Tython - V Temnu zažehneme jiskru

Talon byl evidentně buď více chytřejší a nebo více vystrašenější než jsem čekal. Čekal jsem záplavu palby z blasteru a spoustu odražených střel a pak jednoho mrtvého pašeráka, ale tohle mě opravdu překvapilo. Ten tvor se snažil evidentně formulovat slova a celkově nějak fungovat. Bylo vidět, že je to pro něj velmi namáhavé a já jsme se snažil porozumět tomu co se mi snaží říct. Jednu věc jsem pochopil velice dobře a to, že ten meč je jeho. Z čehož se dá dedukovat, že by to musel být jedi. Ovšem ta aura temné síly kolem něj nebyla zrovna něco co by mi do toho všeho zapadalo. Další věty jsem pochopil, že jediové tu byli nedávno a jsou na tom dobře. Pokud ne špatně znamená, že ne špatně. To poslední už ovšem bylo složitější. Nevěděl jsem kdo jsou oni a možná jsem to ani nechtěl zjištovat. Talon si z toho moc nevzal, ale ani se mu nedivím.
No pokud ho chápu dobře, tak ten meč je jeho. Potom evidentně potkal ty dva jedie před námi. Ovšem pak mluví o něčem, čemu nerozumím. A mám pocit ,že nechcu rozumět.
Otočím se zpět na toho tvora, abych mohl položit další otázku.
Dovedeš nás za jedii? Musíme je najít. Pomoz nám.
Vyšlu k tvorovi vlnu pozitivní energie a rozhlížím se po okolí. Nechci potkat ty o kterých mluvil.

Práce, práce a zase práce.

Hm. Jedi nikdy nespí. Jak se do lesa Jedi, tak se z lesa Síla. Neštěstí nechodí po nepřipravených. Jen smrtí služba končí. Bleh.

Z toho „téměř nemožné“ prostě nemám dobrý pocit. Divné cukání lekku a podvědomí pocit z toho, že Ysa naznačuje, že z věznice jde utéct. A máme tam na výslech korunního svědka atentátu na senátorku.

Ach jo.

Existuje spousta věcí, o kterých jsem slyšela. Věci jako nadýchaná postel s peřinou. Horký koupel s bublinkami a olejovou esencí. Možnost příjemného lenošení na sluníčku. Sochařina.
No, tak nic z nich mě v následujících pár letech nečeká.

Já si jen smutně povzdechnu, ušklíbnu se a tak nějak unaveně dodám.

„Hm, donáška nějakých smažených nudlí s zeleninou do věznice? Ráda bych požádala o dobrovolnou...“ kucky, kucky, chrchly chrchly, ano nezní to moc přesvědčivě „..službu v věžení Republiky. Jen pro jistotu, než se bude vědět, kdo Dhouglase platil a kam dále. Znělo to, že si nejste zcela jista, hm, spolehlivostí věznice, mistryně.“

Kashyyyk - Oběžná dráha

Droid něco zapípá a dveře se začínají otevírat, ale ne pořádně. Přesto čekám trošku stranou co bude dál.

A jak tak vyčkávám bokem u dveří zdá se že to zazbralo aspoň trochu takže jak uvidím nohy a je jasné že si někdo přidřepl využiju moment překvapení a pokud můžu škubnu s tím člověkem (buď Silou nebo vlasními rucemi podle toho co je lépe proveditelné )

Tak abych ho pokud možno vytáhl na svou stranu a tam na něj namířím světelný meč, když to vyjde podívám se na něj a jednoduše řeknu:

"Mluv, máš 2 vteřiny, kde je ten další pilot!"

Čímž se snažím ze zmateného dostat informaci jestli tu ještě někdo je za dveřmi kdo by mě ohrozil, pokud se o něco pokusí nebo nebude chtít mluvit tak ho prostě omráčím a spoutám.
A pak bych ještě požádal svého droida aby se mi pokusil ty dveře do kokpitu více otevřít.

