Andor.cz - Dračí doupě online

Planeta Země - Doma
Zoe

Otec se na tebe usmál, přátelsky kývl. Večeře pomalu minula, otec sklidil nádobí, pomohla jsi mu vše spláchnout a večer jste nakonec skončili u jednoho ze starších, ale docela příjemných filmů. Nakonec to nebyl tak špatný večer. Spát jsi šla později, než jsi očekávala.
V noci se ti zdálo o lékařích a sestrách, které ti podávaly léky na bolest, léky na odpočinek, měnili kapačku, něco jsi zaznamenávali do poznámek a pak zase odcházeli. Zdálo se ti také o dalších pacientech, kteří leželi na postelích v blízkém okolí. Někteří noc nepřečkali.
Ráno, když ses vzbudila otec byl již pryč. Musel vyrážet ještě před svítáním a ty sis při snídani všimla, že u domu od sousedů je přistavená velká dodávka, ze které vykládají nábytek a bedny s věcmi. Zdá se, že tvůj nový soused již dorazil.
Vyrazila jsi jej tedy přivítat tak, jak jsi slíbila otci. Nejprve jsi minula stěhováky, kteří zrovna nesli pohovku.
"Jo dejte to třeba támhle, díky. Ty velké bedny zatím někam bokem, pak si je vybalím."
Vyšel ven mladík, který se na tebe přátelsky usmál. V první chvíli ti zatrnulo a sevřelo se ti srdce. Měl tak známou tvář, ale přece jsi ho nikdy neviděla, nebo ano?
"Dobré ráno. Vy jste asi ze sousedství, že? Rád Vás poznávám slečno. Wade. Wade Wilson těší mě."
Nabídl ti přátelsky ruku. Pak se na tebe tázavě zadíval.
"Je Vám dobře? Stalo se něco?"
Optal se docela starostlivě.

Aglamor II. - Výsadek
David

"Vi, budu se těšít."
Usmál se frantík pod knírem a lehce si ho upravil. Tlouštík taky přikývl. Radista byl o poznání bledší, když se slyšel vyvádět při hovoru s vysílačkou.
"Buďte rád za posily desátníku."
Odvětil si hlas do vysílačky, docela klidný, než se přerušilo spojení. Když jsi vzhlédl viděl jsi slétat další transportéry a taky několik letounů, které začaly shazovat vybavení do vašeho okolí na malých padáčcích velké kovové bedny.
"A-no pane."
Kývl radista a zamířil k dalším vojínům. Tlouštík a frantík zamířili za tebou.
"Chápu takže chcete, abychom sesbírali známky koho se dá šefiku?"
Optal se pro jistotu frantík. Tlouštík se již jal ti pomoci sbírat známky z nejbližších mrtvých. Málo jich nebylo, ale mohlo to být mnohem horší. Mohl jsi být samozřejmě dost snadno i mezi nimi.
"Jaký je bude náš další postup pane?"
Optal se tlouštík, když se s funěním zvedal od dalšího padlého. Když ses rozhlédl, zdálo se, že Benovi se podařilo zabezpečit zbytek vaší pozice, tedy alespoň dočasně. Dokonce i první hlídky, již byly nahoře na kopečcích, rozestaveny a hleděly do dálky.

Chvíle klidu před další melou....

Když kolem mě začali probíhat vojáci, přestal jsem střílet. Pozoroval jsem, jak si vedou, jak zatlačují brouky až k díře, kterou zasypali granáty. Nevedl je nikdo jiný, než Ben. Jen jsem se na něj zazubil. Tohle se tomu parchantovi musí nechat. Promluvím s ním, až bude více času. Teď tu máme ještě pár věcí na práci.
"Dobrá práce vy dva, tohle se neobejde bez pochvaly. Pití bude na mě," poplácal jsem tlouštíka po zádech a pěstí ťukl toho druhého do ramene. Tohle mě potěšilo. Takhle na ty svině musíme.
Radost mi však nevydržela dlouho. Z okolí se pomalu začal ozývat nářek umírajících a křik raněných. Otočil jsem se, abych viděl celou tu spoušť. Tolik jich padlo.... a já byl ten, co je poslal na smrt... cítil jsem, jak se mi svírá žaludek, jako bych měl zvracet. Jenže tam je ještě něco...vztek? Nenávist? Nevím, pomalu se to dere na povrch. Už slyším, jak se chechtá...

