Andor.cz - Dračí doupě online

Planeta

Zadám souřadnice a celkem spokojeně si pokračuju dál, dokud ostatní nezpozorní – a já, s notným zpožděním díky přemíře různorodých pocitů daných mou novou funkcí, kterou jsem právě měla možnost vyzkoušet v praxi a být tak prospěšná týmu (pokud jsem ovšem souřadnice nezadala špatně), otáčím hlavu a zvedám zbraň též.
Giacomo.
"No to si snad dělá prdel..!" a než se naděju, už je po něm.
Zazní rozkaz a během vteřiny jsme v pohybu, abychom upláchli broukům, které ten mamrd dovedl až k nám. No, jasně, chtěl žít, to mu za zlé mít nemůžu, a třeba mu zdravý rozum zatemnila ztráta krve, ale stejně to byla neuvěřitelná pitomost.
Pohyb rychle odbourává vztek. Peláším, co mi nohy stačí, plot je už blízko a s ním jiný tým, naše možná záchrana. Jenže pokud plot nebude v pořádku, skončíme na kaši všichni.

Když brouk dostane Alexe, je jasné, že jde do tuhého, ale v plotě už hučí elektřina a situace se uklidňuje. Postřílím pár brouků, ale pak mi dojde, že je asi zbytečné plýtvat municí a měli bychom pokračovat.
Holt ještě nejsem takový zelený mozek, jaký bych měla být.

"Takže jen běžíme dál?" zeptám se zbytečně a držím se po boku našeho velitele.

Na planetě - Riley, Zoe, Patrick, Alex, Wade

Obešli jsme broučí díru velkým obloukem a postupujeme dál jednou ze soutěsek. Pokud si pamatuji dobře mapy, neměl by být první z plotových bloků daleko.
"Už jen kousek a měli bychom být u prvních plotů."
Podotknu a dál postoupíme o kus ve formaci. Pak se však spustí několik kamínků ze skalky po naší levici. Okamžitě tam namířím asi jako polovina týmu, která to měla ke skalce blíže. Najednou se na skalce objeví zkrvavená postava, která na nás mává. Nemá zbraň a dobře v ním poznávám jednoho z lidí, kteří byli zraněni při ústupu z výcvikového tábora (Giacomo).
"Pomozte prosím je jich tolik a už jsou tady!"
Křičí na nás, hned je mi jasné, že brouky přivedl až sem a brzo je budeme mít za zadkem. To potvrdí a to, když se vynoří rychlý pařát z Giacomovy hrudi a vystříkne sprška krve. Tohle nemůže přežít jen něco v záplavě krve chrchlá, když ho brouk stáhne ze skalky zpátky dolů.
"Pohyb Vlci! Sprintem pryč! Brouci jsou nám za zadkem. Musíme k tomu plotu!"
Křiknu a mávnu rukou a rozběhnu se. Ostatní musí běžet taky, není jiná možnost jak se zde v této nevýhodné pozici ubránit. Běžíme všichni jako o život a po skalkách i v soutěsce za námi se už řinou brouci. Snažíme se je brzdit výstřely, abychom získali čas a držet tempo, ale nevypadá to dobře.
Už je však vidět jak se soutěska rozevírá a asi 100 m před náma se rozevírá někam dál. Jsou vidět i elektrické ohradníky a....nějaké lidi. Vypadá to, že zpravují plot.
"Jdem jdem jdem! Rychle za plot a do obrané pozice!"
Křiknu a párkrát vystřelím na nepřítele. Pak už dobíháme k plotu, kde je v obranné pozici tým Rudých medvědů a tvrdě maká na opravení části plotu. Nevybavuji se a těsně za plotem zakleknu a začnu střílet do brouků. Začíná tu být dost dusno brouci se blíží. Jeden z mužů z týmu Rudých medvědů (Steve) se postaví před plot blíže broukům a začne střílet to samé udělá Alex se svým těžkým kalibrem a začne zabíjet brouky. Jejich odvaha je k obdivu, ale může je to stát život brouci se rychle přibližují. O kus dál je slyšet jednoho z těch co opravují plot, že už to skoro má. Pak se ale pár brouků probije skrz palbu a jeden drapne Steva za nohy a stáhne dál mezi brouky. Je slyšet výkřik a cupování masa. Je to znamení, že jsme o někoho přišli. Brouci se dostanou blízko i k Alexovi a plot je skoro opraven.
"Alexi zpátky!"
Křiknu, ale přes hukot těžké zbraně to není asi slyšet.
"Sakra zapněte ten plot!"
Křiknu a vstanu ze zákleku a střílím dál. Pomalu postupuju k Alexovi, kterému právě cvakne zbraň že došla munice a jeden brouk zanoří své kusadlo do pravé části jeho hrudi. Zasténání protne atmosféru.
"Alexi!"
Vrhnu se rychle vpřed a ustřelím broukovi kusadlo, takže se Alex zhroutí na zem. Hned vzápětí na to vystřelím z Mority granát, který dopadne o kus dál mezi brouky a poskytne nám čas. Rychle drapnu kryt palbou obou týmu Alexe oběma rukama z taktickou vestu a táhnu ho zpátky.
"Nevzdávej to chlape!"
Hučím do něj a ve chvíli kdy mu projdou špičky bot za hranici plotu naskočí elektřina a brouci, kteří se odváží k němu se usmaží. Mírně si oddechnu. Trixi už klečí vedle Alexe a ošetřuje jeho ránu. Radista z týmu Rudých medvědů je taky předvídavý a proto hned udává polohu a volá záchranný transport, který by zraněného vojáka vyzvedl a dopravil na křižník, kde se mu dostane ošetření. Jen pár minut na to přistává transportér a dva muži odnášejí Alexandra na nosítkách dovnitř a hned zase odlétají.
"To bylo vážně těsný ještěže jste tu byli. Je mi líto vašeho muže. Nyní bychom měli opravit ten zatracený plot. Půjdeme dál na západ až po místo, kde bude elektrika dole a vy asi na východ ne?"
Podotknu k Medvědům a jejich velitel kývne a posbírá své muže, a dávají se do pohybu. To samé dělám já.

