Andor.cz - Dračí doupě online

Corusant. Díra
Nakounu do batohu a začnu vyndavat jednotlivé části oblečení. Ono ho zase tolik není.
"Hmm, jasně. Pěkně volná kombinéza s nášivkama a kapsama na stehnech, těžké boty..Hnědá, co kdysi bejvala oranžovou a i pěkně od oleje. Geniální..."
Ać nerada, tak shodím svojí padawanskou róbu a přes spodní oblečení si nandám kombinézu a dotáhnu boční pásky. Klasickou výbavou je technická varianta na standartní pásek .Opět, hodně kapes a pouzder. Přes to všechno nakonec hodím multifunkční vestu na všemožné nesmysle, ale hlavně s docela pěkně skrytou kapsou na světelný meč.
"Ještě trošku zašpinit tvář a je to."
Nakonec se podívám, jak dopadla Ysa. Nedá mi to a trošku se zaculím..
"No, my teda máme ránu. Rozený desperáti a špína vesmírnu...."

A evidentně nejsem jediná, komu se to zdá minimálně jemně komické, pašerák se také - ač slušně - vyjádřil.
Nakonec vyrazíme směr spodnější patra Coruscantu.
"Rovnejma nohama do toho..." pomyslím si, když vleze do velmi nevábného pajzlu. Ani se nesnažím tvářit drsně, spíše znuděně a otráveně. Ysa si vyřídí malý pohovor s barmanem a ten nás odkáže dozadu. Objednala jsem si něco jako "pivo" v plechovce, aby nebylo vidět,že mi nějak nemizí tekutina v sklenici. Snad to mají.
Tam mám co dělat, abych se nezakuckala a možná mi trošiličku začnou slzet oči. Přeci jen, když v baru houstne dým, nedělá mi to zrovna dobře..Prostě nezvyk.
Na tichý příkaz Mistryně jen jemně kývnu a nechám jí řešit její soukromnější záležitosti, v kterých mě nechce. "Ono by to bylo docela nápadné" pomyslím si a vydám se nedalekou Bounty hunterů. Ani nepřemýšlím nad tím,že bych se mohla snažit nějak nenápadně odposlechnout hovor Mistryně s cizincem. Nejde to. Zkoušela jsem to. Místo toho si sednu nedaleko Bounties a snažím se nenápadně pochytit, o čem se tak zhruba baví. Zároveň se pokusím si - i v tomto vcelku nepříjemném prostředí - trošku vyčistit hlavu a vnímat Sílu kolem mě..

Kashyyk

Vůbec neváham to že jsem vytrhl zbraň jenom jednomu mě nezaráží. Naopak nepřestávám jednat sotva ten jeden začíná pálit už skáču vysoko a při té příležitosti se jednou rukou kryji svým světelným mečem a druhou za letu pod sebe přitáhnu (trhnu) Mandalora který teprve bere do rukou vybro čepel. Jde mi o to aby se mandalor s vibročepelí proletěl kousek za mě a rozplácl se o nejbližší strom. Můj skok dopadá k mandalorovi který jako první začal pálit z blasteru, podle situace mu jenom rozbiju zbraň mečem a ho srazím na zem do bezvědomí nebo když nezbude nic jeného projedu jím světelným mečem a zabiji ho. Nijak mě to netěší ale uvidím jak se situace vydaří. Spoléhám na to že mistr Rawa už toho dalšího Mandalora vyřadil (doufám že do bezvědomí) a já se tak vrhám proti druhému útočníkovi s blasterem. S mým oboubřitým světelným mečem už by to nemělo být tak těžké odrazit všechny jeho výstřely a mezitím se dostat až k němu.

Vím že mistr Rawa se bude pokoušet je nezabít když to půjde.
Sme jedi nezabíjíme a potřebujeme informace když chytíme aspoň některého naživu máme dost velký důkaz.

