Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Taragon
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | Zlomená Sif & Jaina Celý sál zkoprněl překvapením, když se Jaina náhle zvedla a vystřelila z místnosti jako šíp. Idranel znejistěla a těkala pohledem mezi Sif a císařovnou. "Řekla jsem něco špatně?" zeptala se poplašeně a bylo vidět, že se cítí provinile. "Vůbec ne. Jen pro Jainu jsou to bolestivé zprávy, jedná se o její domovinu." řekla a konejšivě položila ruku Idranel na rameno. "Kdybych to jen věděla..." začala dívka a císařovna jí zarazila gestem ruky. "Nemohla jsi to vědět." dodala a nevesele se usmála a poté se otočila k Sif. "Hlavně opatrně Sif, nechci domýšlet, co taková zpráva může vyvolat." řekla a následně kývla, že smí Sif odejít. "Thalveriya, tam je...byla úžasná knihovna. Vždy jsem se tam chtěl podívat a projít si jí, ovšem teď jediné, co tam najdeme budou nejspíš jen doutnající trosky." povzdychl si jeden z členů řádu. | ||
| |||
| The Gauntlet Randal "To nebyla rukavice, kdo na tebe mluvil." odpověděla Ishtar a podívala se na svého chotě. "To byl Ničitel." dodala po chvíli a zahleděla se do vlastní misky a dál nic neříkala, místo toho ní pokračoval Z'ran. "Je pravdou, že rukavice je mocnou zbraní, ale je to jen zbraň, žádná bytost skrz ní nepromlouvá." řekl a položil ruku na rameno své ženě, která neskrývala smutek. "Většina rodiny Ishtar, včetně jejího otce a bratrů, zemřela při ochraně artefaktu před Ničitelem. Uzamčení artefaktu do té komory byla poslední šance, jak ho ochránit." pokračoval a obezřetně volil svá slova. "Jedině smrt Ničitele osvobodí náš svět a díky ní budou moct všichni ti, kdo zemřeli díky jeho zlu, konečně spočinout.", Z'ran upřel pohled na kresbu artefaktu, který předtím odsunul stranou. | ||
| |||
 | Dobré, ale i špatné zprávy ~Jaina~
Jainina nešikovnost mě na chvíli rozesmála a ujistila jsem ji, že se nemusí omlouvat, protože dílo nebylo dokonáno. Sama jsem se více napila vína a nechala se unášet polosladkou chutí, která hladila na jazyku. Na chvíli se vrátit do starých kolejí, kdy jsem sama vždy u večeře seděla po císařovnině boku a bavila se o politice, ale i o jen pouhých koníčcích, či jak se správně rybaří. Sice dneska jsem byla ráda, že dostanu jídlo do úst a pár slova jsem si vyměnila nejvýše s Jainou.
Rozhovory byly přerušeny mladíkem, který spěchal, ale překvapilo jej, kdo všechno v jídelně byl. Nedivila jsem se mu a doufala jsem, že jeho spěch není důvodem špatných zpráv. Měla jsem pravdu jenom na půl.
"Náboroví důstojníci z okolních regionů hlásí nárůst rekrutů do řad armády a domobrany. Hlásí se všichni, kdo jsou schopní bojovat. Muži i ženy." Uznale jsem kývla. Také jsem ráda slyšela, že i obyčejný lid se přidává k obraně domova z vlastní vůle. Usmála jsem se na císařovnu, pokud se na mne podívala, ale všimla jsem si, že má v očích i starost. Chápala jsem to. Ti lidé nebyli zběhlí v boji jako vojáci. Nicméně mohli alespoň pomáhat při stavbě barikád, či vrhání kamenů z výšky a převrácení kotlů z horskou smolou. Musím se pak zajít podívat do města, pomyslím si. Bylo by to hezké gesto.