Melmuk

"Situace nikdy nebyla dobrá, kdyby ano už jsme dávno vyhráli. Co se týče tvého týmu seznámíte se až na místě. Bohužel na nějaké procházení spisů nemáme čas. A co se týče té střelby záleží jak dobrý jste střelec dá se to i na pár ran."
Objasní a pak cítíš jak klesáte k zemi. Nejspíše přistáváte na křižníku.

Andrew

Je to asi dva dny co jsi předčasně byl s několika dalšími odvelen na křižník, kde vás rozházeli do nových týmů, kde bylo třeba. Spadl jsi do týmu pod jednoho majora, kterýmu zbylo jen pár lidí z původní jednotky. Raději moc neuvažuješ co se jim stalo. Každopádne za chvíli vás čeká mise a vy už nervozně čekáte před jedním z doků až se major vrátí.

Andrew a Melmuk

Major vystoupí s nějakým zelenáčem ven a celý tým je kompletní pak jdete do zbrojnice, kde je vaší povinností vybrat si základní výzbroj se, kterou se vydáte na planetu.
(Jakmile si ji vyberete posunu vás dál)

Po cestě k cíli

Rozkaz pane!
Odpovím, při zaslechnutí rozkazu.Společně s Andrejem jsem vyrazil na pravou stranu. První jsme šel já, za mnou šel Andrej. Přendal jsem si Moritu do levé ruky, abych mířil ven z formace. Jak nám vždycky vtloukal do hlavy náš výcvikový seržant, aby jsme vždycky mířili ven z formace na nepřítele. Postupovali jsme relativně rychle a zatím nad námi někdo bděl, protože jsme nepotkali ani jednoho brouka, ale bylo tu nezvyklé ticho, takovéto ticho, když se na Vás má něco vrhnout. Divné bylo, že jsem ani nebyl nervózní. Nedávno bych si ještě nepomyslel, že půjdu po planetě brouků a bude mi to jedno. Z tohohle zasnění mě vytrhl až povel k zastavení. Zaklekl jsem a na chvíli odtrhnul oči od svého úseku a podíval se z kopce.
My to budeme obcházet? To jsem ani nečekal. Seržo máte bod navíc.
Pomyslím si, protože někdo jiný by nás jistě hnal přímo dolů. Jen jsem neměl dobrý pocit z toho, že si necháme tolik brouků v zádech. Chtělo to napalm, hodně napalmu.

