Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Taragon
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Rudý mok ~Jaina~
Jaina mě svou reakcí překvapila. Chytila mě za ruku a neúprosně mě táhla po schodech, chodbami a až později jsem si uvědomila, že mířím do našeho pokoje. Celou dobu jsem mlčela, snažila se držet krok s čarodějkou, jelikož ten její byl svižný a něčím nabitý. Nedokázala jsem posoudit, proč tomu tak je, ale její energie mne z části naplňovala. Najednou jsem si připadala jako malá rozpustilá holka, která cupitá za svou sestrou, nevěda, co má za lubem.
Dveře pokoje zaskřípaly a už mě Jaina hnala k posteli, na kterou mě přiměla sednout. Opravdu jsem neměla tušení, co to na ní vletělo, ale musela jsem se zasmát. „Neboj,“ ušklíbla jsem se a poposedla si dozadu, abych měla více pohodlí. Přitom jsem se více zabořila do měkké matrace a peřina se kolem mne zvlnila jako vlnité moře, „nikam ti neuteču,“ slíbila jsem a dokud se nevrátila, sledovala jsem dveře s napjatým očekáváním.
Málem ve mně hrklo, jak se dveře znovu otevřely a v nich se Jaina objevila s podnosem. Na nich ležely dva poháry a dva džbány. Podle vůně, která byla opravdu intenzivní a já se ji naučila během let života v samém srdci Taragonu rozeznávat, jsem uhodla, že jde o víno. Najednou ve mně zahořel plamínek hravosti a já se usmála od ucha k uchu. Ona mi snad čte myšlenky, pomyslela jsem si.
Natáhla jsem ruku a uchopila jsem číši a na pár chvil sledovala svůj odraz na rudé hladině. „K různým příležitostem, různé přípitky,“ odpověděla jsem ji, ale sama jsem neznala, že by byl nějaký speciální a tradiční. Možná tak na zdraví, ale to mi teď přišlo málo. „A když už jsme u přípitků,“ postavila jsem se, došla k Jaině a s jemným popostrčením ji přiměla se taky postavit, „tak na tebe,“ usměju se. „Na to, že jsem měla možnost tě poznat a že tě mohu nazývat svou přítelkyní.“ | ||
| |||
 | Jeden normální den? Chci snad tolik? Sif & ostatní Imperius, dle Haulvarna Archanděl Odvahy, na nás seslal svůj hněv a nebýt pohotové reakce "našich" mužů, asi jsme na škvarek. Já si opět musela ublížit, protože jsem při pádu narazila žebry na Lorathovu zbraň a chvíli jsem měla pocit, že jsem si jí snad vklínila mezi žebra. Neubránila jsem se syknutí, když jsem vstávala. Začínám si říkat, že asi začnu nosit nějakou zbroj, abych si pořád neubližovala. "Nebylo by od něj milejší, kdyby nám vynadal? Nepřipadala bych si pak jako špekáček." postěžovala jsem si a zkontrolovala jsem si konečky vlasů, jestli nejsou ohořené, případně jak moc. "Začínám mít pocit, že nosím smůlu." pípla jsem spíš pro sebe a rozhlédla jsem se po ostatních. Zajímalo by mě, co se honí v hlavě Haulvarnovi, přeci jen se nemusí bát chodit mezi lidi a nyní mu bude i každý rozumět. *** Když jsme došli k paláci, čekal na nás člen Řádu a vychrlil na Idranel tolik informací, že jsem měla problém si dát dvě a dvě dohromady. Jen co padla zmínka o smrti, tak jsem cítila jak se mi sevřel žaludek, popravdě si přijdu, jako by mě dáma s kosou pronásledovala, ale tyhle myšlenky jsem potlačila. Upadla mi čelist, když jsem viděla kolik beden bylo v areálu paláce. Něco kolem dvou set a opravdu se netvářili, že by se chtěly přesunout samy. "Jejda." řekla jsem a prohrábla si vlasy, myšlenka, že zvedám jednu takovou bednu mi nepřišla moc příjemná. Císařovna je dokázala přemístit, ale neměla sil k tomuto to udělat teď. Já