Ruiny
Jaká jiná nebezpečí? Čert to vezmi (staré to přísloví…), co nepůjde rozsekat, to uškrtím (moje hláška). Potom ale začnu být ještě obezřetnější. Změnily se? Raději nechci vědět. Je možné, že to zažil? Budu já taky takhle mluvit za tisíc let? Jasně že nepůjdu daleko, mám ho chránit. Co ale myslel tím, že by nám planeta nedovolila se shledat? Moc otázek žádné odpovědi. Co to sakra bylo… Na nic nečekám. Vystřelím směrem, z kterého přišel zvuk. Pak rozevřu svůj světelný meč v podobě hole a skočím do trávy. Tam se hned přikrčím a otočím se v kruhu. Tím posekám trávu okolo sebe. Pokud nic nezpozoruji, začnu se touto točivou metodou pohybovat a směřuji k místu, kde tuším původ hluku.

Corusant - Nové obchody

Pomalu vdechuji kouř a nepatrně se při tom usměju. Mám ráda ten živý ruch, mísící se pachy a hluk, který někdy trhá ušní bubínky a nejednou už ty nepozorné v bitkách připravil o život, když neregistrovali, že tuhle něco cvaklo nebo se někdo přiblížil. Svým způsobem by se to dalo považovat za vůni domova, kdy jste sice stále ve střehu, ale přesně víte, co si můžete a nemůžete dovolit a že dokud se všichni usmívají nebo jen podezřívavě mračí, je to v pořádku.
Druhý důvod, proč jsem to tu měla ráda, tedy krom všemožných druhů známostí a shánění informací, se kterými se tu kupčilo v hojném počtu, je prostě ten, že se tady necítím sama. Občas by mi zkrátka parťák vážně bodl (nejen kudlu do zad).
Usadila jsem se u baru a objednala si hustý oranžový drink s nízkým procentem alkoholu, za to však výraznou sladkou chutí a jemnou omamnou vůní.
Čekala jsem.
Rozhlížela se přes okraj sklenice, dokud se nestalo přesně to, co jsem očekávala – jak jsem si však nabídku letmo pročítala, udivilo mě, jak zní. Jenže proč bych se tím měla nějak hlouběji zabývat, rytíři Jedi šli v podstatě mimo mě a neměla jsem sebemenší důvod je chránit. A senátor Zagami? Ten vypadal jako hezký cíl.

"Ola! Ola, ola! Jsi to ty? No to praš do pánve! Sama úžasná Krasotinka!" slizce se usmál a zamířil mým směrem, k čemuž mu stačily dva kroky. Staří známí, nikdy ne přátelé. Sarad, Weeyuay – pašerák, jak jinak.
Sladce jsem se usmála, až ho to zarazilo.
"Taky tě ráda vidím," pokynula jsem mu drinkem a v momentě se na desce baru objevila druhá sklenička, a jedna navíc s čirou tekutinou, zřejmě nějakým druhem silné pálenky, kterou se vždycky rád naléval.
"Nečekal bych tě zrovna tady. Práce? Ne, neptám se, neodpovídej. Dáš si se mnou, že?" pozvedl sklenici k přípitku a jeho oči klouzaly po křivkách mého těla. Zasmála jsem se.
"Jestli se mě snažíš opít jako tenkrát, nevyjde ti to," ťukli jsme si a napili se. V hlavě se mi začaly vracet momenty, které jsme spolu strávili, rozhodně bych o ně nerada v nějaké bitce přišla. S lepší náladou- kontaktem a obětí v kapse a známým kamarádem po boku se dostalo za horlivého povídání až na čtvrtou sklenku, načež jsem zaregistrovala, že se konečně uráčil přijít jeho kontakt. Pokud to však byl kontakt a ne jen oběť. Byla hezká, štíhlý pas a dlouhé prsty, elegantní. Měla jsem chuť..
"Ještě se uvidíme," zlehka jsem jej políbila na tvář, kopla do sebe zbytek drinku a dala se k odchodu. Chvíli tam seděl a nevěděl, co dělat, možná fakt váhal, ale to jsem už vycházela do mnohem méně voňavých a příjemných míst za dveřmi baru. Co dělala ona nevím, chtěla jsem mít prostor pro představy, že pusa zapůsobila a v ní se vzedmula vlna žárlivosti.
Jak jsem už řekla – parťák mi prostě chybí.

