Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Taragon
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Ztráta bratra
Neposlouchalo se mi to lehce. Netušila jsem, jak to pro mou paní musí být těžké. Já nikdy sourozence neměla a zatím jsem nezažila takovou ránu, že by mne mí nejbližší zradili. Kdyby ano, co bych dělala? Dokázala bych se jich zbavit? A ulehčilo by mi to vůbec má muka nebo bych se posléze cítila ještě hůř.
Měla jsem strach o Ardíu, měla jsem strach o císařovnu i o Jainu, která se zvláštním způsobem dostala do mého srdce. Bolelo mě jenom pomyšlení, že bych někoho z mých přítelkyň ztratila a stalo se. V mém srdci však stále plápolala naděje, že ji jednoho dne najdu. Možná musela něco důležitého udělat. Možná...
"Nechci přijít o ty, na kterých mi záleží nejvíc. Chápeš, co se snažím říct?" Beze slova jsem přikývla a cítila, jak i mě stékají slzy po tváři. „Mám o Vás strach, má paní. Co když...“ nedořeknu to, protože se mi v krku vytvořil knedlík. Co když vás bratr zabije? Co bude potom? Chytnu ji za ruku, protože její slova jsou zároveň pohlazením, ale i ledovou sprchou. „Jste pro mě vším,“ špetnu a sklopím hlavu. | ||
| |||
 | Of Light and Dark Sif Císařovna dlouho mlčela, jako by hledala způsob jak se otázce vyhnout a neznít při tom, že ti po tom nic není. Její tvář nyní zakrýval bolestivý stín. Jestli někdy na císařovně bylo vidět potlačovanou bolest, bylo to teď. A nejen bolest, ale i hněv. Její oči najednou byly prázdné a žár z nich vyzařující by byl schopný napáchat víc škod, než krb u jedné ze stěn. Orby během jejího mlčení opustili její ruku a kroužili kolem její židle jako nějací ochránci. "Každý neseme špatné zprávy jinak." začala polovičním hlasem a orby kolem židle kolem židle kroužili polovičním tempem. "Když nám oznámili, že náš otec zemřel, já jsem se na několik dní zavřela v pokoji a plakala. Dokonce jsem vzteky zdemolovala polovinu nábytku.", orby se rozprchly po místnosti a zanechávali za sebou purpurovou stopu a kdykoliv se přiblížili k nějakému menšímu objektu, dotyčný předmět se vznesl do vzduchu. "Můj bratr se uzavřel do sebe a den po dni propadal větším depresím.", císařovna dopila obsah poháru a nalila si další, který do sebe okamžitě obrátila. "Když jsem se smířila s tím, že otce již nikdy neuvidím a nikdy neucítím jeho objetí, vylezla jsem ze svého pokoje a rozhodla se, že kvůli němu budu pokračovat jeho přání, abychom oba jednou měli možnost ucházet se o korunu." pokračovala a dívala se do ohně v krbu. "Můj bratr se ovšem se ztrátou nikdy nevyrovnal a jeho duše byla čím dál temnější. Snažila jsem se mu pomoct a jeden čas se mi i dařilo, ale pak se cosi stalo, v jeho duši se něco zlomilo a najednou jsem byla i já nepřítel.", císařovniny oči se leskly a po chvíli jí po tváři stékala první slza. "I navzdory mojí snaze, to nakonec vyústilo v rozkol v průsmyku, který jsem ti již ukázala.", císařovna zavřela oči na chvíli se odmlčela. Slzy klouzaly po jejích tvářích, jako voda z protržené hráze. "Když jsem se dozvěděla, co můj bratr léta prováděl, ranilo mě to natolik, že jsem ho jako bratra vnímat přestala.", následovala další odmlka, během níž si císařovna otřela slzy a znovu si nalila víno. "Dlouho jsem držela tu bestii, co byla pod mým bratrem, pod zámkem. Ovšem teď znovu chodí mezi námi A první, po kom půjde, jsem já." řekla a vstala, přešla ke krbu a opřela se o římsu, přičemž hleděla do plamene. "Proto jsem ti jasně říkala, že si nepřeju, aby ses mu stavěla. Je to můj problém a já se s ním musím poprat sama." pokračovala a pohlédla na tebe. "Nechci tě od něj držet silou, ale věř mi, že budu-li muset, udělám to." dodala a pomalu se vrátila ke stolu. "Nechci přijít o ty, na kterých mi záleží nejvíc." řekla a vzala tě za ruku, orby se snesli zpět ke své tvůrkyni, ovšem teď už nekroužili jen kolem ní, ale i kolem tebe. "Chápeš, co se snažím říct?" zeptala se a orby změnili barvu na třpytivě zlatavou a zdálo se, že za sebou zanechávají stopu zlatých třpytek. | ||
| |||
| Jídelna
Jestli jsem byla dobrá přítelkyně, tak jsem se obávala, že si o mne má paní myslela až příliš. Musela sem také myslet na Ardíu a na to, kam zmizela. Zjišťovala jsem však, že čím jsem byla pro Ardíu já, byla Jaina pro mne. Kdysi mne pod svá křídla vzala zkušená čarodějka a já nyní brala pod ty svá ztracenou duši. Jako by to bylo osudem čarodějek.
