| |||
obchoďák Po chvíli ticha dojíme naše jídlo a já se otočím na židli tak, abych viděla tu partu. „Mi naštěstí nic nechováme. Nevím, zda bych potom něco snědla. Však víš, kdybych viděla, jak to běhá...“ řeknu a uzavřu tak tohle téma. „Jsou dobří...“ ocením snahu party. Zpívající vysoká bruneta, na kytaru hrající mladík s dlouhými vlasy a s druhou kytarou stojící mladík s krátkými. Vstanu a dojdu k nim. Do klobouku na zemi hodím pár drobných abych se vzápětí vrátila zpět ke stolu, k Hayley a zbytku pití. |
| |||
Obchoďák "Španělé jsou zase družní až moc, " zakřením se, "když se pořádá oslava, sjede se vždy osazenstvo několika farem, plus příbuzní oslavenců..." Nikdy mi to moc nesedělo, mám radši svůj klid. Navíc... no to je jedno. "Vůči hovězímu mám docela odpor, to ale bude tím, že ho většinou před tím vidím ještě běhat... to je dostatečně čerstvé, ale zase dost nechutné..." zakousnu se, protože raději se umlčím když jíme. |
| |||
obchoďák „U nás před oslavou koupíme od projíždějícího obchodníka maso a pak se peče. On u nás je trochu problém, že nikdo nemá zrovna moc přátel. Žijeme v podstatě sami a jsou i dny, kdy nepotkáme sousedy. Tedy potkáváme zaměstnance taťkovi firmy, ale to je jiné a ti se stejně dlouho nikdy nezdrží.“ popisuji oslavu u nás. Je to vždy v podstatě jen o rodině, která přijede, či přiletí téměř přes celý kontinent... „Z grilovaného mám ráda hovězí, ale musí být čerstvé...“ řeknu a zakousnu se zase do burrita. |
| |||
Obchoďák Sleduji ji, jak zjišťuje, že mezi oběma burrity je podstatný rozdíl. Musím se pousmát. Vypadá u toho docela roztomile. Napadne mě, ale rychle zaklepáním hlavy takové myšlenky zaženu. Napije se limonády a netváří se nějak zhnuseně, tak to jsem ráda. Někdo jí nemusí. Ale drobné bublinky v jemně sladké chuti se výborně hodí ke kořeněnému burritu, vyvažuje se to. Pak mě zasvěcuje do toho, jak to vypadá v Austrálii. "Nás ani to, že jsme z farmy nezastaví před tradiční kuchyní, zvlášť když je nějaká oslava, to se naveze jídlo již připravené nebo suroviny z větších měst. Z grilování mi ale stejně nejvíc chutná kuřecí a zelenina jako jsou lilky nebo paprika," vážně nikdy jsem moc jiného nemusela. V poslední době ale dostávám zvláštní chutě. No nic. "A na rodinných oslavách se osvědčily takové recepty jako třeba Paella, té se dá udělat hodně..." pokrčím rameny. |
| |||
obchoďák „Můžu?“ zeptám se a vezmu od ní ten pálivý. Kousek u kousnu a zjišťuji, že je to „otrošku“ štiplavější. „Radši zůstanu u toho nepálivého.“ řeknu a zapiji to sousto tou podivnou limonádou. Že zázvor zrovna nemusím radši neříkám, ještě by ji to mohlo urazit a třeba se to k tomuhle bude hodit... Pití je osvěžující a do hromady s jídlem je to vynikající svačina. Nebo už je to oběd? zamyslím se během jídla. „Mi v Austrálii zas moc specialit nemáme a navíc má rodina žije na venkově a během jediné dovolené mimo kontinent jsme si oblíbili grilované maso. No a protože jsme z Austrálie, tak grilujeme klokaní maso.“ vysvětluji. |
| |||
Obchoďák "Burrito a zázvorová limonáda..." řeknu jí, co to vlastně jí. Když to rozevře, vypadá to trochu jako tortilla, ale je to jinak zabalené a má to i jiný obsah a hlavně, je to jinak kořeněné. Jí jsem vzala bez pálivého koření. Láhev má nápis ve španělštině, ale přes to je nálepka s anglickým složením. Alkohol v tom není. Mohla jsem vzít verzi se čtyřmi procenty, ale to se mi nezdálo jako moudrý nápad v tom horku. Když už mám něco pít s alkoholem tak sangrii. Zkoumá to a pak ochutnává. Spokojeně se usměji, když jí to chutná. Tak to jsem ráda. Rozbalím si vlastní a zakousnu se. Sousto spláchnu limonádou. "Chceš ochutnat, jak vypadá pálivé burrito?" nabídnu jí, ať si kousne ode mne. |
| |||
obchoďák Trpělivé tedy snáším hlad. Čekám, až si to budeme moci vychutnat. S úsměvem na tváři přelétnu hrající skupinu. Teď jedou zase úplně něco jiného, něco ve stylu rocku a klasiky. Sedneme si ke stolku, který je nedaleko od nich, tak akorát, aby byli slyšet... „A to je?“ zkoumám lahev a hledám nápis informující o obsahu alkoholu. Zvyk je železná košile pravil kdosi. Většinou se alkoholu vyhýbám, ale teď... Dřív než ochutnám pití rozevřu obal a ono to nevypadá vůbec špatně... „Tobě taky“ stihnu ještě říct a dám si opatrně první sousto. „Ono je to dobré a zas moc to nepálí...“ konstatuji a pokračuji v jídle. |
| |||
Obchoďák Téma vztahů raději nekomentuji. Vážně se o tom nechci bavit. Nevím, proč jsem to vlastně načala. Nicméně jí věnuji jeden zpytavý pohled. "Počkej, jídlo je prožitek ne nutnost. Kdo si ho neužívá, jako by ani nežil..." usměju se, najdu sezení, kde se usadím a když si i ona sedne, otevřu lahve a jednu jí podám. "Když to spláchneš tímhle, dostane to teprv pořádný šmrnc, " instruuji ji, "tak snad bude chutnat..." pokynu jí, ať se do toho pustí a napřed čekám na její reakci. |
| |||
obchoďák „Fakt? Ještě, že to nepotřebuji...“ řeknu na téma milostných veršů a hlavou se mi proženou myšlenky, jak moc nenávidím kluky. Jako, ano, libí se mi (někteří), ale že bych s nimi chtěla něco mít? Raději ne, děkuji. „A doufám, že nějakou dobu ještě nebudu muset.“ dodám potom. Když si stoupneme na shody a čekáme, až nás svezou dolů, dívám se a očichávám ten papír v mé ruce. Voní to krásně a nebude to jen tím, že mám děsný hlad. „Šéfkuchaři, už se do toho budu moct pustit?“ ptám se a žádám o svolení... |
| |||
Obchoďák Po hovoru se ještě ohlédnu, lidi okolo taky koukali zvláště. No co, je to krámek se španělským jídlem... Uchechtnu se. Pak se k ní otočím. "Každá řeč, kterou neznáš se ti zdá napřed podivná. Ale třeba milostné verše ve španělštině znějí krásně..." mrknu na ní potutelně. "Uvidíme," jdu zase ke schodům tentokrát směrem dolů. Jsem ráda, že jsem jí konečně s placením předběhla. A navíc ji zvu na španělské jídlo, to by ani jinak nešlo... Oba balíčky krásně voní po zelenině a sýru, taky je cítit opékané maso. |
doba vygenerování stránky: 0.1130108833313 sekund