Co jsem to vůbec viděla

"Můžeš odejít, přeci tě tu nedržím."

Mohla jsem si v duchu oddechnout, když mne císařovna nechala jít. Uklonila jsem se, pravíc: „Děkuji, má paní,“ a rázem jsem vyšla ven z knihovny. Po chvíli jsem zjistila, že se mi lehce třesou ruce. Musela jsem si dokonce udělat i přestávku, jinak bych zmatením padla do mdlob. Co to bylo? Co císařovna viděla? Mohla mi to aspoň říct. Jestli viděla to samé, tak...

Raději jsem nemyslela na trest, který by mne stihl, kdyby se císařovna dozvěděla o tom, co jí zamlčuju. Na svou obhajobu bych mohla říct, že jsem se potřebovala přesvědčit, zda mé vidiny byly pravdivé a zároveň mě to zasáhlo a strachem jsem jí to nemohla ihned říct. V podstatě to byla pravda. Když jsem to viděla, přišla jsem o hlas a nyní jdu za někým, kdo by mi vše mohl vysvětlit.

Místní žaláře jsem nikdy neměla v lásce. Byly tmavé a chladné. Každý krok se odrážel od kamenných zdí a zvuk se ještě párkrát vrátil v ozvěně, než docela utichl. Celou dobu jsem si nervózně žmoulala pramínek rudých vlasů a medové panenky těkaly sem a tam, dokud jsem nedošla ke strážím hlídajícím stráž zajatého muže. Ihned mi otevřeli s lehkou úklonou a já vstoupila dovnitř.

Na lůžku ležel muž, kterého srazil z koně nebojácný voják a nyní vypadal, jako by do něj mlátili jak do pytle plného obilí. Na chvíli jsem znejistěla, když otočil hlavu mým směrem. Naštěstí má tvář byla skryta ve tmě, tak nic nepostřehl.

"Její výsost posílá svého kata v těle ženy?"

Jeho slova mě znervóznila. Myslí si, že jsem ho přišla zabít? "Nebo je to jen mučitel? Dělej, co musíš, čarodějko..."

Chvíli mi trvalo, než jsem promluvila. Jedna svíce nedodávala moc světla, a tak jsem využila svých magických sil, abych vyvolala kouli světla a umístila ji v rohu cely. Takhle jsem si vězně mohla prohlédnout mnohem lépe. Jaké zvíře... zahnala jsem zlé myšlenky o násilí a přitáhla si židli k lůžku.

„Nejsem tu z žádného důvodu, který jsi jmenoval.“ Snažím se uklidnit jeho nebo sebe? „Proč jste dneska zaútočili na náměstí? Jaký jste k tomu měli důvod?“ potřásla jsem hlavou, při čemž mi rudé prameny spadly do tváře.