Most
Sif

"To bohužel nevím. Můžeme se pouze domnívat, co ví a co ne." odpověděla Aleria.
"Doufám, že znáte dost silná kouzla k tomu, abyste ho udržela na mostě. Zaručeně se pokusí dostat do výhodné pozice." dodala a rozhlédla se po okolí.
Nebylo v okolí nic, co by mohlo poskytovat výhodné postavení. Rozhodně ne z hlediska konvenční bitvy.
"Vždycky jsem ho viděla stát na zemi. Ale doufám, že v okolí není žádná mrtvola." řekla po chvíli.
Loučení čarodějek pouze mlčky sledovala a na okamžik zabloudila pohledem do koruny stromů, odkud z koruny shlíželo káně a hledalo něco k jídlu.

Po vzoru Sif sesokočila z koně a rozhlédla se. Chvíli chodila sem a tam, tu a tam sebrala nějaký kámen a prohlédla si ho. Ty, které splňovali požadavky čarodějky zastrčila do měšce u pasu, ostatní házela za sebe.
Také sbírala spadlé větve určité délky a tloušťky. Ty strkala do toulce.
Po chvilce bezcílného bloudění přišla k Sif a podala jí osm kamenů odpovídajících požadavku.
"Doufám, že víte co děláte." řekla a vytáhla zpoza zad nůž, z toulce jeden klacek a začala ho naostřovat.
"Zároveň doufám, že si Sandro nevykňoural výpomoc u některého ze svých pánů." dodala a zahleděla se přes most, kde po Jaině nebylo ani vidu.

PJ's Note: Na škrábání run si hoď procentkou, prosím. :)


Cesta
Jaina

Cesta krajinou byla nezáživná a prázdná. Nic zajímavého k vidění. Lesy, louky, řeky, tu a tam nějaká usedlost, potažmo v dáli vesnice.
Jeden nemusel být jasnovidec, aby si uměl dát dvě a dvě dohromady a věděl, že vesnice může být potenciální cíl nekromancera. Ale ze slov Alerie, Sandro útočil především na města. A útočil hlavně za tmy.

Celý den nic nenasvědčovalo, že by se v okolí pohyboval někdo jako Sandro.
Ovšem kolem poledne se začali dít podivné věci, které postrádali vysvětlení.
Oblohu se co hodinu prohnal žhnoucí paprsek připomínající hořící kopí. Vždy když dopadl na zem, k nebesům se vznesl pilíř ohně, který k sobě přitahoval jako světlo svíčky přitahuje můry.
Pokaždé, když se čarodějka přiblížila, pilíř postupně začal uhasínat, až nakonec zmizel.
Avšak zdálo se, že nikdo jiný je neviděl. Jedno z kopí se zapíchlo do stodoly a ačkoliv stodolu zachvátili plameny, lidé kolem si plamenů vůbec nevšímali. Někteří z nich dokonce dobrovolně vstoupili do hořící budovy, jen aby za okamžik vylezli ven zcela nedotčení.

Už se stmívalo, když jedno z kopí dopadlo do města, které se rozkládalo na soutoku dvou jezů.
Tentokrát však z místa nevyšlehl tenký pilíř vábící čarodějku k sobě. Tentokrát pilíř narostl do takových proporcí, že pohltil celé město a šlo jasně vidět plameny točící se ve spirále.
"Tady." promluvil hlas z plamenů. Ačkoliv to bylo jediné slovo, naplňovalo čarodějku kuráží a odvahou.

Už jen zbývalo najít nekromancera.

Návnada na nekromancera
Sif & Aleria

Duševně jsem se připravovala na svůj úkol a snažila se nevnímat rozhovor mezi Sif a Aleriou. Bála jsem se, že kdybych se soustředila na jejich hlasy, nedokázala bych odjet. A Sandro by si dál pobíhal po okolí, zabíjel nevinné a posiloval svou armádu. Docházelo mi, že teď všechno stojí na mě a zda dokážu toho maniaka vlákat do pasti.
Zodpovědnost o niž jsem nikdy nestála.

Když mě Sif dojela a položila mi ruku na stehno, podívala jsem se do očí čarodějky.
Bála jsem se a nebyl důvod to skrývat. Její důvěra a starost mi jen přidávali na nejistotě.
I navzdory tomu, že jsem se tvářila jistá sama sebou, ale v očích jsem strach skrýt nedokázala.
"Dám pozor." řekla jsem Sif a objala jí.
Poté jsem zamířila ani nevím vlastně kam, jen vím že to bylo přes most.

