Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

School of Art

Příspěvků: 844


Hraje se Jednou týdně

středa (září)

 Vypravěč Alexandra Alex Gary je offlineAlexandra Alex Gary
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Penelope *Penny* Grant je offline, naposledy online byla 20. listopadu 2017 11:10Penelope *Penny* Grant
 Postava Anabel Fox je offline, naposledy online byla 24. listopadu 2017 22:35Anabel Fox
 Postava Sandra Nordin je offline, naposledy online byla 25. listopadu 2017 0:14Sandra Nordin
 Postava prof. Thomas Wilde je offline, naposledy online byla 20. listopadu 2017 11:10prof. Thomas Wilde
 Postava Barbara Bjørnsen je offline, naposledy online byla 25. listopadu 2017 5:00Barbara Bjørnsen
 Postava Elizabeth (Líza) Greensback je offline, naposledy online byla 24. listopadu 2017 23:39Elizabeth (Líza) Greensback
 Postava Aria Kido je offline, naposledy online byla 05. listopadu 2017 1:29Aria Kido
 
Vypravěč - 12. listopadu 2017 21:16
bde090adea_41267584_o21396.jpg
chodba
prof. Thomas Wilde, Aria

Jakmile se ochrance doplněné o jednoho vyučujícího povede rozehnat studenty z okolí mrtvoly, naskytne se profesorovi celkový pohled na tělo. Stačí si ho prohlédnout a je mu nakonec jasné, že tohohle studenta ještě neviděl. A vlastně, je to vůbec student? Má doklady? Má tu co dělat? Co tu dělal, vždyť v téhle části budovy bydlí jen zazobaní zmetci a pár případů, jenž dostalo stipendia.

„Znal jste ho?“ zeptá se profesora Wilda šéf ochranky. Snaží se udržet klidnou tvář, ale z tónu hlasu je jasné, že se mu vůbec nelíbí, že tu musí být. Podle všeho by si přál být úplně jinde. Však pokud si ho dobře prohlédnete, najdete na něm hromadu podivných detailů. Ve výstřihu vršku uniformy je vidět rozepnutá košile, chybí kravata, vlasy má rozcuchané a na límečku ... snad to není rtěnka?
 
Sandra Nordin - 03. listopadu 2017 12:51
0505kopierecovered2kopie75.jpg
pokoj Sandry

„Mrtvola?“ zeptám se překvapeně a asi i trochu vyděšeně. Tady? Vždyť... Jsme ve škole. pomyslím si, ale podle výrazu jedné i druhé to tak asi bude. Anabel se přihlásí o trochu vody, takže se raději zaměstnám tím, že dojdu do kuchyňky skleničku nalít. Jakmile se vracím, nesu v jedné ruce skleničku s vodou a v druhé větší prázdnou misku. To kdyby se jedné, či druhé nebo i mě udělalo špatně. Jak jsem teď ráda za flegmatickou povahu...

„Já v noci spala jak zabitá. Probudil mě až nějaký křik a tvé bouchání.“ odpovídám Anabel na dotaz. „Co takhle si sednout?“ zeptám se dívek. Kousek od dveří a stěny totiž stojí širší šedý gauč.
 
Aria Kido - 11. října 2017 19:30
ariakido7968.jpg
Následující ráno

"ahoj." Odpovím a podívám se na ní. "Je to tu celkem zajímavé, ale někteří se tu chovají dosti zvláštně. Říkám si proč jsem tady vůbec jezdila studovat.
"Obzvlášť tady tohle. Co se tak mohlo stát že umřel. Jinak já jsem Aria." Dodám a i ji podám ruku
 
Elizabeth (Líza) Greensback - 15. září 2017 15:44
elizabeth11309.jpg
Rychle pryč
Necítím se tu moc dobře a tak se nakonec rozhodnu že se vrátím zpátky do svého pokoje a hlavně pryč od tohoto těla.Ano je to hrozné co se tu stalo,ale není na mně abych vyřešila dějá se mi špatně jen když na to myslím.
Nemusím být u všeho.
Navíc mám pocit že pokud se otočím tak ... potom se otočím a všimnu si že Anabel nabírá barvu svého pyžama.Když potom odchází rozhodnu se vydat za ní protože mám o ní obavy.Nakonec začne klepat na něčí dveře ve kterých se objeví Sandra.
„Ahoj,no ... “dojdu k oběma dívkám a pak se zarazím když přemýšlím jak to říct jemně než se nakonec rozhodnu říct pravdu.
„Na schodech je mrtvola a Anabel to poněkud ...“
Nedopovím a z toho jak se mi udělá špatně je vidět že to nezasáhlo jen Anabel,ale i mně.
„Můžeme ... “ujmu se slova,ale opět se mi udělá špatně.I já jsem bosá,ale na rozdíl od obou dívek jsem už oblečená v džínách a fialovém tílku.
Vzhledem ke své nově nabyté svobodě jsem se rozhodla ke čtyřem rozhodnutím,tři jsem už provedla a to čtvrtě na mně budu čekat až se vrátím k sobě na pokoj (nebo až nastane jiná vhodná situace).
Zatím jen stojím a čekám na reakci Sandry a mezitím stisknu ruku Anabel abych jí aspoň trochu utěšila.
 
