Andor.cz - Dračí doupě online

Před "sršním hnízdem"

Jakmile loď vyskočila z hyperprostoru byl jsem již řádně připravený. Jako obvykle jsem se nudil v nákladovém prostoru, kde jsem kontroloval obvyklé zásoby, a jako obvykle jsem si hrál s vyztužením své vesty. Vytahoval jsem z ní pláty, a nebo je naopak přidával, protože jsem se nemohl rozhodnout, jestli má cenu mít méně ochrany pro více pohyblivosti, nebo naopak více ochrany za znatelné snížení pohybu. Bylo mi řečeno, že je blbost nechat se zastřelit na útěku. Ale já na druhou stranu nejsem zase člověk. Takže jsem s pokrčením ramen zvolil možnost číslo dvě. A když už jsem opravdu neměl co dělat, tak jsem se snažil nějak zkorigovat sílu své útočné pušky. Protože bych byl opravdu nerad, kdyby se mi přehřívala už po pár výstřelech.

Nyní jsem postával na můstku a před očima jsem měl tu věhlasnou pevnost. Mít jako lidé spodní čelist asi bych jí měl právě pokleslou na známku údivu. To, co jsem před sebou viděl bylo skutečně pevností. Výsadek na povrch asteroidu jsem zamítl tedy okamžitě, protože tohle bych neměl šanci přežít. Stejně tak zamítám jakýkoliv nálet, protože tohle monstrum bylo očividně stavěné tak, aby odolalo přinejmenším i lehčímu křižníku. Kdežto můj Balor byl sotva poloviční stíhač těžké třídy. To je přeci jen jistý rozdíl.
"Nějaké nové nápady? Taktika?" Prohodím nepříliš nadšeně. Můj hlas se naštvaně pozvedne. "Doufám, že ta humanoidka má dobrý plán, protože tohle je vskutku jako sestřelovat křižník pistolí!" Zapadnu do křesla pilota, opřu si lokty o opěrky, a spojím bříška prstů před svou tváří. Asi na následující minutu zůstanu zcela nečinný. Nahrávám nové možnosti a způsoby taktiky. Výsledky jsou ale... Značně nejisté.

Nakonec se zas narovnám a z obrazovky nalevo si na tu velkou, prostřední přehodím pohybem ruky pár tabulek.
"Ukončit veškeré komunikační kanály. Zablokovat vysílací frekvence. Vypnout motory... A ukončit všechny činnosti na plavidlu Balor. Opakuji: ukončit všechny činnosti."
Následně už jen zaznamenávám jak vyhasínají motory. Jak se pomalu zhasínají světla. Uvnitř i vně. Zcela se vypne i umělá gravitace, která doposud běžela pouze na poloviční výkon. Co není tedy přivázané to se pomalu vydá svou cestou. Ve skladu je ale naštěstí přikurtované vše. Cizí návštěvník by tu měl ale potíže i s kyslíkem, který zde není žádný. Nepotřebuji ho.
Vyčkám, dokud zde nenastane absolutní ticho. Absolutní, neproniknutelné ticho. Porozhlédnu se. "Žádné známky aktivity. Žádné známky života. Balor přešel do naprostého klidu. Přejeme příjemné vyčkávání."
Prohodím jízlivě a spokojeně už se jen z křesla dívám na tu zpropadenou stanici. Takto schován před vším tam venku mi nyní nezbývá, než čekat až přiletí i ta druhá loď.

The Force lead us everyvere

Eloira - Tatooin - Píseční lidé
Lovec na tebe shlédne svým zkoumavým pohledem a mírně se ušklíbne.
"Buď ráda, že se s tebou nechtěl tulit."
Uchechtne se a očima pročesává okolní kopce. Po chvíli se na chvilku zastaví.
"Jsem Crash."
Odvětí stroze, než uslyšíte nepříjemné povykování písečných lidí.

Zpoza blízkých dun vybíhají Tuskeni a začínají střílet.
"Do hajzlu!"
Křikne lovec a rychle se přikrčí a vytrhne z pouzdra svůj blaster a opětuje palbu.

Talon - Corusant - Informace o cíli
Po krátkém posilnění se, které bylo provázeno neustálým veselým pípáním tvého astromecha, který tohle dělal kdo ví proč. Jsi se přesunul do kokpitu tvé krásky a rozhodl ses vyhledat něco okolo Tythonu, přece jen jít tam nepřipraven by bylo na dvě věci. Většina složek o téhle planetě už neexistuje, nebo jsou zabezpečeny. Avšak podařilo se ti něco najít.
"Tython, kdysi planeta, kde žili Jediové a cvičili své mladé. Planeta, kde vládla stará a mocná Síla, místo, kde Jedi postavili mnoho chrámů a svých relikvijí před mnoha generacemi. Místo, které bylo vzorem cností rytířů Jedi a míru, jako takového....Již mnoho let to není pravda. Něco se v historii stalo, něco o čem nemluví ani sami Jediové....Tython řád Jedi opustil již před mnoha generacemi a nikdy se tam nevrátil. Kolují zvěsti, že nyní je ona planeta mrtvá. Že každý kdo na ní vstoupil se už nevrátil a jeho osud se stal horším, než sama smrt. Panují zvěsti, že je zde nyní velké Zlo, zlo které zkazí a zahubí vše živé. Zavítat na Tython je učiněná sebevražda."
Tak tedy praví alespoň jeden z mála článků, které jsi byl schopen najít.

