Andor.cz - Dračí doupě online

Už aby tu byl transport

Donesu vojáka až k přistávací ploše, kde ho usadím na zem, dám mu do rukou jeho zbraň a postavím se tak, aby mohl střílet a já také. Jakmile přiletí transport, opět zvednu vojáka, odnesu ho dovnitř a sám naskočím. Sednu si do dveří tak, abych mohl krýt ty, co nasedají. Střílím dávkami a když mi dojde i poslední zásobník, oberu raněné o jejich.
"Mám poslední, tak makejte," zařvu do vřavy a dál střílím, teď už jen ty, co bezprostředně ohrožují naše lidi.

Vřava a nedostatková munice

Nejraději bych vzala vše, co leží kolem, ale to se zdá jako pěkné bláznovství.
"Zkusím sebrat tu volnou munici po levici," zahlásím rázně, aby ostatní mohli reagovat a natáhnu se pro nejbližší volné náboje. Spíš než natáhnutí je to však výpad vcelku komických rozměrů, kdy nechci překážet a zároveň se kryji jak před palbou, tak před brouky. Snad někoho napadne udělat to samé a nenechat tu munici broukům napospas.

Jen co mezi bitevní vřavou zaslechnu hučení motorů záchranného letounu, pookřeju. S o to větší vervou se vracím na své místo, abychom udrželi pozici, než budeme zachráněni.
To se už vrací Rico a zachraňuje mi prdel před broukem, kterého bych nezvládla. Věnuji mu vděčný úšklebek.
"Hlavně, ať už velení nepřebírá žádné pako," houknu na něj a napálím několik dávek do blížícího se brouka.
Zazní povely k nalodění se. Koutkem oka zkontroluji situaci a pomalu se stahuji, jak se kruh zmenšuje. Munice mi ještě trocha zbývá, žádná sláva to není, ale to, co jsem sebrala, se rozhodně hodí. Vidina záchrany mě nijak nerozhodila, spíš jen utvrdila v tom, že stačí počkat a třeba si pak i na chvíli sednu.
Kruh se stahuje a prakticky neexistuje, transportér vzlétá a my se postupně dostáváme dovnitř. Rychle, ale tak, abychom nikoho neohrozili – a nedali broukům moc šancí.

Rychle domů s kusadly za zadky

Když Alex navrhne, že ponese vojáka bez kusu nohy jen kývnu. Za chvíli ho už zastoupí ten co nesl vojáka.
"Támhle je barák tak honem!"
Křiknu a celá skupina se konečně dostane k baráku. Tam ještě sestřelíme jednoho brouka a běžíme barákem zpátky na přistávací plochu.
"Jakmile budeme tam raněné k baráku a pár mužů je bude hlídat zbytek podpoří obranu než přiletí náš taxík!"
Zakřičím na ně a jako první vybíhám ven.
"Chyběli jsme vám?"
Zašklebím se a za běhu namířím zbraní a vyšlu pár přesně mířených střel, které sejmou brouka, který zrovna chtěl vyrazit rychlým útokem k Riley. Desátník a dva muži zůstanou u raněných a zbytek se zařadí do obraného kruhu a začne pálit. Tedy z těch kro mají munici. Zhruba 25 pušek nyní ještě střílí, aby udrželo pozici. Hukot zesílil a taky jsem si ho všimnul. Ani nemusím vzhlížet protože vím, že přistává uprostřed obraného kruhu nás transportér.
"Tak jo lidi a teď to nejhorší! Máme tu odvoz ale držet kruh! Jakmile přistane nejprve tam odnesou raněné a ty co nemaj munici. Pak se budeme stahovat pomalu my. Transportér má dvoje dveře na každý straně jedny takže půlka se stáhne na jednu a půlka na druhou stranu. Jdu mezi posledníma. Poslední přestávají střílet jakmile budeme alespon 2 metry nad zemí a naskakují jakmile bude půl metru nad zemí transportér tak do toho!"
Křiknu abych přehlušil hučící motory. To už je transport na zemi a desátník a někteří jeho muži, co byli u raněných vběhnout dovnitř i se svými náklady zraněných kamarádu. Následně se dovnitř nasáčkují ti bez munice.
"Bude tam těsno takže bacha ať se vlezem!"
Křiknu a kruh se pomalu začne stahovat a vojáci mizet v transporéru. Brzo zbyde před dveřmi jen 8 osob, 4 před jednou stranou a 4 před druhou (já a zbytek hráčů).
"Tak jo držte pozice a palte a pojednom dovnitř! Moje strana pomalu dovnitř budu vás krýt jako poslední naskakuju tady.Druhá strana to samý u toho kdo jde poslední!"
Křičím a střílím a čekám než se všichni nasáčkují, abych mohl jako poslední na své straně nastoupit. Teď se i sekundy hrozně táhnou a jde o to kolik nás přežije.

Zpátky ve vřavě

Granáty už téměř došly a jedete na zbytky munice, které se však také tenčí a seržant stále nikde. Steve rychle reaguje na létajícího brouka a dokonce se mu jej podaří sestřelit. Brouk to napálí do ohrazení a zůstane ležet na hradbě. Není asi po něm úplně, ale momentálně nevypadá nijak nebezpečně. Někteří, kterým už došla munice se stahují doprotsřed kruhu, aby to neschytali a doufají, že to vydrží. Riley už dochází náboje, a proto mezi střelbou hledá nějaké pozůstatky munice nebo podobně po padlých. Zahlédneš u baráku pušku a zásobník na zemi, opodál leží rozpáraný rekrut. Je to ten, kterýho zabil ten brouk, když vás překvapili. Pak si ještě všimneš jednoho zásobníku ležet za patami vojáka, který stojí nyní na místě, kde jste měli poručíka. Obě tyto pozice jsou několik metrů od tebe. Pokud se rozhodneš na jednu z nich jít okamžitě tě v kruhu zastoupí svůj spolubojoník po levici a trochu tím stáhne kruh.