Následný rozhovor Sif a Alerie jsem nevnímala a soustředila se na kouzla, co jsem znala. Přehrávala jsem si fráze, pohyby a postupy. Teprve teď mi docházelo, že jsem nikdy nepoužila magii v boji s někým o němž jsem nevěděla vůbec nic.
V boji, ze kterého jsem nemusela vyváznout živá.

Past na nekromancera
~Jaina + Aleria~

Stále mi nedělalo dobře, že by se Jaina měla stát návnadou a na chvíli u mě zahlodal brouček, když se nemrtvá nabídla místo mladé čarodějky. Uvažovala jsem o tom jenom krátce, a bylo by méně trpké vyslat Aleriu, ale Jaině jsem věřila více, že nám čaroděje přivede. Ne, že bych Alerii nevěřila. Už se svým způsobem prokázala, ale Jainu jsem znala lépe.

"Budeme se držet plánu," nakonec jsem rozhodla. Na pochybnosti zde nebylo místo. "Ví Sandro, že už nejsi pod jeho kontrolou?" podívala jsem se na Alerii. "Pokud by nevěděl, mohly bychom toho využít. Když by se Jaina vracela, mohly bychom nahrát její zajetí tebou a nějak jej vylákat na most bez nohsledů, pokud by s ním byli. Mohla by jej porazit jeho vlastní pýcha a sebedůvěra, že má vše pod kontrolou," rozhlédnu se. "Stačilo by mu zabránit, aby se z mostu dostal na pevninu. Možná by stačilo vztyčit bariéru, která by vpouštěla dovnitř, ale ne ven. Ale je to riziko."

Sice jsem netušila, jak funguje vyvolávání mrtvých. Proto jsem se obrátila na Alerii. "Když Sandro oživuje mrtvé, musí stát nohama na zemi? Tento druh magie je mi neznámý, protože je zakázaný," přiznala jsem svou neznalost.

Podívala jsem se na Jainu a než odjela, položila jsem ji ruku na stehno a lehce se usmála. "Hlavně buď opatrná. Pokud bys cítila, že se něco nemá vyvést, tak otoč koně a zamiř zpátky. Ano?" měla jsem o ní strach. "Mezitím nachystáme past a snad to půjde podle plánu."

Pak jsem Jainu sledovala, jak odjíždí. Nadechla jsem se. "A my jdeme na to," seskočila jsem z koně. "Pomohla bys mi najít kameny? Nejlépe alespoň z jedné strany hladké, aby se do nich snadno daly vyrýt runy. Připravíme bariéru. Most má dvě strany, takže jich budu potřebovat dvanáct."

Past na nekromancera
Sif & Jaina + Aleria

Aleria kývla Jaině na její slova o nekromancerovi.
"Dorazí sám, nebo v malém doprovodu až čtyř noshledů. Poté město vybije a vypálí. Následně jeho obyvatele vzkřísí a odešle na místo, kde se skrývá zbytek jeho nemrtvých vazalů.", Aleria se otřásla znechucením.
"Neptejte se mně, kde to je právě teď. Nemám tušení." dodala a odhrnula si vlasy z obličeje.
"Taky bych byla pro, nastražit tu past tady, na mostě má menší prostor ke svým praktikám." přikývla souhlasně.

Následná slova Jainy překvapila i jí.
"Neplánujete se vrátit s námi?" zeptala se a na její tváři hrálo cosi, co připomínalo nevěřícné překvapení.
"Měla bych to být já, kdo ho sem vyláká. Jsem loutka, jež se mu vysmekla z vodítka, bude chtít dokázat, že žádný z jeho výtvorů mu nebude odporovat." řekla a snažila se najít oporu u Sif.

Plán A, doufejme že nebudeme potřebovat jiný
Sif & Aleria

Naše společnice nám konečně prozradila své jméno - Aleria.
Teď, když jsem znala její jméno, jsem byla schopna jí vnímat jako člověka a ne jako oživenou mrtvolu. Zvláštní, já vím, ale nemám důvod se k ní chovat zle, ačkoliv byla svérázná, vždy byla upřímná, i když to třeba bolelo.

O to větší obavy jsem měla, když se nabídla, že půjde portálem cizince jako první. Po chvíli nám dala znamení, že smíme projít, ulevilo se mi. Aspoň jsme věděly, že portál není past. Nebo alespoň ne očividná past.