Aiwa - Corusant - Senátor!
Vyběhneš ven z vašeho člunu, který byl tak dokonalé maskování. Chceš zachránit senátora, jak by taky ne když ses do tohohle všeho navezla sama a prakticky jsi k téhle situaci dopomohla. Nicméně štěstí, nebo spíše normálnost tohohle místa ti přeje, protože strážní tu jsou....tedy nejsou to droidi ale republikoví vojáci, kteří hlídají kdo přilétá a odlétá.
"Hej hej hej! Kam ten spěch děvče!"
Zastavuje tě jeden z nich.

Waren - Vesmírný prostor - Ku bitvě
Nastavil jsi kurz a vyrazil kupředu s úmyslem prozkoumat proti čemu budeš stát. Za chvíli jsi ucítil mírné zachvění, když loď vstoupila do hyperprostoru. Nyní nastala poklidná cesta.
V klidu sis mohl provést opravy na svém těle a překontrolovat loď. Než jsi vyplul na místě trvalo to pár hodin. Každopádně, když se objevíš, kde máš vidíš docela mohutnou orbitální stanici, která je vybudována na asteroidu. Zdá se, že má docela slušnou palebnou sílu, proti případnému nepříteli, který by chtěl letecky zaútočit. Atmosféra na asteroidu určitě nebude. Taky je vidět, že stanice je stavěna spíše, jako pevnost a nejspíše její části povedou i do útrob asteroidu. Tvá společnice zatím nedorazila.

Ward - Kashyyyk - Hledání astromecha
Rozhodl ses stopovat. Neváhal a vyrazil kupředu po spáleninách. Ty ještě chvíli stoupaly, ale kupodivu zůstaly mezi stromy a pokračovaly hodný kus dál. Ucestoval jsi takhle asi kilometr, než spáleniny opět klesly a nahradily je Wookijské stopy. Ještě chvíli jsi tedy stopoval a pak to uviděl. Menší transportní modul schovaný mezi stromy max pro pár osob. A taky ano 4 Mandalorianové právě tvého droida táhnou dovnitř, nejspíše je deaktivovaný.

Naboosan - Tatooin - Zběsilý útěk
Poslední nakopnutí do zadnice, které ti pomohlo v útěku.
"Ještě jednou na tebe narazím a vymlátím z tebe duši ty malý šmejde!"
Křičí za tebou Twilečka a hrozí pěstí. Tvé drobné tělíčko dostalo pořádnou nakládačku a bolí tě snad úplně všechno. Nakonec můžeš zpomalit. Nepronásleduje tě už snad. Stejně bys moc dál už nevydržel běžet. Uričtě budeš samá modřina, snad to nebude žádná zlomenina.

Bolest na Tatooine

Původně geniální plán táboření v koši se poněkud zvrtl. Ačkoliv koš byl prázdný abych se do něj vešel, a ležel docela daleko od ostatních tak jsem byl brutálně napaden sexy vyvinutou Twilečkou.
Původně jsem měl jaksi v plánu se v takovýhto nebezpečných situacích chovat jako inteligentní tvor výšky méně než půl metru. A to se tvářit jako roztomilé malé stvoření s velkými kukadly.
Bohužel tento důvtipný plán nevyšel. Tato překrásná slečna měla mnohem mocnější zbraně... a to pěsti a podpatky. A že to nimi ale bolí.
,,Gééé numu ast la vesa!" (Překlad: Bééé přestaň mě mlátit! )
Tato slečna byla poněkud vyšší než já a měla dlouhé nohy. Nemyslel jsem že bych jí utekl.
Nutno dodat že se její hrudník při pro mě bolestivém kopání poněkud dost pohupoval. Hezký zážitek bez té ukrutné bolesti.
Nakonec jsem se snažil alespoň odkutálet někam pryč, a pak se snažit kličkovat mezi uličkami. Snad to vyjde.

Kashyyyk - Hledání droida

Mandalorové
Pomyslím si znovu když vidím ony stopy které jsem hledal. Zadím se na stromy a listí a pokusím se vyhlédnout si některý ze zasáhnutých stromů na kterých bych mohl vylézt. Když tak učiním porozhlédnu se po dalších spálených stopách.

Je mi jasné že spálených stop později moc nebude, zase na druhou stranu jestli chtějí zůstat schovaní nepoletí moc vysoko takže bych mohl mít šanci je stopovat.

