Andor.cz - Dračí doupě online

Zbrojnice 3

Tak fajn, jdeme na to. Pomyslím si a vlezu do zbrojnice. Ihned zamířím ke zbrojím a jednu na sebe navléknu. Další oje kroky mě dovedou ke zbraním.
S brokovnicí nebéo s granátometem? S granátometem! A ty jseš kurva kdo? Já jsem ty, zvykej si. Jak jako já? No, jsem tvůj mozek. Cože? Já si povídám se svým mozkem? Jo, tak nějak. Ale...proč? Jak? No řeknu ti asi takhle: Já jsem vedlejší účinek toho, jak jsi se nechal vyléčit. Ty mluvíš o- Jo, přesně o tom. A kurva. "Tak to už se tě asi nezbavim, co?" Zamumlám si pro sebe. Dej si bacha. Říkáš to nahlas. Sakra.
Vezmu Moritu s granátometem, pět granátů a tolik zásobníků, co se mi do sumek vejde.
Když jsem plně naložen, zkusím se trochu rozhýbat, abych věděl, jaké možnosti mi naložená zbroj umožňuje, čímž zjistím, že je to dostatečné.
Vyjdu před zbrojnici a se zasalutováním směrem k Alexovi posměšným tónem pronesu: "Pane, jsem připraven k boji, pane!"

Příprava na misi, zbrojnice

Sleduji všechny členy jednotky, jak si rozebírají výbavu, kontrolují ji a připraveni si stoupají před ní. Když vyjde Patrick a za ním Zoe, musím se nad jejich poznámkami pousmát.
"Uvidíme, jak se budeš tvářit v poli, až si tím kulometem něco vykompenzuji," pousměju se a skoro láskyplně pohladím zbraň po uzávěru.
"Ty aby ses nepřidala," zakřením se na Zoe.
"Oni to tak nemysleli, neboj se, zlatíčko," přitáhnu si kulomet blíž k ústům a pohladím ho po hlavni. Vím, vypadá to divně, ale je dobré trošku rozptýlit mužstvo před akcí. Přeci nechceme, aby do ní šli vystreslí, nebo ano?
"Víš, Castillová, kdyby to šlo, tak tě vykopu z tvý postele, přitáhnu si jí k sobě a uložím jí tam. I pohádku bych jí přečetl," zazubím se.
"Hned změníte názor, až vám přeletí jedna dávka nad uchem, nebo kolem boku a sundá brouka, co se bude chtít kouknout, jak dlouhý máte střeva," mrknu na ní.
"Ale dost srandiček a hejbněte zadkem," přestanu se usmívat a zvážním.

Ve zbrojnici
Vyslechnu si Alexandrův proslov a napadne mně že si na tu hodnost desátníka docela rychle zvykl,ale tak to má být.Je válka a nepřítel vám neodpustí žádnou chybu,zvláště tenhle nepřítel ne.Napadne mně jestli máme běžet s velkou nádobou vody v ruce nebo jestli ty knoflíky na uniformě pak mají být vylešťené.ale radši nic neřeknu protože ikdyž Alexandra znám mohl by se toho chytit.A ikdyž je to nepravděpodobné nechci mu dávat záminku já budu ráda když se rozhodnu zda ty největší skvrny vyčistit nebo jen přestříkat podobou barvou.Po obědě když se dostavíme ke zbrojnici a vyslechneme úkoly k naší další misi(teda k naší první misi kde už nejsme rekruti)tak se dá říct že jsme jto čekala.No rozhodně se nedá říct že bych to nečekala je jisté že se půjdeme podívat jestli tam jsou zalité kytky nebo zda ty špagety co tam najdeme jsou teplé.Když seržant i náš nový desátník domluví tak si jdu vybrat výbavu.
No dobře zase skončím jako technik takže si vezmu základní výbavu,noční vidění které budu při opravě potřebovat a taky mačetu kdybych musela něco odseknout když budu třeba potřebovat nějaký kabel.
A jako zbraň si vyberu moritu s granátometem ta se mi posledně docela osvědčila a tak to nebudu měnit.A tayk nějakou záložní zbraň kdyby se něco podělalo jako že se to poděla.Usměju se nad Patrikovou poznámkou a nedá mi to abych si taky nepřisadila.Protože jsem žena tak mně snad Alexandr nepraští,ale i přesto se zastavím v bezpečné vzdálenosti od něj abych tuhle teorii radši nemusela prověřovat.
"Já jsem taky připravena pane.Dovolte mi taky dotaz.Budete z toho kulometu střílet nebo s ním budete i spát?"dodám a pak nasadím nevinný výraz.