se jí zcela upřímně nedivím, po tom, čím si ona a Sif v posledních dnech museli projít, divila jsem se, že ještě zvládala držet hlavu vzpřímenou. Sif se připojila s pomocí a já si opět přišla jako páté kolo u vozu. Je něco, co ty dvě nezvládnou? Přišlo mi, jako by jedna bez druhé nemohli existovat a vzdálit je od sebe, začnou být nervózní. Z mých iracionálních úvah mě vytrhla Sif, jež si postěžovala, že není unavená. Rozuměla jsem i jí, dnes nevynaložila tolik úsilí a nejspíš nebyla tak diamantově odolná jako císařovna, aneb monarchové musí leccos vydržet. V očích Sif jsem viděla únavu duševní a nějak jsem si dala za úkol jí pomoct. Chytla jsem čarodějku za ruku a táhla jí s sebou dovnitř. "Tohle je možná poslední klidná noc, co máme před sebou, přeci jí nechceš prosedět v knihovně?" popíchla jsem jí a pokud se Sif moc vzpouzela, lehce jsem aplikovala svou magii. Dotáhla jsem čarodějku do naší ložnice a posadila jí na postel. "Nikam nechoď!" nakázala jsem jí a vytratila se z pokoje. Zamířila jsem do kuchyně a tam jsem vyhandlovala dva džbány s vínem a dva poháry, vzala bych jich víc, ale je nepravděpodobné, že by se k nám někdo připojil. Dokonce jsem si vypůjčila zdobený stříbrný tác, aby se mi to lépe neslo. Když jsem se vrátila do pokoje, zazubila jsem se na svou spolubydlící a odložila jsem tác na stůl. "Abych pravdu řekla, po tom všem bych si dala nějaké víno, ne ten orský lektvar." řeknu a při vzpomínce na orský nápoj se mi protočí žaludek. "Vaše víno je prý jedno z nejlepších." dodala jsem a nalila jsem do obou pohárů tak nějak přiměřené množství a jeden jsem podala Sif, posléze jsem se posadila na svou postel. "Znáš nějaký přípitek?" zeptám se a doufám, že nebudu muset něco vymýšlet já. | ||
| |||
| Hora beden ~Jaina a spol.~
Když jsme vycházeli ven, byli jsme svědky něčeho, co jsem nedokázala pochopit. Nebýt Loratha a Serapha, tak nejspíš pocítím dotek podivného světla, které vyslal, jak Haulvarn řekl, Imperius. Pohlédla jsem na císařovnu a Jainu, zda jsou v pořádku, taky jsem kontrolovala, jak je na tom Idranel a nově narozený její přítel. Bylo zvláštní jej takto vidět. Zdravého, nedrmolícího a dle všeho byl velmi inteligentní. Kdoví, kolik let tam dole byl a co všechno se tam dozvěděl. Potlačila jsem touhu jej sebou vzít do knihovny a sepisovat s ním všechny jeho vědomosti.
„Možná nechtěl, aby se do jeskyně vůbec někdo vracel nebo dal prostě jen najevo, že není spokojený s tím, co jsme uvnitř udělali,“ vhodila jsem návrh do loterie. Byla jsem z toho celá nesvá. Netušila jsem, co špatně jsme udělali. V hlavě mi stanula otázka, proč byl Hector tak dlouho pohřben. Proč by někdo jako on byl na takovém místě.
*
U paláce jsme narazili na člena Řádu Orla, který byl celý paf z toho, že se v areálu objevily bedny. Jeho žvatlání mi přišlo lehce komické, ale rozuměla jsem jeho strachu a tak jsem své pobavení skryla za nic neříkající maskou. Bylo by to ode mne neomalené.
Vidět hromadu beden na vlastní oči bylo něco jiného, než vidět zbrojnici. Hleděla jsem na nejvyšší stupínek s pootevřenými ústy a v duchu počítala, jak by dlouho trvalo, než by se všechny bedny přemístily a vybalily. Idranel se posléze zeptala císařovny, zda by všechno dokázala přemístit, ale odpovědí ji bylo, že dneska na to nemá sílu. „Zítra pomůžu i já,“ podívám se na dívku. „Když nás bude více, půjde práce rychleji,“ lehce se usměju a znovu si přeměřím bedny.