Naboosan - Tatooin - Není možnost úniku
Muž se pohrdavě ušklíbne a jeho zlé ledové oči se na tebe upnou.
"To znamená můj malý Jawo, že uděláš cokoli ti řeknu. A když budeš sloužit dobře, tak nezemřeš."
Úšklebek ze kterého mrazí se rozline muži po tváři a on si dá spokojeně ruce v bok a sleduje tě. Očividně se mu líbí, že tě má v hrsti, což zrovna dobrý pocit pro tebe není. Otázkou je, jak z toho ven? A půjde to vlastně vůbec?

Aiwa - Coruscant - Vězení
"Občas mi příjde, že právě ty rozséváš chaosu až příliš má malá padawanko."
Pousměje se a pak usedne na své místo v modulu.
"A co se dobrodružných ér týče, mám dojem, že s tebou se nějak vracejí."
Zavrtí s úsměvem hlavou. Vznášedlo mezitím doletí až k věznici Republiky. Je to opravdu velká budova a dobře hlídaná dle všeho.

Vězení Republiky na Coruscantu

A právě zde se vznášedlem přistanete. Republiková policie odvádí Dhouglase právě do nitra tohoto vězení.
"Nyní bude zavřen stejně, jako jeho společníci, než bude vynesen rozsudek. Z tohoto vězení je téměř nemožné utéci."
Objasní ti mistryně Ysa a pak její pohled sklouzne opět k tobě.
"Mmm byl to dlouhý den, co takhle zajít na něco dobrého?"
Povytáhne tázavě obočí.

Kirloca - Tython - Temná strana Síly
Talon očividně váhá, co dělat, když vidí to stvoření, nicméně neodvažuje se vystřelit s blasteru, možná je to protože vidí světelný meč, možná protože je moudrý a nežene se do věcí po hlavě a snaží si zachovat zdravý rozum.
Ty ses mezitím pokusil navázat rozhovor s tímto tvorem. Zdá se, že tvor se snaží pochopit, co jsi právě řekl a chvíli mu trvá, než se přiměje k mluvě.
"Já....zapomenut....to....moje..."
Ukáže na světelný meč a obpoví na tvé první dvě otázky. Při tředtí je rysy v jeho tváři mírně napnou a on pomalu přikývne.
"Ano....Jedi byli....nedávno...Oni....ne špatně...to stalo..."
Přiloží si volnou ruku ke spánku. Z toho tvora vyzařuje podivná Síla je cítit, že ho obklopuje temná strana síly, ale i tak není to Temná strana, jakou znáš je to...jiné, jakoby s něčím promíseno.
"Nebezpečí....vy muset pryč......smrt....tady....Oni....skryti..."
Snaží se lámavě něco zdělit.
"Co je proboha zač a o čem to blábolí? Velká část z toho co říká nedává moc smysl."
Podotkne trošku nedůvěřivě Talon.

Tython - Síla je vždy semnou!