Jenže teď tu šlo o Zagamiho. Denní program, jednotlivá jednání, ubytování. Zařídit to tak, abych se nemusela s nikým dělit. Opřela jsem se chodidlem pravé nohy a zády o blízkou zeď a naslouchala hučení z blízkého ventilačního otvoru do baru. Když si dal člověk práci, dokázal i pouhým uchem slyšet víc, než by si ti na druhé straně přáli, když ne, byla tu technika, která to hravě zvládla. Nicméně to jsem nechávala stranou a čekala, až chladný vzduch vyžene srpečky alkoholu zasekané v mé hlavě.
Proč asi tak někdo z Naboo leží někomu v žaludku? Že by chtěli pro dobro všech zakázat či prosadit něco, co ostatní připraví o peníze?
Na patře jsem cítila hořkou příchuť kouře z baru, ulpěl mi i na vlasech. Stačí se prostě dostat k záznamům o jednáních v Senátu, pro začátek. Pak to bydlení a zbytek, abych si mohla v klidu vybrat, jak budu postupovat dál.

Alsakan Skladiště

Trošku mě zarazí jejich reakce. Jasně určitě je moje aktuální práce je tady všechny pozabíjet, ale pokud dobře vím tak sem se s nima přišla domluvit a dokonce je požádat o laskavost. Nicméně v uších mi zůstalo "si už zítra vyzvedne loď i s námi". Ano může lhát, ale popravdě to mohl i ten co mě tuhle práci zadal že.

"Kdy sem jakože říkala, že vás zabiju?"

Jim povím a začnu se tvářit uraženě. Přece sem to neměla ani v úmyslu...snad možná jen trochu, ale nemůžou ani vědět jestli jsem ozbrojena krom toho, že nemám ani v ruce zbraň. Otravná to verbež, ale co když uz na mě míří těma blasterama co mi zbejvá budu hrát podle jejich.

"Ale můžu vám říct, že pro odlet z téhle díry udělám cokoliv, tedy jestli je pravda, že zítra odlétáte ať je to kamkoliv ráda vám pomůžu s čímkoliv, abych si vysloužila jízdenku pryč. Takže doufám, že vy jste ti hodní a on je ten špatnej, proto bych byla ráda kdyby jsme si mohli nějak navzájem pomoct."

Přenesu se do více diplomatické sféry, teda možná je to spíše více vyjednávací, ale to je popravdě fuk, protože chci jen lístek na jejich loď, abych mohla zítra vypadnout. Taktéž doufám, že nelže, protože to by bylo spousta problému navíc k řešení. A na ty já nemám nejmenší chuť.

Notak hoši já vám věřím. Vy určitě máte na té lodi ještě spoustu místa, ať už letíte kamkoliv.

Doufajíc jejich souhlasu prostě jen čekám na stejném mistě a nijak se nepohybuju. Jsem sice připravena se bránit, ale to by museli bejt víc praštění než já aby začali střílet na někoho kdo nedrží v ruce zbraň.

Tatooine

Zabrak se konečně vyžvejkne a já se usměju.
"Konečně jsme se dostali k jádru planety," pronesu s úsměvem a schovám bouchačky do pouzdra a ruce dám zase na stůl ke svému pití. Napiju se svého drinku a podívám se na Zabraka.
"Kam to bude?" zeptám se na druhou otázku, která mne vždy, po zodpovězení otázky, peněz zajímá.