Idranel i s císařovnou odešly do paláce. Podívala jsem se na Jainu, pak na ostatní, co zůstali. „Nevím proč, ale moc unavená se necítím,“ postěžuju si na své rozpoložení. Asi jsem se chovala jako rozpustilá holka, ale potřebovala jsem si odpočinout i psychicky. Poslední dobou toho bylo moc a nejraději bych se uspala u sklenky vína. | ||
| |||
 | Wrath of Valor Sif & Jaina "Máš pravdu, čeká nás toho spousta." řekla císařovna a věnovala Sif jeden ze svých hřejivých úsměvů. I Jaina se dočkala úsměvu, i navzdory své rozpačitosti. "Půjdu první." nabídl se Lorath a naposledy se rozhlédl po jeskyni, poté vyrazil ven z opuštěné jeskyně. Seraphis díky svému příkazu šel krok za císařovnou a plný odhodlání nezklamat Hectora, bedlivě sledoval okolí. Idranel a Haulvarn šli poslední, mladík stále nevěřil, co se s ním před okamžikem stalo. Chodba a jeskyně před ní nyní působily značně opuštěně a ponuře, veškerá krása, jako by z nich vyprchala. Působila obyčejně, ne-li přímo nudně. Mimo jeskyni vanul příjemný větřík. Nebe bylo poseté hvězdami a okolní stavby byly pohroužené do slastné noci. "U všech svatých, co je to?" zeptal se Lorath a hleděl na střechu jedné z budov. Postava na ní stojící hleděla dolů na právě příchozí skupinku, v ruce svírala kopí, jehož hrot rudě žhnul. Ze zad jí šlehaly paprsky světla, které se formovaly do křídel. Připomínala Spravedlnost, ovšem její křídla byla barvy ohně. "To nemůže být..." začal Seraphis a pozoroval obrněnou postavu, která mávla svými paprskovitými křídly. "Kdo, nebo co je to?" zeptala se císařovna a podívala se na Seraphise, ovšem odpověď jí dal Haulvarn. "Imperius, Archanděl Odvahy." řekl a z jeho hlasu byla znát posvátná úcta. Impériův zlostný pohled na skupinu nebyl vůbec příjemný. Aspekt Odvahy mlčky probodával pohledem každého přítomného. Poté namířil hrot svého kopí na vchod do jeskyně a se zlostným řevem, který zvonil podobně jako hlas Hectora, z kopí vyšlehl paprsek světla. Seraphis a Lorath jen tak tak stačili skupinku odklidit z cesty světlu, které se po dopadu změnilo ve vše pohlcující plamen, který postupoval hlouběji do jeskyně. Otřesy a padající kameny naznačovaly, že Imperius ničí jeskyni. Když Aspekt Odvahy skončil svou práci, jeho zbroj a spolu s ní i kopí, se rozžhavila doběla a Imperius v podobě bílé ohnivé koule vystřelil vstříc nebesům, kde po chvilce zmizel. "Na to, že to byl Archanděl Odvahy, měl docela vztek." polkla Idranel, když viděla, že vchod do jeskyně je zborcený a kameny roztavené. "Nejspíš k tomu měl důvod." řekl Lorath a vydrápal se na nohy. "Co je ten Imperius zač?" chtěla vědět císařovna a podívala se na nebe. "Imperius, krom své pozice jakožto Archanděl Odvahy, je též vojenským velitelem Nebes. Je to právě on, kdo vede armády Nebes do boje proti pánům temnot." odpověděl Haulvarn a stále si nemohl zvyknout na to, že neblekotá. "Nebes?" zeptala se Idranel. "Jako je Zlo a Temnota, existuje i její protipól, Dobro a Světlo." pokračoval Haulvarn a pomohl své kamarádce na nohy. Seraphis a Lorath pomohly na nohy čarodějkám, které si pomoct nechaly. Zbytek cesty do paláce se nesl v tichu ze strany Haulvarna a Seraphise, oba zjevně přemýšleli, co vedlo Aspekt Odvahy k jeho činům. --- Před palácem stál nervózní člen Řádu Orla a když viděl Idranel, vykročil k ní tak rychle, že by možná i předešel šíp. "Idranel! Díky