Sandra Nordin - 14. září 2017 09:38
0505kopierecovered2kopie75.jpg
Pokoj a návštěva
Sandra, Anabel

Včerejší den jsem ukončila celkem brzy. V podvečer jsem se uklidila do svého přiděleného apartmánu a strávila několik hodin kreslením. Nakonec jsem to odpískala a rozhodla se jít spát. Zítra je taky den.

Jenže ráno pro mě nezačalo vůbec tak dobře, jak bych si přála. Probouzí mě hlasitý výkřik a chvilku na to bušení na dveře. Co... Co se to děje? nedokáži si uvědomit co se děje, protože během chvíle mezi výkřikem a boucháním jsem si sotva stihla protřít oči. Nejradši bych spala dál. Ale bušení mě vytáhne z postele ven. Vstanu a v pyžamu dojdu ke dveřím. Otočím klíčem a se zívnutím otevřu. Už po hlase jsem poznala Anabel.

„Co se děje?“ zeptám se ospale a ustoupím ze dveří. Prvně křik a teď vyděšená Anabel v pyžamu? Jakmile si uvědomím její výraz tak mě má chuť na spánek přejde. „Chceš se napít?“ zeptám se jí nejistě. Z dob dívání se na seriály si jasně pamatuji, že detektiv dává vyděšeným svědkům napít alkoholu. Třeba by jí mé propašované bílé víno pomohlo.

pyžamo
 
Anabel Fox - 13. září 2017 12:19
kopietumblr_m1dwfci7gd1qksebko1_500_large2329.jpg

Izba a miesto činu



Rozlepím oči pri zvuku budíka a natiahnem ruku za mobilom, aby som ho vypla. Posadím sa a pretriem si tvár dlaňami, načo sa na chvíľu zapozerám do akvária, ktoré tvorí jednu stenu mojej izby. Trošku mi zaduní v hlave.
Včera to bola dosť nečakaná zábava. Ale myslím že posledné dva poháriky vína som si mohla odpustiť.
Jedno dievča zo staršieho ročníka ma našlo na chodbe keď som išla zo svojej neskorej sprchy a zatiahlo ma na izbu, kde sa konala nejaká párty. Joe, Kirsten, Mao, Anthony...mená sa mi po chvíli začali prelínať, ale všetci boli priateľský a tak som tam chvíľu zostala, v ruke sa mi objavil pohár s vínom a potom som zbadala že pri jednom stole sa hrajú aktivity...
suma sumárum, bola som mierne nevyspatá, hladná, a najviac zo všetkého ma smädilo.
Myslím, že si zobnem niečo málo tu a potom by som ešte zašla pozrieť do jedálne, či sa tam nenájde niečo dobré...
Mala som rada veľké raňajky. Preťapkám sa najskôr do kúpeľne, kde si ovlažím tvár. Následne zamierim do kuchyne, kde si spravím ovsené vločky s horkou čokoládou a riadnou kopou ovocia. Popri tom vypijem dva poháre vody s citrónom a akurát sa chystám zasadnúť k stolu, keď začujem ten výkrik. Dokonca aj cez moje, relatívne dobre odhlučnené steny, je to počuť.
Huh?
S miskou raňajok v ruke a ešte v pyžame vyjde bosá von a keď vidím ako sa ostatní zhrkujú pri schodisku, prederiem si nimi cestu.
Hej, na čo sa všetci...Ah...Aaaa!
Najskôr som zamrzla, potom vydala neidentifikovaľný povzdych, ako môj mozog spracoval čo zbadali oči a potom tenkým, pomerne tichým hlasom skríkla.Zaspätkujem a vrazím do niekoho za mnou.
Mŕtvy...Kriste...Niekto je tu...mŕtvy? Samovražda?
Cez medzeru medzi študentami zbadám, ako akurát kvapla krv a ďalší z mnohých schodov pod telom z mláky, ktorá sa tvorí pod telom. Nadvihne mi žalúdok a zblednem. Keby nemám ruky ako paličky, možno by som misku aj rozdrvil ako ju silno mačkám.
Preboha...to je strašné. Musím...musím ísť odtiaľto preč.
Prebleskne mi hlavou ešte pred tým, ako sa ku mne dostane profesorstvo, ktoré to chce rozohnať, z jasných dôvodov. Pred očami mám mŕtvolu aj keď odvrátim hlavu do opačnej strany a keď mnou prejde triaška tak je mi jasné, že teraz nechcem byť sama. Tak nejak inštinktívne sa rozídem k Sandrinej izbe a v šoku hneď chmatnem po kľučke. Ak je otvorené, vpadnem dnu, ak nie, hlasno zabúcham na dvere. V oboch prípadoch ale skríknem to isté.
Sandra? Sandra, potrebujem...potrebujem...
V očiach mám zdesený pohľad a tak nejak neviem vyjadriť, že potrebujem utešiť. V mierne veľkom pyžame, bosá, so strapatými vlasmi a naširoko otvorenými očami vyzerám skoro ako stratené dieťa.
 
