Andor.cz - Dračí doupě online

Výběr pokemonů

Alex neváhal ani minutku a jako první se přihlásil o svého pokemona. Nadšeně si zvolil Charmandera, i když se ještě vracel zout boty, což mě přinutilo k úsměvu.
"Výborně Charmander je tvůj."
Podám Alexovi pokebal.

A pak vzápětí i pokedex a 5 pokebalů.
"Toto je pro začátek tvé cesty, každý u sebe můžete mít až 6 pokemonů. Pokedex vám dá zase potřebné informace."
Usměju se a pohledem slétnu k dívce, která si vybrala jako druhá Squirtla. S pokývnutím hlavy jí taky předám 5 dalších pokebalů a pokedex.

Takže dva základní pokemoni byli rozdáni a Bulbasaura nakonec očividně nikdo nechce. Rozhlédnu se po všech a vezmu do ruky pokebal s Bulbasaurem.
"Nu nevadí Bulbasaur tedy zůstane u mne, ale je vás stále dost, kteří nemáte pokemona, proto přejdeme k dalšímu výběru."
Dojdu k druhému stolu a schovám zmenšený pokebal s Bulbasaurem do kapsy pláště. Stáhnu plachtu z druhého stolu, kde jsou další pokebaly.
"Zde mám další pokemony, které si můžete vybrat. Je zde Pichu bleskový typ, Growlithe ohnivý typ, Evee normální typ, Kraby vodní typ, Machop bojový typ a Gastly duchovní typ. Doufám, že si už všichni z tohoto vyberou svého pokemona. Jakmile si vyberete, nebo se vyskytne nějaký problém tak to zkusíme vyřešit."
Usměju se a sleduji překvapené tváře nad tím, jaký je nakonec výběr dalších pokemonů.

Výběr prvního pokémona

"Tak se měj, prcku."
To, že se neohradí proti oslovení 'prcku', jako to vždycky dělává, je jasným důkazem toho, že můj odchod doopravdy bere vážně. Je z toho smutná. Táta pořád není doma, takže měla kolem sebe jen mamku a mně. Teď odcházím i já.
"Dávej na sebe pozor, Chrisi," odpoví a obejme mě kolem pasu. Ačkoliv není o tolik let mladší, já se díky rychlému vzrůstu v pubertě docela vytáhl a teď chudák sotva dosáhne výš.
Je mi jí líto.
"Neboj, Mary, vždyť víš, že se o sebe dokážu postarat," chytnu jí kolem ramen. Rád bych ji ještě chvilku uklidňoval svojí blízkostí, ale mamka na mě signalizuje cosi, co má nejspíše znamenat, že nás nechce rušit, ale měl bych už jít.
"Pošlu ti čumkartu, jo?" rozcuchám jí vlasy. Pak se otočím a rychle vyrazím, než mě stačí zastavit.
"NEMYSLI SI, ŽE MĚ TÍM ODBYDEŠ, CHRISTOPHERE!"
Rozesměju se. Takhle to má vypadat, Mary, moje zlatá malá sestřička.

"Dobrej," pozdravím profesora s pozvednutím ruky.
Leckdo by to možná označil jako drzost. Já na to říkám, že je to celkem adekvátní, vzhledem k tomu, kolik dní jsem s ním strávil tady v laborce.
Před vchodem nechávám tenisky, které jsem narychlo skopnul z nohou.
Stojím na kraji hloučku, ale tak, abych dobře viděl. Jakkoliv se s Hareyem znám, nijak mi to nepomohlo, když jsem se snažil vyzjistit, jaký výběr letos budeme mít. Nechtěl mi to říct. Stejně si myslím, že mu jen přišlo zábavné, jak moc mě to zajímalo.
Takže základní trojka... Bulbasaur, Charmander a Squirtle... Plus něco navíc?
No, upřímně si myslím, že co se týče originality, tak se profesor zrovna dvakrát nevytáhl. Základní trojka startérů byla trapně předvídatelná, a co se týče zbytku... No, co na to říct. Něco tam dát musí, přece ostatní neodejdou s prázdnou.
Než se stačím zamyslet nad tím, jestli bych si nemohl vzít někoho ze základní trojky, strhne se bitka o Charmandera. Ještě, že ten jeden dokáže ustoupit, protože kdyby se s tím akčním prckem začali hádat, zrovna dvakrát by mi to radost neudělalo.
Nějaká modrovláska si vzala Squirtla, a... Zbytek stojí kolem, a tváří se, že tam není. Zbývá jen pokébal s Bulbasaurem. Pečlivě ho přejedu pohledem a pak usoudím, že se ke zbytku klidně přidám. Nikdy jsem nebyl vybíravý. A startéry mimo laboratoř potkáte jen málokdy, takže jsou to svým způsobem vzácní pokémoni. Ale Bulbasaur... Ten mi nikdy doopravdy neimponoval. To když už, tak spíš ten Squirtle.
Ten by nás vypekl, kdyby zbývající výběr pokémonů zahrnoval jen takové chuťovky jako jsou Pidgey a Weedle.
Rychle tu nepříjemnou myšlenku zaženu. To bych si totiž potom musel nadávat, že jsem toho Bulbasaura radši nevzal. O tyhlety pokémony, které potkáte v každém druhém lese, totiž nemám z jistých důvodů vůbec zájem. Jako budoucí chovatel s takovými běžnými typy totiž vůbec nehodlám ztrácet čas.