všem Svatým! Máme problém, zničeho nic se v areálu paláce zjevily stovky beden se zbraněmi a zbrojemi a my nevíme, co jsou zač. Sice jsme bedny shromáždily na jedno místo, ale insignie a runy na bednách jsou neznáme a nikdo nemá odvahu se k nim přiblížit. Obzvlášť poté, co jedna taková málem zabila Kristen." vydrmolil tak rychle, že mu bylo sotva rozumět. "Co se stalo?" zeptala se dívka starostlivě a prodrala se dopředu. "Jedna z těch beden se zjevila na okraji střechy, převážila se a spadla dolů. Kdyby Kristen šla o něco pomaleji, byla by mrtvá. Co jsou zač?", hlas Orla přeskakoval nervozitou a ohlížel se, jako by se bál, že ho někdo uslyší. "Je to dar od Hectora." odpověděla Idranel a bylo vidět, že tato odpověď Orla neuklidnila. "Uvidím, co se dá dělat." řekla a mu ruku na rameno, což zafungovalo a Orel se trochu uklidnil. Situace byla zcela jiná. Pohromadě bylo zhruba dvě stě stříbrných beden, způsobně poskládané vedle sebe a na sebe. Hlouček stojící kolem nich si udržoval odstup. "Umíte přenášet velké objekty, Výsosti?" zeptala se dívka a pohled na bedny ji vzal všechna další slova. "Ledaže bych si na to pořádně odpočinula, obávám se, že po dnešku bych byla schopná nanejvýš přesunout nás, nikoliv tolik beden." odpověděla císařovna a prsty přejela po jedné z beden. "Myslím, že bedny nám do rána nikam neutečou." vmísil se do debaty Seraphis a intonace jeho hlasu připomínala otce nahánějící děti do postele. "Také pravda. Ráno moudřejší večera." dodala císařovna a zamířila do paláce. Idranel ještě chvíli zůstala a rozdala pár příkazů hloučku "hlídajícímu" bedny a poté také zamířila do paláce, který opět působil dojmem, že se sám uložil ke spánku. | ||
| |||
| Že by se dočkaly šťastného konce? Sif & ostatní Usmála jsem se na Sif a trochu spiklenecky na ní mrkla. Ale začala jsem se chovat "slušně", když promluvila císařovna. Když poklekla, měla jsem nutkání jí následovat, ale než jsem podlehla nutkání, císařovna s dopomocí Hectora vstala a mne nutkání opustilo. Hector nám pomůže, ba co víc, sjednotí paladiny. Než se vrátí, bude Seraphis s námi, nebo respektive s císařovnou. Hřálo mě vědomí, že jeho pomoc je jistá a že s paladiny na naší straně máme naději v porážkou nepřítele. První paladin nám věnoval obsah zbrojnice a na námitky Idranel o době přesunu obsahu, přesunul její obsah před palác. "Páni." vydechla jsem a rozhlédla se po prázdné jeskyni. Můj pocit nepatrnosti v porovnání s Hectorem se opět dostavil a já polkla. Krátce po výzbroji zmizel i Hector sám a nabádal nás, abychom si pospíšili. Sif byla první, kdo prolomil prázdnotu po Hectorově odchodu. Brala jsem to tak, že se opět vydáme na cestu a přepadla mě tíseň. Orion se mi líbil a představa, že si budu muset zvykat na jiné prostředí se mi nelíbila. "Já můžu také nějak pomoci." řekla jsem a nevěděla jsem, v čem můžu být nápomocná. O logistice, diplomacii a vůbec řízení věcí na úrovni říše jsem nevěděla nic. Možná jsem raději měla mlčet a být poslušný pejsek, protože svěřit mi něco k vyřízení by možná nedopadlo dobře. | ||
| |||
| Naděje ~Jaina a spol.~
Ušklíbla jsem se na Jainu a lehce ji drcla do ruky. Člověk by si mohl říct, že jsme sestry. Slova se pak ujala císařovna a dokonce k potvrzení poklekla. Hector jí však pomohl na nohy. "Z vašich slov cítím, že svá slova myslíte upřímně, Vy i vaše čarodějky."