"Co je?" otočil jsem se na radistu, co ke mě přišel zezadu. Podíval jsem na sluchátko v jeho rukou. Neochotně jsem ho vzal, protože jsem tušil, co bude následovat. Ve sluchátku se ozval spojovací důstojník z velitelství na orbitě. Jakmile jsem uslyšel čerstvé dvě čety....čerstvé....čerstvé...
"Až se vrátím, budeš čekat v hangáru.... Ukážu. Ti. To. ČERSTVÉ MASO!!!!" odsekával jsem, až jsem nakonec zařval do toho sluchátka a vrátil ho tomu klučinovi. "Já ho zabiju. Prohodím ho přetlakovou komorou.... Narvu mu granát do prdele! HAAAAAA!!!!" zařval jsem si hezky od plic a chvíli jsem se snažil uklidnit.

"Ty..." ukázal jsem na radistu. "Vezmi par chlapu a rozestav hlídky na vyvýšených místech. Pak si vezmi další a běžte pro vybavení. A vy dva..." podíval jsem se na tlouštíka a frantíka. "Půjdete mi pomoct..." řekl jsem a rozešel se k prvnímu mrtvému, který je poblíž a vzal z něj munici a jeho identifikační známky, pro budoucí statistiku a pro osobní vzpomínku. "Tenhle muž zemřel pod mým vedením... stejně jako další... "řekl jsem a schoval známky do kapsy na zip, ať je neztratím. "Chci jeho jméno mít pořád při sobě, ať jejich smrt nebude zapomenuta..." řekl jsem pak těm dvěma, aby pochopili, o co mi jde.

