- Kashyyyk - Odlet

Jdu ke dveřím a vidím silové pole, chtěl jsem chvilku počkat místo okamžitého namítání že tohle jsem si od droida nepřál. Jenže věci ještě pořád nejsou tak špatné jakými se stávají zachvilku.

"No tak to mi Yoda pomáhej."

Vypadne ze mě když vidím plechového droida který se netváří že by měl problém v tomhle malinkém prostoru utočit. Zapnu instikntivně světelný meč. A pak mě napadne ještě něco.
Křiknu na svého droida:

"Zakotvi se a otevřit nákladovou rampu!"

Doufám že droidovy se tohle povede protože do té doby nemám moc šanci dělat cokoliv jiného než se bránit. Jestli se mu to povede pokusím se pomocí kopnutí nebo případně jenom síly onoho mecha ve chvilce překvapení z lodě vyhodit ven.

Pokud by se tohle nedalo uskutečnit budu s mechem bojovat svým mečem a ve vhodné chvíli zkusím svou silou najít slabé místo v nepřátelském plecháči a něco mu odpojit nebo ho přetížit či rozbít.

Za proraženou linií

Rachot, skřípění, trhání kovu, otřesy, a prudké nárazy... Balor byl skutečně jako beranidlo. Náraz byl tak prudký, že to uvnitř něj hodilo i se mnou. Na chvíli jsem snad i vypadl. Když jsem se znovu nahodil tak jsem ležel před řídící kabinou. Naštěstí jsem nenalezl žádné poškození, což bylo nyní opravdu jen dobře. Posadil jsem se, a letmo se rozhlédl. Byl jsem zaražený ve skladu, či čem, jako kůl. Rychle jsem se zvednul a skokem se ocitnu u řídícího pultu. Vypnu stále běžícího Balora a nastavím vyčkávací pozici. Aby nespotřebovával zbytečně moc energie a byl přesto připraven na odlet. Poté popadnu svoji pušku a nastavím si na ni střelbu dávkami. Následně si vezmu i šest mikrotermálních zásobníků. Má puška byla na jednom ze dvou režimů střelby celkem silnější - vlastní úprava - takže jsem používal tyto věci, aby mi ji po nějakou dobu ochlazovali tím že do sebe sami vstřebávali teplo. Jinak by mi laserové paprsky nejspíše roztavili hlaveň. Alespoň tedy určitě v případě, kdy používám ten druhý režim střelby. V tu chvíli má puška střílí velmi rychle. Sice nepřesně ale opravdu rychle. Nevýhodou je pak to, že se mění v kus rozžhaveného kovu.

Oblékat jsem se nijak nemusel. Všechnu zbroj už jsem na sobě měl a nikdy jsem ji ani nesundával. Maskovací systémy na mých ramenou byli připravené a naplněné kouřovými granáty. V případě nouze jsem měl u pasu i blaster ale spoléhal jsem na to, že nebude potřeba.
Nyní jsem už jen sevřel pušku pevně v obou rukou a těžkopádnými, dunivými kroky se vydal ke dveřím Balora. Jakmile se otevřeli tak jsem seskočil na zem a hned jsem se sehnul na kolena. Určitě jsem ihned zaznamenal kritický pokles kyslíku a teploty. To druhé byla horší zpráva i pro mě. Ale to jsem teď neřešil. Ani jsem se nestaral o to, že by tu někdo byl. Mé výpočty jasně říkali, že poškození vnější schránky by neměl nikdo organický přežít.
"Primární cíl..." Přeskočím pár beden a využívám je jako krytí, zatímco si hledám cestu k nějakým dveřím. "Vyřadit obranu a obranné mechanismy. Sekundární cíl..." Na chviličku se zastavím. Z přibližného místa mých úst se znovu ozve to kovové klapání a cinkání. "Přežít to? Potvrzuji. To by mohlo odpovídat." Ujasním si priority a poté se dám zas do rychlého ale opatrného postupu.

Kirsen - Tatooin - Palác Huttů
Přestoupil jsi před Hutta s tím, že žádáš o práci. Ten si tě pobaveně prohlédl. Pak se mírně zasmál a pokývhl hlavou. Něco zamumlal v Huttštině, než se ti rozhodl odpovědět.
"Práce je stále dost lovče....hmmm....poletíš na Corusant a zabiješ Dhouglase Clena."

Zjeví se hologram.
"Měl udělat nějakou práci, ale nejspíše to zvrtali a musí být odstraněn nehodlám se nechat za něco popotahovat republikou. Odměnu dostaneš, až vykonáš práci."
Vysvětlí podstatu věci.