Lehce jsem se usmála a nyní bych byla ráda za kus ledu, protože jsem měla pocit, že hořím. Teda hořely mi tváře. Někdo tak mocný jako Hector nám byl ochotný pomoct. Znamenalo to pro mne víc, než cokoliv. Pro nás všechny. Naděje pro Taragon a jiné země. Naděje i pro Jainu a její domov. Přála jsem jí to z celého srdce. Pokud jej porazíme, pomůžu ji obnovit její domov, pomyslela jsem si a podívala se na drobnou dívku stojící vedle mě. Doufala jsem i stále v nalezení Ardíi, ale potom, co mi přízrak ukázal a nakonec se zjistilo, že oni jsou ti dobří, no, je to komplikované. Chtěla bych důkaz.
Celá zbrojnice prostě zmizela po záblesku z kladiva. To chci taky umět! Koukala jsem na nyní holé stěny. Pak Hector oznámil, že musí odejít. Vyvolalo to ve mě smíšené pocity, ale nebyla jsem sama. Nakonec řekl důvod a já pochopila. Pak zmizel se slůvkem pospěšte si.
Nastalo ticho. Když jeho přítomnost sálající moc ustala, měla jsem pocit, jako by mi někdo vyhloubil do duše díru. Věděla jsem, že to je jenom má představa. Když delší dobu kolem vás koluje magie a vy cítíte její sílu, jak se vám plíží tělem, po jejím zmizení nastane vždy prázdnota. Za chvíli to odezní.
„Měli bychom se vrátit,“ protrhnu ticho jako oponu nožem. „A začít s přípravami. Jsem vám ve všem nápomocná, má paní,“ podívám se na císařovnu a lehce skloním hlavu. | ||
| |||
| The Warrior and King Sif & Jaina Hector naslouchal a jeho klid byl nakažlivý. V jeho zlatých očích plápolala jiskra, která připomínala záři křídel Spravedlnosti. Při slově "démon" z úst Jainy se jeho oči na zlomek vteřiny zúžily. Po žádosti čarodějek Hector mlčel a obě sledoval, jako by jim nahlížel rovnou do duše. "Cením si snahy děvčat, ale jsem to já, kdo by měl žádat." ozvala se císařovna, která se vzpamatovala a postavila se před Hectora. "Pravdou je, že náš nepřítel je početně silnější a i když naše armáda je dobře vycvičená, samotná nemá proti takové přesile šanci. A to je jen zlomek toho, co víme o nepříteli." začala a Hector jí věnoval svou nepřerušovanou pozornost. "I navzdory spojencům, které se nám podařilo získat, nevíme, čím vším nepřítel disponuje a jestli síly, co máme budou stačit.", z jejího hlasu zněla pokora. Jistota v jejím hlase sice byla, ale byla pokora před Hectorem byla znatelnější. Koneckonců, válečník byl tisíce let starý, což v jeho očích dělá z císařovny mladou dívku. "Vím, že vás neváže k tomu, abyste nám pomohl, ale i přesto vás žádám." řekla a poklekla před Hectorem. Lorath, Idranel, Seraphis a nově i Haulvarn sledovali, jak císařovna pokorně klečí před válečníkem. "Vstaňte, Vaše Výsosti." promluvil Hector a nabídl jí ruku, jeho hlas v tichu jeskyně zněl ještě dvakrát silněji. "Nemusíte přede mnou pokleknout, abyste mne požádala o pomoc. Vy, ani nikdo jiný." pokračoval, když císařovna vstala. "Z vašich slov cítím, že svá slova myslíte upřímně, Vy i vaše čarodějky.", jeho pohled se stočil na Sif a Jainu, zatímco v jeho obrněné ruce stále spočívala ručka císařovny. "Cítím Zlo, které sužuje vaši zemi i v této jeskyni." pokračoval a zavřel oči. "Můj starý nepřítel." vydechl po chvíli a znovu oči otevřel. "Máte pomoc mou, i mých synů." dodal a podíval se císařovně do očí, ta jen s úlevou vydechla. Hector se lehce uklonil císařovně a pustil její ruku, poté