Andor.cz - Dračí doupě online

Broučkiáda

Brzy po zahájení masakru převážně na straně brouků se objevuje druhá skupina v čele s poručíkem, jehož jméno si prostě nevybavím. Říká, že se musíme udržet. Vzhledem k tomu, co vidím před sebou začínám mít vážné obavy. Pár lidí proti takové mase? Uznale protáhnu obličej nad tím, jak jsou lidi schopní věřit ve své schopnosti a pokračuji v likvidaci brouků. Granáty si, podle rady někoho z čety, nechávám na později, ačkoliv mě svrbí prsty.
Jsou všude. Před námi, za námi, kde už zřejmě někoho dostali. Pokud se jedna strana neudrží, můžem tu docela rychle zhebnout všichni. Ostatně, asi ne jen tak pro srandu se říká, že společenstvo je tak silné, jako jeho nejslabší článek.
Náš seržant bere dva lidi a pádí někam pryč, moc se po nich neohlížím, na to nemám dost dobře čas, ale slyším toho poručíka, jak mu vyhrožuje.
Trochu pozdě. A trochu mimo..
Dojde mi munice. Povzdechnu si.
"Přebíjím," řeknu těm kolem sebe zvýšeným hlasem, ačkoliv myslím, že si už trochu zvykli na to, že se při té příležitosti stáhnu trupem těla mírně dozadu, a že toho moc nenamluvím. Cizí mi jsou i hrdinské výkřiky a slovní vybíjení si vzteku, protože žádný necítím.

Jde do tuhého

Soustředím se na svůj cíl před sebou a pálím na vše co se pohybuje a snažím se mířit co nejpřesněji to jde a tím šetřit munici. Začínám se do toho dostávat a munice končí přesně tam, kde chci.
„Poď…ještě kousek..aaaa bum!“ Vypálím přesně mířenou střelu do broukova mozku. Zabaven touto událostí přeslechnu klepání někde za zády a poté to čeho jsem se obával. Brouci sou chytřejší než my.
Než stačím jakkoliv zareagovat, mohutný bodec probodne vojáka vedle a ihned ho vymrští ze své pozice a poté odhodí zpět. Ten jen heká a krev stříká všude kolem, i na mou helmu. Neváhám a otáčím se a pálím několik dávek do brouka a ten pod palbou mojí i ostatních padá k zemi. Voják mezitím vydechl na posledy. Není čas truchlit, musím udržet oslabenou pozici.
To již ale přiběhne poručík s další četou a posiluje naši pozici. Střílím dál potřísněn krví vojáka i brouka, a nevšímám si, že seržant, a další dva, nezaregistruji kdo, běží kamsi do budovy následováni křikem poručíka cosi o neuposlechnutí rozkazu. V mé hlavě jen hučí myšlenka že jen centimetry vedle a mohlo být po mě…

Brouci a zase brouci

Zformovali jste se do kruhu a zaujali pozice v pevných bodech. Brouci se přiřítili jako lavina. Zahájili jste palbu a odrazili jejich vlnu. Mrví brouci padají k zemi, ale další je ihned překračují. Je div, kde se jich tolik bere, ale zatím se žádný nedostal dost blízko aby vám ublížil. Po chvíli se rozhodnete pro to, poškárlit je granáty. Postupně tři granáty se rozlétnou k broukům a asi dobrých 30 jich zabijou a rozprsknou do stran. Jejich místa však hned zastupují kolegové, kteří se dychvitě hrnou uličkou k vám. Už i hradba povoluje a jsou v ní díry a o to více je tu brouků. Najednou slyšíte klepání za vámi na baráků a pak výkřik. Nejbližšího vojína, který byl na pozici probodla ostrá noha arachnida, který se dostal přes barák. Okamžitě se několik lidí na něj zamřeilo a sestřelilo ho. Bohužel tenhle voják už nevstane má rozervaný hrudník na cáry.
Začíná přituhovat, když uslyšíte další palbu z boku, která míří k vám. Uvidíte četu a poručíka, který se se svými muži probíjí k vám během této cesty příjde o jednu vojandu, kterou sežere asi 5 arachnidů. Byla moc daleko od skupiny. Zbytek se dostane až k vám a zaujme postavení v kruhu.
"Cestou sem jsme přišli o 5 rekrutů a jak vidím vy o jednoho taky! Poslední četa ještě asi volá pomoc musíme se udržet!"
Křikne poručík a všichni teď ze zvýšenou palebnou silou odrážíte dotěrné arachnidy, kteří se snaží najít skulinu v obraně. Pak zašumí vysílačka v helmě.
"Pa....e máme tady......iže. Jsme pod.....kem. Pot....eme....posily...!"
Šumí rušený signál a vy slyšíte zároveň střelbu ve vysílačkách.
"Snad zavolali posily musíme vydržet tady nemůžeme nikoho postrádat už jsou stejně mrtví."
Odvětí poručík a dál střílí. Uvidíte jak seržant Rico se přesune blíže k Alexandrovi a Patricovi a něco jim říká. O chvíli na to je někdo v kruhu musí nahradit a trošku se stáhnout protože všichni tři se stáhnou z kruhu a běží k baráku, který měli za zády a do jeho dveří. Otázka je kam.
"Seržante! Tohle je porušení kázně pokud se okamžitě nevrátíte tak vás nechám postavit před soud!"
Křičí za ním poručík, ale Rico si toho nijak nevšímá. (Ostatní mohou psát Alex a Patric dostanou ještě soukromku od seržanta)

