Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

VIP: konzervatoř

Příspěvků: 846


Hraje se Denně  Vypravěč Alexandra Alex Gary je onlineAlexandra Alex Gary
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Hayley Bell je offline, naposledy online byla 23. ledna 2021 13:59Hayley Bell
 Postava Mia Kepley je onlineMia Kepley
 
Mia Kepley - 30. září 2013 21:33
shoulderlengthhaircutsforwoman20128070.jpg
„Tak dlaci...“ zopakuji si to nahlas, abych ještě jednou slyšela, jak to zní. Já vím, je to divné, ale je to docela příjemné vědět, že se člověk něčím liší od té spousty kolem. Jsem dlak! zaraduji se pro sebe, ale na druhou stranu jsem z toho i trochu nešťastná. Kdo ví, jak se s tím bude žít?

„No to by nás nejspíš zavřeli do nějakých klecí někde v podzemí. Tam kde zkoumají ufo a podobný...“ řeknu s úsměvem. Tedy tahle představa se mi zrovna moc nelíbí, ale jak jinak by to mohlo skončit, kdyby nás někdo viděl?

„Tak půjdeme na pokoj?“ zeptám se.
 
Hayley Bell - 30. září 2013 21:10
haykeypopromn9937.jpg
"Hnědé? Hm..." zamyslím se. Nejsem si jistá že je to dobře nebo špatně. No uvidíme.

Když se nad tím zamyslím, tak je to jak z nějaké mojí povídky. Hodně jsem se ztotožňovala s hlavními postavami, ale nikdy by mě ani nenapadlo, že se mi něco takového skutečně stane. Nevysvětlitelný pocit štěstí mě lehce šimrá někde v hrudi. I když nervozita a jiné pocity jsou tam taky.

"Nevím asi dlaci ne? Neřekla bych, že se měníme do vlků, a všechno měnící se je dlak nem?" zapátrám v paměti po těchto informacích. Kývnu.
"To ano, nemůžeme přece uprostřed hodiny zdrhnout, protože nám najednou vyraší ocas..." uchechtnu se.
 
Mia Kepley - 29. září 2013 12:00
shoulderlengthhaircutsforwoman20128070.jpg
„No... hnědé...“ řeknu se zaváháním. Prohlédnu si jí, zda si nevšimnu ještě něčeho. Možná uši. napadne mě, protože mi přijde, že jsou trochu do špičky. Zdá se, že se naše druhé já promítá i do prvního.

Teprve s jejími slovy mě došla celá naše situace. Nějakým záhadným způsobem se dokážeme proměnit. Wow, co by za to někteří dali. napadne mi a vzpomenu si, kolikrát jsem sama o něčem podobném snila. Přesto vśechno mě nikdy tedy ani omylem nenapadlo, že se něco podobného stane.

„Takže ... co vlastně jsme? Vlkodlaci? Dlaci?“ zeptám se pro jistotu. Přemýšlím, co to pro nás znamená. „Mě-li bychom se to naučit ovládat, tedy jestli to jde. Jinak budeme mít ve škole velký problém.“ řeknu něco, nad čím přemýšlím od své proměny.
 
Hayley Bell - 28. září 2013 22:36
haykeypopromn9937.jpg
Na její otázku jen kývnu, cítím se všelijak, ale stojím, dýchám, tak je to v pořádku. Rozhlídnutím zjišťuji, že jsme pořád sami. Aspoň že tak.
"Všimla jsem si, no není to divnější než měnit se na psa..." konstatuji a přitáhnu se jeden z dlouhých pramenů. Pak ho zase pustím a podívám se na Miu. Co vyvádí? Podivím se v duchu, když vidím její reakci.
"Vážně?" překvapí i mě, když řekne, že se mi barva očí změnila. "Jaké jsou teďka?" zeptám se poměrně zvědavě.
 
Mia Kepley - 28. září 2013 15:09
shoulderlengthhaircutsforwoman20128070.jpg
„V pořádku?“ zeptám se nedočkavě, když se objeví z keře. Ještě pořád tu jsme sami, tak se nemusíme moc krotit, ale kdo ví, jak dlouho tomu tak bude. „Eeh Hayley, no... víš, že máš ty vlasy taky jiný?“ zeptám se a když se na mě podívá, skoro se zalknu. „A... myslím, že máš i trochu jiné oči.... jako barevně...“ řeknu trochu nervózně. S tím posledním by mohl být i problém. Naštěstí dneska už existují kontaktní čočky...
 
Hayley Bell - 28. září 2013 09:25
haykeypopromn9937.jpg
Mia vyskočí a pak společně dojdeme ke keřům na okraji pláže. Nevím jestli je to tou dobou, ale nikdo tu není. Naštěstí. Zaťala jsem zuby a mírně zavrčela, když mi svaly začala projíždět bolest. Povolila jsem mordu, z rukou jí vzala smotek mých šatů a odkulhala se do keřů.

