Andor.cz - Dračí doupě online

Odlétáme
Jak už jsem viděla seržant Rico si moc na dlouhé proslovy nepotrpí a tak mluví rovnou k věci.Jistě je dobře že nemá spoustu pitomých a v boji naprosto nepoužitelných pravidel jako jiní velitelé a myslím si že výcvik nás prověřil tak že tohle je jen pro formu.Navíc ikdyby to někoho napadlo pochybuju že bychom před brouky utekly daleko,jeden skok a už bychom ho měli na zádech.Když opustíme zbrojnici a zamíříme do doku a následně nasedneme na loď tak se připoutám a jsem zvědavá jaká bude naše první akce.Zcela určitě a půjde o hubu tak ať se seržant nebojí nejsem takový trdlo abych vystrkovala hlavu bez helmy.To tu snad není nikdo.Brzy jsme na místě,loď brzy přistává a my jdeme ven.
Ikdyž já se jako vlk necítím,spíš jako ... dobře jsme vlci,ale co když tu budou medvědi?
Vyjdu ven a očekám typickou štíhlou postavu jako uvítací výbor,ale zatím je klid.Zatím ... ovšem obávám se že to je jen klid před bouří.
Jasně jen dvanáct kilometrů a pak jen dalších pět.Proč ne rovnou dvě stě nebo dva tisíce?Ale prč se znepokojovat?Vždyť zde je tak příjemné prostředí.Sluničko svítí,vítr fouká takže zde je příjemné posezení nebo procházka.Jen ti brouci by nám to mohli trochu zkazit.
Loď odlétá a Riley položí otázku která je sice správná,ale ne úplně přesná.Obávám se že brouky je to tu zamořené všude.Spíš bychom se měli ptát kde je to tu zamořené méně.
Bude to chtít hodně insekticidu,nebo velkou plácačku.

Vysazení Vlčí smečky

Vyslechl jsem si pravidla co měl seržant. Ve své podstatě to mělo své opodstatnění, ale myslím, že v bitevní vřavě nikoho nenapadne přestat střílet, protože kdo přestane je mrtvej, což samozřejmě platí i o útěku. Když by dotyčný přeci jen utekl broukům a našli ho vojáci, tak je stejně mrtví za dezerci tváří tvář nepříteli. Takže uteče snad jenom blbec. Nasedli jsme do lodi, která nás nesla dolů k planetě. Při průletu atmosférou to pořádně házelo a jelikož v téhle výsadkové lodi jsem letěl prvně, tak mi to trošku rozbouřilo žaludek, ale nakonec jsme to celkem ustál bez toho, abych si poblil nohy. Loď přistála a my vylezli ven, přičemž jsme za ujmuli kruhovou obranu kolem lodi, aby v případě že odletí byli kryti ze všech stran(aspoň teda předpokládám). Natáhnu závěr mority a systematicky projíždím svůj palebný sektor. Loď odletí a já poslouchám seržu a Riley. Nebyl otřeba se ptát více. Odvelení tu jsou důstojníci a poddůstojníci. Já jen poslouchám rozkazy.
No to mě poser. Dvanáct kiláků v zemi plné brouků. Posledně pár set metrů byl problém natož dvanáct kilometrů. Vítejte v prdeli, cílová stanice hajzl.

Odlet a místo nasazení

Příliš dlouho se nezdržujeme a brzy nasedáme do lodi, která nás má dopravit na místo určení. Cestou si promítám několik posledních dní, včetně krátkého školení ohledně toho, co mám dělat a jak je nejlepší někomu zachránit prdel.
Jenže cesta není moc dlouhá, loď brzy přistává a my jsme hnáni ven.

Kolem to vypadá celkem hezky - nikde nic, relativně čistý vzduch, co víc bychom si mohli přát? Jenže tohle nebude jen tak.
Zatímco nás Rico zběžně informuje o tom, co se tu má dít, kreslím si v hlavě přibližnou mapku s jednotlivými cíli a jejich vzdálenostmi, které nejsou zrovna malé. Jenže tentokrát o týmu příliš nepochybuji, v akci jsme již byli, nějaké zkušenosti máme, spolu se taky známe víc, než na začátku, a i když někteří z nás mají v týmu nové role, nemělo by to být na překážku.
Protáhnu si rameno, které začíná tuhnout, zřejmě díky tíze aparatury, a rozhlídnu se kolem.
"Máme nějaké přesnější informace o tom, kde jsou brouci a jak moc jsou jednotlivé sektory zamořené?" vznesu dotaz. Kdyby tu nebyli oni, nebyli bychom tu ani my.
"Nebo to prostě zjistíme cestou?" tázavě nadzvednu obočí.
Po tomto dotazu ode mne žádný jiný nepřichází, jsem připravena vyrazit.