„Lidé potřebují naději,“ poznamenám během řeči a sleduji, jak císařovna vytváří tři malé orby. Pak začala lítat kolem její ruky a já tomu pohybu naprosto propadla. Jakýmsi způsobem mě císařovnina magie uklidňovala.
"Od doby, co jsme se vrátili, mám takový zvláštní pocit, že něco není v pořádku." Odtrhla jsem oči od jejího díla a zadívala se na její tvář. "... Obávám se, že to může mít co dělat s mým bratrem." „S vaším bratrem?“ zopakovala jsem poslední část věty. Bála jsem se o svou paní. Co když... raději nemluvit. „Mohu mít otázku? Co se stalo, že se odvrátil?“ povídaly se řeči, ale možná v tom bylo i něco více. „Tedy pokud Vám nevadí odpovědět, má paní.“ | ||
| |||
| Jídelna Sif "Nevím o nikom lepším." usmála se na tebe a znovu upila z poháru. Sama vypadala unaveně, ale rozhodně nevypadala jako někdo, kdo má obavy o říši, nebo někdo, kdo truchlí nad ztrátou milovaného přítele, i když tím přítelem byl gryf. Volnou rukou si promnula zátylek a povzdychla si. "Jen jsem se zajímala o to, co mělo přijít v lodi, kterou měla původně připlout Jaina. Zdá se, že nějaké zbraně. Něco nového" odpověděla a loktem se opřela o stůl. "Orion se i navzdory nedávným událostem drží statečně a teď se očekává zlepšení, takže lze očekávat i zlepšení nálady lidí." pokračovala a lusknutím prstů vyčarovala tři malé nepatrné orby a nechala je kroužit kolem své ruky a dívala se na ně. "Od doby, co jsme se vrátili, mám takový zvláštní pocit, že něco není v pořádku." řekla a orby začali kroužit rychleji. "A teď nemyslím to, že za branami nám stojí nepřítel a že Aaron zemřel při naši obraně." při zmínce o Aaronovi orby prudce zpomalily. "Ještě něco, co je špatně, ale nejsem schopna říct co to je.", ze tří orbů najednou byly čtyři. "Obávám se, že to může mít co dělat s mým bratrem.", orby opět prudce zrychlily, teď obíhaly ruku císařovny tak rychle, že to vypadalo, že kolem její ruky krouží čtyři magičtí hadi. | ||
| |||
| Mistr manipulátor Randal "Nic než zkouška tvé vůle. Kdybys měl slabou vůli, jeho plán by vyšel." řekla Ishtar a zvedla oči od misky. "Naše rasa je stále početná, pouze se schováváme před jeho zrakem.", vstala a přešla k psacímu stolu, kde začala něco hledat. "Můj otec kdysi říkal, že jestli se Ničitel dostane k artefaktu, bude to větší problém, než konec naší rasy. A to byl něco, co odmítal připustit", nakonec vytáhla z přihrádky stolu dřevěnou sošku a i s ní se vrátila k vám. Soška vypadala jako věž, na jejímž vrcholku je obtočený okřídlený ještěr. "Ty kosterní ostatky kolem věže, to jsou bytosti, jež Ničitel přivedl k šílenství a smrt jim byla vysvobozením." dodala a věnovala zlověstný pohled ještěrovi ze sošky. "Chce artefakt, protože je to jediná věc, jež ho může zničit a také jak se může dostat do dalšího světa." dodal Z'ran a nalil si další šálek nápoje. | ||
| |||
| O něco klidněji
Když jsem procházela chodbou, cítila jsem, že napětí opadlo. Díky tomu jsem se i já cítila o něco lépe a mohla věnovat úsměv kolemjdoucí služebné, která se střetla se mnou pohledem. Vešla jsem do jídla a všimla si, že tu je jenom císařovna a Seraphis. To jsem tam byla tak dlouho? podivila jsem se a došla ke stolu.
„Je z toho zničená, ale nakonec šla spát,“ oznámím, jak na tom Jaina je. „Teď potřebuje přítelkyni, má paní,“ dojdu k židli a po povolení se usadím. Moc jsem toho nesnědla, a tak si trochu naložím. Ještě se řádné napiju vína, protože mám žízeň.