Domácí přišel
Jistě tahle základna má mizernou obranu,ale je určena na výcvik.A jistě i tohle je výcvik poněkud jiným směrem dalo by se říct že jde o školu života.Pokud přežijeme uspěli jsme takže se postavím na své místo do kruhové formace a čekám kdy se objeví první brouci nebo spíš kde.Ovšem nemusím čekat dlouho první brouček se už dobývá do uličky hanby a ikdyž by mně tahle ironie jindy poněkud pobavil tak tahle situace není vůbec vtipná.První palba se sice odrazí na od jejich krunýře a pouze je zpomalí.Ovšem další dávka už míří na nervové centrum brouků postupně se dostanu do rytmu a nespotřebovávám už tolik munice.Pak zaslechnu návrhy ohledně granátů a tak jistě proč trochu nesnížit ztráty takže nabiju najdu si velký granát a vystřelím.
Je libo smaženého brouka?
Trochu se to tu pročistilo aspoň na chvíli.Mezera se zaceluje pomaleji než když kdybych je střílela jednotlivě ikdyž pomaleji znamená že za padlého brouka nenastoupí nový ihned.Uvažuju zda mám použít další granát,ale nebylo to zase tak úspěšné takže se rozhodnu jimi šetřit.Pak se však ozve cvaknutí které se mi rozhodně nelíbí.
Uklidni se Zoe to ti jen došla munice.
Pokusím se uklidnit třesoucí se ruce pak znovu nabít.Tak nabito a jde se znovu do toho kdo bude první?

Těžké chvíle Stevova

Všude je slyšet křik a střelba a vřeštění brouků, jenž jsou všude kolem. Ještě pevněji uchopím pušku a cestou překontroluji vybavení. Následuji seržanta a ostatní z mého družstva k přistávací zóně. Nejdůležitější místo tábora. Obsadíme všechny důležité stany plošiny a tvoříme tak půlkruhovou formaci . Vše se děje tak rychle a než stačím mrknout všichni začínají pálit na nezvané hosty. V rychlosti zakleknu do pohodlné pozice a s okem na puškohledu mačkám spoušť. První brouk zavrávorá a padá k zemi po smrtelné přesně mířené ráně. Další zaujal jeho místo. Snažím se uklidnit a zadržovat dech ale v tom vzrušení a zmatku to moc nejde a přesto že se snažím neklepat zbraní, tak přesnost je tu a tam. Na několik ran další brouk padá k zemi v mohutném zaskřípění.
Několik granátů zasáhne svůj cíl ale moc účinku to nepřináší. Za každého mrtvého brouka přibudou dva další. Je stále těžší se soustředit a sledovat své okolí a držet perimetr.
Třicet ran dostříleno a kryt kolegou přebíjím a opět zoom, pal, zoom, pal, zoom, pal. Pot mi stéká po čele a srdce buší jako o závod. Už aby bylo po všem..

Obrana

Přidržuju si helmu a utíkám směrem k našemu velícímu ''Obranný kruh'' projel mi řev u uších a postupně utváříme kruh ,ty zvuky brouku jsou strašné , za nedlouho se začínám ohlížet jsou slyšet všude, skřípání železa a praskání naší nepokryté hradby .
Muj perimetr je zádama od Rica pečlivě sleduju svůj úhel a čekám až přiběhna první stěch potvor .
''ah první švábík se ukázal''pousměju se ,zacílím a pálím po krátkých dávkách jakmyle se přiblíží jejich nohy na 2 m ke mě použiju brokovnici abych ty odvážlivce odstrčil stranou jinak používám standartní střelbu .
První se svalil celkem s udivem sem si myslel že padne tak po třech střelách ''ale po dvou dávkách ?'' trochu mě začal chladit ten studený pot co máte ze stresu ,stuhlostí se sotva držím na nohách a už sem přestal počítat kolik jich mám ve svém uhlu .
''Neházejte granáty hned nejdřív je zatlačte od sebe''řeknu poprvé na skupinu za celej trening sem toho moc nenamluvil ,většinou šlo o pozdrav a ták.

A já odpovím: RATATATATA

Na Wade se ani nepodívám, jen se usměju, na chvilku povolím tlak na spoušti, přecílím na brouka pár desítek metrů před ním a opět stisknu kohoutek. Po třech mrtvých arachnoidech už vím, kolik pozdravů z Ruska jim mám poslat, takže neplýtvám. Tudíž jich pár opět pošlu, arach padne ksichtem k zemi a já se opět vrátím ke svému perimetru. Když uslyším výbuch granátu, vzpomenu si, že také jeden mám. Neváhám jej použít, takže ho šoupnu pod hlaveň do odpalovače, pečlivě vyhledám místo kam ho poslat a pak už jenom... cvak. Nestarám se o výsledek a dál střílím po dotěrných broucích.
Pak najednou Svak. Má střelba utichne.
"Přebíjím," křiknu, ale to je už prázdný zásobník na zemi a já cpu do zbraně další. Ani nehlásím, že mám už přebito a rovnou pálím na další arachnoidy.