oběma rukama z taktickou vestu a táhnu ho zpátky.
"Nevzdávej to chlape!"
Hučím do něj a ve chvíli kdy mu projdou špičky bot za hranici plotu naskočí elektřina a brouci, kteří se odváží k němu se usmaží. Mírně si oddechnu. Trixi už klečí vedle Alexe a ošetřuje jeho ránu. Radista z týmu Rudých medvědů je taky předvídavý a proto hned udává polohu a volá záchranný transport, který by zraněného vojáka vyzvedl a dopravil na křižník, kde se mu dostane ošetření. Jen pár minut na to přistává transportér a dva muži odnášejí Alexandra na nosítkách dovnitř a hned zase odlétají.
"To bylo vážně těsný ještěže jste tu byli. Je mi líto vašeho muže. Nyní bychom měli opravit ten zatracený plot. Půjdeme dál na západ až po místo, kde bude elektrika dole a vy asi na východ ne?"
Podotknu k Medvědům a jejich velitel kývne a posbírá své muže, a dávají se do pohybu. To samé dělám já.

Melmuk

"Situace nikdy nebyla dobrá, kdyby ano už jsme dávno vyhráli. Co se týče tvého týmu seznámíte se až na místě. Bohužel na nějaké procházení spisů nemáme čas. A co se týče té střelby záleží jak dobrý jste střelec dá se to i na pár ran."
Objasní a pak cítíš jak klesáte k zemi. Nejspíše přistáváte na křižníku.

Andrew

Je to asi dva dny co jsi předčasně byl s několika dalšími odvelen na křižník, kde vás rozházeli do nových týmů, kde bylo třeba. Spadl jsi do týmu pod jednoho majora, kterýmu zbylo jen pár lidí z původní jednotky. Raději moc neuvažuješ co se jim stalo. Každopádne za chvíli vás čeká mise a vy už nervozně čekáte před jedním z doků až se major vrátí.

Andrew a Melmuk

Major vystoupí s nějakým zelenáčem ven a celý tým je kompletní pak jdete do zbrojnice, kde je vaší povinností vybrat si základní výzbroj se, kterou se vydáte na planetu.
(Jakmile si ji vyberete posunu vás dál)