Federální křižník - Destiny - Párty
Johny a Riley

"Pokusíme se o to."
Zasmál se svým ruským přízvukem Andrej. Rico ti konejšivě stiskl při tvých tichých slovech ruku. Vyrazili jste zpátky mezi ostatní. Alex ti docela pohotově podal otevřené pivko, jakoby ti snad četl myšlenky. Nebo se jen prostě snažil napravit to, že málem celé tohle dění zmeškal.
"Tak fajn, od Rica už dáreček určitě máš a pokud ne, když to nenapraví tak ho v noci uškrtíme prostěradlem, teď je ale řada na nás ostatních."
Uculila se na tebe Nira a s mrknutím hodil na Rica docela zkoumavý a vražedný pohled. Ten se snažil tvářit statečně a brát to s úsměvem.
Usadili tě tedy k jednomu provizornímu stolu, jako nějakého výběrčího daní. Jedinou útěchou byl Rico, který stál za tebou a rukama ti spočíval na ramenou.
"Tak jo já první, protože pak se stejně budu muset postarat o hudbu."
Zasmál se Ahib, který se k vám přitočil od DJ pultu. Udělal dramatický pohyb, ala pouťový kouzelník a kde se vzala tu se vzala v jeho rukách flaška. Už dle tvaru lahve a názvu se muselo jednat o docela kvalitní a rozhodně drahý rum.
"Nemáš to s náma vždy jednoduchý, tak něco na nervy, přece jen dokážem být horší, jak ti brouci ne?"
Zazubil se a podal ti flašku.
"S cenou si starosti nedělej mám ji.....no to je jedno."
Zasmál se a mrkl na tebe. Nejspíše to bude chtít ještě pár piv, než ti Ahib řekne, odkud jí krucinál vyhrabal, takovéhle kousky nemaj ani v důstojnickém baru. Možná tak v soukromých zásobách kapitána křižníku, nebo tak něco.....
"Teď já. Abys pořád nemusela spát v tom tílku a trenclích, mám pro tebe něco slušivějšího."
Mrkla na tebe se zářivým úsměvem Amanda a podala ti úhledně zabalený balíček.
"S těma kalhotkama jsem to myslela vážně a máš tam k tomu ještě slušivou noční košilku. Původně jsem si to koupila pro sebe, ale nějak mi to nesedělo."
Potutelně se na tebe a Rica usmála a nechala balíček ležet před tebou na stole.
"Pořád se šťouráš ve vysílačce a ty krámy se fakt rády rozbíjej, takže jsem za dvě flašky na komunikačním vyměnil tohle."
Zamával ti Andrej před obličejem krabičkou, která mohla zdánlivě připomínat KPZ.
"Je to univerzální sada na opravdu a lazení komunikačních zařízení, jako stvořené do terénu a pro tebe, když jsi básnila o kvalitním vybavení, to nemáme, tak budeš mít alespoň kvalitní nástroje pro jeho obavu, protože kdo jinej by měl volat záchranu pro naše zadky než zrovna ty."
Zazubil se na tebe a podal ti dáreček.
"Zoe ti dáreček dá až se nám vrátí z ošetřovny, nějak jsme nepřišli na to, kam ho ta tajnůstkářka zašila."
Zasmála se Nira a napila se piva a pak k tobě dohopkala taky. Z kapsy pohodově vytáhla malý přívěšek, nebo snad spíše klíčenku, která vypadala, jako......no jako hamburger z McDonaldu, kdyby tady něco takového fungovalo. Všichni na ní a ten kousek bižutérie koukali překvapeně.
"No co tak koukáte.....pfffch vy si myslíte, že je to vobyčejná klíčenka?"
Zavrtěla hlavou a vtiskla ti jí do dlaně, potřásla ti rukou a dala pusu na tvář.
"Tohle drahá Riley je vyložená záchrana. Jen málo lidí u pěchoty tohle má. Je to symbol, který když ukážeš provianťákovi, vždy ti dá něco navíc. Většina těchle blbinek se vydržuje u letectva. Ale hádej co? Vyhrála jsem ho nad jedním v kartách."
Zašklebí se a vyplázne jazyk v šílené grimase, než zase vesele odhopká.
"Hele zaslechl jsem, že ne vždy se s letci pohodneš, takže.....no tady máš usmiřovací prostředek."
Vytáhl Admer ze Zmijí z kapsy docela normálního stříbrného boxera. Tyhle hračky není úplně jednoduchý propašovat z planety přece jen, snaží se tu držet pořádek. Admer pokrčil poklidně rameny.
"Ukecal jsem kontrolu, že je to votvírák na pivo."
Neuvěřitelný příběh, ale tady se stává i nemožné možným. Mladý medik od Zmijí Tyan ti naproti tomu dal malou dózičku s mastičkou.
"Univerzální a účinná. Když někde zůstaneš trčet pomůže skoro na všechno. Hlavně je to experimentální....jsou v tom....nanoboti..."
Zašeptal ti do ucha a pak se opět odtáhl.
"Vlastně je to ale už ozkoušené koukni na seržu, jak se má k světu."
Kývl hlavou na Alexe, který se zatvářil zmateně, protože nevěděl oč jde a co zase jednou propásl.
"Podařilo se mi to vyloudit z doktora, je to známej ze školy."
Mezi posledními zůstávali Yuri, Anna a Alex. Yuri se nakonec předvedl s docela velkou huňatou, ale měkoučkou dekou, která skoro připomínala medvědí kožich, ale byla heboučká a teplá s tím, že až se s Ricem jednou pohádáte budeš pořád v teple. Anna ta byla díky svému mládí byla celá nesvá a červená, nakonec se v ní však ukázala romantická dušička, která ti předala lístek s rezervačkou na luxusní večeři až budete mít opušťák na Zemi, samozřejmě pro dvě osoby.
Alex ten se rozpačitě škrábal na hlavě, ale zachránila ho právě Anna.
"No já....však víš..."
"Má pro tebe dárek, neboj."
Usmála se už trošku jistěji Anna a ždrcla do Alexe.
"Mám?"
Koukal na ní překvapeně.
"No jasně seržo. Chtěl jsi přece náš tým vzít zítra do baru popít a zahrát si karty a nechat přístupovou kartu k našemu pokoji Riley."
Připomenula mu. Alex se zatvářil zmateně, ale pak mu to konečně docvaklo a začal šátrat po kapsách.
"No jasněěěěě.....jsem to ale hlava děravá."
Zasmál se svým hromovým hlasem a dal ti přístupovku a pusu na obě tváře, jako správný rusák.
"Všechno nejlepší Riley a ukaž tomu měkejšovi, zač je toho loket."
Usmál se dobrácky.