Na cestě k základně
Jasně Wade to vidí až moc snadně až na to že opravit vedení,zapnout plot nakonec zbude na mně.Ostatně to bylo i moje označení,ale zase to bude lepší než kdyby to udělal Wade.
Do něj uděří proud a on řekne ještě.Nebo otče ty mně slyšíš,otče ty mně slyšíš.
"To jsme já.Nebo se toho můžeš ujmout ty,ale nezapomeň přitom stát na izolovaném místě."odpovím pak žertem na Wadeho otázku.Seržant Rico to potvrdí a pak nám řekne co nás zde čeká.
Je to klasika,přežít na cestě k základně,zapojit plot a pak vystřílet všechny brouky tam.A protože brouků je zde opravdu hodně nebude to vůbec snadné.
Vzpomenu si jak rychle obsadili planetu na které jsme měli výcvik a radši se rozhlédnu kolem.Je tu až přiliš velké ticho jako by šlo o pověstné ticho před bouří.Vydám se ve formaci na cestu která vede mezi skalnatými kopečky a čekám kdy se objeví brouci.Ovšem moje očekávání se však nakonec přece jenom splní když se nakonec máme zastavit.A jak jsem čekala pod námi je brouků opravdu poněkud dost.
Jasně s naší výbavou toho moc nesvedeme a tak to budeme muset obejít.A asi to nebude poprvé,ale muset to obejít je lepší než muset utíkat.Mít tu dost ohně dali bychom si grilované brouky.My bychom jen čekali na ty co vyběhnou ven.
Ano to je lákavá představa,ale dost snění.Sleduju jak Riley zápasí s komunikačním zařízením,ale brzy je poloha zaznamenaná a my můžeme pokračovat v cestě.Dobře takže hlavně dát pozor jistě jich tu bude víc.

První let:


Majora poslouchám, když se mě zeptá, zda mám nějaké otázky tak se usměju. „Hodila by se výbava a seznam členů skupiny.“ Řeknu a přiložím dva prsty k helmě, na znamení že jsem domluvil. „Pane“ dodám. Pak si vzpomenu na výcvik a na velícího seržanta. „Pane, je vážně situace tak zlá, jak se povídá na základně? Že je potřeba skoro dvou zásobníků do útočnej Mority, aby ste je dostaly? Pane.“ Dodám.

Přesun

"Rozkaz šéfe," odvětím Ricovi a v době, kdy se jednotka dá do pohybu nechám všechny projít a zařadím se na konec jednotky. Naše jednotka se přehoupne přes několik větších i menších kopců, když Rico dá rozkaz k zastevení. Ihned zakleknu a začnu si velmi důkladně prohlížet svůj perimetr. O dění ve předu se nestarám, pokud nedostanu rozkaz. A ten nepřišel.
Zanedlouho se opět dáme do pohybu. Když se i já konečně dostanu na horizont, pohlédnu pod sebe, abych spatřil co upoutalo Ricovu pozornost. "Svině," odplivnu si jejich směrem. Poté stále kontrolujíce svůj perimetr udržuji tempo se zbytkem jednotky a snažím se za žádnou cenu nic nepřehlédnout.

Cestou necestou

Odpověď mě neuspokojí, myslela jsem, že oblast máme aspoň trochu zmapovanou, ale očividně musíme všechno odedřít skutečně my. Tak jen kývnu a dál už otázkami nezdržuju.
Brzy na to nám velitel skupiny rozdělí pozice, tak se jí držím, stejně jako zbraně – co kdyby náhodou.
Není to zase tak dlouho, co dojdeme na místo, odkud jsou brouci vidět. Na rozkaz, který patří mě, opět odpovím kývnutím a začnu zaznamenávat souřadnice.
"Už to bude," chvíli mi trvá, než se s tím sžiju – přece jen, jedna instruktáž není nic moc proti nervozitě v terénu a malým zkušenostem.
"Ok, můžem," kouknu na Rica, který už stejně dává povel k přesunu po jiné trase.

V transportéru - Melmuk

Vzlétáte a major se usadí naproti tebe. Trochu se pousměje.
"Doufám, že se nenecháte hned zabít jako ten poslední medik, co jsme ho měli."
Pobaveně na tebe koukne.
"Ale neměj obavy umírá tolik lidí, že by se to ztratilo. Ale teď vážně. Moc dlouho si neodpočinete. Jen na chvíli nás vysadí na křižníku, kde sebereme zbytek lidí a výbavy a pak tradá na jednu krásnou broučí planetu, kde nás bude třeba. Nějaké otázky?"
Povytáhne obočí.