Svalila jsem se hned jak jsem mohla a mohutně nabírala vzduch. Pak už jsem ho spíš zadržovala, když mi tělem projížděli vlny bolesti, tahu. Pevně jsem semkla oči k sobě a schoulila se do klubíčka. Pak překvapivě rychle všechno odeznělo. Pomalu jsem otevřela oči. Posadila jsem se a zamotala se do dlouhých hnědých kudrlin svých vlasů. Narostli do pěkné délky a tak je na nich vidět, jak se vlní. Trochu nevěřícně jsem koukala, jak zesvětlali, pořád hnědá ale světlejší odstín. Navíc vypadají trochu jako melírované. Hmm. Přehodila jsem si je na záda a roztáhla šaty, do kterých jsem se pak oblékla. Urovnala si límeček a jen lehce štrejchla o ucho. Co to...? Prohmátla jsem je pořádně. Tvořily nepatrné špičky.

Zvedla jsem se a vylezla z křoví. Další změny jsem si nemohla všimnout já. A to té, že moje modré oči nyní měli hnědou barvu.
 
Mia Kepley - 26. září 2013 09:13
shoulderlengthhaircutsforwoman20128070.jpg
Sedím a při přemýšlení sleduji, jak se cáká. Vypadá, že se dobře baví... napadne mi. Mám z toho radost. Nepospíchám pryč a tak ji nechávám řádit. Sama rukama přehrnuji písek vedle sem a tam a snažím se o nějakou stavbičku. Ovšem tím si jen ověřím fakt, že ze suchého písku toho moc nejde.

Jejích křečí si všimnu teprve tehdy, když zajede po čumáku neřízeně pod vodu. Okamžitě vyletím na nohy a doběhnu až na kraj. Asi bych tam měla skočit... napadne mě, ale v tu chvíli se vynoří. Oddechnu si a společně pak dojdeme ke krajním keřům, přičemž se pečlivě rozhlížím, zda někde někdo není. Štěstí nám přeje a jsme tu sami.
 
Hayley Bell - 25. září 2013 22:34
haykeypopromn9937.jpg
Když dojdeme k moři, opatrně dojdu k vodě. K mému údivu není až tak moc studená. Sleduji Miu, uchechtnu se a pak hupsnu do vody. Proskáču okolo a tak ji trochu pocákám. Když se posadí do písku, ještě chvíli hopsám ve vodě a pak vyskakuji a běhám i po písku i v mělčině.

Jsme tam docela hodnou dobu, čas od času jsem šla k Mie, když mě konečně zastaví prudká křeč. Nečekala jsem ji a tak jsem po čumáku zahučela do vodu. Vyškrábu se na břeh a prskám slanou vodu. Další křeč mě nenechá na pochybách, že se mé tělo konečně usmyslelo, že je toho pro dnešek dost. Dojdu k Mie a rozhlídnu se, kde bych se mohla oblíct.
 
Mia Kepley - 24. září 2013 19:45
shoulderlengthhaircutsforwoman20128070.jpg
Dojdeme až na samotnou hranu moře. Kdybych byla pes, nic by mi nebránilo tam skočit. Takhle si jen zuji boty a udělám pár kroků do chladivé vody. Chodidla se ihned propadnou do vrchní vrstvičky jemného písku. Je to krásný pocit.

Když si ho užiji, zacouvám zpět a sednu si na písek. Hlavou se mi honí hromada různých myšlenek. Od mé rodiny v Austrálii, přes můj web až po to, co se stalo tady. Samozřejmě i o Hayley, se kterou jsem se tak rychle a dobře skamarádila. Však to naše tajemství nás taky trochu spojuje...

Podívám se na ní. Světlá srst, trochu špičatější uši, trochu větší velikost. To všechno naznačuje, že to není jen nějaká fenka z ulice. Asi bych měla vymyslet něco neprůraznějšího, než kamarádku, které pomáhám. To bych přece aspoň věděla rasu...
 
Hayley Bell - 24. září 2013 19:20
haykeypopromn9937.jpg
Je zvláštní jak najednou dokážu přehazovat mezi štěkotem a lidskou řečí a v hlavě se mi to míchá do jednoho rozumného celku. Když se nad tím zamyslím, nedává to smysl. Ale to tady v poslední době povícero věcí.

Vyrazili jsme v k moři, cítím ho ve vzduchu. Když zaslechnu to otravné psisko jen nevědomky hrdelně zavrčím.

Další proklínání chlapského otravného pokolení přeruší Mia svou omluvou. Neodpovím. Co bych jí taky asi tak měla říct? To nic bylo to příjemné? Vážně? Tak na to nemám povahu. Ale ani na to abych se chovala odtažitě. Když se mi... V myšlenkách se raději od tohoto tématu odkloním.

Místo toho zase začnu vnímat realitu, poslušně jsem zamyšleně klusala vedle ní, všimnu si, že jsem poněkud vzrostlejší než psi. Do vědomí se mi opět vrátí dumání nad tím, co jsem.

Nenapadne mě dumat, jak to, že Mia je už opět dívka a já jsem pořád na čtyřech tlapách. Život mě tak nějak naučil brát věci takové jaké jsou a jak přijdou.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2021 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.41829204559326 sekund

na začátek stránky