Andor.cz - Dračí doupě online

Po cestě k cíli

Rozkaz pane!
Odpovím, při zaslechnutí rozkazu.Společně s Andrejem jsem vyrazil na pravou stranu. První jsme šel já, za mnou šel Andrej. Přendal jsem si Moritu do levé ruky, abych mířil ven z formace. Jak nám vždycky vtloukal do hlavy náš výcvikový seržant, aby jsme vždycky mířili ven z formace na nepřítele. Postupovali jsme relativně rychle a zatím nad námi někdo bděl, protože jsme nepotkali ani jednoho brouka, ale bylo tu nezvyklé ticho, takovéto ticho, když se na Vás má něco vrhnout. Divné bylo, že jsem ani nebyl nervózní. Nedávno bych si ještě nepomyslel, že půjdu po planetě brouků a bude mi to jedno. Z tohohle zasnění mě vytrhl až povel k zastavení. Zaklekl jsem a na chvíli odtrhnul oči od svého úseku a podíval se z kopce.
My to budeme obcházet? To jsem ani nečekal. Seržo máte bod navíc.
Pomyslím si, protože někdo jiný by nás jistě hnal přímo dolů. Jen jsem neměl dobrý pocit z toho, že si necháme tolik brouků v zádech. Chtělo to napalm, hodně napalmu.

Na cestě k základně
Jasně Wade to vidí až moc snadně až na to že opravit vedení,zapnout plot nakonec zbude na mně.Ostatně to bylo i moje označení,ale zase to bude lepší než kdyby to udělal Wade.
Do něj uděří proud a on řekne ještě.Nebo otče ty mně slyšíš,otče ty mně slyšíš.
"To jsme já.Nebo se toho můžeš ujmout ty,ale nezapomeň přitom stát na izolovaném místě."odpovím pak žertem na Wadeho otázku.Seržant Rico to potvrdí a pak nám řekne co nás zde čeká.
Je to klasika,přežít na cestě k základně,zapojit plot a pak vystřílet všechny brouky tam.A protože brouků je zde opravdu hodně nebude to vůbec snadné.
Vzpomenu si jak rychle obsadili planetu na které jsme měli výcvik a radši se rozhlédnu kolem.Je tu až přiliš velké ticho jako by šlo o pověstné ticho před bouří.Vydám se ve formaci na cestu která vede mezi skalnatými kopečky a čekám kdy se objeví brouci.Ovšem moje očekávání se však nakonec přece jenom splní když se nakonec máme zastavit.A jak jsem čekala pod námi je brouků opravdu poněkud dost.
Jasně s naší výbavou toho moc nesvedeme a tak to budeme muset obejít.A asi to nebude poprvé,ale muset to obejít je lepší než muset utíkat.Mít tu dost ohně dali bychom si grilované brouky.My bychom jen čekali na ty co vyběhnou ven.
Ano to je lákavá představa,ale dost snění.Sleduju jak Riley zápasí s komunikačním zařízením,ale brzy je poloha zaznamenaná a my můžeme pokračovat v cestě.Dobře takže hlavně dát pozor jistě jich tu bude víc.

První let:


Majora poslouchám, když se mě zeptá, zda mám nějaké otázky tak se usměju. „Hodila by se výbava a seznam členů skupiny.“ Řeknu a přiložím dva prsty k helmě, na znamení že jsem domluvil. „Pane“ dodám. Pak si vzpomenu na výcvik a na velícího seržanta. „Pane, je vážně situace tak zlá, jak se povídá na základně? Že je potřeba skoro dvou zásobníků do útočnej Mority, aby ste je dostaly? Pane.“ Dodám.

Přesun

"Rozkaz šéfe," odvětím Ricovi a v době, kdy se jednotka dá do pohybu nechám všechny projít a zařadím se na konec jednotky. Naše jednotka se přehoupne přes několik větších i menších kopců, když Rico dá rozkaz k zastevení. Ihned zakleknu a začnu si velmi důkladně prohlížet svůj perimetr. O dění ve předu se nestarám, pokud nedostanu rozkaz. A ten nepřišel.
Zanedlouho se opět dáme do pohybu. Když se i já konečně dostanu na horizont, pohlédnu pod sebe, abych spatřil co upoutalo Ricovu pozornost. "Svině," odplivnu si jejich směrem. Poté stále kontrolujíce svůj perimetr udržuji tempo se zbytkem jednotky a snažím se za žádnou cenu nic nepřehlédnout.

Cestou necestou

Odpověď mě neuspokojí, myslela jsem, že oblast máme aspoň trochu zmapovanou, ale očividně musíme všechno odedřít skutečně my. Tak jen kývnu a dál už otázkami nezdržuju.
Brzy na to nám velitel skupiny rozdělí pozice, tak se jí držím, stejně jako zbraně – co kdyby náhodou.
Není to zase tak dlouho, co dojdeme na místo, odkud jsou brouci vidět. Na rozkaz, který patří mě, opět odpovím kývnutím a začnu zaznamenávat souřadnice.
"Už to bude," chvíli mi trvá, než se s tím sžiju – přece jen, jedna instruktáž není nic moc proti nervozitě v terénu a malým zkušenostem.
"Ok, můžem," kouknu na Rica, který už stejně dává povel k přesunu po jiné trase.

