Já ti nevím

Mlčel jsem, snažil se moc nehýbat, snad aby si nevšimla toho, co to se mnou dělá. Neodpovídal jsem jí, snažil jsem se vůbec nereagovat a kupodivu se mi dařilo odolávat. Nevím proč, ale nepřišlo mi to správné, vždyť ji vůbec neznám.
"Tohle. Bychom. Neměli," odsekávám, nehýbu se, snažím se jí nedávat důvod k pokračování. Spíše se jí svým chováním snažím odradit, zmařit jí její snahu a zatím mi to jde. Když se mne pak pokusí svlékat, chytnu ji za ruce, jemně, ale přesto pevně a rozhodně a pokusím se jí trochu od sebe odtáhnout.
"To... to není správné," řeknu, teď už lépe, když se konečně zase začnu kontrolovat.

Slast/Utrpení pokračuje
Randal

Tak čeho se...?" začala, ale zarazila se, krátce se na tebe podívala, pousmála se, zavřela oči a přitiskla se k tobě.
"Nemusíš mít strach, budu na tebe hodná." dodala a rukou ti lehce přejela po tváři.
Otočila se a začala z tebe sundavat oblečení.
"Stačí, když se uvolníš a dáš průchod tomu muži v sobě." řekla a políbila tě, "Moc dobře víš, jak jednat s dívkou...všichni to ví." usmála se a bez dalších slov se věnovala svému původnímu záměru. Vášnivě hltala každý tvůj pohyb a nevypadalo to, že by jí slova dokázala zastavit.

PJ's note: Svině strikes back! Teď si hodíme znovu, s malou nápovědou jak to bude.
0 - 25% - zcela tě "převálcuje"
25- 50% - "nepřeválcuje" tě, ale bude tě neskutečně pokoušet.
50 - 75% - daří se ti jí s menšími obtížemi držet na uzdě
75 - 100% - holčina nemá žádnou šanci

Uvidíme co ti padne a jak na to budeš reagovat. :) Třeba mně překvapíš. :)

Vím...

Nechápavě jsem ji sledoval, nevěděl jsem, co mám dělat, kam s rukama a tak jsem je radši nechal volně svěšené podél těla. Když promluvila a rukama mi zajela pod oblečení, ztuhl jsem o trochu více a zhluboka se nadechl. Uvolnit, teď, jak? znělo mi v hlavě a já se cítil stále více a více napnutý. Skoro jakoby mne natahovali na skřipci. Dýchla mi na krk, tělem mi projela husí kůže, ale ne taková, jaká bývá od zimy, nebo když se člověk vyděsí. Tahle byla jiná... příjemná. Odhalila svou tvář, ale nedala mi prostor k tomu, abych si ji prohlédl, protože mne hned políbila. Zaskočeně jsem se nadechl, ale už nevydechl. Cítil jsem, jak mi buší srdce a když se pak ke mě otočila zády a opět se ke mě přitiskla, snad jsem se i začal trochu nervozitou třást. Vzala mé ruce, položila si je na bok a jednu mi táhla stále výše a výše. Až když jsem se dotkl jejího ňadra, cukl jsem a ucítil jakýsi tlak v dolních partiích svého těla. Nasucho jsem polkl, opravdu jsem nevěděl, co dělat, nebo říct.
"Li-líbí," zakuckal jsem se a opět nasucho polkl. Jaksi jsem si uvědomil, že mám v ústech jako na poušti.
"Ne.. ne... při-přijdeš," znovu suše polknu, jak se snažím nahnat nějaké sliny, abych neměl tak sucho v ústech.

S kým, to víš
Randal

Já znám i to, co si sám nepřiznáš." usmála se a v jejím počínání jí tvoje nervozita nikterak nebránila. S odhalováním přestala až v okamžiku, kdy jen krajkové prádlo zakrývalo její intimní partie a maska byla to jediné, co jí halilo do jistého hávu neznáma.
Na pohled obyčejná dívka s blond vlasy, ale stále zde bylo něco jiného. Jestli to bylo její chování, nebo snad ta maska, kdo ví?
"Proč se neuvolníš?" zeptala se a tělem tě přimáčkla ke zdi a ledovými dlaněmi ti zajela pod oblečení.
"Nemusíš se bát, já nekoušu." dodala a lehce ti dýchla na krk. Poté stáhla ruce a sundala si masku. Její tvář nedávala důvod, proč by měla bílou masku nosit, tvář mladé dívky s kůží jemnou jako samet. Jen co maska letěla vzduchem, položila ruce na tvé tváře a dlouze tě políbila. Polibek sama přerušila a věnovala ti zkoumavý pohled.
"Tobě se nelíbí ženy?" zeptala se a aniž by se vzdálila o centimetr, otočila se k tobě zády, chytila tě za ruce a položila si je na boky.
"Nebo ti nejpřijdu dostatečně atraktivní?" pokračovala ve vyptávání a tvou pravou ruku vedla vzhůru a zastavila jí až na svém ňadru.

PJ's Note: Jelikož se cítím být sviní (a taky jí nejspíš sem), tak si hoď procentkou na to, jak moc tě dívčina svým jednáním...hmm...ovlivňuje. :) :) :)

Co? kdy?

