Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Taragon

Příspěvků: 899
Hraje se Domluvený termín Kdykoliv hráči odepíší  Vypravěč Deadman je offlineDeadman
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Jaina - 04. září 2014 17:19
jaina12463.jpg
Welcome to the Ice Age!
Sif - Kane

"Jsme nějací nabručení." zazubila jsem se na náš doprovod a následovala ho k lávce.
Na lávku jsem vkročila beze spěchu a jen co jsem procházela za ramenem vodopádu, natáhla jsem k němu ruku a nechala ho zamrznout, nebo alespoň vnitřní stranu vodopádu. Věnovala jsem pohled Sif a vyčkala, než projde a poté jsem nechala vodopád vodopádem.

Nedostatek světla v chodbách jeskyně byl však něco, s čím jsem nic udělat nemohla. Led světlo pohlcuje, nikoliv vytváří. Mohla bych nanejvýš tak nechat zamrznout otravné kapky vody, jež mi ve své monotónnosti neskutečně drásaly nervy. Kdyby byla alespoň jedna pochodeň, určitě by ty kapky nebyly tak hrozně deprimující.
Po chvíli naprostého tápání a nejednoho mého zakopnutí se ozval křik odkudsi z jeskyně a Kane vystřelil jako pes běžící bránit svého majitele.
"Mám pocit, že za chvíli budeme mít o zábavu postaráno." špitla jsem Sif a přidala do kroku, abych stačila Kaneovi.

Jen co jsem Kanea doběhla, rozhlédla jsem se po jeskyní místnosti a při pohledu na stůl od krve, na kterém ležely nože a sekáčky, mi po těle proběhla husí kůže a silně jsem se zachvěla. Doufala jsem, že kanibalové svůj "oběd" nejdřív zabijí, než ho začnou porcovat. Stejně nepříjemný byl pohled ohniště s roštem.
"Při všech svatých." hlesla jsem tiše, otřesená představami ohavností, co se zde dějí, že jsem si nevšimla tří postav, dvou žen a jednoho muže, kteří měli co dělat se sebou navzájem a nás si naštěstí nevšimli. I když na vteřinu jsem se pozastavila nad tím, jak ženy vypadají, usoudila jsem, že bude lepší o tom nepřemítat dlouho a radši následovat náš doprovod, jež si všiml nějaké vyvýšeniny. I když o taktice vím pramálo, i mně bylo jasné, že to bude lepší, než zůstat stát tady, na dosah kanibalů.
S Kaneovou pomocí jsem vylezla nahoru a poté pomohla nahoru i Sif, chtěla jsem pomoct i jemu, ale nevypadalo to, že by jí potřeboval.

Poté jsem se opovážila vykouknout zpoza našeho krytu a zahlédla, že trojice postoupila dál ve svém počínání. Trochu jsem se začervenala, přišlo mi nevhodné šmírovat někoho při takto intimní záležitosti. Jenže intimita skončila v okamžiku, kdy ženy vytáhly nože.
Málem jsem vyjekla při představě bolesti, kterou musel nešťastník po takto nečekaném útoku procházet. Kane se ukázal jako lidská bytost a ukončil muka onoho nešťastníka, i když tím stáhl pozornost příchozích kanibalů na nás.
"Je mi líto, ale já nebudu váš oběd, dokonce ani vaše večeře!" křikla jsem na ně vztekle a prudce ochladila vzduch v jeskyni natolik, že každý výdech následoval obláček páry.
"Možná byste si měli sehnat nějaké oblečení!" dodala jsem a teplota v jeskyni i nadále klesala.
 
Rubín Taragonu - 02. září 2014 19:38
rubyoftaragon7177.jpg
Doupě šílených
Sif & Jaina

Kane neočekával že by se mu jízlivost mohla vrátit, o to překvapenější byl, když se mu vrátila hned dvakrát. Nadechoval se k další poznámce, ale nakonec se rozhodl že to raději přejde a bude se tvářit, že se nic neděje.
"Jen aby vám ten humor vydržel." odvětil a zamířil k bližší lávce, po které spíše přeběhl, jen aby se vyhnul tomu, že bude vypadat jako zmoklá slepice.

Jeskyně sama o sobě postrádala osvětlení. Žádné pochodně, nic, čím by si člověk mohl posvítit na cestu. V úvahu připadala možnost, že veškeré pochodně s sebou mají obyvatelé jeskyně.
Kane šel první, luk připravený ke střelbě, jeho opatrné a tiché kroky připomínali kočku, která se plíží, aby ulovila nic netušící myš.
Jediný zvuk, který jeskyní proudil byl zvuk vodopádů a padajících kapek vody.
Po několika minutách bloudění se z hloubi jeskyně ozval křik a Kane přidal na tempu a nebýt jeho bílé róby, určitě by se ztratil ve tmě.

Místo, ze kterého vycházel křik, rozlehlá skalní dutina, nesla veškeré náznaky, že zde pobývali jedinci, jež přišli o zdravý rozum.
Velké ohniště a nad ním stojan pro kotel, případně rošt. Kolem pár kamenů na sezení, kolem kterých bylo poházeno pár kostí. Lůžkoviny připomínali spíš staré pytle a deky.
U jedené ze stěn bylo pár beden s neznámým obsahem, u jiné cosi, co připomínalo řeznické háky na maso. Nedaleko háků byl značně zakrvácený stůl na kterém se válelo pár nožů a sekáčků na maso.