Ward - Kashyyyk - Odlet
Droid jen tiše zapípá a zajede těch pár metrů někam do rohu nákladového prostoru k portu, ke kterému se může připojit a začne si s tím hrát, jen to cvaká.
Pak nespokojeně zabručí, protože před dveřmi, které jsi chtěl prořezat se objeví silové pole. Nejspíše si pohrál droidík se špatnou konzolí, nicméně to není ještě vše.
V jednom rohu u dvěří do nákladového prostoru, kterými jsi se dostal dovnitř zastíví červená světýlka.

Pak se tam postaví droid který tě skoro převyšuje a zapne energetickou tyč. Není zde příliš prostoru pro nějaké manévrování a krkolomné souboje, takže bojovat stouhle hračkou bude asi docela těžké, každopádně točijic se svou hračkou jde k tobě. Mech jen zběsile pípá a snaží se něco udělat na konzoli.

Aiwa - Corusant - Záchrana padoucha
Chvilku ti to v hlavě zběsile šrotuje, jak se vlastně zachovat, ale nakonec se rozhodneš. Rychle lehneš na římsu a natáhneš ruce, abys Dhouglase chytla. Oběma rukama ho chytneš za tu jeho ve chvíli, kdy mu ruka povolí, takže visí jen s heknutím za jednu ruku v těch tvých. Druhou není schopný pořádně použít, když ho zasáhl do ní výstřel. Jeho tíha tě trošku sáhla z římsi, ale zatím se držíš, stojí tě to však velké množství sil, a kdo ví, jak dlouho to takhle zvládneš.
"Nenech mě spadnout..."
Vydechne lovec nakonec trošku zoufale, zdá se, že ještě nechce umřít, ale opravdu to ovlivníš dostatečně dlouho?
Připadá ti to, jako věčnost než uslyšíš letět vznášedlo k vaší pozici.
"Vydržte letíme pro vás!"
Houkne někdo ze vznášedla a blíží se. Tobě ale klouže Dhouglasova ruka stále víc...!

Naboosan - Tatooin - Hledání mapy
Vymyslel jsi nový geniální plán, jak se zde zorientovat najít mapu! Ale kde začít? No docela ti to zabralo čas zvláště tvým malým bolavým nožkám, než jsi probloudil širé okolí Mos Eyseley a našel cos hledal. Možná by bylo jednoduhší zeptat se v nějakém z barů, ale nyní je to už jedno. Stál jsi před plochou mapou města, ale vyskytl se jeden problém. Je to plochá deska, která složí k pohledu zhora, pro humanoidy trošku většího rázu než jsi ty, takže je výyše položená, než tvá hlava.
Tohle je opravdu k vzteku takhle na mapu vůbec nevidíš a budeš muset vymyslet, jak se naní podívat, nebo přijít s novým geniálním plánem. Hold Jawa těžkej život má. Při tvém přemýšlení najednou uslyšíš kroky.
"Copak tady děláš prcku? Hledáš něco?"
Ozve se pobavený mírně posměšný hlas.

Je to nějaký muž oděný do tmavých barev, jehož tvář moc přívětivá není a shlíží na tebe.

Pit-bots - Tatooin - Doky
Dojdete až do doků, kde je pěkně rušno. Zdá se, že tu je i docela dost lodí. Přešli jste tedy opatrně až ke stolu, kde zdá se sedí někdo důležitý ponořený do papírů. Je to muž ve středních letech, kterému už pomalu přibývají šediny. Když vás konečně všimne přelétne pohledem holografický nápiš a chviklu si tě prohlíží.
"Já jsem vedoucí doků, copak potřebuješ prcku?"
Povytáhne tázavě obočí a na chvíli odloží papírování.

Tatooin

Město bylo docela živé. Ne že by to byl velký problém, protože to znamenalo možnost něco slušného najít. Problém byl spíš se promotat mezi cestujícími bez rozšlápnutí něčím příliš těžkým nebo moc nebezpečným. Ani tak se to neobešlo bez problémů, když občas někdo o želvo-bota zakopl a v jednom případě spěšného podlézání vozíku opravdu zašlápl. Naštěstí pevná konstrukce všechny útrapy zvládla bez potíží, jednoho nebo dvou škrábanců navíc si stejně nikdo nevšimne.
Cesta vede přímo k dokům. Možnost pracovat pro hutty nebyla k zahození, ale ti jsou až moc chytrý a moc rádi obchodujou na to, aby to neskončilo špatně. V docích je ten správný druh práce a ta se navíc obnovuje, takže bude lepším místem.
V samotných docích se želvo-bot vydal přímo k čemukoliv co vypadalo jako místo někoho důležitého, kde se postaví na viditelné místo a nad hlavou se mu rozzáří holografický nápis:

┌─────────┐
˧ Vedoucí doků?│
└─────────┘

Bloumavý Jawa.