přešel k Seraphovi a něco mu řekl v jazyce paladinů, Seraphis se pouze uklonil. "Zbroj i zbraně jsou vaše. Kdysi dávno je sem uložili, aby pomohli zformovat řád paladinů, ale jak se zdá, není tomu třeba." pravil Hector a podíval se po arzenálu. "Než je odsud dostaneme, to bude trvat týdny." vmísila se do rozhovoru Idranel, která se poprvé nebála vzdálit od svého kamaráda. Hector uchopil jedno ze svých kladiv a zdvihl ho nad hlavu, z kladiva vyšlehl záblesk a zbroj i zbraně byly pryč. "Anebo také ne." pípla dívka a rozhlédla se po prázdné jeskyni, která najednou působila jako vyrabovaná hrobka. "Čekají na vás před palácem v přepravních boxech, naložte s nimi dle svého uvážení." pronesl Hector a znovu se otočil k Seraphovi. "Můj synu, do mého návratu tě pověřují ochranou císařovny, zajisti, aby se jí nic nestalo." oznámil mu a paladin se hluboce uklonil. "Tak se i stane, můj pane!" řekl a položil pravou ruku na hruď. "Návratu?" zeptala se císařovna nejistě. "Řády musí být sjednoceny. Jejich odlišnosti mohu vyřešit jen já." oznámil Hector a uchopil i druhé kladivo. "Na svou čest přísahám, že až se znovu setkáme, bude to s jednotnými Řády paladinů." řekl a zdvihl kladiva nad hlavu, kde je překřížil. "Pospěšte si, nemáme moc času a vaši lidé potřebují svou císařovnou v čele říše." dodal a v záblesku bílého světla zmizel. "Pospěte si!" ozval se jeho hlas v ozvěně. | ||
| |||
| Můžu začít panikařit? Sif & ostatní Zamrkala jsem, když se jako největší odvážlivec ukázal být Haulvarn a trochu pohoršeně jsem se podívala na Seraphise s Lorathem, jež se nemohli dokopat k akci. Následující události se semlely tak rychle, jako vodopád. Z dunivého mužského hlasu jsem se zajíkla a měla jsem pocit, že jsem si právě spolkla jazyk. Ale pohled na válečníka, o kterém jsem toho v poslední době tolik slyšela, to bylo něco úchvatného, skoro jako z jiného světa. Oproti Sif, já jsem se na nohy nehrnula, přišla jsem si maličká vedle někoho tak ohromujícího. Navíc mi ta dlažba přišla celkem i pohodlná. Na nohy jsem se dostala až s dopomocí. K Sif a Císařovně jsem se přišourala tak nějak nevědomky, cítila jsem se tam v bezpečí. V bezpečí před někým, kdo mi nemá v plánu ublížit, jsem paranoidní, já vím. "Šine?" špitla jsem a neubránila se zahihňání nad slovem, které Sif použila. Ovšem věnovala jsem jí omluvný pohled a úsměv. "Zatím jsme viděly jen válečníky, čaroděje a nějaké démony." vmísila jsem se do debaty a doufala jsem, že se nám podaří Hectora přesvědčit. "Obávám se, že bez vaší pomoci se nám nepovede tak dobře." řeknu a zadívám se do zlatých očí Hectora. | ||
| |||
| Děje se toho nějak moc ~Jaina a spol.~
Najednou se stalo tolik věcí najednou, že jsem neměla ani čas zareagovat. Haulvarn se vydal pro kladivo, a když jej uchopil, začali všude sršet blesky. Ani netuším, jak jsem se dostala na zem, a pak opět ten hlas. Po nějaké době se změnil na mužský a já se konečně odvážila zvednout hlavu. A byl tam. Hector. Vydechla jsem v úžasu a málem mě kleplo, když přetvořil Haulvarna do jeho nezlomené podoby.
Nakonec přešel i k nám. Zastavil se u Serapha. Bylo to ohromné. Dva velcí bojovníci. Konečně jsem se i vyškrábala na nohy a doufala, že je císařovna v pořádku. Stále jsem stále vedle Jainy a ponukou jsem ji přiměla dojít k naši paní.