Seraphis se omluvil a odešel. Zůstaly jsme tu samotné. Pomalu jsem ujídala a cítila jsem, jak na mě dopadá únava. Ještě před chvíli jsem si to neuvědomovala. "Neměla bych ti za zlé, kdyby sis chtěla odpočinout."
„To je v pořádku, má paní,“ podívám se na císařovnu s unaveným úsměvem. „Smím se zeptat, zda padly další novinky?“ chtěla jsem mít přehled. | ||
| |||
 | A tak se tomu nevyhnu Vyslechnu si vše, co mi řekne a nějakou chvilku mlčím. Přemýšlím, kalkuluji. "Takže se tam musím vrátit, vzít rukavici a postavit se mu," povzdechnu si tiše a vzpomenu si na naše první setkání. "Když jsem tam byl prvně, říkal mi, že je tou rukavicí. Chtěl, abych ji vzal, že spolu obnovíme vaši rasu a že mne dostane domu. Jenže by to prý stálo zničení jiných světů, proto jsem odmítl," řeknu mu mé první setkání s Ničitelem. | ||
| |||
| Císařovna a rádkyně Sif Depresivní nálada, jež panovala v paláci byla pryč. I navzdory faktu že bouře stále nabírala na síle. Nervozita sice zůstávala, ale lidé pohybující se po paláci byly o poznání klidnější. Služebnictvo se po paláci pohybovalo s nenucenou grácií a téměř neslyšně, jako by snad ani neměli obuv. Po návratu do jídelny tam seděla pouze císařovna a opodál nehybný Seraphis. Císařovna v ruce držela pohár s vínem a nad něčím přemýšlela. Oči zvedla až v okamžiku, kdy tě spatřila. "Jak to šlo?" zeptala se nalila ti plný pohár vína. "Předpokládám, že dobře, palác není jen velká kostka ledu." opáčil paladin a císařovna se usmála. "Nemyslím si, že by na něco takového měla dost sil, ne teď.", císařovna ti podala pohár s vínem. Jídla zde bylo stále dost. "Když mne omluvíte, má paní, půjdu obhlídnout palác." oznámil Seraphis a po svolení císařovny odešel z jídelny. "Sama vypadáš, že každou chvíli vyčerpáním padneš." konstatovala panovnice a soucitně se usmála. "Neměla bych ti za zlé, kdyby sis chtěla odpočinout." dodala a napila se. | ||
| |||
| Šípková Růženka ~Jaina~
Cítím, jak Jaina na mém rameni klimbá. Kdyby mi řekla, pomohla bych jí, ale nějak tuším, že si chce tuhle etapu vybojovat sama. Odpovím na její poznámku, která ve mne vyvolá rozporuplné pocity. Co bych udělala, kdybych se dozvěděla, že někdo zničil Rubín? Můj domov? Asi bych to tu celé podpálila. „Možná,“ lehce se usměju. „Ale takovou víru v sebe nemám,“ řeknu popravdě. Naučila jsem se nenadhodnocovat své schopnosti, protože to vždycky skončilo bolestí a pláčem.
Mezitím, co se Jaina chystala ke spánku, jsem jí pro jistotu koutkem oka hlídala, kdyby se najednou sesypala. Pak bych ji pomocí levitace dostala do postele, i když jsem si nebyla jistá, kam má moc sahá. Zatím jsem to zkoušela jenom u knih.
"Myslím, že se můžeš jít bavit, Sif. Ve spánku snad nezpůsobím žádnou katastrofu. Císařovna na tebe určitě čeká. Nechci, aby musela..." Než stihne Jaina větu doříct, usíná. Chvíli se na ni ještě dívám a mám dilema. Jít nebo nejít. Možná se bude probírat něco důležitého. Nakonec se rozhodnu vrátit se na hostinu, ale před tím, než odejdu, líbnu Jainu na čelo a šeptnu: „Sladké sny, malá čarodějko.“ | ||
| |||
| Nezbytné zlo Randal "Tato informace není známá nikomu. Ten z nás, kdo věděl jak zničit Ničitele, zemřel při výrobě artefaktu." odpověděl Z'ran. Jeho žena stále zasmušile hleděla do vlastní misky s jídlem. "I když část vize mého bratra říká následující..." začal a odkašlal si, nebo to tak aspoň znělo. "V okamžik, kdy Spasitel a Artefakt splynou v jedno, Ničitel hrůzou se otřese. Po boji lítém, kdy krev stane se rudou řekou a srdce tyrana naposledy odbije, v ten moment se země radostí zachvěje." zarecitoval něco, co vzdáleně připomínalo verše. Možná pro ještěří lid to mělo poetický náznak, ovšem pro člověka to znělo kostrbatě. "Tudíž se dá předpokládat, že v okamžiku, kdy se chopíš artefaktu, tato informace ti bude vyjevena." dokončil Z'ran a v jeho očích plápolal plamínek naděje. | ||