Zbrojnice 3

Celé dopoledne pod taktovkou Alexe mi poprvé dalo zabrat, ale teď už to bylo jako stálá rutina. Jen pro mě bylo těžké, od přítele dostávat rozkazy a neposlat ho pokaždé do prčič. Když tak poslouchám seržu, tak si říkám že asi máme už nálepku hasiči hořících prdelí. No co se dá dělat, prostě tam poletíme nohama do pekla. Vlastně jsme takový Skokani do pekla. Dle rozkazů jsem se vydal do zbrojnice. Ono říct, vemte si ať jste co nejlépe připraveni je fajn, ale bez znalosti prostředí se jde těžko připravit. Byli jsme postradatelní, protože nic zvláštního jsme nedostali. Standardní výbava, tak jsem vzal batoh a začal jsem ládovat batoh. Nacpal jsem si batoh základní výbavou a přidal ještě noční vidění, protože jsem nevěděl jak moc se tam zdržíme a tápat někde v noci jen podle baterek, tak to by nemuselo dopadnout dobře. Pro jistotu jsem si vzal ještě flašku s vodou navíc. Pak jsem navlékl taktiku a tu proládoval granáty a zásobníky do mority. Přilbu jsem zatím připnul na batoh, protože jí nesnáším a radši nosím čepici než helmu. Ke stehnu jsem si připnul záložní pistoli, ale jenom s jedním zásobníkem v ní a druhým v pouzdře, protože v taktice všechno místo bylo zabráno zásobníky do mority. Následně jsem vzal moritu s brokovnicí a odklidil jsme se do kouta, abych mohl udělat rozborku sborku obou zbraní a přesvědčil se o jejich funkčnosti. Když jsem to měl hotové, tak jsem se šel nahlásit seržovi připravenost, přičemž jsem si nemohl odpustit poznámku k Alexovi.
Desátníku? Pane, vy si tím kulometem musíte něco kompenzovat?
Jen tak prohodím a dávám si pozor, aby na mě nedosáhl.

Zbrojnice 3

Na povel přiklušu a vyslechnu si další rozkazy, které se týkají nové mise. Ze své pozice nemám dobrý pocit a to ani po tom, co jsou mi předhozeny mé výhody. Proti broukům je to nic, to není jako lámat vazy při hospodských rvačkách.
"Jistě, pane," odpovím a pousměju se, pak už si jdu pro výbavu. Neberu si nic moc těžkého, vybírám spíš funkčně a opravdu použitelně.
Nakonec, jsem jen blbý radista.. tahle válka by mě klidně mohla stát nervy.

Zbrojnice 3

Dostavíme se ke zbrojnici, kde na nás čeká už serža a sotva přijdeme, začne nás informovat o misi. Pečlivě poslouchám, avšak netvářím se zrovna natěšeně. Když domluví, pustí nás vybrat si zbraně a výbavu.
"Postupně a bez hádek, je toho dost pro každýho. Vemte si jen to s čím vám to jde nejlíp. Všichni si zbraň překontrolujou, nechceme přece, aby někomu vynechala v nejhorším," řeknu vojákům a počkám, dokud si nevybere i poslední z jednotky. Nakonec si jdu vybrat zbraň i zbroj já sám. Vezmu si speciálně upravenou taktickou vestu pro těžké zbraně, helmu, pár granátů a jako zbraň lehký podpůrný kulomet. Vezmu si šest krabicových zásobníků o objemu 250 projektilů a k tomu pět granátů. Nakonec si vezmu ještě záložní zbraň, která mi sice nepomůže zabít brouka, ale ulehčí mi odchod ze světa. A samozřejmě mačetu. Člověk nikdy neví, kdy se bude hodit. Jakmile mám vše na sobě, povyskočím, zkusím si pár shybů a vůbec se nějak rozhýbat, abych věděl, jak moc hýbat se mohu.
"Připraveno? Dobře, vezměte si dostatek munice a granátů. Navzájem si zkontrolujte uchycení zbraní, munice a všeho, co byste mohli ztratit. Ještě jednou a pořádně zkontrolovat zbraně," kouknu se na vojáky a sám si začnu kontrolovat zbraň a stav munice.

Zbrojnice 3

Ráno jsem musel informovat svůj tým o nastávajícím přesunu na misi. Sám jsem nevěděl ještě moc a ze včerejší rvačky s piloty, která byla dost pěkná mě ještě něco bolelo.
Na oběd jsem se dostal jen na chvíli něco do sebe narychlo hodit a pak další vyřizování. S půlhodinovým předstihem čekám na své mužstvo ve zbrojnici sedijic pohodlně rozvalený na jednom sedátku.
"Uh příště nechodím tak brzo."
Zabručím si v duchu, konečně se mi celý tým dostaví. Se zívnutím se postavím a dám ruce v bok.
"Tak konečně vás tu mám všechny výborně."
Načnu a přelétnu pohledem jak se na první opravdové misi tváří.
"Takže na planetě Ista se něco šeredně podělalo. Bylo tam pár pevností a se všemi jsme již ztratili kontakt. Mimo další bude vysazen na týhle nehostinný planetě i náš tým a bude muset zajistit jistou oblast. Je třeba obnovit minimálně elektrický ploty, které by zajistily dané oblasti a to nebude jen tak. Vybavení si vemte dle uvážení je tu toho dost, ale vybírejte pečlivě tak, abyste byli, co nejlépe připraveni."
Zakončím info o planetě. Pohlédnu na Riley.
"Vojíne Baxtor na moment."
Zavolám si jí k sobě a ukážu jí jak funguje vysílací aparatura.
"Vaše lehká postava a pružnost vám umožní přežít na vyšších vysílacích bodech. Pokud neudávaj rozkazy jinak držte se u mě, nikdy nevíme, kdy bude třeba spojení a když příjdeme o vysílačku mohl by to být problém. Takže....nenechte se zabít."
Pousměju se a s tím si jdu vybrat vlastní výstroj.