Chrr, chrr...dočerta, nestíham!

Chi! Chiaki! Dočerta, Chi, vstávaj, už dávno si mala byť na ceste!

Prebudí ma energický hlas môjho brata a následné hodenie mäkkej gumenej lopty do hlavy.
Chase, prestaň, dnes je voľno, nič nemám...
Začnem brblať, keď vtom sa mi rozsiveti žiarovka nad hlavou. 
Dočerta, ja som zaspala! Prečo mi nezvonil budík? 
Och, ja som ten budík zabudla natiahnuť! 
Natiahnem sa na posteli, zívnem a odšuchcem sa do kúpeľne.
Zuby si vyčistím v priebehu pár sekúnd. Dlhé, rovné, pod lopatky siahajúce strapaté vlasy iba prejdem pohľadom a cestou do skrine si ich len pár krát prejdem prstami. Zo skrine schmatnem prvú mikinu ktorú zbadám- tmavosivú s kapucňou, na ktorej sú našité špicaté ušká, čiernu podprsenku a horčicovožlté jednofarebné tielko. Natiahnem to na seba a doplním to obyčajnými, mierne ostrapkanými bledomodrými rifľovými kraťasami na ktorých vidno, že sú často používané. Na nohy natiahnem široké vychodené čierne botasky a do čierneho batohu nahádžem pár vecí, ktoré mám po ruke. Tak isto tam hodín ešte niečo z kúpeľne, zbehnem do kuchyne a schmatnem pripravené zásoby jedla (Zlatý Chase!) a zabalenú bagetu. Peňaženku, kľúče, mobil a slúchatká. Nato už len skríknem do domu pozdrav a vychádzkovým krokom sa vyberiem po ceste. Všetko to stihnem v priebehu 10 minút.

Keď zadýchane dobehnem pred laboratórium, vidím vyzúvať sa nejakého chlapca, môže byť o dva, maximálne tri roky mladší odo mňa.
Super, nie som sama kto mešká.
Vysvetlím si jeho vyzúvanie inak ako to je naozaj.
Vykopnutí letia topánky niekam medzi ostatné topánky a nasleduejm chlapca až do miestnosti, načo sa strčím nenápadne za dav deciek, natiahnem si kapucňu takže ušká sa vztýčia a tvárim sa, že ja som tam predsa od začiatku.
Len dva pokébaly? Aha, to dievča už nejaký drží... čo s tými ostatnými? Radšej budem ticho, snáď to ešte raz niekto vysvetlí...a keď nie počkám a uvidím čo robia ostatný.

Jeeee... Vyhrknu ze sebe když se mezi mnou a druhým klučinou prodere malá slečna a veme si Squirtela...

Já se nezul... vykřiknu v panice a otočím se ke dveřím.

Okamžitě vyběhnu před dveře a začnu se zouvat. Během mé rozpačité scény nezapomenu všem dát dostatečně najevo čí je Charmander.

Ten Charmander je můj...Já ho viděl první...Já ho chtěl první...Ten je můj...

Prosim...Prosim...Prosim...Prosim...Prosim...Prosim...Prosim...Ať mi ho nikdo neveme...Já už se vždycky budu zouvat jen ať mi ho prosím nikdo neveme...prosim prosim...

Opakuju si v duchu a snažím se co nejrychleji si sundat tenisky. Jenže jak jsem rozrušený to jde hůř a hůř...Když se mi konečně podaří tenisky sundat se snažím opět prodrat dopředu abych si opět zajistil co nejvýhodnější pozici...

