Andor.cz - Dračí doupě online

První pokemoni
Všichni kromě Natea

S úsměvem sleduji, jak další trenéři vybírají své pokemony. Někteří ještě teď docházejí. Naštěstí pokemonů je dost, takže není, co řešit. Postupně předávám trenérům také prázdné pokebaly a pokedexy.


Někteří již opustili budovu. Zadívám se na všechny přítomné. Z pokemonů už zbyl jen Kraby a Bulbasaur, kterého mám v kapse. Příjde ke mě Kat a ptá se na pokemona.
"Vítej neboj stále tu jsou pokemoni. Tady mám Bulbasaura nebo támhle Krabbyho."
Nakonec si vybere Bulbasaura. Sám schovám pokebal Krabbyho, třeba se ještě někdo pro něj ukáže.
"Tak vám všem přeji šťastnou cestu a těším se na pokemony, které mi časem pošlete. Nemějte obavy bude to dobré."
Povzbuzuji trenéry, kteří se chystají na cestu a zamávám jim na rozloučenou.
Nyní je už na nich jaké skupinky utvoří.

Skupiny, které jsou zatím:
1. Alex, Marcus a Rosa
2. Chiaki a Christopher
3. Liam
4. Lewis
5. Kat
(Skupině 1. a 2. napíšu soukromky, ostatní skupiny až vyrazí z laboratoře)

Hurá na cestu

„A vítězem naší soutěže koordinátorů se stává… Rosalie Edmonth!!!“ „Ano!!!“ zakřičela, vyskočila a nadšeně se v dlouhých bílých šatech zatočila. „Děkuji!“ Nadšeně převzala stužku. Uvnitř stadionu najednou začal ohňostroj a všichni jí blahopřáli. „Rosa, Rosa!!!“ ozývalo se. Všem nadšeně mávala a za jejími zády Charizard vítězně chrlil oheň. Z ničeho nic se ozvala její oblíbená píseň. Napřed tichá, ale pak hlasitější a hlasitější, dotěrná a neodbytná…

Naštvaně vezmu do ruky mobil a vypnu budík. Podívám se na čas. 05:00. Výborně. Vylezu z postele a zamířím do koupelny, kde trávím asi hodinu.

S usušenými a vzorně učesanými vlasy vyjdu z koupelny, abych půl hodiny stála před skříní a rozhodovala se, co si obléknu. Nakonec jsem se rozhodla pro bílou košili, jež skvěle zvýrazní mou postavu. Jako další si na krk přivážu červenou kravatu. Na ředě jsou mé oblíbené podkolenky a šedá sukně. Nakonec si obléknu ještě černé sáčko s červenými lemy. Ze země u postele zvednu svou černo šedo červenou tašku přes rameno, kde jsem si už včera nachystala vše na cestu. Vyplížím se do kuchyně a tam si ještě na cestu vezmu nějaké jídlo. Pak už jen vyrazím.

Před laboratoř dojdu v momentě, kdy už první klučina vychází ze dveří. Pospíším si tedy a právě uslyším, jak si nějaká holka bere Bulbasaura. Jo! Charmander je můj! Na stole leží dva pokébaly, tak předpokládám, že v jednom musí být Charmander. „Zdravím, pane, omlouvám se, že jsem přišla pozdě, byla jsem strašně nervózní.“ Natáhnu ruku pro pokébal v němž je, což já nevím, Kraby. „Je v něm Charmander?“ zeptám se a skoro se konečky prstů dotknu pokébalu, když náhle prudce ucuknu právě v momentě, že uvnitř je Kraby. Trochu nespokojeně se natáhnu po druhém pokébalu. „Takže Machop…“ konstatuji zklamaně a převezmu od profesora také pět pokébalů a poklex. „Děkuji. Nashledanou a mějte se hezky.“ Rozloučím se s ním a vyjdu ven. Ten malý, asi třináctiletý kluk ještě není tak daleko a už se k němu přidal ještě jeden, tak k nim doběhnu. Nehodlám jít sama a když půjdu s kluky, ještě lépe. „Ahoj, nebude vadit, když se k vám přidám?“ zeptám se a vejdu mezi ně.

Huh? Spolucestujúci?