"Podle všeho vévodství na jihu upadlo v občanskou válku…“ Zachmuřila jsem se. Tohle byla špatná zpráva. Byla jsem tak zaměřená na mladíka, že jsem si ani nevšimla, že Jainy se tato novina velice dotkla. Všimla jsem si toho až ve chvíli, kdy se zvedla a s omluvou opustila místnosti. Byla jsem z toho dost vyvedená z míry. Nezmínila se ještě o tom, odkud přesně pochází a dosti mě bodlo u srdce, že její domov byl nyní v plamenech.
Také jsem se postavila a s lehkou úklonou k císařovně a Idranel jsem sklíčeně pronesla: „Omluvíte mne, Vaše výsosti? Věřím, že má přítomnost je nyní žádána jinde,“ dodám omluvně a počkám, zda mě propustí. | ||
| |||
 | Hlad je svině Nakonec si přidám ještě jednou, tentokrát se už ale ve své... žrací trochu uklidním a začnu trochu hledět na způsoby. Když pak Z'ran znovu promluvil, s plnou pusou jsem zvedl pohled a trochu kývl. Jeho otázka mne přinutila se trochu zamyslet, což způsobilo pomalejší polykání sousta. "Mluvila na mě. Chtěla se pomocí mě dostat pryč. Co... co je to zač? Nikdy jsem neviděl, ani neslyšel o takovéhle magii," zeptal jsem se ho a tentokrát jsem se v jídle už jen rýpal. Ovšem ne tak, že bych se nakonec rozhodl to nechat ležet. To ne, pěkně si to dojím. Za chvilku. | ||
| |||
 | Ledová facka Sif Snažila jsem se ze všech nejvíc vypadat, že vím jak se chovat v přítomnosti panovnice. Tedy až na okamžik, kde jsem málem polila Sif vínem. Na oplátku jsem jí věnovala omluvný úsměv a raději se snažila moc nevybočovat. Když se objevil mladík v uniformě, zpozorněla jsem a následný hovor mezi ním, Idranel a císařovnou jsem si vyslechla, i když jsem k němu neměla co říct. Tohle byl způsob, jak se aspoň trochu seznámit s domovinou Sif a císařovny. Poslouchala jsem zprávy o zásobách, rekrutování a dalších národech se zaujetím a zvědavostí. Ovšem mojí úplnou pozornost, které si musel všimnout každý, získali slova o vévodství na jihu. To jsem se zarazila uprostřed pohybu, když jsem se chtěla napít vína a upřeně jsem pozorovala mladíka, co přednášel zprávy. "Ne! Jen to ne!" slyšela jsem svůj hlas, který nikdy neopustil má ústa, když řekl, že vévodství na jihu zachvátila občanská válka. Cítila jsem, jak se mi třese spodní ret a ani jsem si neuvědomovala, že pod mou třesoucí se rukou mrzne pohár s vínem. "...Thalveriya v plamenech...", tato slova mi zvonila v hlavě a já cítila jak neviditelná ruka nemilosrdně sevřela moje srdce tak pevně, že jsem zapomněla, že z poháru je kus zledovatělého kovu a jeho obsah kus červeného ledu. S neskrývaným chvěním jsem odložila pohár, odsunula se od stolu a vstala. "Omluvte mě prosím." řekla jsem přiškrceným hlasem a urychleně jsem opustila jídelnu. Ani nevím, kam jsem vlastně šla. Nevím proč jsem tam šla. To, že mě ještě před několika okamžiky děsili přízraky, to mi bylo jedno. Nakonec jsem se zastavila až v ložnici, kterou přidělily mě a Sif. V hlavě mi stále zvonila ona slova. "...Thalveriya v plamenech...". | ||
| |||