Aleria se následně zeptala, co je náš plán a mě zachvátila panika, i když jsem se vší vůlí snažila zůstat klidná.
Věděla jsem, co mě čeká, osamělá cesta za nekromancerem v úmyslu vylákat ho do naší vlastní pasti, kterou mezitím připraví Sif.
"Sandro cestuje sám, pokud si vzpomínám, co nám Aleria říkala v paláci. Bylo by nápadné, kdyby se krajinou táhl s armádou nemrtvých." řekla jsem a podívala se na Alerii, jestli si dobře vzpomínám.
"Past bychom měli připravit tady, ten most je přeci jen ideální místo. Doufejme, že kolem mostu není nikdo pohřbený. Nikdo, kdo by mohl vstát z mrtvých." dodám a s obavami se rozhlédnu kolem. Potom jsem se podívám na Sif a srdce se mi sevřelo úzkostí.
"Měla bys připravit past, já půjdu hledat Sandra.", nedochází mi, že jsem to opravdu řekla. Potom sem se podívala na Alerii.
"Zůstaň s ní, prosím. Ať se ve zdraví vrátí domů, kdyby plán nevyšel.", až teď jsem si uvědomila, jak fatalisticky zním.
Ale při zamyšlení se nad tím, jak se věci mají, bylo jedině správné, že já budu návnada pro nekromancera. Já až na Sif, neměla co ztratit, kdežto ona mohla ztratit vše.
Ačkoliv jsem nechtěla zemřít, nebo se stát Sandrovou loutkou, nebyla jiná alternativa, než tahle.

Naposledy jsem se usmála na své společnice a pobídla koně přes most, vstříc neznámému.

Legends Never Die
~Jaina + Aleria~

Nemáme co ztratit, pomyslela jsem si s lehkým úsměvem na rtech. Asi ne. Buď se nám podaří Sandra zastavit, nebo umřeme. Pokud se vše zhroutí, nepočítala jsem s návratem domů. Někdo jako Sandro určitě nenechává přeživší.

Nemrtvá mě moc neuklidnila a navíc se sama nabídla, že půjde jako první, kdyby se jednalo o nějakou past. Mé já chtělo něco dodat, ale byla rychlejší než moje pusa a už zkoušela, zda můžeme na druhou i s Jainou. Navíc jsem se konečně dozvěděla její jméno.

Se zatajeným dechem jsem sledovala, co se stane. Kdyby byla nemrtvá v nebezpečí, ihned bych ji přispěchala na pomoc. Sice jsem nemohla říct, že můj vztah k ní je stejný jako k Jaině, ale cesta nás jistým způsobem stmelila. Možná za to mohla ta podivná bytost u tábořiště.

Když se vrátila, oddechla jsem si. Kývla jsem na mladou čarodějku, že je vše v pořádku a sama pobídla koně, abych se dostala na druhou stranu portálu. Během průchodu jsem zadržela instinktivně dech, ale byl to skoro stejné jako projít dveřmi.

"Nejspíš máš pravdu," podívala jsem se na Alerii a vydechla. "Najít, kde Sandro pravděpodobně je a vylákat ho ven, aby byl sám. My tři si s jeho armádou neporadíme," kousla jsem se do rtu. "Teď se jenom musíme dostat přes most."

Portál do neznáma
Sif & Jaina

"Pokud vím, tak je pouze nekromancer, nikoliv jasnovidec." odpověděla nemrtvá a schovala šípy a opět přehodila luk přes ramena.
"Což nevylučuje možnost, že nějakého získal na svou stranu." dodala a následovala Sif.
Před průchodem Sif zatarasila cestu a podívala se na čarodějky.
"Bude lepší, když půjdu první. Pokud je to past, aspoň se jí budete moci vyhnout.", podívala skrz portál a poté zpět k čarodějkám.
"Kdyby se něco přihodilo a až bude ta bestie umírat v agonii, řekněte mu, že Aleria nechává pozdravovat.", s těmito slovy koně pobídla skrz.

Skrz portál šlo vidět, jak se Aleria rozhlíží kolem sebe a několik dlouhých chvil se nic neděje.
Pobídla koně k mostu, kde se na okamžik zastavila a vyčkávala. Po další nekonečné chvíli koně vybídla přes most. Opět se nic nestalo.
Nakonec se vrátila zpět k portálu a rukou pokynula, že je bezpečné projít.

