| |||
Kdyz uz odbila osma hodina donutila jsem své telo vstat,abych se mohla jít najist.Mela jsem poslední pul hodinu než budu i bez vecere.Na jidelnim stole lezely salami,syry a spoustu dalsich dobrot hlavne s čerstvým jeste teplým pecivem.Usedla jsem si na jednu židli vzala si housku kterou jsem jedla jen tak suchou a hledela na prázdnou jidelnu kolem sebe.Z oči se mi začali kutalet slzy,aniz bych chtela,ale zastavit je bylo snad nemozne. Dokázala jsem do sebe naladovat pouze tu jednu housky protoze potom jsem cítila ve svém těle křeče které svyraly i můj žaludek. Pomalu jsen vstala a vydala se pomalým krokem nekam po zámku.Avšak celá má slavná prochazka skončila na zahradní houpaci lavici.Hleděla jsem na západ slunce,ale ta barva oblohy se mi az hnusila. Rudá barva..stejne jako krev.. Lehla jsem si nakonec i na lavicku a nechala se jen jemné houpat.Byla jsem smyslu zbavena a hledla jsem jen na za mek,ktery jsem si přihlížela.Jak mne jen mohlo napadnout jen na rekonstruovanou zriceninu,kde se rika,ze strasi.Takového pitomé napady mohl mit jen někdo jako ja.Kdybych nebyla tak pitomá mohla jsen jeste někdy Shioei obejmout v celku a vidět Ron.Take jsem si nebyla jistá,ze je naživu,ale doufala jaem ze ano.Tolik bych si to prala,at aspoň jedna zije,protoze moje obavy,ze brzy skončím jako dezert mne nepresly a myslela jsem na to více a více. |
doba vygenerování stránky: 0.37630915641785 sekund