Smál jsme se Talonovu úšklebku.
Máš pravdu. Většinou totiž Vás chytáme a předvádíme před řádný proces. Ovšem doba se jak se zdá mění a my nyní využíváme i lidi jako jsi Ty. Nedávej mi to za zlé jen konstatuji fakta.
Po vyslechnutí Talonova plánu jsme s ním musel nic než souhlasit.
Taky nemám vůbec v plánu se tam moc zdržovat. Najdeme ty dva jedie a odletíme rychle pryč. Tohle musí jít rychle a hladce, pokud nepůjde. Tak tam pravděpodobně zůstaneme taky.
Zkonstatuji naše vyhlídky Talonovi. Neměl jsem v úmyslu mu zvedat náladu, ono tady nebude moc co dobrého. Pokud to nezvládl mistr Urti, tak my budeme mít co dělat. Pár hodin uteklo poměrně rychle. Tuto dobu jsem strávil většinou v meditaci a rozjímání o naší budoucí misi. Neměl jsem z toho dobrý pocit, ale jednou to byl můj úkol a tak se nedalo nic dělat. Vrátil jsem se do pilotní kabiny když jsem cítil, že loď vystoupila z hyperprostoru a nepřestával jsem sledovat planetu.
Já taky ne, ale to nemám často z hodně věcí.
Cesta dolů na planetu byla klidná, až na házení při průletu atmosférou, ale to není jen tady. Už jsme letěl i horšími. Přistávali jsme a to co jsem viděl se mi opravdu nelíbilo. Rozbitá republiková loď znamenala problémy. Natáhl jsem se v síle k té lodi, ale necítil jsem nic. Došel jsem pro svůj batoh a počkal až se připraví i Talon. Po všem nutném jsme vyšli z lodi a já se rozhlížel kolem dokola. První kroky samozřejmě mířily k lodi, která byla opravdu velmi poničená a co hůř, pravděpodobně zbraní podobnou mému meči.
Mě se to také nelíbí. Takhle planeta je celá zlá a špatná.
Konstatuji a snažím se zaštítit silou proti tlakům tohoto místa. Zároveň se snažím posílat pozitivní sílu směrem k Talonovi. Vím jak tohle místo působí na mě a jak teprve musí působit na běžného člověka.
Jdeme dál, musíme najít mistra Urtiho.
Vyrazím kousek od lodi, když mě zarazí podivné zvuky. To co jsem viděl mě nepotěšilo ani za mák. Nikdy jsem neviděl žádné takové stvoření a vůbec se mi nelíbilo co vidím. Zvláště poté, co to zažehlo světelný meč. Barva meče byla zvláštní, jakoby se v něm spojily dva krystaly. Nikdy jsme neviděl nic takového.
Nestřílej.
Syknu na Talona a postavím se více před něj. S rukou na meči se silou natahuji k tomu stvoření, abych zjistil co to je.
Kdo jsi nebo kdo jsi byl? Odkud máš ten meč? Neviděl jsi tu dva jedie?
Bylo zvláštní, že mě to posílalo pryč. Pokud by mi to chtělo ublížit udělá to hned a nebude mě posílat pryč.

Změna je život.

Já se jen uculím a nechám si léčit rameno. Za chvilku bude jako nové..
„Možná se změním, avšak spíše mě změní Síla. Násilná, nepřirozená změna nikdy nemůže vést k harmonii. A v Kodexu Jedi přeci stojí Není chaosu, jen harmonie, ne?“ pousměji se na Mistryni. Ne, nedonutí mě se změnit ze dne na den.

„Kdybych se měnila, nebyla bych to já...Což takhle se schodnout na termínu dospět či dozrát? I Vy jste jistě měla dobrodružnější éry, ne?“ dokončím spiklenecky a tak trošku mrknu.

Ruka je jako nová.

Chvilku žhavým obě dvě lekku, ale na nic dalšího si nevzpomenu.

„Zajistit co nejvíce živých zajatců, splněno. Zajistit co nejvíce použitého důkazního materiálu, splněno. Přežít, splněno. Neohrozit život civilistů a šířit mír a lásku, splněno...éééé....“ ještě se prudce zamyslím „..asi je to všechno, mistryně Yso. Nebo jsem na něco zapomněla?“

Obr společnost

Tento člověk,(dle mých znalosti meziplanetárních druhů to člověk je.) se mě snaží asi zotročit.
Zvedl mě do vzduchu, a začal mi říkat něco o tom že budu jeho sluha. Posadil mě na stůl s mapou.
Trošku mě vyděsila představa trhajících psů v poušti, ale zase on nebyl samice jeho druhu. To už bych byl asi zotročený. Mít sebou tak pět, šest Jawů, už by se válel svázaný kdesi v poušti. A jeho loď nabouraná někde ve skále.
Zvažoval jsem jak nebezpečný člověk to je. Mohl být, ale mohl taky blafovat. Nezdálo se mi nějak obvyklé že Jawy zotročoval někdo jiný než Hutt. To je blbost.
Ten člověk musel být nějaký podvodník. Ale já zase potřeboval práci.
,,Co pro mě znamenat být tvůj sluha?" odpověděl jsem mu.
Existovala řada způsobů jak se tohohle člověka zbavit. Lidé nebývají rádi středem pozornosti. Kdybych se začal chovat jako histerický malý Jawa asi by mi dal pokoj.