Překvapeně zamrkám a nechám se dál táhnout uličkami. Když nás pak zastaví hlídka, trochu ztuhnu. Nevím proč, ale pojme mě pocit, jako bych něco provedl. Trochu zatuhnu, ale zdá se, že dívka to má pevně v rukou a hned začne s výmluvami. Já jen tiše poslouchám, občas souhlasně přikývnu a pak jen překvapeně koukám, jak hlídka odchází.
"Odkud znáš mé jméno?" zeptám se jí, když hlídka zmizí a my se dáme zase na cestu. Dovede mne do nějakého domku, zavře zamkne a pak se na mě zadívá. Pomalu se ke mě začne přibližovat a s tím si i sundavat své oblečení. Mě se ve tváři objeví silně překvapený výraz míšený s výrazem, který říká, že absolutně nevím, co dělat. Začnu od ní pomalu couvat.
"Po-počkej, co... co to dě-děláš?" nechápavě zakuňkám, zatímco stále couvám, dokud se zády neopřu o zeď.

Proč? Jak?
Randal

"Pouze ta nejzajímavější dívka tvého života." mrkla na tebe a táhla tě ulicemi, jež byli veskrze prázdné, protože většina obyvatel byla na náměstí, kde naslouchala slovům velitele Preatoriánů. Její dlaně byly ledové jako smrt sama. V jejích očích bylo podivné prázdno.
Vedla tě s jistotou a grácií tanečnice.

"Vy dva! Stát!" zahřměl hlas, jehož zdrojem byl robustní Preatorián ozbrojený štítem a řemdihem s třemi hlavicemi. V závěsu za ním šla žena oděná do Preatoriánské zbroje, ozbrojená kopím a štítem.
Smím vědět, proč máte tu masku?" zeptal se Preatorián a rukou se štítem mávl směrem k tvému doprovodu.
"To je rodinná tradice. Nevěsta týden před svatbou nosí masku, aby novomanželský polibek byl o to vášnivější, že drahý?" zatrilkovala dívka a přitulila se k tobě tak těsně, že ještě o fous víc, prošla by skrz tebe.
"V životě jsem o takové tradici neslyšela." ozvala se žena ve zbroji a nevěřícně kroutila hlavou.
"Nejsem zdejší víte? S Randalem jsme se poznali, když jsem byla navštívit příbuzné v hlavním městě.", hlas tvé "nastávající" zněl tak věrohodně, že bylo těžké nevěřit tomu, co říká.
"Proč maska? Proč to prostě není o síle vůle?" zeptal se voják a vrhl zkoumavý pohled na tebe.
"Sám jste určitě potkal několik žen, které byste líbal i navzdory své disciplinované mysli, není-liž pravda?" odvětila tvá snoubenka pobaveně.
"Tolik, že je už nedokáže spočítat!" zasmála se Preatoriánka a drcla do kolegy, který si jen odkašlal.
"Budiž. Nenechte se tedy rušit a omluvte to zdržení." prohlásil voják s mírnou úklonou a pak raději pokračoval v obchůzce. Tvá nastávající se pod maskou jen usmála a pokračovala v cestě.

Za deset minut tě dovedla do jakéhosi domku, kde za tebou zaklapla dveře a zamkla.
Poté se na tebe uhrančivě zahleděla a pomalými kroky zamířila k tobě, přičemž pomalu odhazovala kusy oblečení.

Kdo, kde?

Sleduje mě, zopakoval jsem tiše a zahleděl jsem se na dalekou cestu před sebou, zatímco kůň tiše kráčel dál. Po nějaké době jsem vjel do města, projížděl jsem jím pomalu, rozhlížel jsem se. Spatřil jsem nějaké srocení na hlavním náměstí, před kterým jsem musel sesednout z koně a nechat jej tam. Pokračoval jsem dál pěšmo, než jsem se dostal k davu, který se srotil před jakýmsi pódiem. Sledoval jsem válečníka, který si právě snažil, a nutno dodat, že úspěšně, získat pozornost davu. Jakmile se tak stalo, promluvil, zatímco dav souhlasně mručel, přikyvoval a nakonec nadšeně jásal. Už jsem se chtěl vypařit, když se ke mě přikradla jakási dívka a chytla mou pravačku. Trochu jsem sebou cukl, když to udělala, myslel jsem, že jde o zloděje, ale dívka tam jen stála, tak blízko mne a poslouchala výroky velitele. Poté se zeptala, zda-li nepůjdeme někam mimo. Chtěl jsem protestovat, vyvléci se jí, ale nešlo to. Překvapeně jsem sledoval, jak se jí lehce podařilo mne odvléci od davu.
"Kdo jsi?" zeptal jsem se, když hluk kolem nás opadl, jak jsme se dostali dál od srocení.