Jediní současní osadníci tohoto místa byly dvě nahé ženštiny, jejichž vzhled napovídal, že je opustila snaha starat se o svůj vzhled a muž, který naopak vypadal, že právě přišel z jednání městské rady.
Ženy se po něm sápaly s chtíčem v očích a zatímco jedna z něj strhávala šaty, druhá jej zahrnovala tolika polibky že muž přestal vnímat okolí.
Zatímco se trojice oddávala choutkám, Kane beze slov ukázal na drobný vyvýšený výčnělek v jeskyni, kde stál stojan a přes něj byla přehozena jedna z dek. Bylo jasné, že odtamtud bude lepší výhled a případně lepší pozice pro útok. Chyběl nějaký přírodní výlez nahoru, nebo žebřík, tak bylo třeba tam vylézt s dopomocí ostatních. Kane nejdřív pomohl vám a poté se vyšplhal nahoru sám, poté se zpoza deky podíval na dění v jeskyni.

Muž nyní ležel na jednom z improvizovaných lůžek, jedna z žen se vlnila na jeho intimních partiích, zatímco druhá nabízela ty své jejich milenci. Jak se ukázalo, celé to byl jen zastírací manévr, protože obě z pod lůžka vytáhli nože. Jedna muži podřízla hrdlo a druhá odřízla jeho mužskou chloubu. Chrčivý řev muže, jemuž se naskytl pohled na nyní zakrvácené ženy, přilákal do jeskyně i zbytek jejích osadníků. Kolem třiceti spoře oděných jedinců, jejichž vidina čerstvého masa byla silnější, než cokoliv jiného, nebáli se mezi sebou poprat i o uřízlý úd.
"Asterie, tohle je moc!" promluvil Kane, natáhl luk a jedním přesně mířeným šípem ukončil trápení umírajícího, čímž pobouřil přítomné kanibaly, jež dali své znepokojení značně najevo, ti silnější se rozběhli k výčnělku a začali se na něj drápat, někteří po vás začali házet různé předměty a ostatní prostě vyčkávali, až vás buď stáhnou dolů, nebo až slezete sami.
"Tak se předveďte dvorní dámičky!" křikl Kane a vyslal další tři šípy do vzteklého davu kanibalů.
 
Jaina - 02. září 2014 18:02
jaina12463.jpg
Oheň a Led
Sif - Kane

Vyprávění Idranel, občas doplněné příslušníkem Řádu, ve mně zanechávalo spoustu otázek.
I když jsem si říkala, že Idranel má více odhodlání a citu pro své město, stále jsem se nemohla zbavit hlodavého pocitu hluboko v mysli. Jaká matka, taková dcera. I když doposud to vypadalo spíše tak, že jablko padlo daleko od stromu. Ovšem její matka si v mých očích nevysloužila žádné dobré oslovení, ani vlídné slůvko. Lidé jako ona v mých očích nic neznamenali. Nezasloužili si úctu, respekt a už vůbec ne své postavení.

Císařovnina důvěra v nás, mně hřála u srdce a já doufala, že jí nezklamu.
Navíc ve mně doutnalo víc než dost vzteku na to, abych dokázala část města proměnit v ledovec a tento úkol byl dobrou příležitostí jak dát hněvu průchod.
Koneckonců, dokázala jsem v panice složit mohutného orkského válečníka, jaký problém byl člověk, jehož opustil rozum?
"Budeme zpět, než stihnou něco říct." řekla jsem a podívala se na Kanea.

---

Litovala jsem, že jsem neměla praktičtější oděv, něco jako má Sif, má kápě se měla tendenci mi motat pod nohy. Naštěstí se mi podařilo problém vyřešit tak, že jsem rukou chytla vlající kápi a po celou dobu běhu jí držela v ruce.
U stájí se Sif zeptala na Orla, jež mně sem poslal.
"Bohužel, vše se seběhlo tak rychle, že jsem se nestihla na jméno zeptat." odpověděla jsem a sledovala jsem jak Sif ladně naskočila na koně.
"Trochu. Ale jízda nepatří k mým silným stránkám. Svědčí o tom i bolestivé rovnání zlomené nohy. To je ovšem ale na dlouho." odpověděla jsem a nejistě jsem se vyhoupla do sedla.

Celou cestu jsem sledovala Sif, očividně byla zkušenější jezdec, zkušenější než kdy já budu. Dokonce jsem uvažovala, že jí požádám o lekce ježdění, ovšem to je záležitost na dobu, kdy nebude hrozit, že se zjeví armáda, která z nás nebude chtít vymlátit duši.
Když jsme dojeli na místo, seskočila jsem ze sedla a cítila se opět sebejistě. Kdyby na to byla vhodná chvíle, výskla bych si radostí, ale teď by na mě asi koukali jako na podivína.

Kane opět pouštěl své jedovaté poznámky a Sif ho krásně setřela, že by byla škoda se nepřipojit.
"A já mám čerstvě udělané nehtíčky, co kdybych si je v té jeskyni o něco zlomila?" rýpla jsem si do Kanea a našpulila rty k polibku, který neměl přijít.
"Přeci tě nepřipravíme o zábavu? Ještě bys nám to mohl mít za zlé." usmála jsem se a šibalsky mrkla na Sif.
 