Kristian Melmuk - Počátek

Je to už asi dva týdny co jsi přišel na jednu z poboček na Zemi a rozhodl ses přihlásit k hvězdné armádě. Když se tě ptali kam chceš zařadit neváhal jsi a chtěl k pěchotě jako medik. Těch prý není nikdy dost.
Pak následovalo to, že jsi začal trávit základní výcvik na nějaké planetě, kde cvičí rekruty. Uplynuly dva týdny a už jen za tu dobu tě vše dost zmáhá. Máš v celku dobré výsledky a jako medik jedny z nejlepších, což snad bude k užitku. Ale na základně začíná být nuda a všechna ta cvičení jsou dost drsná, ale pravda zase něco naučí. Jednoho hezkého dne přiletí výsadková loď z ní vystoupí několik vojáků a v čele jde nějaký major, který zamíří k nastoupeným družstvům. Zasalutováním vám dá pohov a začne se bavit s výcvikovým důstojníkem ten jen nakonec kývne a pohlédne na družstva.
"Vojíne Kristiane Melmuku vystupte z řady!"
Zazní jeho rozkaz. Jakmile tak učiníš upře na tebe pevný pohled major.
"Slyšel jsem, že zde máte velmi dobré výsledky v oblasti medicíny vojíne. Četl jsem vaši složku, již dřív jste pracoval jako zdravotník to je dobré. Blahopřeji vám, dnes je Váš šťastný den. Potřebuji do svého týmu doplnit medika, a dle seržanta jste v tomhle táboře ten nejlepší. Takže si sbalte a za 20 minut se hlaste u transportní lodi. Váš výcvik tady skončil."
Zakončí to major a máte rozchod, tedy ty máš jasně dané jiné instrukce.

Zbrojnice 3 -> odlet

Po očku sleduji jak se mé družstvo připravuje a mezitím si také obléknu taktickou zbroj a nasadím helmu. Do pár sumek dám jídlo a pasu připnu nějakou tu čutoru. S batohem nikdy nemělo moc cenu se tahat stejně to většinou připadlo broukům bo to zpomalovalo. Na helmu si připnu ještě noční vidění, kdyby něco. Předpokládám, že chvílemi bude opravdu tma. Za opasek do pochvy zasunu nůž a do pouzdra na stehnu Vector CP1, do sumek na kalhotách dám pár zásobníků do Vectoru a do ostatních na zbroji začnu ládovat zásobníky pro Moritu s granátometem. Vezmu si taky 4 granáty. Když jsem připraven Vezmu do rukou Moritu s granátometem a začnu jí prozkoumávat zdali je plně funkční. Když jsme všichni připraveni a máme zkontrolované výstroje nadechnu se a přelétnu tým pohledem.
"Tak jo Bílí vlci, všichni jste tu nováčci takže pamatujte si mám jen tři pravidla. Kdo bojuje nepřestává! Když utečete zastřelím vás! A nikoho živýho na žádný skurvený planetě nenecháváme!"
S tím mávnu rukou a vyjdeme ze zbrojnice do doku, kde už čeká výsadková loď.
"Tak jo nasedat."
Usadím se na jedno místo v lodi a zajistím, a jakmile je celý tým připraven vzlétáme s drkotem a letíme směrem na planetu.
"A pamatujte nikoho nechci vidět vylízat z lodi bez helmy!"
Řeknu přísně, protože si vzpomenu na můj šťastný začátek ve výcviku. Brzy už cítíme jak jsme dosedli a jištění se vypne a já první vybíhám a vstávám.
"Pohyb vlci jdeme ven!"
Křiknu připraven pálit vyběhnu na hliněný povrch a zakleknu u lodi. Jakmile jsou všichni venku loď odlétá. Okolo zatím je čisto.
"Krom nás vysadí ještě pár družstev v okolí, které nás podpoří, ale my máme ten hlavní úkol obnovit tu veškerou bezpečnost. Nemohli nás vysadit blíže zatím. Ale první energetický plot by měl být asi 10-12 kilometrů severně. Od něj by to mělo být asi dalších 5 kiláků k nějaké stanici nebo základně, kde bychom mohli opravit dodávku proudu. Nějaké dotazy?"
Přelétnu okem své družstvo a držím zatím obranou pozici.

Zbrojnice 3

Naberu si dva granáty, krom nábojů do Mority pak taky sáhnu po noži a pistoli, zbytek nechám na svém místě. Pevně utáhnu přezky zbroje a vydám se za ostatními, dnes kupodivu s menším zpožděním díky mé nové roli v týmu.
Před zbrojnicí se postavím a zabodnu pohled do dálky, když dumám nad tím, jestli jsem si ty nože neměla vzít dva.
Vysílačka se zbytkem aparatury zas tak těžká není, ale je to heblo, za které se skoro stydím, ale dost dobře by nám to mohlo zachránit kejhák, takže si začínám připadat trochu využitelně a potřebně.
Uchechtnu se, spíš sama pro sebe, a čekám, až se objeví Rico – to abych se u něj mohla držet, jak chtěl.