Mortem - Ruiny Tythonu

Mistr Urti kývne a vyrazí klidným krokem zase vpřed.
"Zde jsou i jiná než fyzická nebezpečí, buď opatrný ne vše, co vidíš musí být takové jak se zdá."
Varuje tě klidným hlasem a sám jde dost obezřetně. Své systémy ani Síly zatím neobjevili nic, co by se dalo považovat za nebezpečné, ale možné je samozřejmě vše, takže není dobré ztrácet na ostražitosti. Les, kterým jdete se zdá být velmi tichý a pustý, je to až zneklidňující.
"Kdysi zde žilo mnoho všelijakých bytostí, ale po tom, co začala působit temnota zahynuly, nebo se změnily."
Mluví vážně, ale informativně zajímavosti o tom, co ví. Lesem jdete ještě asi dobrých patnáct minut stejným směrem, než vyústí v louku a asi 500 metrů dál na ní vidíte ruiny.
"Zde začneme hledat, je to jeden ze starých chrámů, který zde byl postaven."
Objasní mistr Urti a vydá se k chrámu. Opravdu toho z něj už moc nezbylo. Jsou to spíše rozvaliny než nějaká zřícenina. Když jste dost blízko můžeš si prohlížet různé staré kusy nápisů, které kdysi zdobily nejspíše zdi chrámu.
"V dávných dobách neexistovali Sithové a Jedi, ale všichni byli jednotní a učili se porozumět oběma stranám a to nás rozpoltilo a zničilo."
Pokývne mistr hlavou, mluví skoro, jako by to zažil. Sklání se nad kudy kamení a prohlíží je.
"Zkus se tu porozhlédnout, ale nechoď daleko a neztrať se je nepravděpodobné, že by nám planeta dovolila ještě se shledat."
Tobě se mezitím zdá, jako bys zaslechl něco ve vysoké trávě. Ta sahá v některých místech až nad pás, takže v ní je dost špatně vidět. Ale přísahal bys, žes něco zaslechl.

Ward - Hra s Mandaloriany na Kashyyyku

Tvůj zákrok přišel v pravou chvíli a byl v celku úspěšný. Dva mandaloriany s blastery jsi srazil silou k zemi a jednomu si dokázal i vytrhnout zbraň. Třetí s vibročepelí byl dost daleko a už bojuje obratně s mistrem Rawou. Poslední stojící obrání palbu z blasteru na tebe, aby tě zpomalil. Mezitím ten co přišel o zbraň stáhnul ze zad vibročepel a zapnul ji. S ní v ruce se vrhne proti době, aby s tebou bojoval. Poslední bojovník na zemi se rychle překulí a začne pálil po tobě s blasteru. Bude těžké odolávat palbě dvou nepřátel a ještě sečným úderům třetího, které zrovna jemné taky nejsou. Nyní je třeba přestat se bránit jinak by tě mohli s trochou štěstí nějak udolat.

Lumi - Alsakanské sklady

Když se objevíš klidně kus před tou bandou ve skladišti, kterých je mimochodem 6 trošku udiveně na tebe koukají, ale vzápětí na tebe míří blastery, připraveni střílet, kdyby se jim něco nelíbilo.
"Hele brzdi jo nebo to do tebe naperem."
Ozve se jeden z mužů sedících na bedně. Riziko bude taky to, že jich může být více, které nevidíš.
"Tak vona nás přišla zlikvidovat vidíte to hoši, už si najímaj na špinavou práci i takový."
Houkne jeden z nich a postaví se a dál míří blasterem.
"Chceš náš vyhnat, nebo pozabíjet? Ha určitě ti ten parchant nakecal pěkný sračky. Ale víš jaká je pravda? My jsme v právu. Tohle je naše skladiště, kvůli tomu šmejdovi už nás půlka zdechla, když jsme se ho snažili ubránit před tím, kdo tě najal předpokládám. Zásoby, které tady máme si už zítra vyzvedne loď i s námi, jsou třeba jinde a my musíme dokončit úkol."
Oznámí ti a vypadá to, že buď umí hodně dobře lhát, a nebo mluví pravdu. Jeho rysy jsou tvrdé a neústupné.
"Takže jestli se chceš bít raději zemřeme všichni v boji než utéct a zklamat ty, kteří nás potřebují."
Je připraven k obraně, kdyby se něco dělo.

Talon - Smlouvání na Tatooin

"Nebezpečné to jistě bude s tím se musí počítat."
Odvětí Zabrak klidně a pohlédne na tebe.
"A co se týče odměny špatně jsi mě pochopil. Tisíc kreditů dostaneš zálohu jakmile přijmeš zakázku na svou loď. Ale jakmile doručíš, co je třeba na místo určení dostaneš zbytek peněz. Kolik to závisí hlavně na tom v jakém stavu zásilku doručíš. Ale můžu ti říci, že zbývající doplatek nebude malý.
Samozřejmě, kdyby ses rozhodl pláchnout se zásilkou i zálohou byla by odměna na tvou hlavu ještě vyšší."
Upozorní tě klidně a pak se usměje.
"Takže bereš to?"
Optá se tě a pronikavě si tě prohlíží.