Po chvíli další zběsilé střelby, kdy už jen tak tak držíte brouky od sebe uslyšíte hukot. Ale né broučích křídel, ale hukot motorů. V dálce přilétá transportér na vaší pozici. Do minuty bude přistávat. Ale kde je zbytek vašich lidí?

WTF?!

Že umřeme tak brzo, to asi nečekal nikdo z nás. Tak se z posledních sil držíme, když poručík konečně sklapne, vlastně umře. Ke vší smůle je mezi námi víc omezenců a tak trapné žvásty létají vzduchem dál. Možná by pro všechny občany bylo lepší, abychom to zařvali a neplodili další pakáž.

Několik dalších brouků padne k zemi a tehdy se má zbraň opět odmlčí. Munice mi už moc nezbývá a jak se zdá, záchrana je ještě daleko, stejně jako schopné vedení.
Snad se Rico a chlapi brzy vrátí.
Bleskurychle přebiju. Ke vší smůle mi dochází munice, zbývá mi sice granát, ale s tím už nic moc neudělám. V čase přebíjení ještě rychle slétnu pohledem prostor kolem nás, jestli tu nějaký mrtvý dobrodinec nezanechal svou zbraň a nějakou munici pro nás ostatní na víc. Hodila by se.
V další chvíli už opět zaujímám své postavení a pálím do brouků. Snad se šum a broučí smrtící nálet neobjeví moc brzy.

Rozsudek

Přebiju další zásobník. Zbývají poslední dva co jsem si nabral. Hromada arachnidů před námi je jako kopa hnoje přes kterou přelézají další a další. Poručík jen blbě peskuje a snaží se dělat důležitýho ale jistě má v kalhotech nasráno jako mi ostatní.
Pak se náhle ozve podivný zvuk jakoby šustění křídle.
„Ale ne!“ Než stačí zareagovat, už má nabodnutého poručík, a a letí dále, Ihned se ozve Giacomo (zválštní méno) a chopí se velení. Vím co musím udělat.
Ihned zazoomuji na nohy brouka a vidím, jak se poručík vysmekne a padá k zemi. Bum! Smrtící rána do hlavy a ukončuji tak utrpení velitele. Pak příjde na řadu létající potvora. Zaměřuji. Zaměřuji. Pal! Zasáhl jsem křídlo a brouk se zřítil k zemi. Chtěl jsem do hlavy, ale je těžké sledovat trajektorii takového tvora. Rozhlížím se po dalších.

Není žalobce,není soudce
Střílíme a střílíme a moje chmurné představy se naplňují.Jistě už není otázka jestli zemřeme,ale kdy zemřeme.A to kdy bude až nám dojde střelivo.Pak ... jistě tahle myšlenka je pěkně stupidní.Dobře teď by se hodil ten zázrak nebo si ani nemusíme hrát že je konec.
"Jistě budu střílet,ale myslím si že to slovo pokud je zde docela důležité."pronesu pak spíš pro sebe.Ale poručík už znovu křičí,ale tentokrát proto že ho nabodla nějaká létající bestie která se s ním vznesla než ho za hradbami pustila.
Jasně a je po soudu neboť není žalobce není soudce.
"Jasně to vím i bez tebe ty pitomče."pronesu opět spíš pro sebe a po těchto kacířských myšlenkách mně napadne další.A to že tohle byla ta nekratší služba a že tahle zkouška ohněm,asi spálí nás všechny.Giacomo převezme velení a jelikož se situace nemění tak se opět soustředím na brouky.
"Kruci vy mně už vážně števe.Usmažím si vaše koule vy teplouši."
A na důkaz mých slov odpálím granát do dalšího houfu a poté co se to tochu pročistí začnu střílet na ty brouky co je objeví aby zacelili vzniklou díru.
Doufám že máš pravdu Wade.Ono naděje umírá poslední.

Tak, a je po soudu

"Mě je nějakej vojenskej-kurva!" Přeruším větu, když zahlédnu létající stín, jak nám bere poručíka. Doprdele! Následně se družstvem začne rozmáhat šum a nejistota, což má za následek rozladěnost lidí a horší přesnost. Tak takhle tady rychle chcípneme, říkám si, když Giacomo převezme velení, tohle nemůže dobře dopadnout. Sám to nezvládne, musíme mu nějak pomoct.
"Mojí mrtvolu nikdo šukat nebude vy sráči!" Zařvu a odpálím jeden granát do největšího houfu v okolí. Po explozi granátu, jež zabije pěknu řádku arachnidů se postavím.
"Odvoz je tady každou chvíli, takže se prostě soustřeďte na boj, a střílejte je dál. To že tu poručík neni neznamená, že jeho rozkazy přestaly platit, je vám to jasný?" Křičím z plných plic, abych překřičel střelbu, "těch arachnidů není tolik, aby jsme je nedokázali udržet dost daleko od přistávací plochy!"
Kývnu na Giacomo ve znamení "je to tvoje" a opět zakleknu na své předchozí místo, odkud začnu s naprostou přesností odpravovat další arachnidy. Hezky jednoho po druhém.