Doctor

A otázek přibývá
„Já nevím kde moje dcera je to jsem vám už na začátku říkala,ale do té školy vás zavedu.“
Při cestě do garáže si všimneš dvou fotek pokud jde použít tento termín protože se jedná spíš o nějaký hologram který ten rámeček vytváří.Na první fotce stojí vedle Alice dívka s černými vlasy a brýlemi a na té druhé má stejná černovlasá dívka ruku kolem ramen asi dvanáctiletá holky s blond nakadeřenými vlasy.Když se chceš zeptat Alice na to kdo na těch fotkách náhle ucítíš pálení v kapse.Je to psychopapír na kterém se objevil nový vzkaz:Pozor na děti s černýma očima.Co to má znamenat?Vypadá to že tě obklopují otázky,ale odpovědi nikde.Ale když vyjedete před dům máš pocit že vás někdo sleduje ještě než si ve zpětném zrcátku si všimneš kluka který stojí na ulici a pozoruje vás.Ten kluk má černé vlasy,bledou hladkou kůži ovšem z jeho výrazu se nedá vyčíst žádný úmysl.Ale co tě zaujme nejvíc to jsou jeho černé oči,není totiž černá jen ta část která je obvykle vidět kolem panenky,ale zde jsou oči černé celé.Jsou to ti před kterými tě varoval psychopapír?Alice mezitím zadává trasu na palubní desce a ty si všimneš obrazovky na které se zvýrazní cesta.
„A protože pospícháme tak zapojím tryskový tah.“otočí se Alice na tebe a potom zmáčkne jedno tlačítko.Pokud se otočíš tak zjistíš že ten kluk už je pryč jako by se propadl do země,ale to už ožijí dvě trysky které se částečně vysunou z auta.Nyní jedete opravdu rychle a tak se brzy před vámi vyloupne budova která dýchá stářím a zřejmě to bude i váš cíl.
„Tak a jsme tu Woodwordova střední škola.“pronese Alice a vystoupí.Pokud tě tu něco zarazí tak to že všechno je tak staré.Nebo spíš zastaralé hlavně když vejdete dovnitř si všimneš mechanických zámků u skřínek a dokonce i mechanických hodin zavěšených na stropě kde je čas ještě odměřován ručičkami.Ale zřejmě jsou to jenom tvé zjitřené smysly protože zatím sis tu nevšiml ničeho co by tu nesedělo.Tohle je předměstí a i když se některé věci mění některé zůstávají stejné.
„Hej Lumissy tvá matka je tak tlustá že když si sedne na duhu tak padají Lentilky.Slyšíš tvá matka je tlustá kráva.“ozve hlas jednoho kluka poblíž a vyvede tě z tvých myšlenek.
„Počkej ty melounošouste utrhnu ti tvé tlusté pysky a políbím ti s nimi zadek.“ozve se dotyčný kluk a podle zvuků které následují se to nejspíš rozhodne udělat.
„Pokud si chcete promluvit s tím profesorem tak bychom měli jít tudy.“osloví tě Alice.

Moc moc otázek

Porozhlížel jsem se nakonec po dost dobře vypadajícím bytě a jak jinak než s rukama v kapsách kabátu. Až když se ta žena představila, podal jsem jí ruku, dlouze potřásl rukou a nahodil ten můj zářivý úsměv.
"Jistě jistě," zasměji se a pak přikývnu. Na to mne dovede do pokoje její dcery a ukáže počítač. Nasadím si své brýle a začnu se hrabat a přehrabovat.
"Zajímavé... Ale co je tohle... Hmmmm..."
Poznámky, poznámky správné a... a kurva.

Nerad procházím něčí soukromí, ale tohle jsem si pročíst musel. Všechno tu bylo popisované do detailu, správně. Má fotka, výpočet, kdy bych se tu měl objevit a co mne zarazilo, správný výpočet. Musel jsem si promnout spánky, tohle se mi nelíbilo a nakonec jsem i zjistil, že tadyten maník prý chce zabránit založení spojených států. A to by byla kurva velká rána do historie a kurva moc problémů.
V duchu jsem si zaklel.

"No výborně," zvedl jsem se od židle a podíval se na tu ženu. "Potřebuji vědět, kde je vaše dcera teď, kam chodí na školu a promluvit si s tím profesorem. A čím dříve, tím lépe tak žádné otálení..."