Penelope *Penny* Grant - 26. srpna 2017 05:30
pnelopekopie7605.jpg
Můj pokoj a jídelna - Nepoznamenána hlasitým výkřikem

Po večeři jsem se vydala prostě a jednoduše na pokoj, měla jsem všeho tak akorát plné zuby. První hodinou houslí se můj oblíbený předmět proměnil v noční můru, při obědě mě jedna z místních fiflen dokonale rozpoznala a navíc se tu někde poflakuje Elisabeth Greensbacková. Včera byl skutečně vydařený den.
Není divu, že jsem si po večeři zalezla na pokoj a už jsem nevycházela a s nikým nekomunikovala. Nakonec jsem se nebavila ani s Kathlin, v poslední době byla až příliš zahleděná do svého prince přijíždějícím na obrněném vozidle.
Každý svého štěstí strůjce, říká se a já nikdy tu svojí příležitost využít neuměla.

Ráno jsem vstala a první, co mě prolétlo hlavou byla otázka jak dnes zase asi utajím, kdo vlastně jsem? Bude to těžké, těžší než včera. Základem všeho bude nepotkat tu mindu, která se mě včera vysmála a také slečnu Greensbeckovou. Jo, to zní jako dobrý plán.
Vstala jsem a došla vykonat klasickou ranní hygienu, jen základ, žádné zdlouhavé malování, žádné načesávání, jen vlasy jsem si sepnula do culíku a konečně jsem se vydala na snídani.
V jídelně jsem si klasicky sedla ke stolu, který byl prázdný a co nejdál od davů omladiny, nechtěla jsem se s nikým bavit. Byla jsem tu kvůli svému žaludku ne srdci.
Ano, zaslechla jsem v průběhu snídaně výkřik, ne nevšímala jsem si ho. Předpokládala jsem, že jeho důvod byl velmi důležitý, například některá z našich bohatých dívek zjistila, že jiná bohatá slečna si vzala dnes ráno stejné tričko jako ona, nebo že ji došel její oblíbený přípravek na vlasy, nebo nějaký podobně důležitý důvod.
Rozhodně jsem neměla v plánu běžet se podívat, co se stalo jako parta lidí, která jako na povel vyběhla z jídelny.
 
prof. Thomas Wilde - 26. srpna 2017 00:58
christian_kane_051711.jpg
Dobré ráno - kéž by
(Všichni, co jsou na chodbě u těla.)

Upřímně, ani nevím, kdy jsem šel včera večer spát. Musel jsem být asi skutečně unavený a ani bych se tomu nedivil. První dny ve škole byly vždy nejnáročnější. Trvalo to, než si člověk zvyknul na pravidelný rytmus, brzké vstávání a neustálou práci, alespoň mě to dělalo vždy problém.
Navíc, nevýhoda internátních škol je v tom, že člověk nekončí tím, že by odpoledne odešel ze školy a maximálně tak ještě opravoval sešity, člověk je tu pořád v práci, pořád vídá studenty, pořád se o ně stará. Pořád lepší, než pracovat na ranči.
Přesně to se projevilo dnes ráno. V klidu jsem vstal, oblékl se do jedné ze svých kostkovaných košilí, narazil jsem si na hlavu klobouk a vydal se do stájí. Sice jsem nebyl ten kdo má koně na starost, ale rád jsem za nimi chodil, cítil jsem se tak více ve spojení s přírodou, se svým dětstvím a velkou částí života. Jo, něco prostě odtrhnout nejde.

Vyšel jsem ze svého pokoje a pokračoval chodbami, když jsem najednou uslyšel zaječení, nezaváhal jsem ani na vteřinu a okamžitě jsem se rozeběhl směrem odkud jsem slyšel jekot.
Nedorazil jsem jako první, už tu bylo několik čumilů a tak jsem měl co dělat, abych se prodral lidmi. Na zemi ležela mrtvola člověka, sehnul jsem se k němu, abych mu nahmatal tep, přestože jsem už od pohledu tušil, že je to zbytečné, tenhle člověk byl mrtvý.
Zhruba v tu chvíli se dostavila i ochranka a tak jsme společnými silami začali zahánět studenty do pokojů, což byl skutečně nadlidský úkol. Nakonec jsme byli rádi, když jsme místo činu zvládli opáskovat.
Zůstal jsem stát u těla a přemýšlel, předpokládal jsem, že mne, jako jediného příslušníka pedagogického osazenstva, který byl v době události na místě, bude chtít policie vyslechnout, i když jsem toho nevěděl mnoho. Díval jsem se na onoho člověka a přemýšlel jsem, jestli ho znám, jestli sem vůbec patří. (PJ?)

 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2017 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.1674690246582 sekund

na začátek stránky