Sif Artvia Milenwal - 02. září 2014 16:51
triss013886.jpg

Stíny nad Orionem

~Jaina + Kane~

 

Kanibalové. Proč jsem měla zlé tušení. Ale jak ti lidé mohli zešílet tak moc, že pojídali… ostatní lidi? Stále jsem tomu nerozuměla. Co lidé museli trpět. Idranel navíc prozradila, že je dcerou baronky a málem se vpila do země. Bylo mi jí líto. Tak mladá a už musela zodpovídat za celé město, které zůstalo dokonale nechráněno. Podívala jsem se na čarodějku vedle sebe a lehce nadzvedla obočí. V dnešní době se dělo mnoho podivných věcí. Zvláštní také bylo, že Kane do mladičké dívky vkládal tak velkou důvěru.

 

"Sif a Jaina si s tím problémem dokážou poradit stejně dobře jako kontingent vojáků."

Povzbudivě jsem se na Idranel usmála, ale uvnitř jsem panikařila. Jestli udělám chybu, zaplatím životem nejenom já. Jaina by mohla stejně uklouznout a Kane… ten mluvil sám za sebe.

 

"Budiž, ale jestli je budu muset tahat z průšvihu, jen protože si jedna zlomila podpateček a druhá nehtíček, dám vám to sežrat, výsosti!"

Ušklíbla jsem se na muže v bílé róbě a potlačila jsem nutkání na něj vypláznout jazyk. Místo toho jsem vypjala hruď a hrdě pronesla:  „Nezklameme vás, Vaše výsosti.“ Ten chlap mě trochu namíchnul.

 

***

 

Běžet za někým, kdo byl zvyklý běhat, skákat, šplhat a snad se i potápět, bylo vysilující. Popravdě jsme za ním doběhly (došly v druhé polovině), až byli koně připraveni na cestu a jeho výraz mě přinutil natočit hlavu na stranu, jinak bych se začala smát. Jsou všichni z řádu tak popudliví?

„Nevíš, jak se jmenoval ten muž, co tě vyslal na cestu?“ zeptám se během nasedání na koně Jainy. Zvíře pode mnou přešláplo a já jej popleskala po šíji. Pak jsem jej pobídla a otěž si přehodila přes ruku. „Umíš jezdit?“ podívám se ještě na čarodějku, a pak stočím pohled na netrpělivého Kanea.

 

V trysku jsem na koni jela jen párkrát a ani jednou to nebylo moc příjemné. Proto jsem tempo nechala při rychlém cvalu a sledovala, jak se náš průvodce pomalu vzdaluje. Jen jsem doufala, že najednou nezabočí, jinak bychom se ztratily.

 

Přitáhla jsem otěže a podívala se ke vstupu do jeskyni. Seskočila jsem z koně a lehce se o něj opřela. Měla jsem nervy na dranc. Císařovna v nás dvě dala takovou důvěru, a co když se opravdu něco pokazí? Co potom?

 

"Mám počkat tady, nebo se budete cítit bezpečněji, když budu s vámi?"

Hodím po Kaneovi zářivým úsměvem. „A co kdybych si zlomila podpateček? Kdo by mě pak podpíral,“ zavtipkuju. Pak však řeknu o něco vážněji: „Tvou pomoc bychom uvítaly.“ Ještě jednou. Co když se něco pokazí?

 
Rubín Taragonu - 02. září 2014 15:59
rubyoftaragon7177.jpg
Stíny nad Orionem
Sif & Jaina

Idranel se při Jainině "štěknutí" div nepropadla o patro níž, bylo vidět, že se dívka bojí. A její pokorné naslouchání musela přerušit až císařovna, jež jí nabídla ruku, aby vstala. Dívka s rozpaky císařovninu ruku přijala a pomalu vstala.
"Nic se neděje děvče, nejsem tu, abych tě trestala. Jsme tu, abychom pomohli." řekla císařovna a zvedla dívce bradu tak, aby se jí mohla zadívat do očí, jež dívka měla stále upnuté k zemi, jako by se bála na císařovnu pohlédnout.
Teď chci vědět vše, co se děje." dodala a přívětivě se usmála. Idranel se lehce usmála, zhluboka se nadechla a krátce vyhledala oporu u Kanea, který celou dobu stál opodál. Příslušník Řádu dal dívce najevo, že tu pro ní je.