Sám v prostoru - směr základna

Chvíli jsem koukal jen tak do dveří, které se přede mnou zavřeli. Za nimi se akorát rozpojovala přechodová komora. A můj kontrakt nejspíše letěl pryč. Sklonil jsem na chvíli hlavu. Pak jsem do dveří silně třísknul pěstí, až tam zůstala malá vyboulenina. Kde se ve mě vzal najednou takový hněv? To jsem ani já sám nechápal. Ale teď jsem to nehodlal řešit. Prostě jsem jen cítil, že tu ženskou nenávidím. Bylo to... Zvláštní. Lidské emoce jsou... Tak... Složité!
"Data připravena ke zpracování. Probíhá stahování. Balor... Připraven k odletu. Motory běží. Žádné závady nenalezeny."
Zahlásím automaticky sám pro sebe, jakmile dopadnu do pilotního křesla. Poté nechám lodi volnou dráhu vpřed. A se založenýma rukama mezitím koukám na data na levé obrazovce. Přemýšlím a pomalu dávám dohromady taktiku. Trochu se bojím, aby neměli na základně vysokorážní, kinetické zbraně. Pokud bych vběhl pod nějaký kulomet... Inu, řekněme že má životnost by se z desetiletí stáhla během vteřiny na sekundy. To samé platí o bitevních droidech. Na druhou stranu... Pokud by oni měli pouze laserové zbraně... Znamenalo by to, že bych měl já díky té své, taktéž kinetické, rychlejší palbu.
Pak je tu ale ten samý problém. Zadrhnu se během psaní souřadnic do počítače, a narovnám se. Nesmím vběhnout pod vysokorážní laser. Na chvíli se ve mě zhostí takový chaos, že raději tyhle témata odsunu stranou úplně. Polemizovat o průbojnosti zbraní... To... Nechám na později.

Zadám do počítače poslední číslo souřadnic, na kterých by se měla nacházet základna, a nastavím autopilota. Hodlám si prohlédnout místo, do kterého jdu. Chci si naplánovat taktiku pokud možno co nejlépe. Na tu ženskou počkám tam.
Teď se jen zvednu od kniplu a jdu do skladu. Potřebuji si vyměnit své dva mikrofůzní články.
A tak mě napadá... Možná by bylo lepší si rozmyslet i operaci v terénu. Možná jsem stavěný na extrémní podmínky, ale obávám se, že to kritické zamrzání v kosmu by mě zabilo taky dost rychle.

Příště více myslet....ale jak se říká, co není v hlavě, musí být v nohách.

S pocitem zadostiučinění a dobře provedené práce se podívám na svázaného. "Tak, to máme tohle. Teď už jen varovat senátora a pustit alarm." pomyslím si a pak se podívám na zničenou komunikační stanici, zkteré tam pěkně létají modré jiskry.

"Jejda..." řeknu trošku provinile..."Možná to chtělo myslet trošku víc dopředu...Anebo taky ne." pokrčím rameny a trošku syknu bolestí. To rameno se hlásí o slovo, ale zatím není jeho čas.

A tak nezbývá, než to udělat všechno pěkně ručně a manuálně..Švihem světelného meče zničím ovládání lodi, aby mi náhodou důkazní materiál neodlétl a poté, chca nechce, vyběhnu ven a hledám cokoliv od vysílačky, komnetu až po strážního droida...

Corusant

Vrátím se zpět do lodi, kde mi T7 zacvrliká, že vše bylo v pohodě, na což jen kývnu a poplácám ho po plechové hlavě. Zamířím si to do kuchyně, kde si připravím něco malého k snědku a rovnou při tom zkontroluji své zásoby jídla. Do pomyslného notesu si při tom zanesu záznam, že je třeba doplnit zásoby a možná koupit i něco navíc. Zatím ještě postačí co mám, ale až se vrátím z týhletý akce, bude třeba se na to vrhnout. Jakmile se najím, zamířím do kokpitu, kde začnu hledat všechny dostupné informace o cíli mé cesty.

Svobodo. Sladká svobodo

"Jo tak, no, chodím na brigády a jednou se mi naskytla možnost dělat číšnici u Huttů. Jenže tomu... nebudu sprostá... jsem se asi nějak zalíbila, že mě bez toho, aniž by se mě ptal strčil do tohohle," ukáži na oblečení
"a bylo vymalováno. A pak jsi přišel, nebo vy jste přišel a dostal mě odsud. Mimochodem, jak se jmenujete?"zareptám a nakonec připojím otázku, abych nemluvila jen já.
Při mluvení ze zásady nekoukám druhým do očí, takže jsem stále hypnotizovala kopce a hory písku, až se mi zdálo, že vidím písečné lidi. Potřásla jsem hlavou. I kdyby se přiblížili, snad se nemám čeho bát.
Navíc mám takový dojem, že se ještě pěkně projdeme.
Ale jestli to znamená svobodu, tak mi to ani v nejmenším nevadí.