"A teď druhou část našich dárků. Nikdy ti nechodí vzkazy z domova, tak...."
Začala Amanda, ale zasekla se.
"A tak jsme ti jich pár nahráli. Každej něco, abys věděla, že pokud nemáš domov na Zemi, tak tady mezi námi ho mít vždycky budeš."
Ozval se Ahib, který tak navázal na Amandu. Andrej ti pak podal balíček s disky, na kterých byly nahrány zprávy.
"Udělali jsme to pro všechny případy. Snad nám to nebudeš mít za zlý."
Usmál se, leč trošku vážněji, než by očekávala podal ti onen štosek. Až budeš chtít můžeš si zprávy přehrát. Nikdo tě do toho netlačí, protože chápou, pokud si to budeš chtít přehrát v soukromí.

Vím vím, že vám dlužím myslím na vás musím chytnout správnou notu :)

Federální křižník - Destiny - Párty

Cítím, jak se mi potí ruce a to se stává málokdy. Všudypřítomný tlak mi nedělá dobře a kazí, jinak možná hezkou chvilku, a je úplně jedno, jestli vidím, nebo ne. Musím si připomenout, že většině ostatních připadají podobné párty zábavné a že pokud si chci udržet nějaké přátele, musím ze sebe něco obětovat – kousek soukromí, kousek sebe, protože být to jen na mě, nejsem tady nebo popíjím někde dál od ostatních. Bohužel jsem hlavní hvězda večera.

Ani zdaleka si tak neumím užít Ricovu přítomnost a rozhodně to není tak, že bych do polibku dala vše a úplně při něm roztála. A k tomu poznámky.. povzdechnu si a sundám šátek, abych viděla. Najednou je mi zase trapně, když svět kolem není černý, ale hýří barvami a veselím.
“Nejraději bych se odsud ztratila,“ ulevím si tiše. Rozhodně nejde o žádnou pobídku k tomu vytratit se spolu a vrhnout se do náruče neřestí, chci jen pryč.
Hned na to se otočím a vítězně zamávám rukou nad hlavou.
“Dál? Dál.. co tam máte dál?“ oklepu se a usměju, “Složíte mi k nohám zlaté dary? Co třeba kvalitní kus výstroje, hm?“
Pivo. Cokoliv. Trocha víc alkoholu, která otupí smysly.

"Tak jdeme na to, bando!" přelétnu očima po blízkých tvářích a skončím u Rica, od kterého čekám, že mě podpoří a doprovodí k další části narozeninového programu.

Doma ... Možná ...
Hodně lidí k pěchotě vzhlíží protože vidí všechen ten lesk okolo, pěchota je jedinou obranou proti broukům ovšem už nevidí krev, pot a slzy které se za tím skrývají. Pokud máte někoho u pěchoty tak jen očekáváte kdy dostanete špatnou zprávu.
„Možná ...“odpovím tátovi který nejspíš počítá s tím že když budu mít něco, nebo někoho kdo mně zde připoutá tak mu neodejdu k hvězdné pěchotě.
Možné to je ovšem nevím jestli bude Luke chtít.
Táta začne nosit nádobí do kuchyně a když se vrátí začne mluvit o zítřku, je zvláštní mluvit o plynutí času zde zvláště když jsem se tak úplně nerozhodla jestli je tohle přece jenom sen.
„Ano zvládnu.“
Pak mi táta řekne že budeme mít nové sousedy protože se Henxfortovi odstěhovali. Jejich syn se rozhodl zachovat jako vlastenec, ale i když se přidal k pěchotě nedokončil ani základní výcvik.
Tragická nehoda při výcviku ...
Henxfortovi se přes to nepřenesli a všechno jim zde nejspíš připomínalo jejich syna.
„Dobře tak přivítáme nového souseda.“