Doctor

Otázky a odpovědi
Když vstoupíš zjistíš že vzhledem k tomu co jsi viděl venku je vnitřek celkem upravený,vlastně to vypadá jako docela obyčejný dům.I když ani vnější vzhled není tak neobvyklý neboť za současné technokratické vlády se kladl víc důraz na praktičnost a menší důraz na estetický vzhled.Navíc tohle je předměstí což v současné době znamená něco jiného než dřív.Lidé už nekladou takový důraz na vzhled ostatních domů neboť vazby tak typické pro předměstí byly už dávno zpřetrhány.Ne že by se sousedé o sebe nezajímali jenom to tak nehrotí.
„Já se zřejmě ještě nepředstavila já jsem Alice.“
Dodá žena zatím co se rozhlížíš uvnitř a podá ti ruku.
„Ale asi by vás zajímalo jak jsem se o vás dozvěděla.“
Zavede tě do pokoje její dcery a pak tě nechá nad jejím počítačem.Když procházíš soubory tak je tam toho hodně a často i docela odborně,ale i tak zjistíš že ta žena nelhala.Potom najdeš osobní deník dívky se světlými vlasy která se jmenuje se Samantha a když nalezneš záznamy kde popisuje svého nového profesora poznáš kde je problém.Dobrá zpráva je že to není poranění času typu že by se objevily ty létající potvory aby jí vyčistili,ale ta špatná je že tu někdo hodlá zásadně změnit historii.Ze záznamů kterých ses dočetl se rozhodl zabránit chybě o které se tu učí tím že zabrání vzniku samotných Spojených států.Jak to se tu už nepíše protože tohle je poslední záznam.Později najdeš soubory vytvořené Alicí kde je tvá současná podobna a u toho napsané.Doktor,Pán času poslední svého druhu a pak výpočty kdy se tu asi máš objevit aby tě požádala o pomoc.Nyní si můžeš promluvit s Alicií aby sis porovnal to co jsi zjistil a případně si i prohlédnout dům.Co bude dál se uvidí,ale v nebezpečí je samotný čas protože pokud to tomu muži vyjde celá historie od 18.století se změní.

Spousta otázek, málo odpovědí a podivná náhoda? Nah... Já a náhody?

"Notak no tak klid, dýcháme.." Hluboký nádech a hluboký výdech.
"Nádech výdech, nádech a výdech... A teď, copak se stalo?"
Celou dobu držím tu paní za ramena. Za jedno mne uchvátil ten její projev, že věděla, že tu budu a za druhé profesor a znalosti časové mechaniky.
"Ne ne ne, poslouchejte, to není možné..." úsměv na tváři se mi zmrazí.
Poranění času? Nééé... Objevili by se ti mrchožrouti a všechno zacelili no ne? A to by byl teprve problém....

NEzdálo se mi to a vůbec se mi nelíbilo. Ať už ty povídačky a nebo už jen ta žena. Ale vypadala ustrašeně, to se musí nechat.
Nasedli jsme do automatického vozítka, kterému se ani nedá říkat automobil jako byly ty, co fungovali na principu spalovacích motorů a dojeli jsme až k ní domů.
Vystoupili jsme, ta věcička sama zaparkovala a já následoval tu paní do domu. Vypadalo to tu... Inu, ta kombinace barev a všeho možného... Minimálně zvláštně a já jsem odjakživa podezíraví.

Doctor

Zmatená žena a spousta otázek
„Omlouvám se,ale já mám opravdu strach.Zcela jistě za to muže on.Co když se jí něco stalo?“
Žena tě pustí a stále vypadá rozrušeně.Dalo by se říct že nemá daleko k pláči.Ale pak se uklidní a ty si vyslechneš příběh o novém učiteli její dcery který zajímavým způsobem vyprávěl o časové mechanice.
„Byl to její oblíbený učitel a já v tom neviděla nic špatného,ale zřejmě mu nestačilo o historii učit a rozhodl se že jí bude tvořit.Mluvil o poranění času a o tom že se musí zjednat náprava.Víc nevím neboť dnes Sam zmizela.Vím že to asi zní zmateně,ale věděla jsem že přijdete a že budete právě tady.Doctor,poslední Pán času i když vypadáte jinak.“
Ta žena je zřejmě zoufalá a má upřímný strach.Navíc z toho co ses dozvěděl se možná jedná o někoho kdo chce zasáhnout do historie,ale jak?A odkud o tobě ta žena ví?A co je to poranění času?Zcela jistě toho ví víc,ale nechce to řešit tady.Možná by jste si měli pospíšit k ní kde se dozvíš všechno protože zde asi nepůjde jen o ztracenou dceru.Pokud si pamatuješ tak zde se učí historii aby každý měl na paměti největší chyby kterých se mají vyvarovat.Pokud by někdo chtěl těmto chybám zabránit musel by zabránit vzniku samotných Spojených států amerických třeba tím že by zastřelil Washingtona nebo zabránil podepsání Deklarace nezávislosti.Ale to jsou zatím pouze spekulace následuješ tedy ženu k vozidlu které je typickým dopravním prostředkem této doby.Jedná se buď o vznášedlo na vzduchovém nebo magnetickém polštáři.Brzy dorazíte k něčemu co má zřejmě být parodií na rodinný dům.Je to ošklivé a nevzhledné všimneš si tří barev sytě zelená,černá a šedá které se navzájem mísí stejně jako přecpanou střechu všemi možnými i nemožnými výmysly.Vystoupíte a auto samo dojede ke zdi ve které se sami otevřou dveře a když tam auto zmizí tak se opět zavřou.Žena se mezitím vydá ke dveřím které vedou do samotného domu a čeká že jí budeš následovat.