A lifetime of decisions
Randal

"Tato zkouška nebude nic, co jsi doposud zažil. Souboj s paladinem proti tomu je procházka sadem." odvětil Pradávný, zatímco kůň pokračoval po cestě.
Čím blíže jsi k horám, vzduch je čím dál chladnější. Vypadá to, jako by lady Zima přišla nezvaná a neočekávána.
"Ví o tobě." ozval se po několika hodinách cesty Pradávný. "Už od paláce tě sleduje." dodal a v jeho "hlase" šlo poznat záchvěv. Jakého původu, těžko říci.

Po další hodině cesty jsi dojel do města, jež svou rozlohou dohánělo samotný Rubín. Ovšem samo město nemělo nic na majestát hor, jež byly z jeho předměstí daleko působivější, než odkudkoliv jinud. U bran města sice stála hlídka, ale nikterak ti nebránila ve vstupu. Město žilo neobvyklým způsobem.
I přes to, že se nacházelo daleko od jakékoliv hrozby, život ve městě se zabýval nadcházející válkou.Městem procházeli skupiny vojáků, od ostatních Kádrů se nelišící až na všudypřítomné helmy s chocholy a průzory ve tvaru písmene "T". Též se zdálo, že hlavní zbraní této odnože Kádrů jsou hlavně halapartny s masivním ostřím. Meče jim sloužili pouze jako záložní zbraně.

Na hlavním náměstí, kam ti nedovolili vjet na koni, bylo postavené pódium a na něm stál velitel této odnože Kádrů. On jediný v ruce třímal dvoubřitou sekyru.
"Obyvatelé hrdého města Talassar, slyšte má slova!" zahřměl válečník a dav shromážděný pod pódiem zmlkl.
"Jak nejspíše jistě víte, naše říše byla napadena nepřítelem, jež nezná čest. Tento zbabělec si neodvážil říši naší císařovny vyhlásit válku, protože tehdy by musel stát proti její jednotné armádě. Místo toho vpadl na naše území bez jakéhokoliv varování a jeho rukou padlo již několik měst. Tento zbabělý čin si žádá jediný trest...a tím je absolutní porážka!", zvedl nad hlavu svou zbraň a dav odhodlaně zajásal.
"Proto vás zde, jménem císařovny a jejích Preatoriánů žádám, aby každý schopný boje pozvedl meč proti tomuto vetřelci. Císařovna hodlá osobně dohlížet na obranu říše a každý, kdo projeví ochotu bránit říši, má její požehnání!" pokračoval v proslovu velitel Preatoriánů, dav nadšeně jásal dál.

Během proslovu se k tobě přikradla dívka a chytla se tvojí pravé ruky. Na zlodějku byla až moc nápadná a ani nevypadala, že by tě chtěla okrást. Mlčky poslouchala proslov velitele, který přecházel po pódiu sem a tam. Stála u tebe tak blízko, že si kolem stojící mysleli, že jste pár.
"Nepůjdeme někam stranou?" zeptala se po chvilce, její hlas hřejivý a sametový. A ačkoliv na to nevypadala, dokázala tě "odtáhnout" z davu s překvapivou lehkostí.

Zase na cestu?

Sleduji paladina, přemýšlím nad jeho slovy a sám musím uznat, že má pravdu. Jenže ani to není důvod k tomu, proč to aspoň nezkusit. Vždyť, co mohu ztratit? Já sám bych v boji moc prospěšný nebyl, ano, mohl bych léčit raněné, ale to je tak vše, co bych udělal. Takhle se aspoň mohu o něco pokusit a když to nevyjde, co se stane? Nic. Země přijde maximálně o jednoho ubohého čarodějného tovaryše, který toho stejně moc nezmohl.
"Děkuji. Neočekával jsem, že tato cesta bude jednoduchá, či přímočará. Jsem ochoten to podstoupit," kývnu k paladinu a sám se vyhoupnu do sedla svého koně. Když se pak rozloučí, jen přikývnu.
Každý se jednou musí postavit sám sobě, pomyslím si v odpověď Pradávnému a pobídnu koně vpřed. Zdržel jsem se už dost.

Paladin
Randal

"Nic z toho nedává smysl. Současná situace této země se nedá vyřešit jinak, než že se hrozbě postavíš čelem, nikoliv že se pokusíš žádat bohy o pomoc." odvětil paladin a pravou rukou držel uzdu svého koně.
"Navíc v zemi, jež staré bohy vnímá jako přežitek.", jeho slova zněla jako by ho to přímo uráželo.
"Asteria je jediná, jež zde lidé čas od času zmíní, ale ostatní bohové, jako třeba Haiganon, bůh války, je dnes zapomenutý.", hlas opět o něco zmírnil na zlobě.
"Viděl jsem co vše císařovna dokázala a nepopírám, že si zaslouží svůj status. Ale ukazuje to, jací jsou lidé pokrytci." dodal a podíval se směrem k horám.
"Nicméně očekávej, že se ve svatyni Asteire postavíš různým nástrahám. A především sám sobě." oznámil a nasedl na koně.
"Jsem si jist, že se ještě uvidíme, doufej, že to bude za lepších okolností." řekl a pobýdl koně tryskem vpřed.
"V jedné věci měl pravdu...v Její svatyni se postavíš sám sobě..." ozval se hlas, jež patřil Pradávnému.