| Večeře - zvyklosti "paní" domu Sif & Jaina Večeře pokračovala jako obvykle. Konverzace mezi císařovnou a Idranel byla v plném proudu. Příslušníci řádu a veteráni diskutovali nad záležitostmi týkající se ochrany města. Císařovna nikterak netrvala na vašem zapojení do konverzace, měla pochopení pro únavu obou čarodějek, stejně tak i nechuť se s někým bavit. Když se podával moučník v podobě ovocného dortu, nad kterým se Idranel rozzářila jako malá holčička, se do jídelny vehnal mladík v uniformě milicí. Když spatřil společnost, jež byla přítomna, zarazil se a polknul. Oči přítomných se na něj upřeli a mladík znervózněl. "Co se děje Derene?" zeptala se Idranel a mladík se zhluboka nadechl. "Já...mám pro vás noviny, jak jste žádala." odpověděl a ukázal srolovaný svitek. "Já zapomněla." řekla a omluvně se usmála na mladíka, který byl nanejvýš o dva roky starší, jak Idranel. "Jsem ráda, když vím co se děje ve světě." osvětlila přítomným. "Můžu přijít později." ozval se Deren a Idranel se krátce podívala na císařovnu. "Nepotřebuješ mé svolení. Navíc si ráda poslechnu, co se děje." odpověděla císařovna a s pohárem vína se opřela, zatímco mladá dáma dala pokyn nositeli zpráv. Ten se postavil do čela stolu mezi císařovnu a Idranel a spustil přednes zpráv. Začal hlášením o stavu města a zásobách. Tato zpráva očividně potěšila členy řádu, protože někteří z nich uvolnili své kamenné masky a usmáli se. "Náboroví důstojníci z okolních regionů hlásí nárůst rekrutů do řad armády a domobrany. Hlásí se všichni, kdo jsou schopní bojovat. Muži i ženy.", tato zpráva způsobila uvolněný výraz u císařovny, jež si povzdychla úlevou. Její lid se dobrovolně hlásil, i když žádný příkaz k mobilizaci nevydala. Na její tváři bylo vidět vděk a smutek zároveň. Deren pokračoval ve výčtu zpráv, jež pomalu přešli k dění za hranicemi říše. Takže se osazenstvo jídelny dozvědělo, že království na východě má nového krále, který slibuje vyvést zemi z chudoby a navrátit jí její zašlou slávu. Národy na severu vytvořili obchodní alianci, za účelem zaručit přežití jednotlivých kultur v horském prostředí. "Nakonec je tu zpráva z vévodství na jihu, přes moře. Tuto zprávu máme od členů řádu." řekl a kývl přítomným členům, jež jeho kývnutí opětovali. "Podle všeho vévodství na jihu upadlo v občanskou válku. Město Thalveriya v plamenech, odesilatel se obává, že další budou následovat." uzavřel přednes zpráv a v jídelně se rozhostilo ticho, které narušila až Idranel. "Máme ponětí, proč k té válce došlo?" zeptala se a podívala se na přítomné členy řádu, jestli něco neví. | ||
| |||
| Večeře Sif Rozhovor jsem moc nevnímala, po tom, co mě usadili jsem si jako malá holka prohlížela jídelnu. Připadala mi fascinující, krásná, noblesní a vznešená. Takové věci jsem obvykle pozorovala pouze vzdáleně, případně jsem je viděla, když mého mistra pozvali na nějaký večírek a on mne vzal sebou. Z mého uhranutí výzdobou jídelny mě vytrhlo až drcnutí od Sif, která mi naznačila, že bych se měla najíst. Pohled mi sklouzl na stůl plný všeho možného. Následně jsem se rozhlédla po ostatních. Všichni vypadali tak kultivovaně a noblesně. Nabrala jsem si jídlo a pomalým, zdvořilým způsobem jsem se snažila okopírovat způsob, jakým jí ostatní. Ne, že bych neuměla stolovat ve společnosti ostatních, ale neuměla jsem stolovat v přítomnosti panovníků, důstojníků a členů řádu. Popravdě jsem se měla spoustu co učit, ovšem teď pro mě bylo hlavní nikoho neurazit. | ||
| |||
| Večeře ~Jaina~
"Vypadáte odpočatě." I mne přitáhlo uchechtnutí Serapha. Odpočatá budu, až se řádně vyspím. Zatím jsem dlouho nezamhouřila oka a Seraphrys to možná na nás viděl. Nicméně tu byly důležitější věci, než to, jestli jsem já či Jaina odpočatá. A měla jsem obavy z toho, co by mohlo kvůli přízrakům přijít. Zatím to vypadalo jenom na pořádnou bouři.