New York 23.století

"Eeeee, tak tohle je... Země!"
Vyhrknu s jasným radostným výrazem i když vím, že jsem se sekl. Tohle vypadá spíše na 23 století.
Určitě... A můj věrný přítel psychopapír mi to potvrdil že?

Rozhlédl jsem se sem a tam, až mi kabát zaplál a já se podrbal na hlavě. Pak se ozve ještě nějaký chlápek a podle té cedulky, hráč. Známí hráč a něco mektá.
"Pravděpodobně.... Tákže!" otočím se na patě s tím, že vyrazím na průzkum. Ale to už jsem zastaven nějakou ženou, která popadne můj kabát a začne prosit.
"Proboha ženská! A proč mne taháš za kabát?!"
Hodím po ní pohledem a přeměřím si jí, něco mi na tom nesedí.
"O ano, já jsem Doctor! Ale není čas na představování, co se stalo?"

Doctor

New York 23.století
Rozhlížíš se a poznáváš typický New York začátku 23.století který by jsi bezpečně poznal od New Yorku 20. nebo 21. století. Přetechnizovaná infrastruktura ukazuje styl nové doby a nového začátku. Třetí světová válka měla nejničivější následky právě pro Spojené státy a tak návrat k původnímu zřízení byl asi stejně možný jako kdyby jsi se snažil udělat z popelu opět papír. Tvůj rychlý pohled na psychopapír ukáže že ses strefil neboť tam stojí že jsi John Smith známý jako Doktor sekční velitel New Yorku a okolí. Do popředí se totiž dostali vědci a protože byli hybnou silou nového uskupení získávali čím dál větší moc. I v současné době se uchovala pozice prezidenta který řídí Koalici spojených států z Kapitolu (bývalý Washington) ovšem ostatní státy spravují takzvaní sekční velitelé tento název si vybrali protože je výstižný a přesto prostý na rozdíl od označení guvernér, senátor nebo kongresman. Sekční velitelé jsou správci i poradci a na rozdíl od předchozích politiků nejsou volení na jisté období, ale jejich práce a pozice se přezkušuje mnohem častěji. Ovšem u lidí tvá přítomnost nevyvolává udiv politici této doby totiž na lidi neshlížejí ze svých bilboardů umístěných vysoko nad zemí aby občanům připomněli kdo rozhoduje o jejich bytí a nebytí, ale pravidelně chodí mezi ně.
„Tohle je jen pouliční strkanice.Garryho stará taverna nám poslala falešného hráče aby nám oplatila předchozí vtípek.“
Muži mezitím vstávají a ty si všimneš co to vlastně znamená Roopis.Má to ten muž napsané na dresu hned pod svým jménem. Roopis je totiž sportovní tým. Lidé se rozcházejí a ty se jich můžeš ještě na něco zeptat zatímco ten hráč ti děkuje. Ovšem pak je tu jedná žena která neochází a dívá se na tebe naléhavě.
"Vy jste Doktor? Tušila jsem že přijdete prosím musíte mi pomoct. Má dcera se ztratila a jen vy jí můžete pomoct prosím ..."nedomluví dojde k tobě a chytí tě za klopy tvého dlouhého kabátu. Poznáš zoufalství a strach v jejím pohledu, výrazu i celém chování stejně jako že ti něco tají. Ale ta prosba je upřímná.

Blimey!

Ľudia ma zdravili a volali mi na slávu. Ja som sa na nich iba usmieval a mával som im, celý nadšený z toho ich nadšenia. "Ste slobodný!" vykríknem na drámu a až potom zistím, že to znelo dosť divne a dúfam, že si toho nevšimli. Každému odkývam, vhupnem do TARDIS (ktorá si mohla vybrať lepšie miesta na pristátia ako kopec, predsa len mám vyše deväťsto rokov). Tá je celá vytešená z môjho príchodu, až začne vystrájať blbosti a ja sa preberiem s hasičským prístrojom v ruke, hasiac malé iskričky.