Aiwa - Staří přátelé na Corusantu

Nakonec se tedy společně s mistryní Wigmi převlečete do maskování, které vzala. Tak jak jsi navrhovala máš oděv jejího pilota a ona poněkud trošku výstřednější oděv pašeráka, nebo možná lovce odměn. Nicméně vypadá v tom jako vrahoun a to je hlavní. Když vás Rino vidí musí se usmát.
"Rození zločinci."
Zasměje se a Ysa mu věnuje pevný pohled.
"Nyní je třeba, abys nás dostal dolů."
Rino zvážní a kývne. Vyvede vás před hotel a pak jedete hodnou chvíli speederem. Zastavíte ve spodních patrech Corusantu u jedné pochybné kantýny.
Tam prohodí pár slov s hlídači venku a ti vás všechny tři pustí dovnitř.
"Dál musíte hledat sami daty vás opustím."
Oznámí a zmizí v davu. Mezitím se vy ocitáte v baru plném různých bytostí té nejhorší kasty.
"Tak pojď uvidíme, co půjde dělat."
Sednete si za bar a barman, muž ,který má umělé oko vás pozdraví a ptá se na pití. Mistryně s ním prohodí nějaké to slovo, kde by se tu dalo sehnat něco slušně placeného. Ten vás nakonec odkáže k zadní místnosti, kam se musíte přesunout. Tam je snad ještě více zakouřeno, ale méně osazenstva. U jednoho stolu sedí skupinka asi Bounty hunterů a pak u dalšího nějaká osamělá postava mistryně se vydá za tou osamělou a tobě řekne ať zkusíš něco zjistit od lovců.

Corusant[/u]
Informace o atentátech mi z tváře vymaže vždy přítomný úsměv. "To je zlé. A zavání to až moc organizovaně než je klasický zločin. Tohle má jasný podpis cíleného terrorismu a rozvracení Republiky na nejcitlivějším místě. Vážný problém.."
Když se na mě Ysa usměje a pochválí mě, tak se trošku začervenám. Ehm. Naštěstí to není poznat. Ale není přirozeností každého žáka snažit se trošku zalíbit svému Mistrovi?
" Nic není tak obtížné a nedostupné, aby to lidský duch nepřekonal. Děkuji." odpovím a slušně se trošku ukloním. Poté docela elegantně přes jednu ruku naskočím do speederu.
Trošku mě zklame, že naše krytí nebude tak dokonalé a že loď nebude, ale co. Tak si aspoň užívám jízdy.

Zastavíme před hotelem a já se rozhlédnu po okolí, ale všude čisto. Vezmu batoh a zlehka šlapu do nejvyššího patra, kde Ysa otevře jedny dveře a ejhle, hlaveň bolteru. Já se upřímně neznepokojuji.
"Kdyby za dveřmi číhalo nebezpečí, poznaly bychom to. A kdyby nám dotyčný chtěl opravdu ublížit, měl by kameru či čidlo před dveřmi a střílel by skrz ně..." pomyslím si

Mistryně a pašerák - Ryna Boka - se nějaký čas už znají, ale on nevěděl že přijdeme. "Podivné. Takže se to vyřizovalo ještě přes dalšího prostředníka. No, na můj vkus už o tom ví vcelku dost lidí. Ale co."
"Pěkný den..." pozdravím slušně a zdvořile ukloním se. "Jsem Aiwa a ráda tě poznávám.." uculím se na něj a pohledem rychle sjedu jak jeho, tak jeho pokoj a udělám si alespoň malý nástřel toho, s kým mám tu čest. Nechám Ysu, ať vyřídí veškeré záležitosti a během hovoru si stoupnu za dveře tak, aby když někdo vtrhne dovnitř, jsem byla schopna rychle reagovat.

Nestalo se. Dokonce máme i soukromí na to se převléci. A tak jen otevřu batoh s "převleky" a začnu je vyndávat ven..."Tak copak to tady máme?"