"Po tisících letech, vidět krásnou ženu je hřejivý pocit. Mě se té pocty dostalo hned čtyřikrát." Cítila jsem, jak mi hřejí tváře. Kdyby takto normální člověk, přejdu to s lehkým úsměvem, ale teď jsem byla opravdu v rozpacích. "S čím za mnou přicházíte?" Podívala jsem se na Jainu. Nikdo se zatím nerozhodl odpovědět, tak jsem tedy promluvila: „Požádat vás o pomoc. Už mnoho nevinných zemřelo kvůli zla, které se sem šine,“ položila jsem Jaině ruku na rameno. „Chceme to zastavit. Porazit a zachránit to, co se dá a obnovit, co by mohlo být obnoveno.“ | ||
| |||
| Hammer high! Sif & Jaina Skupina zůstala stát na místě. Když váhal i Seraphis, nejspíš zde byl důvod. "Kdo půjde první?" zeptala se Idranel a podívala se na duo Seraphis a Lorath. Válečníci si mezi sebou vyměnili pohled, jako by se snažili jeden druhého vyhecovat. "Je to přeci jen tvé kladivo." poznamenal Lorath a s úklonou paladinovi naznačil, že má jít první. "Moje není." začal Seraphis a podíval se na kladivo na podstavci. Hlavice stále jemně jiskřila. Lorath už se nadechoval k dalšímu popíchnutí paladina který stočil pohled zpět k němu, když v tom se ozvala Idranel. "Haulvarne..." vyjekla a oba kohouti sledovali, jak si to Haulvarn vykračuje ke kladivu. Během pár vteřin stál nešťastník před kladivem, ohlédl se na skupinku, usmál se, cosi zažvatlal a natáhl se po rukojeti kladiva. "Ne, nevíš co to..." vyjekla Idranel a vyběhla za kamarádem. Ovšem bylo již pozdě. Haulvarn sevřel hlavici a bez problémů kladivo zvedl. V okamžiku, kdy se kladivo zvedlo z podstavce, jeskyní se přehnala vlna, která srazila všechny přítomné k zemi. Jediný, kdo zůstal stát byl Haulvarn. Vyděšeně sledoval tanec blesků kolem sebe. Idranel cosi vykřikla, ale přes práskání blesků, které protínali celou jeskyní a jen těsně míjely členy výpravy, nebylo rozumět. Jakási neviditelná ruka zvedla Haulvarnovi ruku s kladivem nad hlavu. "Z nebes, vládce hromu sestoupí, aby propůjčil svou sílu Prvnímu." ozval se hlas jeskyně a blesky se kolem držitele kladiva klikatily stále víc. Kladivo, které doposud držel Seraphis se mu vytrhlo, vylétlo ke stropu, zanechávajíc za sebou ohnivou stopu, opsalo oblouk a přistálo v Haulvarnově druhé ruce, která už čekala zdvižená nad hlavou. "Z nitra země, vládce ohně povstane, aby spojil své síly s Prvním." poznamenal hlas a k elektřině se přidaly plameny, které kolem Haulvarna kroužili ve spirále. "Povstaň Hectore, Synu Světla." vyzval hlas a kladiva se nad Haulvarnovou hlavou srazila a do tmy před ním vyslala své spojené síly a držitele kladiv zcela pohltily. Idranel se snažila běžet kamarádovi na pomoc, ale bránil jí v tom Seraphis, který jí držel u země. Srdce přítomných nestačila ani jednou odbít a bylo po všem. Jeskyní se rozlehlo ticho, oheň a blesky byly pryč, i ty pohlcujíc Haulvarna, který celý zcepenělý nechápavě zíral před sebe do tmy. Ze tmy na něj hleděly dva zlaté body blízko u sebe. "Před tisíci lety jsem přísahal, že až mě svět bude potřebovat, vrátím se." zaduněl hlas ze tmy, jeho síla naháněla husí kůži. "Cítím zlo, které se svobodně prochází po zemi bez trestu." do hlasu se vloudila zloba. "NEPŘIJATELNÉ!" zahřměl hlas a kladiva se vymanila ze sevření Haulvarna, který padl na zadek a couval před hlasem z temnot, ve stejný okamžik se Idranel vymanila ze spárů paladina, který jako opařený zíral na dva zlaté body a jak kladiva mizí ve