Zbrojnice 3

Tak fajn, jdeme na to. Pomyslím si a vlezu do zbrojnice. Ihned zamířím ke zbrojím a jednu na sebe navléknu. Další oje kroky mě dovedou ke zbraním.
S brokovnicí nebéo s granátometem? S granátometem! A ty jseš kurva kdo? Já jsem ty, zvykej si. Jak jako já? No, jsem tvůj mozek. Cože? Já si povídám se svým mozkem? Jo, tak nějak. Ale...proč? Jak? No řeknu ti asi takhle: Já jsem vedlejší účinek toho, jak jsi se nechal vyléčit. Ty mluvíš o- Jo, přesně o tom. A kurva. "Tak to už se tě asi nezbavim, co?" Zamumlám si pro sebe. Dej si bacha. Říkáš to nahlas. Sakra.
Vezmu Moritu s granátometem, pět granátů a tolik zásobníků, co se mi do sumek vejde.
Když jsem plně naložen, zkusím se trochu rozhýbat, abych věděl, jaké možnosti mi naložená zbroj umožňuje, čímž zjistím, že je to dostatečné.
Vyjdu před zbrojnici a se zasalutováním směrem k Alexovi posměšným tónem pronesu: "Pane, jsem připraven k boji, pane!"

Příprava na misi, zbrojnice

Sleduji všechny členy jednotky, jak si rozebírají výbavu, kontrolují ji a připraveni si stoupají před ní. Když vyjde Patrick a za ním Zoe, musím se nad jejich poznámkami pousmát.
"Uvidíme, jak se budeš tvářit v poli, až si tím kulometem něco vykompenzuji," pousměju se a skoro láskyplně pohladím zbraň po uzávěru.
"Ty aby ses nepřidala," zakřením se na Zoe.
"Oni to tak nemysleli, neboj se, zlatíčko," přitáhnu si kulomet blíž k ústům a pohladím ho po hlavni. Vím, vypadá to divně, ale je dobré trošku rozptýlit mužstvo před akcí. Přeci nechceme, aby do ní šli vystreslí, nebo ano?
"Víš, Castillová, kdyby to šlo, tak tě vykopu z tvý postele, přitáhnu si jí k sobě a uložím jí tam. I pohádku bych jí přečetl," zazubím se.
"Hned změníte názor, až vám přeletí jedna dávka nad uchem, nebo kolem boku a sundá brouka, co se bude chtít kouknout, jak dlouhý máte střeva," mrknu na ní.
"Ale dost srandiček a hejbněte zadkem," přestanu se usmívat a zvážním.

Ve zbrojnici
Vyslechnu si Alexandrův proslov a napadne mně že si na tu hodnost desátníka docela rychle zvykl,ale tak to má být.Je válka a nepřítel vám neodpustí žádnou chybu,zvláště tenhle nepřítel ne.Napadne mně jestli máme běžet s velkou nádobou vody v ruce nebo jestli ty knoflíky na uniformě pak mají být vylešťené.ale radši nic neřeknu protože ikdyž Alexandra znám mohl by se toho chytit.A ikdyž je to nepravděpodobné nechci mu dávat záminku já budu ráda když se rozhodnu zda ty největší skvrny vyčistit nebo jen přestříkat podobou barvou.Po obědě když se dostavíme ke zbrojnici a vyslechneme úkoly k naší další misi(teda k naší první misi kde už nejsme rekruti)tak se dá říct že jsme jto čekala.No rozhodně se nedá říct že bych to nečekala je jisté že se půjdeme podívat jestli tam jsou zalité kytky nebo zda ty špagety co tam najdeme jsou teplé.Když seržant i náš nový desátník domluví tak si jdu vybrat výbavu.
No dobře zase skončím jako technik takže si vezmu základní výbavu,noční vidění které budu při opravě potřebovat a taky mačetu kdybych musela něco odseknout když budu třeba potřebovat nějaký kabel.
A jako zbraň si vyberu moritu s granátometem ta se mi posledně docela osvědčila a tak to nebudu měnit.A tayk nějakou záložní zbraň kdyby se něco podělalo jako že se to poděla.Usměju se nad Patrikovou poznámkou a nedá mi to abych si taky nepřisadila.Protože jsem žena tak mně snad Alexandr nepraští,ale i přesto se zastavím v bezpečné vzdálenosti od něj abych tuhle teorii radši nemusela prověřovat.
"Já jsem taky připravena pane.Dovolte mi taky dotaz.Budete z toho kulometu střílet nebo s ním budete i spát?"dodám a pak nasadím nevinný výraz.