Raní rozcvička

"No tak děcka, neříkejte, že vás ti piloti tak rozhodili," zasměju se a mimoděk si promnu pěsti, které ještě teď bolí.
"Ne Wade, dneska se části pro piloty vyhneme. Dáme si pár koleček okolo našich ubikací, na chvilku se stavíme v tělocvičně, kde si trošku rozhýbeme tělo a zakončíme to během do sprch. Pak se půjdeme najíst. Po snídani půjdeme na střelnici a všichni si tam zastřílejí ze všeho, co dostaneme k dispozici. Pak zbraně vyčistíte a do oběda máte oraz. Po obědě se sejdeme před zbrojnicí. Všichni ať máte čistý uniformy a je mi jedno, že za pár hodin budou zase zasraný," oznámím jednotce plán dne.
"A teď dost keců a jde se," řeknu, vyženu všechny z ubikací a vyběhnu za nimi. Jako desátník jim musím jít příkladem.

Dobré ráno sluníčko...

"Táhni doprdele Alexi," zakleju jeho směrem, když mě začne budit a posadím se na posteli. Au moje hlava. Alkohol a rvačka. Ještě aby nebolela.
"Sakra proč musej ty podělaný piloti mít tak tvrdý čelisti?" Pronesu řečnickou otázku mnouce si klouby na pravé ruce.
"Takže co je v plánu teď? Rozcvička jo? Zase chceš běhat po lodi? Doufám, že dneska ne kolem ubikací pilotů," zasměju se a natáhnu na sebe oblečení. Tak fajn, jdeme na to.
Rozhlédnu se po ostatních, abych věděl, zda jsou již vzhůru a připraveni vyrazit.
"Tak jo, já jsem ready."

Nová jednotka,nový den,nový úkol
Takže jsme v novém oddíle navíc s velícím kterého známe to je skvělý.Nad Patrikovým a Wadeho komentářem jen protočím oči.No já nebyla nikdy na podobné pitominky a tak se omezím jen na pouhé blahopřeju.Nové ubytovaní je už mnohem lepší,ano přežili jsme prošli prvním křestem ohněm a ikdyž nemám ráda kliše poslední den oddělil zrna od plev.Nebo jen od těch kdo neměli tolik štěstí.Takže první večer oslavíme to že jsme přežili,nové přidělení a Alexandr i povýšení což znamená že se ožerem tak že nás musí hledat pod stolem.Teda aspoň já jsem se tam probudila což vysvětlovalo to proč je kolem mně tak málo místa.A ta rána o desku stolu společně s kocovinou mé hlavě taky moc neprospěla.Takže se vyhrabu z pod stolu nevšímám si pobavených nebo chápajících pohledů dojdou na naše ubikace svalím se na postel a zbytek dne prospím.Naštěstí teď máme několik dní klid a tak volný čas trávím různě.K treninku v tělocvičně přistupuju s rozvahou protože k čemu mi bude že budu mít svělou fyzičku když se při jejím vytvoření tak strhám že mám nakonec sotva dost sil abych na dotyčného vyplázla jazyk.Když dne před naší novou akcí nastala ta rvačka v baru byla jsem už tak opilá že jsem se zmohla jen na sledování okolí a přikyvování.Nic se mi nestalo asi proto že jsem pak spadla pod stůl a někdo mně tentokrát vylovil a donesl na ubikaci.Dokonce i do mé postele,nejspíš to byl někdo z těch co byli poněkud více střízliví.Po ránu však začne křičet Patrik a pak se k němu přidá i Alexandr.Vstanu a podaří se mi i posadit,ale když se snažím vstát zamotám se do přikrývky a elegantně spadnu na zem.
"Ech do prdele.Neboj já jedu.Teď třeba předstírám že plavu."
Dodám Alexandrovi zatím co se snažím dostat z deky.Když se mi to podaří vstanu poněkud pomaleji abych nepodráždila ty hyperaktivní zvoníky kteří se právě činí v mé hlavě jako by na jejich výsledku mělo záviset jejich přežití.
"Dobře takže stojím teď bych se mohla zkusit obléct."dodám spíš pro sebe a poněkud nejistě se rozhlédnu po místnosti.Ovšem i tenhle úkol byl za chvíli splněn a jaký bude další?Jistě najíst se a pak se uvidí se vlastně stane.Snad mně do té doby přestane bolet hlava.