"Situace se má tak, má paní, že nás trápí nedostatek potravin a lidí, jež by byli schopni bojovat. Má matka si veškeré bojeschopné vojáky vzala s sebou a.." začala, ale císařovna jí skočila do řeči: "Tvá matka?" zeptala se a zloba se mihla v jejích očích.
"Ano, má matka je guvernérkou města. Společně s mou sestrou, služebnými a vojáky, jež nebyli odvedení k obraně říše, se vydala na cestu za vámi do hlavního města." odpověděla dívka a při záblesku zloby v očích císařovny, polkla strachy.
"Nemáš se čeho bát Idranel, ty za chování své matky nemůžeš. A jen naprostý zabedněnec by neviděl, že ty na rozdíl od ní, zůstáváš se svými lidmi.", císařovnina ruka na rameni dívky jí zjevně přidala na klidu a při vlídném úsměvu císařovny se Idranel rozhodla pokračovat.
"Děkuji, má paní. Ale nejsem moc platná těm, jež postihlo šílenství, někteří prostě propadnou zvířecím instinktům a..."", bylo vidět, že nemá odvahu to vyslovit.
"...stanou se z nich kanibalové." dořekl za ní Kane, který se pomalu přesunul k ní.
"Řád nemá dost sil na to, aby bránil město a zároveň vyřešil tento problém. Víme kde se kanibalové shlukují, ale nemáme dost lidí na to s tím něco udělat. Guvernérka nám svou zbabělostí zatopila. Zjevně nedomyslela svůj plán do konce.", bylo vidět že jestli Kane někým opovrhuje, tak to byla Idranelina matka.
"Nejhorší je, že kanibalové sídlí poblíž hlavní zásobovací cesty do města přes kterou do města obvykle cestují největší karavany. Ostatní cesty nejsou dostatečně pevné na to, aby vydrželi takovou zátěž. Několikrát jsem matku prosila, aby je nechala zpevnit...místo toho...", dívka rozpřáhla ruce a rozhlédla se po výzdobě guvernérské pracovny, která odpovídala zbytku paláce.
"Proč nezásobujete po moři?" zeptal se Seraphys a vyhlédl ven z okna na zátoku.
"Snažili jsme se, ale moře je v posledních měsících rozbouřené víc, než obvykle. Obávám se, že se blíží velká bouře...vždy tomu tak je." vysvětlila Idranel, přičemž paladin jen pokynul hlavou.
"Myslím že řešení je tedy jasné. Zbavíme se kanibalů." oznámila císařovna a na Idranel bylo vidět, že jí spadla skála ze srdce.
"Doufám že s vámi přišlo dost vojáků, protože se bojím, že šílených je alespoň padesát. Tolik se zatím podařilo napočítat Kaneovým bratrům.", v dívčině hlasu byla znát naděje.
"Pravdou je, že žádné vojáky s sebou nemáme, ale to nevadí, i tak je nás tu víc, než je třeba." oznámila císařovna a věnovala pohled přítomným čarodějkám. Kane se zatvářil skepticky a Idranel překvapeně, ale ani v nejmenším nechtěla oponovat císařovně.
"Sif a Jaina si s tím problémem dokážou poradit stejně dobře jako kontingent vojáků." dodala vládkyně, když se její pohled střetl s příslušníkem Řádu.
"Uvěřím, až uvidím." hlesl Kane a složil ruce na hrudi.
"Tak je vezměte do brlohu těch kanibalů a uvidíte na vlastní oči." odvětila císařovna a usmála se.
"Budiž, ale jestli je budu muset tahat z průšvihu, jen proto že si jedna zlomila podpateček a druhá nehtíček, dám vám to sežrat, výsosti!", bylo vidět že Kane i když není afektovaný vůči císařovně, má výhrady vůči tomu, že problém města mají řešit "dvorní dámy".
"Jen co hrdlo ráčí." usmála se císařovna a poté se otočila k čarodějkám, které si odvedla kousek stranou.

"Udělejte vše, co uznáte za vhodné, jestli bude potřeba použít sílu, nezdráhejte se. Obávám se, že těm nešťastníkům nedokážeme pomoci, ani kdybychom tam šli všechny tři." řekla a věnovala každé mateřský pohled.
"Věřím že Kane bude nucen přehodnotit své postoje jen co skončíte." usmála se a pohladila vás po tváři.
"Já zůstanu tady a pokusím se promluvit s představiteli Řádu. Navíc se zraněnou nohou bych vám tam spíš překážela." dodala a podívala se na svou zavázanou nohu.
"Dám vám na císařovnu pozor, než se vrátíte." vstoupil do hovoru paladin a už teď jasně dával okolí najevo, že se jí na kůži dostanou jen ti, které ona sama svolí. Císařovna mu věnovala letmý úsměv a poté se podívala na Kanea, jež přešlapoval u dveří a vypadal že pospíchá.
"Víte co dělat." řekla a bylo vidět, že se začíná vracet do svého obvyklého klidu a vyrovnanosti.

Do doupěte šílenství

Kane z guvernérského paláce a přilehlými zahradami proběhl jako blesk a ve stájích nechal připravit tři koně a vyrazil ven z města. Jeho kůň uháněl tak rychle, že jediná významná věc, jíž si bylo možné všimnout, že palác guvernéra je postaven na malém ostrůvku v zálivu.
Orel městem proletěl rychleji, než vystřelený šíp.
Cesta k samotnému doupěti kanibalů trvala půl hodiny.

Samotná skrýš kanibalů se nacházela poblíž dvojice vodopádů, jež na svém konci tvořili masivní jezero. Mezi dvěma rameny padající vody se nacházela jeskyně, jejíž vchod z velké části zakrývala mlha, avšak vytvořená lávka za nimi jasně ukazovala, že jeskyně je obydlená a často používána.
"Tak jsme tady dámy...vaše císařovna vám věří natolik, že si začínám říkat, jestli vůbec s vámi mám jít dovnitř. Koneckonců, máte se rovnat celému kontingentu vojáků. K čemu bych vám tam byl?" oznámil Kane a zadíval se na lávky.
"Mám počkat tady, nebo se budete cítit bezpečněji, když budu s vámi?" zeptal se a bylo vidět, že ať už bude odpověď jakákoliv, má připravenou odpověď.
 
Sif Artvia Milenwal - 02. září 2014 11:15
triss013886.jpg

Tak rýpat v mysli se nebude, uf

~Jaina~

 

Jaině jsem naznačila pohledem, že až bude vhodnější chvíle, o Ardíi ji řeknu. Nyní jsme museli vyřešit mnohem důležitější věci. Nechtěla jsem si to přiznat, ale Jaina se mi dostala pod kůži. Když jsem zachránila její život, tak jsem si byla vědoma, že její počínání bude na mém krku. Zatím se však ukázala jako rozumná žena a její informace o Řádu orla mě málem dostala do kolen.