Sledujem ako všetci dávajú svoje pokebaly v zmenšenej podobe do vreciek alebo tašiek.
Um, teda, nejako som sa tomu moc nevenovala, ale ja by som ho chcela čo najskôr spoznať. A vôbec...ktovie či bude chcieť byť v pokébale? Čo ak by bol radšej vonku? No veď sa ho spýtam a hotovo.
Premýšľam laicky, zvrtnem sa na päte že vyjdem von a otočím sa zoči-voči ďalšiemu chalanovi.
On si tuším vzal Growlitha, však? Dobrý výber.
Svoj pokebal ešte stále veľký zvieram v ruke a kým hovorí, priamo sa na chlapca pozerám. Nato sa mi na tvári zjaví široký úsmev.
Ale jasné, parťák sa vždy zíde.
Poviem súhlasne a voľnú rukunatiahnem pred seba.
Som Chiaki, ale hovor mi Chi, je ot kratšie.
AK mi ju chytí, dosť pevne ti ju stisnem a pustím.
No, a snáď sa na ceste ani nebudem nudiť.
Čakám, kým sa predstavíš a akonáhle tak učiníš, ešte stále s úškrnom sa vyberiem k topánkam aby som sa obula.
Môžme vyraziť?
Spýtam sa ťa.

Spěchám ... už mám zpoždění
Ticho a prázdnota ve které se vznáším a nejen to jako bych byla sama její součastí.Ovšem náhle se rozezní protivný a pronikavý zvuk a po chvíli mi dojde že ten zvuk znám.Znám ho až moc dobře.Znám ho lépe než bych ho chtěla znát.Je to budík,můj budík a tak přichází to co přijde každý den.Aniž bych otevřela oči nahmatám ho a pak ho hodím někam nazdařbůh.Budík na své cestě na něco narazí a konečně je ticho.
Ale asi si budu muset koupit nový.Opět.A ten kluk co tam pracuje se bude uculovat.Opět.Možná se mnou flirtuje.Je docela hezký a i milý.
Zavrtím hlavou,obejmu polštář a pokusím se zaujmout lepší pozici.Zrovna se opět propadám do říše snů když mi dojde že bych měla vstát.A to potvrdí i mámin hlas.
"Kat neměla by jsi vstávat?"
"Už jdu mami."
"Já tě nechci honit zlato,ale kdo včera říkal že bude největší trenérkou od dob Ashe Ketchuma."
A tehdy mi to dojde.Dnes je ten den.Den kdy se rozdávájí startovní pokemoni.A já jistě budu největší trenérkou od dob Ashe Ketchuma pokud to stihnu.Prudce se posadím a pak se vyřítím do koupelny.Vyčistím si zuby,ale hlavně si rozčešu to vrabčí hnízdo které se mi vždy udělá na hlavě.Křup,to další hřeben nevydrží a zlomí se.Tento hřeben přečkal třetí česání.Je to průměr měla jsem hřebeny které vydrželi pět česaní,ale i ty které nevydrželi ani jedno když se mi vlasy zvlášť zacuchají.Nechám hřeben na umyvadle a doběhnu do kuchyně kde mi máma připravila svačinu.Poděkuju slíbím že na sebe dám pozor a budu často psát a vyrazím se obléct.Naštěstí jsme si připravila věci už večer a tak k nim jen přihodím ten budík a běžím k laboratoři profesora Hareyho.
Skvělé Kat všichni dobří pokemoni už budou zabraní a na mně zbyde jen ty co nikdo nechtěl.Weedle,Venonat nebo Krabby.Jistě každý musí nějak začínat,ale ostatní trenéři se uchechtají.
S těmito myšlenkami skluzem zastavím u hromady tenisek a moje už tak mizerná nálada poklesně ještě o stupínek níž.Vyzuju se a s pokorným výrazem vstoupím dovnitř.Možná si vyslechnu řeči o dochvilnosti která je pro trenéry důležité,ale vezmu si toho pokemona co zbyl ikdyž to nebude nic moc.
"Dobrý den,omlouvám se že jdu ... později a vím že ... no nejsem vybíravá."
Moji už tak rozkolísanou řeč naruší to že ještě sípu z toho jak jsem celou cestu běžela.Dobře tak jsem zvědavá co zbylo protože tak pozdě zase nejdu.
Tohle je skvělý začátek Kat vážně.