Na druhé straně portálu byl klid. Jediné zvuky zde vydávala tekoucí řeka v průrvě pod mostem, šum korun stromů na obou stranách mostu.
Na obloze kroužili malí ptáci v honbě za potravou, někteří jejich bratranci posedávali líně ve větvích a co štěbetali.
"Ptáci." řekla Aleria a pokynula k ptákům na obloze.
"Být to past, je tu hrobové ticho." dodala na vysvětlenou.

Portál se po chvíli zhroutil sám do sebe a nebylo po něm památky.
"Takže, jaký máme plán?" zeptala se Aleria a rozhlédla se po okolí.

Podivná osoba
Sif & nemrtvá

Vděk nemrtvé byl vyřknut poměrně zvláštně, ale jeden nemusel být filozof, aby věděl, jak to myslela.
Když jsme vyrazili na další cestu. Zatímco Sif a nemrtvá přemítali nad svými vlastními myšlenkami, kolem mě se pomalu začal vinout strach.

Vzpomněla jsem si, k čemu jsem se v ještě v paláci upsala. Zatímco Sif připraví past na Sandra, já se uvolila být návnadou.
Začala jsem se bát, že selžu. Že zklamu císařovnu, jež o našich toulkách nic neví. Bála jsem se, že zklamu Sif, kterou jsem v podstatě do téhle eskapády donutila.
Polkla jsem a kousla se do rtu dost silně, aby to zabolelo, ale zároveň abych si jej neprokousla. Snažila jsem se tvářit co nejvíc uvolněná a klidná, ačkoliv to občas mohlo vypadat jako přetvářka.

Život obyčejných lidí, jež nevěděli jaké hrůzy se toulají jejich milovanou zemí, mi nebyl úplně cizí. Ještě donedávna jsem žila podobně, i když jsem si žila na poměry obyčejných lidí poměrně pohodlně.
Zachytila jsem pohled Sif a opětovala jí úsměv. Poté jsem opět ucítila obavy nad tím, co se chystám udělat.

Události na rozcestí jsem jen mlčky pozorovala, spíš to byl rozhovor mezi naší společnicí a cizincem. Zdálo se mi, že jsem jediná, kdo se pozastavil nad faktem, že cizinec má pouze čtyři dlouhé prsty. Jeho slova o "malichernostech lidí" mi také přišla divná.
"Byl to vůbec člověk?" zeptala jsem se sama sebe, když cizinec v plamenech zmizel.
"Myslím že nemáme co ztratit." řekla jsem do pranice a vyčkala, jak Sif rozhodne.

Dokud budu naživu
~Jaina + nemrtvá~

Když se to vzalo z hlediska nemrtvé, tak spojení 'jak jen budu žít' v jejím případě vyznělo docela ironicky, ale chápala jsem, jak to myslí. Přikývla jsem, protože jsem také chtěla, aby Sandro ukončil svůj tyranský pochod a ulevila tak císařovně. Co asi nyní dělala? Strachovala se, co s námi je? Počítala jsem s jejím hněvem, až se vrátíme... pokud se vrátíme. Já bych na jejím místě byla naštvaná.

Nasedla jsem na svého koně a poplácala jej. Odváděl dobrou práci a zasloužil si trochu té chvály. Pak jsem jej pobídla a pomalu se rozjela za nemrtvou, za matkou, která přišla o své dítě hrůzným způsobem.

Projíždět zemí, o které jsem svým způsobem mohla rozhodovat, bylo zvláštní. Většinou to bylo v doprovodu císařské gardy, která měla za úkol chránit mne a mou paní. Sedět na koni a sledovat, jak lidé neurozeného původu pracují na svých malých poličkách, aby uživili svou rodinu, bylo zvláštní. Já také nejsem z urozené rodiny. Jenom jsem měla neskutečné štěstí. Se svou mocí bych těžko pracovala na farmě, nebýt Ardíi a císařovny.

Vzpomínka na čarodějku opět přivála smutek. Na chvíli jsem sklonila hlavu a posteskla si. Pak jsem se podívala na Jainu a lehce se usmála. Nebyla náhražkou za Ardíu. Spíše jsem měla pocit, že jsem se její role ujala sama a vzala pod svá křídla ztracenou čarodějku.

Během cestování čas ubíhá jinak. Kolem vás se mění krajina, až najednou narazíte na rozcestí a vy se musíte rozhodnout. Ale dřív, než jsme tam dojeli, zaslechla jsem zvláštní melodii vyluzovanou flétnou. Pozvedla jsem zvědavě hlavu a zaostřila na zahalenou postavu, která byla jejím zdrojem.