„Oni tě poslali?“ teda on, ale je to vůbec důležité? Civím na Jainu a snažím se dát dvě a dvě dohromady. Paladin mi však sfoukne vítr z plachet. Kdo mohl tušit, že řád se potýká s takovými problémy. Navíc k nim přispívají naše jednotky. Lehce se zamračím a zvažuju, zda mezi našimi není někdo, kdo by mohl otevřeně vystoupit proti císařovně. Nebo se k nim zprávy nedostali, ale doma holubů je dávno za námi. Tedy alespoň u důležitých zpráv.

 

"Jestli stojíte o informace Řádu a jejich případnou pomoc, nezbývá Vám nic jiného, než vyřešit problém, jež sužuje Orion…“

Podívám se na Jainu, aby mi naznačila, co si o tom myslí. Stále si pamatuju na moment, kdy jsem byla ve vězení a pokoušela jsem jednoho z nich vyslechnout. No nespílal mi do všeho možného? A dokonce jsem tím rozezlila svou paní. Styděla jsem se za své jednání, ale potřebovala jsem znát odpovědi.

 

"JÁ TU HUSU VLASTNORUČNĚ PŘETRHNU!"

Císařovna se takto rozezlila jen málokdy. Poslední dobou sice celkem často (ale to nechejme bokem). Koukala jsem na ni vytřeštěnýma očima a v duchu si říkala, že guvernérka to má spočítané. Nechtěla bych být na jejím místě.

 

"Chci mluvit s tou Idranel. Po vás chci, aby jste v mém zastoupení pak dohlédli na vyřešení problému, jež sužuje Orion. Máte mou plnou důvěru. Ovšem nepočítejte, že vás pošlu na smrt, už takhle nás tahle cesta stála víc, než musela."

Přikývnu. „Rozumím, má paní.“

 

Perla moří – Orion

 

Netušila jsem, že se k smrti přiblížím tak rychle. Reakce orlů byla přehnaná, ale nejspíš i odůvodněná. Paladin přeci říkal, že naše kádry je pronásledují a vyhlazují. Můj první pohyb byl zakrýt císařovnu před rozběsněným davem a pak jen šokovaně zírat, jak jeden z nich vystřelil šíp. To celou situaci uklidnilo a já vzhlédla k muži, kterému žena řekla Kane.

 

Šla jsem vedle Jainy a snažila se nevnímat naštvané pohledy. Nejraději bych jím na místě začala vysvětlovat, že císařovna dávno vydala rozkaz, aby pronásledování přestalo. Pak jsme došli do místnosti, kde byla Idranel. Můj šok z jejího věku byl patrný. Po očku jsem koukla na Jainu, ale i ona vypadala vyvedená z míry. Na rozdíl od svých druhů venku byla ráda, že nás vidí. Tedy hlavně císařovnu.

 

Jaina se ujala slova. Podívala jsem se na ni a povzbudivě se usmála. „Jsme tu, abychom pomohli,“ dodala jsem. „Potřebujeme znát každý detail vašich problémů. I takový, který by nám mohl uškodit,“ řekla jsem s lehkou skepsí. Měla jsem obavy, co vyjde z dívčiných úst.

 
Jaina - 02. září 2014 02:45
jaina12463.jpg
V naší nejtemnější hodině
Sif

Naslouchala jsem slovům paladina a přemýšlela, když jsou tu tací, jako je Serpaphys, proč se vůbec Sif a její paní bojí o svou zemi? Seraphys dokázal zahnat tři válečníky jakéhosi boha a ještě zvrátil to, co se stalo dívce, jež měla tu smůlu a měla se stát matkou démona.
Pokud takoví válečníci jsou zde běžní...hlava mi nepobírala spoustu věcí, dělo se toho moc a já neměla pořádně čas si srovnat myšlenky.
Snažila jsem se o to teď, ale příval nových informací mi situaci neusnadňoval.
Z vlastních myšlenek mně vytrhla až císařovna, jež mně a Sif dala úkol, vyřešit to, co trápí Orion. Nezmohla jsem se na nic víc, než jen na kývnutí, že její příkaz beru na vědomí.

Nestačila jsem mrknout a stáli jsme kdesi v zahradě a jako by toho bylo málo, sesypali se na nás naštvaní orli, kteří z nějakého důvodu útočili na císařovnu, nejdřív slovně a pak dokonce proběhl i jeden pokus o útok fyzický. Už jsem se ani nesnažila chápat co, proč, jak, kdy a kvůli čemu.
V okamžiku, kdy jsme stanuli před komnatami Idranel, jsem si ani neuvědomila, že se částečně chvěji nadšením. Když mi to až za pár minut došlo, přišla jsem si hrozně hloupě, celá říše a tisíce životů jsou v ohrožení a já jsem jak malá holčička, co má dostat dárek
Zbytek byl spíš nervozita z toho, co bude náš úkol.

Měla jsem za to, že Idranel bude členka městské rady nebo nějaká jiná schopná osoba, jaké bylo mé překvapení, když před námi stanulo dítě, jehož jedinou starostí by mělo být, který hřeben je nejlepší a který z chlapců je osel a který naopak pohledný jinoch.
Cítila jsem se, že mi v hlavě kdosi postavil labyrint a mé myšlenky se v něm postupně ztráceli. Jak někdo může postavit dítě do čela města? A proč je oprávněná guvernérka na cestě do hlavního města i se zdejší posádkou Kádrů?
Děvče pak s mně až nepochopitelnou úctou pokleklo před císařovnou, jež sdílela mé překvapení, avšak nevím, jestli z toho, že město řídí dítě, nebo že před ní klečí až v nábožné úctě.
Podívala jsem se na Sif a hledala v jejích očích nějaké vysvětlení, nebo alespoň ujištění, že je vše v pořádku.