Planeta Země - Doma
Zoe

"Ne to není."
S povzdechem přikývl. Spousta lidí brala pěchotu, jako něco úžasného a zářného. Něco k čemu je nutno vzhlížet, protože chrání Zemi a další kolonie před brouky, ale ve skutečnosti, pokud jste měli někoho příbuzného v těchto jednotkách většinou jste mu šli dříve na pohřeb, než narozeniny.
Jak se zdá tvého tátu tohle zjištění úplně nepotěšilo. Možná doufá, že když budeš mít stálejšího kluka, nebude se muset tolik bát, že mu utečeš k pěchotě.
"To mě mrzí zlatíčko. Tolik vám to spolu slušelo, navíc není to špatný kluk. Možná byste si mohli zkusit promluvit. Třeba se udobříte."
Navrhl táta a po jídle začal sklízet nádobí a nosit ho do kuchyně. Když se vrátil utíral si ruce do utěrky, kterou převěsil přes topení.
"Zítra budu dýl v práci, zvládneš to tady?"
Usmál se na tebe, jako na svou malou holčičku. Moc dobře věděl, že ano nebylo to nic neobvyklého. Spíše řečnická otázka, kterou si nemohl odpustit. Každý touží po ujištění.
"Jo abych nezapomněl, prý budeme mít nové sousedy. Henxfortovi se rozhodli odstěhovat ze států po tom co....no však víš přišli o syna."
Ano vzpomínala sis na to až moc dobře. Klučina o něco starší, než ty. Samá vlastenecká povinnost. Chtěl se dát k pěchotě. Před pár lety se stal kadetem, ale výcvik nikdy nedokončil. Při nácviku s ostrou municí mu některý z kolegů nedopatřením ustřelil hlavu. Jeho rodina se z toho nikdy nevzpamatovala a až příliš věcí jim asi jejich syna zde připomínalo. Hodný velký klučina. I takové věci se hold u pěchoty stávají.
"Zítra by se tu měl zastavit chlapík, co ten byt koupil."
Obeznámil tě s děním okolo.

Aglamor II. - Výsadek
David

"No temu říkam kavalerie."
Zasmál se frantík silným přízvukem a zarazil palbu, když se kolem vás prohnali vojáci, kteří začali tlačit brouky nazpět. Ben je posílal na jednu a druhou stranu. Sám vedl střed a řval jeden rozkaz za druhým.
"Zdá se, že jsme to dokázali."
Zafuněl tlouštík, když společně s frantíkem došli až k tobě a mohli jste všichni tři sledovat, jak vojáci zahnali s Benem brouky zpátky do díry a tu pak pohnojili několika granáty.
Stálo vás to dost mužů obrátit tento boj ve vítězství ale můžete si říci, že se tak stalo. Dobrá třetina chlapů to ale někde leží rozervaná na kusy. Další budou ranění, ale z toho cos slyšel byly tu i horší bitvy s brouky. Celým údolíčkem se ozval jásot vojáků, kteří byli rádi, že přežili a že jste zvítězili.
Doběhl k tobě zelenáč s vysílačkou.
"Pane to je pro vás."
Předal ti sluchátko.
"Posily jsou na cestě desátníku. Další čerstvé dvě čety budou vysazeny na okraji vaší pozice, začneme také se shozem vybavení pro zabezpečení půdy a okolí proti broukům."
Bylo ti oznámeno velitelstvím a pak o chvíli později jste viděli přelétat stíhačky, zabezpečující oblast, transportéry vysazující další vojáky a hlavně taky další, které shazovaly na padácích další vybavení a materiál pro rozbití pořádnější základny.

Federální křižník - Destiny - Párty
Johny a Riley

"Neptej se a vlep mu hubana!"
Houkla z opačného konce místnosti Amanda. Pod prsty jsi ucítila, že se tvář toho muže zkroutila do lehkého úsměvu. Doslova jsi i přes šátek viděla, jak se tomu musel Rico zašklebit. Rozhodně to musel být on.
"Pusu! Pusu! Pusu! PUSU!"
Začala postupně skandovat snad celá místnost za povzbuzujícího burácení a dunění. Ne že by to nějak zahánělo nervozitu. Cítila jsi však jak se svaly na těle o které ses opírala pohnuly a neznámá a přece známá tvář se přiblížila k té tvé.
Když ses konečně odhodlala k polibku. Objaly tě známé pevné paže a poznala jsi chuť Ricových rtů. Zvolila jsi správně teď sis už byla jistá, i když jsi ho neviděla. Jen jsi cítila jeho, a srdce, které tlouklo proti tomu tvému.
Celá hala propukla v jásot.
"A teď mi ještě někdo říkejte, že ti dva k sobě nepatří."
Rozesmál se hřmotně Alex, který už konečně rozdýchal tanec. Jakmile sis konečně stáhla pásku a mohla se rozhlédnout kolem zjistila jsi, že všichni ostatní se stáhli na úplně jiný konec tělocvičny, než byl Rico a jak se zdá částečně tě navedli ke správnému cíli i oni, nebo to byl Rico, nebo se ti to podařilo a ostatní využili prostě možnost jít se napít a mít lepší výhled na vás dva?
"Už jste skončili vy hrdličky, abychom se mohli posunout dál?"
Zasmál se Ahib. Jak se zdá nikomu nějak moc nevadilo, že se s Ricem máte rádi, nebo že spolu něco máte. Přece jen nebyli jste nikdo žádné velké frčky, které by si na tyhle blbosti potrpěli.

