| |||
obchoďák „Pochybuji, že tady najdu bazar.“ řeknu trochu s žertem, protože ten počítač bych si ráda koupila a již pár let mám zkušenost, že kupovat nový stroj není pro mě. Já chci něco, co se nebudu bát používat, kde nebude vidět každý šrám a podobně. Doma jsem používala čtyři roky starý notebook sehnaný přes ebay. Tady? Ještě netuším, co najdu... „Pojďme do toho železářství...“ pospíším si za ní. |
| |||
Obchodní dům Hlavně se na nic neptala. A na železářství jsem odpověděla. "Zatím nic tady nepotřebuji, pokud ty ano, klidně můžem shánět..." Podívá se naposledy na skupinu hrajících studentů. Moc jiných konzervatoří tu asi nebude. Jistě se ještě uvidíme. Vyrazím opět první. |
| |||
obchoďák Usměji se na ní i když jsem si dobře všimla, že na otázku neodpověděla. Zahodím lahev a vytáhnu letáček s mapkou střediska. „Budeme ještě něco hledat tady?“ zeptám se a letáčkem podržím nad košem. „Tak hurá za železářstvím...“ řeknu a ještě naposledy si prohlédnu jednotlivé postavy skupiny. Třeba se ještě uvidíme. pomyslím si a otočím se k odchodu. |
| |||
Obchoďák "Ah..." trochu mě zaskočila. Raději dopíjím limonádu. Sleduji ji jen úkosem a natočím se ke studentům, co tam hrají. Snažím se polknout ten knedlík, co najednou mám v krku. Tentokrát se zrádné myšlenky nenechají jen tak snadno zahnat. Změnu tématu přivítám. "Jasně, pojďme..." dopitou lahev odhodím do nejbližšího koše, abych měla zase volné ruce a čekám na ní. |
| |||
obchoďák Překvapeně se ni podívám. „Ale já nechci víc kamarádů. Jedna kamarádka by mě stačila.ů usměji se na ní. A posledním hltem dopiji pití, teda že by bylo nějak zázračné nemohu ŕíct, ale už jsem měla ze zázvoru horší věci. “Nepůjdeme do toho železářství?" snažím se přesměrovat hovor trochu jinam. Ale na druhou stranu opravdu bych o ní stála... |
| |||
Obchoďák "Takhle první..." dívám se na ní a poslouchám. Pak se uchechtnu. "Barbienky taky nemám ráda... oboje..." pousměju se. "No ale se mnou se bavíš, jsi ve velkém městě, třeba si najdeš kamarádů víc..." usměju se už naplno. "Koukám, že jsme rozdílní jako den a noc. U nás zase pořád někdo trajdal, ale zase každý věděl o všech všechno. I to co nebyla pravda..." řeknu jí i já něco, aby neměla nějaký... blbý pocit. Třeba by se styděla nebo tak. Jsem ráda, že se mnou mluví. |
| |||
obchoďák Svěsím ramena a podívám se na ní. „První. Já...“ na chvilku se zaseknu „No jednoduše nerada se bavím s cizími. Navíc u nás to ani nejde, jen tak jít deset, dvacet metrů a být u někoho.“ snažím se vysvětlit důvod. „Navíc July, co bydlí u nejbližších sousedů, dokonale nenávidím. Je to děsná ... promiň mi to označení ... barbie.“ odmlčím se na chvilku. A sama se divým, že jsem to dokázala říct nahlas. Jen doufám, že nezkazím přátelství. Možná bych jí to měla říct... Možná ne... Raději to nechám na jindy... rozmýšlím se v duchu. |
| |||
Obchoďák Všimne si, jak na ní hledím a pobídne mě, abych se zeptala. Trochu mě to zaskočilo a všechny otázky utekly pryč. "První?" zůstanu u toho, co řekla. Tohle mi nějak nejde do hlavy. Stejně v ten moment mě napadaly samé otázky, které nejspíš nikdy nahlas nevyslovím. Vypadá to, že moje spolubydlící bude zároveň má kamarádka, tak bych to nerada zkazila. |
| |||
obchoďák Vidím, že ji něco vrtá hlavou. Sednu si naproti ní a podívám se na ní. „Tak se ptej...“ popostrčím jí. „Bavím se s tebou a jsi první osoba, se kterou jsem vydržela celé dopoledne a taky celou noc tak nějak řekněme nablízku.“ vysvětluji a snažím se nějak vysvětlit, že mi je jedno, na co se bude ptát. Zda to bude osobní, či ne... |
| |||
Obchoďák "To z čeho se dělá oslava není naše... Tedy většinou, býčí zápasy jsou podle mě hnus..." dodám k tématu a tím se od toho definitivně odkloním. O tomhle nechci mluvit. "To jo..." kývnu na souhlas, šla bych s ní, ale než stačím zareagovat, už je zpátky. Hodím jim tam něco, až budeme odcházet. Slíbím si v duchu a upíjim zbytek limonády. Můj pohled věnuji Mie, uvažujíc, na co bych se mohla zeptat, aby to nebylo moc osobní, nebo bych se jí nějak netkla. |
doba vygenerování stránky: 0.11084604263306 sekund