Vůně jídla mi vyhnala špatné myšlenky z hlavy a s větším uspokojením jsem si nabrala jídlo na talíř potom, co večeři započala císařovna a loktem jsem drcla do Jainy, aby jedla taky. Neměla jsem moc chuť mluvit. | ||
| |||
| Večeře Sif & Jaina Sluha přidělil dámám místo po pravé ruce císařovny. Sif měla místo hned vedle císařovny. Jainu usadili vedle. Po levé ruce císařovny seděla Idranel a několik vyšších představitelů řádu, kteří působili, že jsou přítomní pouze do počtu. Hned za Jainou sedělo několik důstojníků toho, co se dalo identifikovat jako zdejší milice. Všichni to byli zkušení veteráni kádrů. "Dobrý večer dámy." pozdravila císařovna s úsměvem a bylo vidět že každý u stolu má lepší náladu, než tomu bylo doposud. Císařovna sama byla uvolněná a nic nenasvědčovalo tomu, že by jí tížila budoucnost říše. Na sobě měla na její poměry prosté černé kalhoty, bílou blůzu a černý korzet. Idranel, jež na sobě měla jednoduché modré šaty, byla díky svému věku nejmladší, ale díky tomu, že jako jediná z rodiny guvernérky zůstala, aby město držela nad vodou, si zasloužila úctu jak zocelených veteránů, chladných mistrů řádu, jejichž tváře byly nečitelné, tak i císařovny samotné. "Vypadáte odpočatě." řekla císařovna a krátce se podívala na Serapha, jež vydal zvuk připomínající uchechtnutí. Paladin by v rohu jídelny působil jako vystavené brnění, nebýt toho, že se čas od času pohnul, přičemž patřičně zarachotil. "Něco se ti nezdá Seraphe?" zeptala se císařovna a její zvědavý pohled spočinul na průzoru Seraphovy helmy. "Nic, má paní. Omlouvám se." odpověděl paladin a mírně sklopil hlavu. Císařovna se na něj usmála a otočila se zpět k přísedícím. Sotva to udělala, služebnictvo začalo nosit jídlo na stůl. Během chvíle byl stůl plný zvěřiny, ovoce, zeleniny, zákusků a všeho, co si člověk dokázal představit. Jako doplněk kolem stolu kroužil sluha se džbánem a každému naléval, či doléval víno. I navzdory počáteční nevraživosti mezi veterány kádrů a členy řádu, se nakonec všichni dokázali uvolnit. Venku mezitím udeřila bouře v plné síle. Vítr si pohrával se vším, co nebylo přivázané dost na to, aby to odolalo jeho síle. Déšť bubnoval do oken, jako by se dožadoval vstupu do budovy. Celou symfonii bouře doplňovali mohutné údery hromu a zlověstně se klikatící blesky. Při jednom takovém záblesku si jedinec hledící z okna mohl všimnout temné postavy v róbě, s mečem v ruce, pod kápí žhnuli dvě zlověstně rudé oči. Postava pozorovala dění v jídelně s až takřka nepřirozeným klidem. Při dalším záblesku byla postava pryč. | ||
| |||
| Hostitelka má radost Randal Ishtar byla očividně potěšena tvým apetitem a jen mlčky usmívala, Z'ran jedl o něco pomaleji a rozhodně noblesněji než ty. I když by tě mohl nazvat nekultivovaným barbarem, chápal, že být vržen do cizího světa a být mu vydán na milost, může jednoho připravit o dobré mravy. "Ta rukavice." začal po chvíli Z'ran a i když se dočkal nespokojeného pohledu své ženy, pokračoval. "Co o ni chceš vědět?" zeptal se a bylo vidět, že navazuje na tvá slova před tím, než se Ishtar objevila s jídlem. Ještěr sám planul dychtivým nadšením, které je patrné u někoho, kdo má splnění svého snu na dosah. | ||