Insanity, here I am...

"Yeeeeeeeeehaaaaaaaaaaaaaaw hajzleeee!" zařval jsem, když jsem uviděl své dílo destrukce taktickou hlavicí. Tohle mi udělalo ale sakra velkou radost. Nicméně, je tady ještě problém. Pár desítek krvežíznivých problémů. Pustil jsem raketomet a popadl svůj kulomet, co se mi houpal u pasu a začal to kropit mezi brouky pode mnou. Měl jsem na ně celkem hezký výhled, to se musí nechat. Tenhle kopeček... je nyní moje kulometné hnízdo a ty svině mám jako na talíři. Za zády jsem slyšel křik několika desítek mužů. Nebyl to bolestivý křik. Ale křik můžu co touží rozstřílet co nejvíce brouků.
A já se k nim přidal a tak jsem si párkrát, hezky od plic, zařval. Byla to nádhera. Vidět ty bestie umírat mě naplňovalo uspokojením.

Jednou mi máma říkala, že v něčem budu dobrej. Kdo by si byl pomyslel, že to bude likvidace brouků?

Doma ... Nejspíš ...
„Své sny si nikdo nevybírá možná to byl jen sen ... hodně lidí sní někteří i o pěchotě aniž by věděli pravdu která už tak pěkná není.“
Odpovím a taky jím, cuketa je opravdu dobrá a když táta vaří tak to skutečně stojí za to. Ovšem pořád nevím kde to jsem a co je skutečné. Vážně se to stalo?
Základní výcvik a ihned křest ohněm, naše další a další mise, Wade, jeho i moje smrt ... Pokud je tohle skutečně sen ...
Zavrtím hlavou a rozhodnu se o tom aspoň chvíli nepřemýšlet všechno zde je tak skutečné že to skutečné být ... musí?
Mám v hlavě docela dobrý zmatek.
Potom přijde rozhovor na něco jiného.
Luke? Mám pocit že jsem ho nějakou dobu neviděla ... Možná ...
„Mám pocit že se to nějak mezi námi pokazilo. Říká se můžeme být přátelé a možná to tak někde funguje. Ovšem ne mezi náma a tak jsme se už nějakou dobu neviděli.“

Federální křižník - Destiny - Párty
Johny a Riley

S prvním neúspěchem mi přišlo na mysl, že jsem ztracená stejně, jako nebožáci v příbězích, co se vypráví dětem. Zmatení, uvízlí v cizích světech, které sice nedecimují obrovští brouci, ale věci a tvorové mnohem děsivější. Šílená jízda, ples upírů.. vybaví se mi několik různých scének z filmů, které jsem viděla, a jednou dokonce zmatek z nějaké z prvních bitev, kterou jsem prožila. Zvuky, nejistota, chuť, aby už bylo po všem.
Ovšem ruka na měkoučkém prsu některé z přítomných žen tomu dodá správné grády. Chce se teď propadnout do země? Já rozhodně ne, ale narozeninová oslava tím získává přece jen podivnou pachuť zpola dobrovolného osahávání cizích těl, kterých bych se jinak dotkla jen stěží.

Když se zdá, že se mi nakonec poštěstilo lapit pravou kořist, znejistím. Nejistá tím, jestli celý hon byla víc zábava, nebo opruz, váhám a natahuji odhalení.
“Tak co? Mám se nechat převelet k jiné jednotce?“ pravím zvesela. Šátek mám dál na očích a nenápadně, tak, jak to jen při takhle těsné blízkosti dvou lidí jde, se nadechnu. Tohle je fakt potupný. Ale i mě zajímá, jestli bych zrovna Rica poznala po čuchu. Soudím, že ne, když jsme spolu doteď trávili čas hlavně jako kolegové.