Bloumal jsem dále. Cítil jsem se jako kdyby snad prošel celým Mos Eisley. A nebyl to moc příjemný pocit. Stále jsem nemohl uvěřit že ve městě není vůbec žádný doktor. A taky že ten zmetek mi prodal šunty. Přidáme do toho to že mě skopala sexbomba byl jsem skutečně vypečený.
Sice se na zkopání moc neumírá, ale pokud to udělá tvor 2x větší, je to na pováženou.
Prostě den na nic,

Přemýšlel jsem co dál. Několik možností se sice nabízelo, ale žádná z nich nebyla moc lákavá. Buď jít dělat otroka Huttům, nebo někde někoho vykrást. Nejspíše existovala i nějaká další cesta, ale ta mě zrovna nenapadala. Samozřejmě vždy jsem mohl najít nějaké jiné Jawy, kteří by mi snad pomohli. Ovšem představa letící ukradené lodě kterou řídí nějaký můj vzdálený bratranec, který jí neumí řídit a jen tak mačká tlačítka, zatím co já bych ležel na stole a okolní Jawové by si hráli na doktrory..mě moc nechytá.

Takže jsem zvažoval svoje možnosti. Opravdu jsem na tom byl zoufale. Teoreticky kdybych sehnal práci tak by mě možná ošetřili, ale kdo si najme zraněného nájemného Jawýho lovce bez vybavení? To nebyla možnost.

Něco jsem ale dělat musel. Takhle jsem tu mohl akorát skončit, což jsem rozhodně nechtěl. Musel jsem se ještě pomstít.

Posadil jsem se ke zdi na zem. Opravdu jsem nevěděl co dělat. Byla to zoufalá a trapná situace.
Nu nu. Jawa re de stera. (Ne ne. Jawa musí myslet pozitivně.)

,,A há! Bungo!" (Ahá! Bingo!) zajásal jsem.

Koukal jsem se rychle kolem sebe. Nikde nebyl nikdo koho bych znal. Vlastně jsem ani pořádně nevěděl kde jsem.
Napadlo mě najít nějakou mapu či něco takového. Něco takového v Mos Eisley musí být. A v mapě najdu úplně všechno. Bufa nude rufa! ( Jsem velký génius.-)pomyslel jsem si, zvedl se, a vydal se na cestu. Hledat mapu, nebo tvory kteří budou vědět kde je.

Ale ne. Cliffhanger. Teda spíše roofhanger.

Parkour a k tomu se mi zapalují lýtka. Tedy, stehno. Bolestivě syknu a zařvu pár twilleckých vulgarismů, které se k padawance zrovna moc nehodí.

„Ještěže mě nikdo neslyší...“ pomyslím a unaveně odrazím pár blasterových střel směrem na střelce a ejhle. Blaster letí v dál.Snad nikomu nespadne na hlavu. A jak se zdá, Dougie se nevzdává tak snadno a prchá dál..což se mu za chvilku stane málem osudným.

V každém životě jsou jisté momenty, kdy se čas zastaví a vy začnete přemýšlet svými lekku o 106. Možná 107.

Douglas je zlý člověk.
Douglas mě chtěl zabít.
Douglas mě trefil blasterem.
Douglas chtěl zabít senátora.

Douglas visí a spadne.
Douglas spadne a zemře.

Douglas je potřebný, je šéfem gangu.
Douglas je nepotřebný, máme dva členy gangu.

Musela bych lhát svému Mistrovi.

Smutný povzdech. Hluboký nádech.
„Drž se!“

edi respektuje život v všech jeho podobách. Ale strach z mistryně také udělá své.

A tak jen vysprintuji opatrně po střeše k římse, z které visí Douglas. Světelný meč vypnu, avšak nechám ho v pohotovosti, jeden nikdy neví.
Plán je jednoduchý – lehnout si na střechu, abych získala potřebnou stabilitu a jednou rukou Douglase chytit a držet. Nevytahovat.

A vyčkat příjezdu posil.

„Únavný den.“[/b]

Kashyyk - Transportní loď

Můj zběsilý plán vychází a já se s pomocí notné dáfky štěstí a svého droida a síly dostávám do lodi.

"Tiše, neboj plecháči máš u mě nový olej a čištění jemným i hrubým pískem, akorát tiše teď musíme jednat rychle, hodlám obsadit tuhle loď a prvně zjistit kam a proč letí, tohle musíme vystopovat, schovej se a napoj se někde na loď a zjisti co můžeš zůstanu na kom linku a zjistím jestli je tu ještě někdo krom pilota. Jo a až budeš mít zajištěné šifrování aby o nás nevěděl pošli zprávu mistrovi kde sme a co plánujem dál, díky."


Domluvím se šeptem s astromechem čímž mezitím sbírám energii aspoň trochu a zbrchávám se z atletického výkonu. A pak se vydávám dveřmi nejspíš do pilotní kabiny připraven ještě k jednomu boji. Pokud bude třeba mrknu ještě na astromecha aby mi odemčel dveře z nákladového prostoru. Pokud ani to nepůjde prořežu si cestu světelným mečem skrze dveře.