"Ehm..." odkašlala jsem si po císařovnině "žádosti", aby některá z nás prolomila toto trapné ticho.
"Jsem Jaina. Dáma s ohnivými vlasy je Sif. Její Výsost netřeba představovat." začala jsem s předstíranou tvrdostí a možná trochou arogance, ale pohled Serapha, jež na mně vrhl pohled, který mi nebyl příjemný, mně donutil přejít na jinou tóninu.
"Bylo nám řečeno, že ty máš nějaké informace o tom, co sužuje toto město." pokračovala sem o něco jemněji.
"Rády bychom...", podívala jsem se na Sif, jestli mně nějak nepodpoří, případně nedoplní, "...abys nám řekla, co se tu vlastně děje. Proč guvernérka opustila město a jak jsi přišla k jeho řízení ty." vyslovila jsem "náš" požadavek a popravdě jsem doufala, že Sif něco řekne, nerada bych za "zlou čarodějnici", ono by i prosté "Echmche" bylo lepší, než můj monolog, za který bych si nejradši nafackovala. Komaduju tu obyvatelstvo říše, jež není mou vlastní, jsem tu cizincem bez práva na cokoliv, natož komandovat poddané císařovny, navíc tónem, jakým jsem to zkusila na začátku.
 
Rubín Taragonu - 19. srpna 2014 23:55
rubyoftaragon7177.jpg
Strážci, Aspekty, Elementy a Paladini
Sif & Jaina

"Nedoporučoval bych vám to ani zkoušet. Vím, že vaše úmysly jsou čisté a jen ty nejlepší, ale stačí aby čaroděj při tomto spojení vycítil sebemenší pochybnost a aniž byste to tušila, může vám do mysli vsunout myšlenku, že při určitém slově byste svou paní zabila vlastníma rukama." odpověděl nezainteresovaně paladin.
"Ti, jež nazýváte "Řádem Orla"..." začal a nakreslil mečem do písku jejich symbol, orla s rozpjatými křídly, "...se potýkají s jediným nedostatkem. Jsou vymírající druh a některé jednotky vašich Kádrů buď neobdrželi příkaz k neútočení, nebo ho bezostyšně ignorují. I přes veškeré své nadání a schopnosti, členové Řádu umírají rychleji, než postupuje nepřítel." řekl s mírným nádechem cynismu v hlase.
"Jejich poslední baštou, která by vás mohla zajímat je Orion." řekl a podíval se na Sif.
"Jestli stojíte o informace Řádu a jejich případnou pomoc, nezbývá Vám nic jiného, než vyřešit problém, jež sužuje Orion. Idranel a Orion spolupracují aby tento problém vyřešili, ovšem díky určitým okolnostem se musí primárně zaměřit na to, aby město nepadlo." dodal a rozhlédl se po okolí, jako by vyhlížel někoho dalšího.
"Jakým okolnostem?" zeptala se císařovna a poprvé zvedla oči od Aaronova těla.
"Město nebrání kádry, pouze domobrana. A též pár členů Řádu." odpověděl na její otázku.
"Nebrání? Co se stalo s mým vojskem?"" zeptala se a bylo vidět, že její smutek přebíjí vztek.
"Ti, jež nebyli mobilizováni k obraně Říše, nyní slouží jako osobní garda guvernérce města, která je touto dobou na cestě do hlavního města, kde má v úmyslu škemrat o ochranu." pokračoval paladin a uctivě si klekl na jedno koleno.
"JÁ TU HUSU VLASTNORUČNĚ PŘETRHNU!" vykřikla císařovna a náhlý poryv větru zvedl hroudu písku do vzduchu.
"KÁDRY JSOU OBRANOU ŘÍŠE A NE HRSTKY SNOBŮ, JEŽ SI MYSLÍ ŽE S MOU ARMÁDOU MOHOU NAKLÁDAT PO SVÉM!" její vztek byl cítit ať už fyzicky v podobě větru a písku, ale též v nárůstu císařovniny magické energie.
"Budiž, uděláme co chceš Paladine...ale jestli to bude jen ztráta času...", i přes nyní kontrolovaná slova bylo cítit, že s ní vztek cloumá tak, že kdyby nebyla vyčerpaná fyzicky i duševně, celá tahle část pláže by se zmítala v magické bouři.
"...až do konce života skončím v žaláři, je mi to jasné má paní." dokončil Seraphys, Paladinové z Řádu Zlatého Lva zjevně věděli, že císařovna neholduje popravám.
"Chci mluvit s tou Idranel." řekla tvrdě a podívala se na vás.
"Po vás chci, aby jste v mém zastoupení pak dohlédli na vyřešení problému, jež sužuje Orion. Máte mou plnou důvěru. Ovšem nepočítejte že vás pošlu na smrt, už takhle nás tahle cesta stála víc, než musela." řekla o něco shovívavěji a pohladila Aarona po hrudi.