Nemrtvá měla svou hlavu a dřív, než jsem ji dokázala zastavit, vystřelila z luku a cizinec šíp chytil jako by to byl hozený míč. Můj pohled se setkal s čarodějčiným.
Podívala jsem se směrem, kterým ukazoval, a polkla jsem. Můžeme mu věřit? Než jsem stačila cokoliv říct, tak zmizel v plamenech. Na jednu stranu mě to zahřálo u srdce, protože oheň byl i mou podstatou. Dotkla jsem se medailonu a vydechla.
"Je nějaká možnost, že by Sandro o nás věděl?" zeptala jsem se nemrtvé.
A pokud si nebyla jistá nebo řekla, že ne, popř. medailon zůstal v klidu, tak jsem se rozhodla: "Myslím, že za pokud to stojí. Ušetřit si dva dny cesty," pobídla jsem koně.

Yet another mysterious figure
Sif & Jaina

Nemrtvá se usmála, podpora stran čarodějek ji viditelně potěšila a obě čarodějky objala. Na ženu a nemrtvou, měla více než dost síly.
"Nezapomenu vám to, tak dlouho, jak jen budu žít." řekla a propustila čarodějky ze sevření.
"Pojďme, musíme skoncovat s jednou bestií.", v její tváři tančila touha po pomstě. Když se otočila směrem ke koni, tak se zarazila, otočila se zpět ke květinám a hrst si jich natrhala.
Poté teprve zamířila ke koni.
Další cesta proběhla stran nemrtvé v tichosti, ačkoliv už nepůsobila tak uzavřeně a tajemně.

Postupem času se potůček rozšířil na řeku a tu a tam se objevil statek, jehož obyvatelé pracovali a projíždějícím věnovali jen zvědavý pohled. Nemrtvá se pokaždé skryla do pláště, kdykoliv se blížilo stavení.

K večeru skupinka dojela k rozcestí. Vedle něj stála cedule ukazující směr. Jedna z cedulí ukazovala směr k Orionu, další k zpět k Rubínu. Další ukazovali k několika menším osadám.
Pod cedulí seděla shrbená postava, zcela zahalená v staré, ošuntělé hnědé kápi. Nebylo jí vidět do tváře, ani ruce nebyly vidět. Jediné, co bylo vidět, byla neobvykle dlouhá flétna, z níž vycházela podivná melodie.
Jen co postava dohrála, hlava kápě se otočila vaším směrem. Kdokoliv se skrýval v kápi, věděl jak skrýt svou tvář před světlem.
"Tak jste tu." prohlásil cizinec hlasem, z nějž se nedalo poznat, zda jde o muže, či ženu. Postava se s námahou postavila.
"To není zapotřebí." odvětil cizinec když nemrtvá sahala po luku.
"Nejsem nepřítel." řekl a ukázal flétnu.
"To by mohl říct každý." opáčila nemrtvá a stejně natáhla luk, připravená vystřelit.
"Nemám zájem v malichernostech lidí.", cizinec se odvrátil a flétnou opsal ve vzduchu kruh. Tímto gestem však popudil nemrtvou, jež vystřelila. Cizinec se ležérně otočil a šíp chytil volnou rukou vyklouznuvší z pod kápě. Šíp svíraly čtyři dlouhé, ohnivě žhnoucí prsty. Runy na prstech byly neznámé a jakoby z jiného světa.
"Jak jsem říkal, zbytečné gesto.", hlas cizince nyní zněl kovově.
Za postavou v kápi nyní žhnul kruh, o velikosti dveří do stodoly.
"Nekromancer, jehož hledáte je tudy." oznámil a žhnoucí rukou pokynul ke kruhu, jež se vznítil. V okamžik, když se plameny rozplynuly, v kruhu se ukázala průrva s vysokým mostem. Obraz se vlnil jako hladina jezera.
"Ušetří vám to další dva dny cesty.", cizinec složil ruce na hrudi a prsty žhnoucí ruky sevřely flétnu.
"A proč bys nám pomáhal?" zeptala se nemrtvá a měla připravený další střelu, další dva šípy třímala v ruce svírající tětivu.
"Důvody proč vám pomáhám jsou mé vlastní." odpověděl cizinec a v prudkém zážehu ohně zmizel.
"Budeme mu věřit?" zeptala se nemrtvá a věnovala pohled čarodějkám.