Začínáme… výprava za prvním pokémonem

Obvykle si moc nepřispávám a ani dnešek není výjimkou. Probudím se dokonce ještě dřív, než mi zazvoní budík, a to ho mám nařízený tak, aby mě probudil s velkou časovou rezervou.
Vzhledem k nápadnému tichu v celém domě si uvědomím, že jsem pravděpodobně prvním, kdo dneska ráno vstal.
Když už jsem stejně vzhůru, tak budík vypnu, aby později nedělal zbytečný kravál, a rychle se obléknu do svého cestovního oděvu.
Všechny věci už mám připravené ze včerejška, takže už zbývá jenom vyřešit, co budu dělat do té doby, než bude konečně čas, abych se vydal za profesorem.
Začnu snídání a mezitím se probudí i rodiče. Společně se najíme a otec se mě naposledy zeptá, jestli si to vážné nerozmyslím, třebaže je vidět, že už ani nečeká kladnou odpověď.
Na rozdíl od matky se na svou pouť nevydal, takže neví jaké to je volně se toulat divočinou… pro něj je celý svět ta jho dokonalá zahrada.
Po snídani rychle provedu hygienu a ještě se naposledy rozloučím se Sneaselem a Espeonem, kteří s námi bydlí.
Ještě ve dveřích matce „svatosvatě“ slíbím, že budu opatrný a až se zbytečnou rezervou se konečně vydám do laboratoře za profesorem.
Už jsem tam mnohokrát byl jako návštěvník a vždy, když měl čas a náladu jsem poslouchal různé výsledky jeho pozorování a výzkumů.
Tahle výprava je jiná, než ty předchozí.
Zatím jsem se vždycky musel vrátit domů nejpozději po třech dnech, pokud nenastala výjimečná situace, ale tentokrát opouštím domov na neurčito… Snad to bude stát za to.
K laboratoři dorazím pravděpodobně jako první, ale brzy se to tam hemží budoucími trenéry, kteří si také jdou pro svého pokémona.
Netrvá to dlouho, a profesor nás pouští dovnitř. Zuju se a pokračuj s ostatními do haly.
Jakmile si vyslechnu profesorova slova, tak mám hned jasno co udělám.
Kdybychom si každý měli vybrat někoho ze základních startérů, tak bych si určitě zkusil vybrat Charmandera… ale takhle zkusím štěstí a počkám si na někoho mimo základní trojku.
S trochou štěstí to bude někdo, kdo by se ke mně hodil víc. Mohou jenom doufat. Mám určité favority, byl bych nesmírně rád, kdybych mohl dostat třeba Eevee, Vulpixe, Venonata… , ale kdo ví, kdo to bude. Snad někdo zajímavý.
Prosím, ať to není Rattata nebo Pidgey…
S těmito myšlenkami sleduji, jak si další dva lidé volí svého startéra, a v duchu si mumlám starou modlitbu, kterou našli v jednom z chrámů Mewa.

Den D

Do batohu dohodím posledních pár věcí jako kartáček na zuby, pastu, sprchový gel, šampón, hřeben a skicák s pouzdrem. Bez nich bych nejspíš zešílela. Do pusy si strčím rohlík, do termosky uvařím kávu. Pořádně utáhnout tkaničky na nohou, sluchátka na uši, pustit hudbu a jsem na cestu připravena. Jdu dřív než máma a to je co říct. No, dneska stejně musí odvést Eliz do školy, tak co. Pobrukuji si do rytmu svého oblíbeného songu zatímco se u laborky shromaždují další zájemci o pokémony.
Prosím, hlavně ať na mě vyjde, prosím... Potají zkřížím prsty za zády pro štěstí. Už je tu profesor a zve nás dál. Sundám si tenisky a vejdu dovnitř a téměř nábožný pohled věnuji pokébalu, kde se skrývá můj nejvytouženější. A dokonce to vypadá, že až na dva zájemce o Charmandra nikdo o základní pokémony nemá zájem.
"Bezva. Takže jestli to neva, já bych si vzala Squirtla." Natáhnu se po červenobílém míčku a prsty sevřu svůj poklad. Vezmu ho z podstavce a pevně sevřu v dlani. Vzdálím se za ostatní lidičky a čekám na další pokyny profesora.
Hmm..škoda, že mě nevidí ON. ale to bych toho už chtěla opravdu moc. Hlavní je, že mám Squího...

Ráno jsem vstal brzo. Na dnešní den jsem se strašně těšil. Rychle jsem se převlékl, najedl a pak jsem vyrazil před laboratoř profesora Hareyho.

Už tam bylo celkem dost lidí, tak jsem doufal že se dostane i na mně. Když nás profesor vyzval aby jsme ho následovali, nahrnul jsem se mezi první a nadšeně jsem šel hned za ním. Dorazíme do laboratoře kde má profesor připravené už nějaké pokébaly.

Já chci charmandera. Vyhrknu skoro stejně jako kluk který stojí vedle mně.
Vypadá to že on ho bude chtít asi více než já. Dobře, nech si ho ty. Snad tu bude i nějaký jiný ohnivý tip. Usměji se a dívám se na ostatní pokébaly.
Přemýšlím že bych si vzal Squirtela. Myšlenku však zavrhnu a doufám že bude mít profesor připravené nějaké ohnivé nebo bleskové tipy.

Hned jak Profesor Harey odkryje první pokebaly a řekne jejich jména, mám jasno.

Charmander...Já chci Charmandera, prosím prosím...

Vyhrknu ze sebe a snažím se prodrat jako první abych měl největší šanci.

Doufám že tě dostanu Charmandere říkám si v duchu a netrpělivě poskakuju a snažím se na sebe upozornit abych byl co nejdřív na řadě.

Pane profesore, Pane profesore...nikdo nechce Charmandera vice než já, mám doma s ním plakát a od doby kdy jsem viděl první obrázky tohoto pokémona mi bylo jasný že tohoto chci...!!! PROSÍM já chci Charmandera

snažím se dál neúnavně na sebe upozornit a překřičet ostatní. V tom nadšení a rozrušení si ani neuvědomuju že asi působím trochu rozjařeně až nevychovaně, ale ta touha po mém vysněném pokemonovi je sinější než já a prostě se to dere ven skrz zuby ať chci nebo ne.