Cela

~Jaina~

Jak nemrtvá žena mluvila, začínala jsem si uvědomovat, že pokud nebudeme krmit její nenávist vůči jejímu stvořiteli, mohli bychom mít velký problém. I nyní byla nebezpečná a stačilo by o něco více trhnout a dostala by se na svobodu. Doufala jsem, že Jaina si je vědoma stejného nebezpečí, kterého je tato žena schopna.

„Jaino? Můžeš prosím tě požádat kapitána o mapu?“ napadalo mě několik míst, které by přicházely v úvahu. Mezi nimi i Orion. Než byla přinesena mapa, věnovala jsem se dál našemu hostu.

„To jméno mi nic neříká,“ zavrtěla jsem hlavou. Nekromancie patřila do černé magie, která byla zakázaná a také díky ní se mnoho lidí bálo byť jen obyčejné čarodějky, která se zabývala pouhým mícháním různých mastí, lektvarů a elixírů, aby pomohla. Pokud jste dobře ovládali alchymii, pak namíchat neviditelný jed bylo hračkou. Já to uměla, ale nikdy bych tak hluboko neklesla. Učila jsem se míchat jedy, abych kouzlem dokázala rozpoznat, jestli se nějaký nenachází v mém nebo císařovnině jídle či pití.

I kdyby nám nechtěla pomoct, Sandro vypadal jako veliká hrozba pro království. Musím se o něm dozvědět více.

„Víš, kde je?“ zeptám se bez obalu. Otázkou bylo, zda může prozradit jeho pozici. Najednou jsme tu měli dva problémy. Armádu a ne nekromancera, kterého bylo se třeba zbavit. „Pokud nám pomůžeš, mohu ti zajistit, že dostaneš svou pomstu a ráda ti přitom pomůžu.“ Taky to mohla být past, jak císařovnu nalákat do pasti, ale život je o tom, aby se riskovalo. Nemůžu sedět s myšlenkou, že tam někde je někdo, kdo ničí životy nevinným lidem.

V cele

~Jaina~

Nevěděla jsem, co si myslet. Převzala jsem od ženy meč, který jsem následně vrátila kapitánovi a byla ráda, že se nepřel o to, aby tu mohl zůstat. I když bych při zmínce o zabití královny nejraději vyrvala srdce z těla, dokázala jsem se mnohem lépe ovládat. I když v minulosti bych ji rovnou sežehla na místě a co vím, tak oheň a nemrtví nejdou moc dohromady.

To, co dál nemrtvá povídala a nenávist v jejím hlase bodala až do morku kosti, mě zneklidňovalo. Napadal mě jen jeden člověk, který by mohl mít takovou moc, aby kouzlem spoutal někoho, jako byla ona. Obávala jsem se, že císařovnin bratr se mohl zaleknout našeho spojenectví s orky a chtěl to na poslední chvíli překazit přímo její smrtí. Nebo jsem se také mohla plést a na šachovnici se přidala i třetí strana. Ve vzduchu viselo mnoho otázek, na které existovalo ještě méně odpovědí.

„Můžu tvá slova přetlumočit přímo císařovně,“ ujistila jsem ji. Ve svých knihách bych snad našla i zaříkávadlo, které dokázalo vzít vzpomínky a pomocí obrazu je přehrát osobě, se kterou by se dotyčný chtěl podělit. Nevýhodou takového kouzla bylo, že jste se dostávali do hlavy toho druhého a vznikalo tak nebezpečně intimní pouto a při špatné vzpomínce by se pouto mohlo zhroutit, popř. i usmrtit. V císařovnu jsem měla plnou důvěru. V samu sebe už tolik ne. Mé myšlenky vždycky těkaly, a i když si o císařovně nemyslím nic špatného, mám v sobě vzpomínky, které by mohly s mou paní zničit náš vztah.

„Mohla bych ti zabránit, abys zaútočila na císařovnu i přes kletbu, která tě sužuje, ale musela bys mi potvrdit, že oheň je tvou slabinou. Ale tohle berme jako poslední možnost,“ zkřížila jsem ruce na prsou. „KDO přesně na tebe seslal ono kouzlo?“ modlila jsem se, aby odpověď byla jiná, než jsem si myslela, protože takto bychom museli udělat ihned jisté kroky, které by zabránili dalším takovým útokům.