"No tak, zlato, poďme!" pobúcham ju po konzole pravou rukou, ľavou držím nejakú páčku, nohou stláčam druhú, druhá noha sa ledva drží a v zuboch mám svoj sonický šraubovák. Stisnem zubom gombík, mieriac ho na obrazovku, ktorá mi ukazuje tie šialené čísla budúcnosti. To je veľký skok!

Zrazu to všetko ustane a ja padnem na zadok. Nahlas vzdychnem, hodím si šraubovák do vrecka dlhého hnedého kabáta a pobúcham obrazovku, ktorá akosi nechce hlásiť, kde som. Napokon sa to ukáže - hm, začiatok 23. storočia, zaujímavé. New York. Zaujíma ma, ktorý v poradí. Myšlienky mi zablúdia k Rose, ktorú si však vytesním z mysle.

Vyjdem zo svojej búdky, ale okamžite mám chuť vrátiť sa do nej, keď zazriem bežiacich ľudí. Som uprostred maratónu? Nie, nie, som si istý, že ten chlapík tam beží pred niekym. A naozaj! Zatvorím dvere a začnem hľadať svoj psychopapier. Keď tam pribehnem, už sú na ňom ľudia. Roopis?

"Hej! Hej!" ukážem im psychopapier, aby ich to zastavilo, dúfajúc, že to ukáže vysoký post vo vláde. "Nechajte toho chlapíka, čo vám preboha urobil?"

Doctor

Kdesi,kdysi
Na dvoře Jana z Anjou známého též jako Jan Bezzemek jsi zjistil že nejsi jediným mimozemšťanem.Setkáš se tam s ženou která pochází z planety Quax.

Poněkud jste se neshodli a když se probouzíš ležíš na konci svahu a kolem tebe se nachází hlouček lidí kteří jakmile se probereš propuknou v jásot.Čekal jsi že se po tvém požadavku naštve,ale ne že to bude tak bolet musela do tebe vyprázdnit snad celý svůj momentální výdej,ale taky splnila svůj slib.Stáhla všechno své vybavení zavřela tu časovou trhlinu kterou sem přišla a když se rozhlédneš kolem zjistíš že stroje kterými zde Morgan těžila zlato jsou pryč a stráž prince Jana taky.Nejspíš utekli hned když čarodějka i její magické věže zmizeli a tak projdeš jásajícím davem a vydrápeš se na svah ke své TARDIS (která zde na tomto opuštěném místě působí poněkud podivně) protože zde jsi svou práci uděla.Lidé jsou volní,Morgan je pryč a s ní i všechno co do této doby nepatří takže můžeš dobu prince Jana s klidem opustit.Ovšem TARDIS zřejmě opět prochází svým rozverným obdobím nebo se něco pokazilo
PRÁÁÁSK.
Tak tohle neznělo dobře a v současné době TARDIS připomíná spíš jankovitého koně.Nebo ježdění ve vodopádu v sudu či roztočenou káču když rotujete z jednoho časového pásma do druhého.
PRÁÁÁÁSK.
Tak tohle znělo už o poznání hůře poskakuješ a pobíháš kolem a snažíš se jí přemluvit ke spolupráci když máš najednou pocit že se asi něco pálí.Požár uhasíš a TARDIS se přitom nakloní a tě hodí na přístrojovou desku s jemností nerudného vyhazovače.Ovšem jste na místě ať už je to kdekoliv.Pohled na přístrojovou desku ukazuje Zemi,New York začátek 23. století.Tudíž půjde o Koalici spojených států pokud vyjdeš ven všimneš si typický přetechnizovaný styl této doby ovšem pak tě zaujmou muži kteří honí dalšího v dresu jednoho basebalového týmu.Pak ho dohoní a ten nejtlustší ho zalehne.Ostatní následují jeho příkladu a ten muž brzy zmizí pod nimi zatím co kolem se shromáždí další lidé a skandují.
„Roopis,Roopis,Roopis,Roopis,Roopis.“

Legendy praví, že mezi hvězdami žijí další civilizace, mnohem vyspělejší, než je ta naše. Lidé, od pravěku vzhlížící k hvězdné obloze, si neuvědomují svou maličkost oproti mužům a ženám stojící na vrcholu samotného vesmíru. Páni času, ukrytí v temnotách, čekající a pozorující, povznešeni nad malicherné problémy smrtelníků. Taková jest nejmocnější civilizace, kterou kdy spatřil celý vesmír, taková je Gallifrey.
Každé civilizaci však přináleží její konec. Proroctví předpovídá, že v den, kdy padne lidství Pánů času, se vrátí odkaz Gallifrey, aby vyvedl své rodiče z temnoty. Doteď je však gallifreyský odkaz roztroušen po vesmíru, po celém času a prostoru. V hlubinách temnoty mezitím trpělivě čeká hrozba, kterou kdy vesmír nespatřil.