V transportéru - Melmuk

Vzlétáte a major se usadí naproti tebe. Trochu se pousměje.
"Doufám, že se nenecháte hned zabít jako ten poslední medik, co jsme ho měli."
Pobaveně na tebe koukne.
"Ale neměj obavy umírá tolik lidí, že by se to ztratilo. Ale teď vážně. Moc dlouho si neodpočinete. Jen na chvíli nás vysadí na křižníku, kde sebereme zbytek lidí a výbavy a pak tradá na jednu krásnou broučí planetu, kde nás bude třeba. Nějaké otázky?"
Povytáhne obočí.

Bílí vlci - Výsadek na planetě

Úspěšně jsme se vylodili a zaujali obranou pozici. Otázek jak se zdá není mnoho.
"Vzhledem ke skutečnosti, že jsme tuhle oblast ztratili a nikdo to nejspíše nepřežil, předpokládáme, že je zde brouků více než dost a že budou asi skoro všude. Jakmile zapneme plot budeme muset vystřílet všechny zbylý brouky, kteří budou schovaní za ním. Nebude to lehký, ale snad se ostatní týmy dostaví a pomůžou nám. Je tu přílišný klid mějte se na pozoru. A co se týče elektrikáře tak tu máme přece sebou technika, takže to bude jeho práce pokud vše půjde dle plánu."
Uzavřu vysvětlení mise a zvednu se z pokleku. Pak se dám rychlými kroky kupředu.
"V obrané formaci za mnou. Numahmád a Wilson jdou poslední a kryjou nám zadky. Baxtor a Mess po mých bocích, Osaka a Castillová levá strana, Kolowski a Pawn pravá strana, Trixi uprostřed."
Rozdělím pozice v útvaru, je třeba ochránit si medika, kdo ví kdy ho budeme potřebovat. V útvaru se vydáme mezi skalnatými kopečky kupředu. Na vrcholku menšího kopce dám rukou znamení k zastavení. Rozhlédnu se dolů pod kopce, je tam broučí díra co jinýho a brouci si tam štrádujou všude možně.
"A já si říkal, že tu bude přílišný klid."
Ušklíbnu se a zakleknu na kopci, aby nás brouci nezpozorovali.
"Nemáme atomovku ani dobrý raketomet, budeme to muset obejít, Baxtor zaznamenej si souřadnice, kde je ta díra až bude čas zavoláme tam bombardér ať jim zatopí. Ze snímače to zjistíš."
Podotknu a pak pomalý gestem dám náznak, že se tiše stočíme mezi kopce vlevo a obejdeme obloukem tu hnusnou díru.

Těžko na cvičišti, lehko na bojišti... takovej kec...

Jakmile jsou všichni pořádně vystrojení, osobně jim zkontroluji výstroj a sám sobě také. Pak nám serža řekne o co se jedná a ještě pár informací k tomu. Nakonec nás nažene do transportéru. Když se zmíní o helmách, pořádně si zkontroluji popruhy a po přistání vyskočím mezi posledními, abych se ujistil, že nikdo nezůstal dřepět na prdeli. Jakmile jsme venku, serža dodá ještě pár informací a já mezitím začnu řadit družstvo do pochodové formace. Sám budu formaci ukončovat, abych nám kryl prdel.

Let's have some fun

Fajn, žádný složitý pravidla, co bych nezvládal. Vydám se tedy spolu s ostatními do doků, naskočím do přiděleného transportu a připoutám se na sedadle blízko dveří. O něco později jsme všichni uvnitř a motory naskočí.
"Tak fajn, jdeme na to. Nakopeme pár broukum prdele ne?" Počítám, že mě někdo okřikne ať chvíli držím hubu. Pokud se takstane odvětím, že pouze konverzuji, ať se nevzteká.
"Bez helmy? Vypadám snad jako sebevrah?" Podívám se s lehkým údivem na seržu.
"No dobře, možná trochu jo," dodám, když se nad tím trochu zamyslím, "ale bez helmy tam nepolezu."
Když nám pilot oznámí, že jdeme na přistání, nasadím si helmu, zapnu ji a dvakrát do ní shora bouchnu, zda drží dost pevně a nesklouzne mi, při prvním kroku.
"Tak fajn, jdeme." Zvolám, vyskočím ihned za Ricem, zakleknu na jedno koleno a začnu mířit po okolí a hlídat si svůj perimetr.
Netrvá dlouho a transportér je pryč.
"Tak fajn co teď?" Podívám se na seržu a poslechnu si instrukce.
"Ne, žádný otázky. Najít plot, najít stanici, opravit vedení, zapnout plot."
Rozhlédnu se po ostatních.
"Vlastně by tu jedna otázka byla. Je tu někdo elektrikář nebo to zbyde na mě?" Řeknu a zavzpomínám na své základy elektřiny. Z nedokončené střední školy.