Perla moří - Orion

Cesta do Orionu netrvala nikterak dlouho, v podstatě zlomek vteřiny. Seraphys vstal a zdvihl svůj meč k obloze. Následná záře z nebes Vás, dívky i paladina přenesla do zahrady guvernérského paláce. Jediné co chybělo bylo Aaronovo tělo. Císařovna se dožadovala svého padlého přítele, Seraphovo ujištění, že nyní je Světlem a Zlatým Lvem jí sice nikterak na klidu duše nepřidalo, ale nic nenamítala. Z klidu a míru zahrad se člověk nemohl kochat dlouho, protože zpoza keřů a z korun některých stromů se začali vynořovat bíle oděné postavy v kápích. Ti, jimž bylo vidět do tváře se netvářili přívětivě a zaručeně ne přátelsky. Jejich pohledy byly upnuté na císařovnu a jejich ruce svírali od mečů, seker, palcátů, kuší a luků i jejich pověstné skryté čepele.
Pohleďte bratři a sestry, ta, jež nás nechává lovit z dlouhé chvíle!" zasyčela nejbližší bílá kápě, která v ruce svírala menší sekyru.
"UŠTVĚTE JÍ, TAK JAKO ONA ŠTVE NÁS!" zvolala jiná kápě ženským hlasem! Bílé kápě se kolem skupinky stahovali jako vlci obkličujíc svou kořist. Ani mohutná postava Seraphyse a jeho enormního meče jim nebránila v jejich zlovolném postupu.
"ZA VŠECHNY NAŠE BRATRY!" zařval jeden z "bílých vlků" a vrhl se vpřed, na hlavou třímal šavli. V tutéž chvíli se ozvalo zadrnčení tětivy luku a útočící bílá kápě se poroučela k zemi s šípem zabodnutým v pravém stehnu.
Bílé kápě se zastavili a otočili se směrem odkud přiletěl šíp.
"Co děláš Kane?" vyhrkla žena, jež chtěla uštvat císařovnu. Bílá kápě jménem Kane jí neodpověděla a zamířila si to proti ke skupince.
"Omlouvám se za jejich chování, jsou mladí a nezkušení." promluvil Kane vřelým, hřejivým hlasem, pomocí složení pravé ruky hrudi se pozdravil s paladinem a podíval se na císařovnu.
"Měl bych se naučit brát to děvče vážně. Pojďte se mnou!" řekl a stále třímajíc svůj luk poručil ostatním, aby se postarali o zraněného bratra.

Kane zavedl celou skupinku do paláce.
Každý kdo kdy viděl palác císařovny a tento si musel říkat, že pravá císařovna žije zde. Honosné obrazy, keramika, porcelán, starožitnosti ze všech koutů říše a dokonce i z jiných zemí. Tento palác nesymbolizoval vznešeného panovníka, ale někoho, kdo rád utrácí bohatství za drahé předměty. Guvernérka Orionu byla taková, div, že ještě nikoho nenapadlo tento palác vyrabovat.

Kane se zastavil až před místností, kde stály dvě urostlé bílé kápě, každá z nich třímala halapartnu. Na doprovod jejich bratra hleděli velice obezřetně a opět jejich pohled stanul u císařovny.
"Idranel?" zeptal se Kane a stráže svorně kývli a otevřeli velké zdobené dveře.
Pracovna guvernérky byla stejně pompézní jako zbytek paláce, jeden z obrazů dokonce byl úmyslně zakryt, látka, která ho zakrývala byla sešita dohromady z několika prostěradel.
"Nechápu, jak se odsud mohla dívat na lidi ve městě jako na její věrné poskoky, kteří se pro ní obětují tak, jako by to udělali pro císařovnu. Bojím se, abych nedopadla jako ona." řekla drobná postava u velkého okna, z valné většiny schovaná za židlí připomínající trůn.
"Toho bych se nebál Idranel." řekl Kane a zastavil se před pompézním stolem. Dívka vyšla zpoza trůnu a podívala se na příchozí.
Oděna v černočervené róbě před skupinkou stanulo děvče, jemuž nemohlo být víc, jak sedmnáct let, pohledná mladá tvář olemovaná po pás dlouhými hnědými vlasy. Ve tváři nevinnost sama a jen málokdo by si troufl říct, že tato dívka nyní tvoří páteř města. Její pohled byl však přísný, ovšem do doby, než zahlédla císařovnu.
V ten okamžik vypadala že se jí zastavilo srdce a že snad i omdlí. Do očí se jí hrnuli slzy a pomalým, nejistým krokem zamířila k císařovně.
Jen co došla před císařovnu, poklekla před ní a v úctě sklopila hlavu tak, jako by se bála byť jen na vládkyni říše pohlédnout.
"Má paní!" vydala ze sebe přiškrceně dívka s až nábožnou úctou.
"Doufala jsem, že mé žádosti o pomoc vyslyšíte, ovšem nečekala jsem, že přijedete osobně." pokračovala a celou dobu nezvedla pohled ani o centimetr.
"Sif? Jaino?" špitla šokovaná vládkyně, která stále doufala v nějaké vysvětlení, jak může v podstatě ještě dítě držet její město od naprostého chaosu a případné nevyhnutelné zkázy.
 
Jaina - 19. srpna 2014 22:33
jaina12463.jpg
Tyto odpovědi mi nestačí!
Sif

Paladin Seraphys se jal vysvětlování, ovšem mě jeho odpovědi nestačili, nepřipadali mi plnohodnotné a měla jsem pocit, jako by nám něco neříkal.
Jediné, co jsem v tuhle chvíli chtěla bylo nabrat síly a dokázat Sif a císařovně, že nejsem jen vystrašená malá čarodějka a že i já dokážu velké věci.
Něco mi říkalo, že se Sif bych mohla tohoto cíle dosáhnout.