tmě. Krátce poté ze tmy vystoupil válečník. V rukách třímal kladiva, která nabyla na síle. Jeho zlaté oči hleděly do dáli a podlaha jeskyně zaduněla s každým jeho krokem. Vyzařovala z něj stonásobně silnější aura, než vyzařovala ze Seraphise. V přítomnosti právě příchozího se nic nezdálo býti nemožné. Pohled válečníka spočinul na vyděšeném Haulvarnovi, který se držel Idranel tak silně, div jí nerozdrtil v sevření. "Mě se nemusíš bát, mladíku." pronesl válečník a jeho hlas v sobě nesl slabou ozvěnu. Haulvarn i Idranel na něj však vyděšeně hleděly. "Tvé jméno?" zeptal se a Haulvarn cosi zakňučel a Idranel po něm musela jeho slova zopakovat i když její hlas se třásl. "Jsem ti vděčný, Haulvarne. A jako důkaz mého vděku..." pronesl a nad hlavou zkřížil obě kladiva, která zazářila stejným bílým světlem, jako pochodně. Světlo nyní obklopilo mladíka, který nestihl ani vykřiknout. Za několik okamžiků se světlo rozplynulo. Po zbídačeném a nehezkém stvoření nebylo stopy. Místo něj se Idranel držel mladý hezký muž. Dívka nevěřícně hleděla na mladíka. "Není ti nic?" zeptala se nevěřícně. "Ne, myslím že ne." odpověděl Haulvarn a v šoku, že z jeho úst vyšla normální slova a ne žvatlání, si zakryl ústa, nevěřil ani vlastním očím. "Už nikdy nebudeš vyvrhelem společnosti." oznámil válečník a svěsil kladiva podél těla. "Proč?" zeptala se Idranel a nechápala co se stalo. "Haulvarn mi dlouhá léta dělal společnost aniž by to věděl. Slyšel jsem jeho nářky a stesky, když po nocích sedával před dveřmi do kobky a vyprávěl co viděl. Můj spánek byl díky němu nerušen." odpověděl válečník a znělo to jako by se pod maskou i usmál. "Děkuji, můj pane." pronesl Haulvarn a z náručí Idranel přešel do pokleku. "Povstaň Haulvarne, nejsem tvůj pán.", mladík výzvu válečníka uposlechl, ten poté zamířil směrem k ostatním. Seraphis, v okamžiku, kdy se válečník vydal dál, padl na koleno a sklonil hlavu k zemi. "Můj pane!" vydechl a pravou ruku položil na hruď. "Povstaň paladine." oznámil válečník a Seraphis se zaváháním uposlechl. "Cítím hrdost, že i po tisících letech existují řády paladinů. Z jakého jsi řádu?" zeptal se válečník. "Řád Zlatého Lva, můj pane." odpověděl Seraphis a neodvážil se pohlédnout do zlatých očí válečníka. "Musíš mě obeznámit se vším, co se s řády dělo po dobu mé nepřítomnosti." oznámil válečník. "Bude mi ctí, můj pane." odvětil Seraphis a jeho srdce bušilo tak silně, že si takřka proklestilo cestu skrz jeho zbroj. "Jak se jmenuješ můj synu?" zeptal se válečník a poprvé se pohledem setkal se Seraphisem. "Seraphis, můj pane." odpověděl paladin a snažil se působit vyrovnaně. "Je mi ctí, Seraphisi." řekl válečník a uklonil se, Seraphis toto gesto opětoval. Válečník poté zamířil k čarodějkám. "Jsem..." začal, ale nestačil doříct myšlenku, protože mu císařovna nevědomky skočila do řeči. "...Hector." vydechla a oproti paladinovi, její pohled přitahovaly oči Hectora. "Znáte mně? Neměl bych být překvapený. Koneckonců, jste v přítomnosti mého syna a v mé hrobce." zvonivý hlas Hectora byl pobavený. "Po tisících letech, vidět krásnou ženu je hřejivý pocit. Mě se té pocty dostalo hned čtyřikrát.", kladiva se upnula u jeho opasku a Hector poté pomohl na nohy každé z čarodějek. Lorath se držel strategicky stranou, nýbrž pozornost Hectora patřila čarodějkám. "S čím za mnou přicházíte?" zeptal se jeho zlaté oči zkoumaly každou z čarodějek. | ||