Když Sif Seraphovi navrhla, že by mohla číst v myslích čarodějů, ale za cenu příliš vysokou, věnovala jsem jí pohled, který jasně říkal: "Myslím, že by to tvá paní přes srdce nepřenesla!". Přísnost mého pohledu naznačovala, že ani já nemám v úmyslu jí to dovolit a to jí znám teprve pár hodin.

"Kdo?" zeptala jsem se opatrně, když Sif zmínila nějakou Ardíu. Očividně to bylo pro ní bolestivé téma a já nechtěla být necitelná, že se budu vyptávat, jako by to byl nějaký prostý sluha. Popravdě jsem si nebyla jistá, zda odpověď dostanu, ale zeptat jsem se musela, jsem nerada "mimo obraz".
Poté mluvila o Řádu Orla a já si vybavila muže, jež mě na tuto cestu vyslal, jako by snad věděl, co se děje.
"Jeden z nich mě sem poslal." dala jsem si rychle několik věcí dohromady, snad ne mylně.
"Bude to zvláštní, ale co když to spolu nějak souvisí?" zeptala jsem zmateně a podívala se na Seraphyse a poté na Sif a císařovnu.
"Čarodějnické čistky v mé zemi, útok na tu vaši a v obou případech nás pojí jedno, Řád Orla. Co když oni ví něco, co my ne? Já si jinak neumím vysvětlit, že zrovna já, nejspíš poslední žijící čarodějka ve své zemi, potkám vás?" chrlím ze sebe tak rychle, jak jen mi myšlenky jdou přes rty.
A i když už nedrmolím nesmysly, i tak uvažuji nad tím, jak je to vše propojené.
 
Sif Artvia Milenwal - 16. srpna 2014 09:59
triss013886.jpg

Na to také nemám žaludek

~Jaina~

 

Rytíř či válečník se představil jménem Seraphys. Poslední dobou se kolem nás neustále někdo zjevoval, kdo určitě nepatřil do tohoto světa. Spravedlnost, fénix, Strážce, podivné zvrhlé kreatury, čarodějové. Nevědomky jsem si sáhla na břicho, jako bych v sobě cítila odporný zvětšující se zárodek. Ne, bylo toho moc. Prudce jsem se postavila a odběhla o něco dál a všechno, co jsem měla v sobě, jsem vyvrátila ven. K tomu se přidaly slzy a touha všechny, kdo můžou za mé útrapy, za smrt Aarona, za žal císařovny, za ztracený domov Jainy, za Ardíu, která se ztratila, sežehnout na popel. Přívěšek na mém krku začal pálit. Klečela jsem nad obsahem svého žaludku a jen vzdáleně poslouchala válečníkova slova. Začínala jsem pochybovat i o tom, zda si fénix vybral dobře. Byla jsem slabá.

 

„…Prozatím se nám daří zabíjet Ploditele, kdykoliv se nějaký ukáže, ale žádný z čarodějů nebyl doposud vstřícný v odpovědích, kolik těch ohavností s sebou přivedli."

Konečně jsem se vzpamatovala a chtě nechtě jsem si šla opláchnout ústa slanou vodou. Asi se mi natáhlo znovu, ale nutkání zvracet jsem potlačila. Nehádala jsem, co si o mě ostatní myslí. Nejspíš nic dobrého.

„Mohla… mohla bych číst v jejich mysli,“ navrhla jsem s chladností v hlase, která i mne samotnou překvapila. „Je to nebezpečné, můžu se stát jimi, ale… pro domov udělám cokoliv. I kdybych měla zemřít,“ stála jsem pevně na nohou. Alespoň jsem v to doufala. No, pochybovala jsem, že po mé nabídce skočí. Já potřebovala něco dělat a ne chodit z místa na místo. Zase cestovat někam do Orionu? Jsme snad nějaké zatracené figurky na šachovnici? Myslela jsem, že když se dostanu zpět do Taragonu, budu nějak užitečná, abych zachránila domov. Ne. Musíme neustále chodit sem a tam. Začíná mě to pekelně štvát a hlavně proto, že jsem viděla, co se právě stalo. Nevinné dívky musí čelit těm ohavnostem, trpět jejich… argh, ani to nebudu zmiňovat. A co moje škola? Tam je plno dívek, které teprve poznaly jak zázraky tak i prokletí magie. Co s nimi bude? Neměla bych zajistit ochranu i jim? Ujala jsem se jich. Nesu za ně zodpovědnost. Nesu zodpovědnost i za císařovnu a dokonce za Jainu.

 

„Ardía,“ pronesu jedno slovo a pohlédnu na svou císařovnu. „Aaron,“ pokračuji dál. „Mohli jsme tomu všemu zabránit o mnohem dřív,“ špitnu a svěsím ramena. „Mohla… nějaká znamení musela být. Všechno začalo řádem Orla a nejednou se po nich slehla zem. Potřebujeme víc než jenom slova. Orkové nám poskytli pomoc. Možná i řád by byl nápomocen, kdybychom přesně zjistili, co je sužuje. Na našich bedrech leží tisíce životů a já nedopustím, aby byly zbytečně zatraceny.“ Ač jsem to navrhovala nerada, musely jsme se nějak rozdělit. Jít s Jainou nebo s císařovnou? A pochopila to císařovna správně? Nechci, aby si to vyložila špatně. Má paní je důležitá, a pokud by jí válečníci poskytli ochranu… Stále jsem nevěděla, co dál.

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.61341714859009 sekund

na začátek stránky